18.11.2021: 
     Dnes mi jedna paní - kadeřnice napsala zážitek, který je asi tím největším humusem, se kterým
jsem se doposud setkala, a to je po včerejším Babišově proslovu co říct.
Sms: "Chci se jen podělit o útoky na neočkované. Ráno mě volala zákaznice lékařka z Hospicu,
že se mě bojí že ji nakazím a ona nebude moct lidem píchat morfium a oni budou umírat v bolestech.
To je silná káva mě z toho obviňovat už takhle nám berou živobytí."
     Myslíte to morfium, po kterém vzápětí zemřou? Neboť i takové máme zkušenosti a výpovědi, napo-
sledy zrovna z Hospicu. Dejte si pozor, dotyčná, a to je nejslušnější oslovení, kterého jsem vůči vám
schopna, aby se to, co jste vyslovila, nestalo vaším ortelem.
     Na druhou stranu, myslím, že přesně tohle jsem sama za sebe potřebovala. Aby mě někdo takhle
strašně - fatálně naštval.

     Další případ - dceři naší známé odmítli v jídelně, kde dělá praxi, vydat zaplacené obědy a jíst, dokud
se nenaočkuje. Halo - je tu nějaký schopný slušný právník?! Já znám jen samé kolaborantské satanisty.

     Dnes jsme byli v jednom našem oblíbeném obchodě vybídnuti vedoucí, abychom si vzali respi-
rátory. "A navlíkněte si je až přes nos", rovnou upřesňovala. "My v tom musíme být celý den", zazněla
klasická věta. "No jo, tak proč by nemuseli i ti druzí, že jo", utrousila jsem. "Ne, takhle to myšleno
nebylo". A po chvíli si konečně vzpomněla: "Ale musíme být k sobě vzájemně ohleduplní". "Tak jo",
řekla jsem příteli. "U kasy to musíš vyřídit sám. Já jdu ven". Přítel s sebou totiž nosí v kapse takovou
tu věc, co se dává při spaní na oči, a tu v "nutných" případech použije jako roušku, čímž ze všeho
udělá neuvěřitelnou šaškárnu. V čem tito lidé spatřují tu ohleduplnost? Snad jedině - "Nemůžete si
jen tak chodit a být zdraví a bezstarostní, když mi budeme chcípat na plíce a játra, kvůli tomu, co
přes ty respirátory nadechujeme. Buďte trochu ohleduplní!"

     A na závěr jeden pěkný sdílený postřeh: Vláda je ve velmi těžké situaci: musí přesvědčit neočko-
vané, že vakcína je funkční, aby se dali očkovat. A musí přesvědčit očkované, že vakcína je nefunkční,
aby si šli dát 3.dávku.

19.11.2021:
     Když jsme předevčírem kvečeru v patnáctitisícovém průvodu táhli Prahou, bylo na první pohled
vidět, kdo je na jaké straně. Někteří lidé zářili jako sloupy veřejného osvětlení, i když jejich úsměvy
a rozjásané oči bylo možné spatřit až zblízka. A mezi nimi temné zavilé stíny, proti nimž nadcházející
noc byla jen slabým odvarem a chabým pokusem o tmu. A pak ještě cizokrajní návštěvníci zahrádek,
kteří vypadali, že tam sedí od předloňského léta, nevědí, že je nějaká pandemie a od hlučného roz-
hovoru je na malý okamžik odvrátil jen neurčitý pocit, že je tu dnes nějaký provoz a myšlenka, že 
pro tolik lidí je tu možná málo zahrádek. Policisté se frustrovaně vrhli na nějakého zoufalce, který se 
odpotácel z davu zřejmě jim něco sdělit, a nutili ho nasadit si roušku. Nechali jsme ho jeho osudu.
Nějaký zcela nechápavý slaboduchý slovenský hlas zmateně komentoval můj transparent: "Cože..,
to jako.. že jsme nějací potomci mutantů?". Pij dál, a nedělej si starosti. U tebe se to nepozná.

20.11.2021:
     Když jsem se svým zkoumavým pohledem zadívala na tu lékařku z Hospicu, o které jsem psala
předminule, nebylo tam nic než potěšení z moci. Žádný strach o pacienty, žádný strach z covidu.
Jen uvědomění si toho, že teď, v této situaci, na tomto místě, mohu všechno. U zaměstnanců Hospi-
ců, aspoň co víme, je to běžná záležitost.
     Světová pandemie opravdu existuje, a skutečně se šíří děsivě rychle. Je to záplava arogance moci,
touha pokořit, ovládat ubohé a nevinné. Dívat se, jak mě všichni "musí" poslouchat. My jsme tu už vy-
trénovaní minulými lety babišovské vlády, ale o co víc jsme vytrénovaní, o to víc jsme unavení. O co
víc jsme ale unavení, o to víc toho máme plný zuby.
     Freud by se už dávno ušklíb, pokýval hlavou, mávnul rukou, zhasnul lampičku, urovnal polštář a spal.
Nadměrečná touha po moci vždy zavání sexuální frustrací.

     Mnoho lidí argumentuje: ale proč by to někdo dělal? Co by z toho měl? To přece nedává logický
smysl. To přece není možné. To by přece nikdo neudělal. Pořád chceme věřit, že v lidech je přirozeně
dobro. Ale dějiny mluví jinak.
Možná ve většině lidí je vnitřní touha po dobru, možná i ze špatného člověka vypadne občas nějaký
dobrý skutek, třeba i nechtěně - vzpomeňme třeba na film "Hrdinou proti své vůli", ale to jsme pořád
v kategorii normálních, běžných lidí. Snaží se "nějak se protlouct". Chovají se v podstatě přirozeně,
podle zákonů přírody. Zvířata se nechovají jinak. Více či méně dobří, více či méně špatní, jsou to 
pořád běžní tvorové. Pokud jste někdy chovali například kočky, víte, že ze tří je každá jiná. První
milá a věrná, druhá mazlivá, ale svéhlavá a svobodomyslná, a třetí vyslovené svině. Pořád jsou to
tři kategrie celkem běžného tvora. Pokud se ale mezi šelmami objeví jedinec, který nezabíjí pro svo-
ji ochranu, ale jen tak z potěšení zabíjet, je to anomálie. Pokud je to třeba vlk nebo tygr či medvěd,
smečka ho vyloučí. Lovci se ho bojí, budí v nich hrůzu. Každého takový tvor instinktivně děsí. Na-
konec se dohodnou, že je třeba ho zabít. A uspořádají společné tažení , které se zase už rovná 
přirozenému lovu za účelem ochrany. Všichni přirození tvorové přirozeně cítíme, kde je nějaká ta
"svině", co jí jde jen o vlastní potěšení, co zabíjí, i když nemá hlad, nemá nedostatek prostoru 
pro svůj život a vadí jí pouze svoboda těch druhých. Naše kočky běžně polehávají po stole, ale
když vidím, jak se některá cíleně přesunuje vždy tam, kde vám bude nejvíce překážet a nejvíce vás
omezovat, a začne být stále více důvodů domnívat se, že to s vámi nemyslí dobře, nemilosrdně letí.
Můžete se kvůli někomu uskrovnit, omezit, udělat si trochu nepohodlí, ale nemusí vám vyžrat váš talíř, 
když má svoji misku, nemusí sedět pravě na vaší židli, převalovat se po stole právě těmi směry, kam
přesunujete hrnek s čajem, či smazat vám, co jste právě napsali, když to k ničemu nepotřebuje.
Když ji vede pouze její škodolibost a touha po vítězství. Můžeme ustupovat pouze do rozumných mezí.

     Kde se to v těch tvorech bere? Odkud se bere ta potřeba týrat, kochat se křikem a nářkem nebo
aspoň nadáváním obětí? Měla jsem slovenského přítele a všímala jsem si, jaké blaho a (pro mě)
nepochopitelné uspokojení se ho zmocní, když se mu podaří mě hodně vytočit. Získával tím do-
slova duševní rovnováhu. Jak daleko jsme už ale od potěšení ze zabíjení?
     Když jsme byli děti, bránili jsme různé broučky a motýly před uličníky, co jim trhali nožičky a křídla.
A pak je zkoumavě pozorovali... Co udělá, když mu utrhnu ještě druhé křídlo..? A když mu budu trhat
nožičky postupně, napřed 1., pak 2., pak 3.., jak dlouho ještě dokáže žít? Jak sladce chutná moc!
Kampak asi zmizeli tito malí sadisti, co holkám kroutili ruce a líbilo se jim, jak ječí? Kdepak asi jsou ty 
holky, co zásadně lovily kluky jiných a měly pak radost z toho, jak se ostatní trápí? 
No vyrostli. Jsou mezi námi. V politice, ve školách, v nemocnicích, v rozličných ústavech a kdekoli
jinde. Žalují, donášejí, týrají, šikanují, škodí. Snaží se zbavit své frustrace. Snaží se nasytit svoje zá-
vislosti. Tak jako v onom obchodě, kde nás nutili do roušek. Nějaký muž přispěchal za vedoucí a
s výrazem právě takové potřeby ji vyzýval: "Chodí vám tu bez roušek! Měla byste si je obejít!"
Takový člověk, když dostane moc, vám bude trhat křídla jedna radost.

21.11.2021:
     Abych dokončila včerejší myšlenku: nepočítejme s tím, že to s námi všichni myslí dobře
a že je každý na tom správném místě, kde by měl být. Dám příklad.
     Rodina jedné paní se dlouhodobě zná s rodinou jednoho lékaře. Popisovala mi, jak tento
lékař - obvoďák fungoval v loňském roce. V ordinaci byl dva dny v týdnu.
Potřebovala jsem k němu zajít. Měl ten den ordinační dobu od dvou do šesti. Zavolala jsem  mu
ve dvě o on mi řekl, že se právě chystá do vany. Do ordinace chodí tak na čtvrtou. Na otázku, co ti
lidé v čekárně, řekl: ať si počkají! Jeden člověk ho požádal, jestli by se k němu mohl objednat
na určitou hodinu, aby nemusel sedět v davu těch chrchlajících lidí a ještě něco nechytil. Odpověď
byla Ne - jen si počkejte jako ostatní. Tuhle jsem s nimi seděla na obědě. Jeho žena je sestra v jeho
ordinaci. Říkala, že úplně zuří, když jí tam někdo přijde po šesté hodině. Její syn namítl: "Ale mami,
vždyť tam máš na dveřích ordinační dobu do osmi." "No a co?!", vybuchla ona. "Já to chci takhle 
a tak to bude!" 
Náhodou známe účetní toho lékaře a víme, že jeho měsíční příjem je větší, než to, co si průměrný
člověk vydělá za celý rok. Netají se tím a prý to často opakuje, že tyto roky jsou pro něho pravé
žně - to je přímo jeho výraz. Je více než rozmrzelý z představy, že by to někdy mělo skončit.
Myslíte, že takoví lidé budou přísahat na vaše dobro?
Kdybych měla více rukou, byla bych chtěla na demonstraci jít ještě s heslem "Od Hippokrata
k Mengelemu". Takhle jsem ke svým "mutantům" zvládla už jen ZA SVĚT BEZ VRAHŮ.

     Na druhé straně stejná paní má obvoďáka, který od začátku všechny před očkováním varuje
a očkované, naposledy jejího otce, dnes již nekompromisně informuje: "Všichni zemřete. Nikdy
bych sebe ani své děti nenechal očkovat"
Na tomhle názoru asi moc nevydělá. Ale patří mezi slušné lidi.

     Očkovaní! Vím, že se domníváte, že vakcína vám přinese svobodu. Ale dejte si pozor, aby se
vám to VAX MACHT FREI trochu nevymklo z ruky.

22.11.2021:
     My, starší generace, co jsme se narodili a vyrůstali za socialismu, to máme v jedné věci
jednodušší: my jsme zvyklí, že nám v televizi od rána do večera lžou jako když tiskne. Ti mladí se
to musí teprve naučit.

     Slyšela jsem, jak se ptají lidí, jestli si budou půjčovat na Vánoce. Ony by bez toho neproběhly?
To je jako v Egyptě, kde lidé věřili, že bez faraona nevyjde ráno slunce. My například nemáme
prezidenta, a taky se nic závratného neděje. U nás se spíš děje, když ho máme.

     Lidé dávají inzeráty, že se chtějí nakazit covidem. To je velmi trapná situace. Tady je extrémně
agresivní virus, vysoká nakažlivost, nestačí už ani roušky, je třeba respirátorů, a ani to nestačí,
musí se kvůli tomu vánoční trhy obejít obloukem, ale tady chodí houfy zoufalců bez roušek, co to 
ne a ne chytit a dokonce si dávají inzeráty. Zřejmě ale budou neúspěšní, protože bez povinného
strachu, který tedy evidentně nemají, je mizivá naděje, že by toho docílili.

22.11. později

     Před časem nějaká žena začala nosit "židovskou hvězdu" s nápisem vakcína. 
Byl z toho trochu poprask. Mně to připadalo jako symbol zcela adekvátní, vždyť nás to všechny
napadlo.
Je to výstraha - pozor, takhle to začalo!

       Před pár dny jsme na facebooku zachytili rozhovor - jeden významný pražský rocker si stěžu-
je, že kvůli neočkovaným nejsou koncerty, a jeho kamarád, europoslanec Jan Zahradil mu odpo-
vídá: "Já jsem tím taky šokovanej. Nikdy bych si netipnul, že tak běžná a banální věc jako je pre-
ventivní očkování proti nakažlivé nemoci - což je ekvivalent třeba zapnutí si bezpečnostního pásu
v autě, abych se při bouračce nezabil - vyvolá takovou záplavu iracionality, vášní a stihomamu."

Dnes vakcína, zítra preventivní a banální Zyklon B. Mimochodem, víte, například ti, které popudila
jako nepřístojná připomínka ta hvězda té paní na rukávu, že tato látka se stále vyrábí ve stejné
fabrice v Čechách pod názvem Uragán D?

.....................

     Často jsem slýchala: "Vysvětluju jim to, pošlu videa, články, dám jim všechny důkazy, oni poký-
vou hlavou a jdou na 2.dávku." A já vždy říkám, uvědomte si, že ve vakcínách je cosi, co dotyčné
stahuje do tmy, chovají se jak krysy jdoucí za krysařem, nemají už rozum, to "něco" jim zvláštním
způsobem odbourává mozek, nejen běžným fyzickým způsobem, ale i na nějaké méně hmotné
úrovni, dá se říct na úrovni mimosmyslového vnímání. Ti lidé ztrácejí přirozený instinkt, duševní
orientaci, jsou už "mimo". Jediné, co jim v mozku zbyde, je, že "si chtějí zajít na nějaké to pivko".
To budou nejdražší pivka, která kdy vypili. Položí za ně život. Majitelé pivovarů by měli být hrdi.

     Existuje přísloví: "Nevědomí hříchu nečiní". Nemusí se to nutně vykládat jako "když jsem nevě-
děl, že je špatné druhé okrást, tak to není žádný přečin", ale zadívejme se na to z hlubší roviny:
nebudete - li sledovat lživé zprávy, manipulativní informace, nedostane - li do hlavy "vědomost",
že když budete dýchat a zazpíváte si, zemřete - neuděláte žádnou blbost. Jak se občas říká-
- "Lepší nevědět".

23.11.2021:
     Ráno jsem šla koupit chleba a prodavačka v pekařství ani nepřepočítala na pultě hromádky
drobných a radši riskovala ztrátu, než aby se přiblížila na metr k někomu bez roušky. 
     Jinak mě ale Praha opět překvapila. Cestou do obchodu jsem potkala jednu jedinou roušku.
Což je udivující, když ze zpráv víme, že v každém sebemenším městečku jsou denně stovky těch,
co nedodržují vládní nařízené, zahazovány vápnem.

     Když vloni tato akce začala, řekla jsem: "V této válce se budou muset pochlapit doktoři, vzbouřit
se, postavit se k věcem čelem, jinak jsme ztraceni. Je fajn, doktoři, že už se něco děje, ale sakra
hněte sebou.

     Sledovali jsme v televizi, jak chudák nemocniční personál je na JIPkách vyčerpaný. Dokonce
jim musely přijít na pomoc dvě studentky, byla o tom celá reportáž. Uvažuje se i o armádě. První
vojáci už byli nasazeni, zatím se naučili, jak se správně desinfikovat.
JIPky jsou přeplněné. Oddělení JIP, jak jsem se dozvěděla od zaměstnanců různých nemocnic,
mívají tak tři, čtyři lůžka. Pokud jste z toho vyčerpaní, zajděte na rekvalifikaci k matkám, které mají
doma tři děti. A dělejte to za jejich rodičák.

      Mluvilo se též o nemocnici v Havlíčkově brodě. Před mnoha měsíci byla u mě žena, co v této
nemocnici pracuje. Ve stejné nemocnici pracoval také starší lékař, který byl pak v médiích označo-
ván  jako "první oběť coronaviru z řad lékařů!" "To vám odpřisáhnu", říkala ona, "že na coronavirus
tedy opravdu  nezemřel. Byl v posledním stádiu rakoviny a věděl, že mu zbývá nejvýš pár týdnů. 
Říkali jsem mu, ať zůstane doma a odpočine si, ale on nechtěl, říkal, že poslední dny svého života
chce radši strávit prací."

     A ještě jednu z lékařského prostředí - před dvěma, třemi týdny si sestry v hradecké nemocnici
dělaly testy. Všechny byly pozitivní. Vzaly jinou, dřívější sadu a udělaly si je ještě jednou.
Všechny byly negativní.

     Kene, dobře se na tebe dívalo, ale už nudíš. Za tou rouškou už z tebe my holky nic nemáme.
Už bych se radši dívala na Radka Holuba s motorovkou.

25.11.2021:
     Sms: "Příběh s doktorkou z hospicu pokračuje. Byla u mé naočkované kolegyně a zjišťovala
jestli si myslí, že beru neočkované zákaznice. Ta svině atd atd. ..... odměna za 25 let mé nadstan-
dardní péče". Milá N., já se Vám divím. Jako byste nevyrůstala v socialismu.
     Živnostníci! Vy nemáte žádnou zákonnou možnost ověřit si, jestli dotyčný mluví pravdu, když
vám řekne, že splňuje všechny podmínky pro návštěvu u vás. Můžete jim prostě jen věřit.

     Když jsem před pár dny shlédla asi půlhodinu na Čt 24, musela jsem uznat, že člověka, který
dostatečně nepoužívá svůj mozek, to musí zmasakrovat. A i ty, kteří mozek používají, to asi může
značně znejistit. Vše vypadá dosti logicky. Ale podívejme se na to takhle:

     Roku 1924 měla být ve Francii odvysílána rozhlasová hra Maremoto o potopení parníku, jejíž
zkouška byla náhodně rozhlasem zachycena a způsobila takovou paniku, že hra nakonec odvysílána
nebyla.

     V roce 1926 udělala BBC zatím nejodvážnější experiment. V lednu v půl osmé večer z rozhlasu
zazněla "aktuální" zpráva o nepokojích v centru Londýna. 17 minutový pořad do detailu napodobo-
val tehdejší rozhlasové vysílání.

      4.6.1930 odvysílal český Radiojournal hru Jana Grmely Požár opery. Posluchači se domnívali,
že v opeře skutečně hoří. Hra podnítila úvahy o snadné zneužitelnosti auditivních médií.

     1938 - hra Válka světů měla podobu přerušovaného zpravodajství a informovala posluchače
o invazi  Marťanů a o katastrofální devastaci Ameriky. V náhodně vybraném městečku, ve kterém
se údajná invaze měla odehrát, podle dobového tisku lidé díky této relaci páchali sebevraždy,
opevňovali se se zbraněmi, jiní prchali a někteří vybírali své trezory a ukrývali se v lese.
Masová panika se postupně přenesla na celé území USA.

     Když budete pozorní a dokážete výroky politiků, novinářů apod. vnímat s odstupem, všimnete
si častých slovních obratů a vět jako "desinformační kampaň předstihla tu informační". Myslí tím
nás nebo chtějí, aby to tak vyznělo, ale mluví o sobě. "Ten scénář závisí na tom, kolik lidí pochopí.."
     Politici, novináři, reportéři tedy jedou podle předem předepsaného scénáře. Jsou to herci.
Stejně jako v divadle vás chtějí vtáhnout do děje a vytvořit iluzi skutečnosti. Vzbudit vaše skutečné
emoce, slzy, úzkost..., taky smích, ale ten v této hře vzbuzují jen velmi neradi.

     Nejhůře dopadla dramatizace v roce 1949 v ekvádorském rádiu, kde po odvysílání v ulicích
propukla panika, policisté a hasiči byli připraveni bojovat proti mimozemské invazi. Když se ukázalo,
že jde jen o rozhlasovou hru, panika se změnila v pouliční násilí. Naštvaný dav vypálil budovu
Rádia Quito a tisku El comercio. Po akci zůstalo sedm mrtvých.

     Babiš, jako typický samovládce, může hodně. Rozkazuje téměř všemu. Nedovolte, aby rozka-
zoval i vám. Ten číman může jen to, co si naprogramuje. Nemůže to, co si nenaprogramuje. 
Bez scénáře je zoufalý ochotník. Vemte si například jeho výrok: je to bavorský model, ale není to
úplně bavorský model. Nevím, jak vám to mám jasněji vysvětlit.
 Můžete se na televizi dívat jako do teraria, ale uvědomte si, že mezi vámi je sklo. Nesmíte prostě
přelézt to sklo k nim. V ZOO to taky neděláte.

     Nemyslete si, že jim všechno vychází. V posledních týdnech se netestovalo, protože nakoupili
málo testů. Z toho vyplývá dost zřetelně, že nepočítali s tím, že by touhle dobou bylo ještě tolik
neočkovaných, nepočítali s takovou vlnou odporu a zdravého rozumu. Nemyslete si, že se, až
na tristní vyjímky, sami naočkovali. Stejně jako doktoři, až na vyjímky. Sobě B 12, nám jed.
Sobě zdraví, nám smrt.

     Babiš používá zásadně prověřené postupy. Nic, co by tu již mnohokrát nebylo. V jeho taktice
můžeme najít zřetelný rukopis nejen Hitlera, Mussoliniho, ale i Césara a jiných. Inspiroval se
důsledně jejich scénáři. Jen nevím, jestli to dočetl do konce..

     ---------------------------------------------

     Udělali petici za povinné očkování, ne že bych to nečekala. Samozřejmě je to právní, etický 
a dialektický paskvil. Můžu žádat právo, abych se sám mohl naočkovat. Nemohu žádat "své"
právo, "aby se museli naočkovat voni!" Spory a dohady a žádosti o zavedení euthanasie jsou
přece ve světě v jednání už dlouhé roky, v různých zemích žádají lidé o právu sám rozhodovat
o ukončení svého života. Těžko ale mohou žádat právo rozhodovat o ukončení života někoho
druhého. Tomu se říká úkladná vražda.

     Před pár lety mi jeden hoch vyprávěl. že jeho přítelkyně pracuje ve firmě, co dělá průzkumy.
"Funguje to takto", říkal. "Chodí do ulic a dělají průzkumy, za peníze, obvykle 1000 Kč, se jich 
ptají na mnoho různých věcí. Pak tyto informace zakládají do různých kategorií. Pak si u nich
různí zadavatelé objednávají hotový produkt: pošlete nám 100 hlasů podporujících tento pro-
dukt, tento názor, tento vkus." Tedy žádné dlouhé chození po ulicích, ptaní se lidí na jednu
konkrétní věc a vybírání z toho případně, co se mi hodí, ale kupování hotových balíčků na ob-
jednávku u profesionálů. Jako v restauraci. Žádné zdržování se nakupováním a vařením s neji-
stým výsledkem.
A stejně tak to dělá vláda. Vyberou doktory, sestry, pacienty, učitele a prostě kohokoli se shodným 
názorem, který vyhovuje zadanému požadavku. Ostatní se vyhodí.

26.11.2021:
     Ode dneška má mrznout. To zas přibude v nemocnicích covidových zlomenin!

     V Německu už mají tiskopisy, kde se má pro příjem do nemocnice zaškrtnout, kolik máte vakcín.
Jedna kolonka jedna vakcína. Je tam 6 kolonek. Připomíná mi to listy na pionýrských a skautských
táborech pro plnění bobříků. Někteří mají odvahu jen na jednoho, jiní skončí u dvou nebo u třech
a ti nejvytrvalejší se snaží splnit všechny bobříky. K poslednímu se ale dostane opravdu málokdo...

     Paní Čaputová v televizi dojemně slzela: je tak strašné dívat se na ty lidi, jak na ventilátorech 
umírají!
Tak proč jste je radši neléčili?
Je to jako by terorista držel někomu hlavu pod vodou, dokud se neutopí, a pak vzlykal: bylo tak
strašné dívat se, jak v té vodě umírá. Proč nám ty peníze radši neposlal sám a dobrovolně?!

     Mohu - li doporučit, nepijte teď Magnézii. Radši si kupte hořčík samotný a zapijte ho vodou.

     "Psi sa bránia útokom pred ihlou a uspaním", zpívá Peter Nagy. Když mi před rokem tato slova
mnoho dnů jako smyčka stále dokola projížděla hlavou, neboť tak mi chodí mnoho nápověd,
dokud nepochopím smysl nebo dokud to se mnou nápověda nevzdá, říkala jsem si: "..útokom..?!" 
Bylo by milé, kdyby věci mohly probíhat v míru. Ale to by se s námi muselo jednat v míru.
Nechápu úplně často užívanou větu "Musíme k sobě být navzájem ohleduplní." V čem přesně
spočívá ta vzájemnost? V čem má spočívat ta ohleduplnost k nám? Kde jsou naše práva? 

     50 plus... Uklidněte se. Nebo si snad umíte představit, že tam všichni ti léčitelé, kteří vidí, co to 
s lidmi dělá, všichni ti protestující doktoři, imunologové, virologové, homeopati a vůbec celé ty dva
miliony rozzuřených lidí poslušně naklušou? A naše české policajty, jak je tam vlečou? Umíněný
Slovák je horší než čtvrtodenní zimnice, to vám můžu říct. Despota jako Babiš samozřejmě zareaguje 
způsobem "Já vám ukážu! To ještě uvidíte!" Protivné, nekonečně otravné dítě, které se nechce 
vzdát svých hraček. Bude vám vyhrožovat, ponižovat vás, urážet vás, čůrat na vaši důstojnost, srážet
vaše sebevědomí, aby byl jediným kohoutem na smetišti. Vrchní soud se nás zastane a Babiš ho
neuposlechne. Myslím, že se tím rychle posune ke svému přirozenému osudu, i s tou svojí galérkou.

     "Násilí plodí násilí", říká se. Na minulých demonstracích stále zaznívalo: "Hlavně pokojně! 
Ozvěte se, protestuje, ale nemusíte je hned nenávidět! Nebudeme jako oni!"
Já si ale myslím, že ZLO JE TŘEBA NENÁVIDĚT. Nebo je snad budeme milovat? Či tolerovat? Či 
litovat? Přehlížet? Proč to slovo všechny tak děsí? Proč mnohým připadá nepatřičné? V čem vidíte
tu nesouměrnost? Vždyť v  běžném životě to užíváte stále a nevadí vám to: "Rizoto, to nenávidím!"
"Nenávidím naši matikářku!" "Nenávidím, když mě někdo k něčemu nutí!" "Nenávidím ten věčný
spěch!" "Jak v těch reklamách furt tancujou, no to fakt nenávidím!" "Ty mi zavřeš před nosem a ještě
ti zbydou tři žolíky! Já tě tak nenávidím!" "Nenáviděl jsem celý svět!" "Tenhle odstín modré nenávidím!"
"Nenávidím ty jeho kravaty!" "Nenávidím, když na mě někdo kouká". "Nenávidím se, když tohle dělám!" 
Tak v čem je problém?
Slyšeli jste někdy, jak se Babiš vyjadřuje "za oponou"? Jaký je to uhlazený gentleman lidumil? Vy
necítíte zášť? A co proboha cítíte?! Hrajete si na "něco lepšího"? Jsme národ odpojených esoteriků, 
co věří, že všechno je vždycky tak, jak má být? Myslíte si, že to někdo vyhraje za vás?
     Když dávali film Argo, říkala jsem svému synovi: "Podívej, takhle vypadá demonstrace!
     Vím, co cítíte uvnitř. Vždyť vás pořád poslouchám. Jen se bojíte říct to příliš nahlas. Nebude už 
ale kdy. A nic už teď není "příliš". Nevšimli jste si, že jsme ve válce? Tak bojujte.
     Existuje dostatek dobrých přísloví: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". "Kdo jinému jámu
kopá, sám do ní padá".  "Nic neroste do nebe". "Kdo chce kam, pomozme mu tam".  "Podej prst,
a utrhne ti celou ruku". "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne". "Jak ty mně,
tak já tobě". "Kdo seje vítr, sklízí bouři".  "Jak si kdo ustele, tak si lehne". "Čeho je moc, toho je příliš".
A mé oblíbené - "Na hrubý pytel hrubá záplata".

     Nemusíme být jako oni. Ale snad smíme být sami sebou.

27.11.2O21:
      V Moravsko-slezském kraji zemřelo 124 lidí. Nedivila bych se, kdyby to byli stánkaři.
Covid přinesl do tohoto světa jednu velkou katastrofu: lidé přestali být nesmrtelní.

     Babiš potřebuje vhodná čísla, aby mohl vyhlásit nouzový stav, neboť pak nemusí dodržovat zá-
kony, dokonce ani ústavu, a může doslova všechno, tedy teoreticky. Teoreticky může prakticky
cokoli. Oznámila se nutnost krizového plánu, proběhla schůzka s hejtmany, ale nepřinesla očeká-
vaný výsledek. Hejtmani nepotvrdili, že by takovýchto opatření bylo třeba.  Byla tedy odvolána.
Hostinští nakoupili zásoby. Vůdce byl ale nespokojený. Poradil se tedy s "lékaři", a ti jeho "obavy"
potvrdili. Ve skutečnosti se sešel s manažery nemocnic, snad nemusím vysvětlovat ten rozdíl.

     Před třemi týdny nám moje matka v Praze řekla při našem odjezdu: "Mám o vás starost, tam
u vás na jihu to teď řádí!" Nejlépe jsou lidé vždy informováni o něčem, co je hodně daleko, napří-
klad v Africe. Před asi pětadvaceti lety jsem byla dva nebo tři týdny pracovně v Izraeli, v době izra-
elských válek, které započaly pár dnů po našem příjezdu právě v místě, kde jsme bydleli. Asi po tý-
dnu, kdy někdo zavolal domů, jsme zjistili, že rodinní příslušníci nespí hrůzou, vzájemně se obvolá-
vají a dodávají si odvahy. "Už se vám někomu ozvali?! Jsou ještě všichni naživu?!" Manželky do tele-
fonů  plakaly. V české televizi létaly nad Tel Avivem, u kterého jsme bydleli, rakety jak při tenise.
Evropa žila válkou v Izraeli. Jen my jsme nic nevěděli. V televizi na hotelu šly pouze turecké černobílé
filmy pro pamětníky. Vrátili jsme se domů vyslunění a vyrekreovaní, maximálně s úžehem.
Důvodem, pro který chtěl mít tento týden již všechno uzavřené a proč vydali zas přísná opatření
co se týče shromažďování lidí, je samozřejmě nedělní demonstrace na Letné. Tak trochu se obávám,
že neproběhne bezbolestně. 
Pokud se nestane nějaký další zázrak, na Vánoce bude zavřené úplně všechno, radši na to upozorňuji.
"Pandemická krize" bude vrcholit. Je třeba všechny zničit. Tyrani mají závislost na týrání.
Vánoce, ať už dnes vypadají jakkoli, mají určitý potenciál. Lidé, ať už jsou jacíkoli, snaží se v sobě nalé-
zti nějaké dobro, dát ze sebe na povrch to nejlepší, čeho jsou schopni. Vánoce budou vrcholem boje 
dobra a zla. Nenechte se demoralizovat. Nenechte se přesvědčit, že je všemu konec.

     V neděli bude jmenován pan Fiala, ale já ho od začátku na tomto místě nějak nevidím. Uvidíme,
jak se tam ohřeje. Premiér nemůže všechno. Je to na vás - na nás.
Udělejte si hezké Vánoce. Nikdo nemá moc vám je zkazit. Nenechte nikdy nikoho nad vámi držet
ochrannou ruku, která vás ve skutečnost "chrání" před vámi samotnými, před vašimi nejlepšími
vlastnostmi. Tyrani nezvítězí. Chcete to dát písemně? Jde jen o to, kdy se do toho nová vláda pustí.
Já neříkám, že jsou skvělí. Ale podrobí se. Od března bude všechno dobré, alespoň pro nás některé.
Prosinec bude krutý, zejména jeho konec.. Vím to už dávno. Ale nechtěla jsem s tím přijít příliš brzo,
abyste neztráceli naději. "Předem varován - lépe vyzbrojen".
Je lepší žít ve vědomosti, než být pak překvapen a vyděsit se, že se věci nedějí, jak jsme očekávali,
a že je něco špatně.

     "Ty jsi štvavá vysílačka", řekl můj přítel. "Cože jsem?" "Štvavá vysílačka. Tak se tomu říkalo tady
u nás. V Mnichově to nazývali svobodná stanice".

 28.11.2021:
     Tak demonstrace proběhla v klidu, neboť policisté se dohodli, že nebudou zasahovat proti lidem
protestujícím proti porušování práv, a oficiálně to na začátku oznámili. Jediné, co ČT ukázala, byla
akce nějakého provokatéra v očkovacím centru.
     Všechno se neslo v atmosféře míru, vstřícnosti a srdečných projevů. Zkrachovalí poslanci
a zkrachovalé strany slzely vlastenectvím a odvěkou touhou pracovat pro prostý lid, demokracii,
čistotu, pravdu a lásku. Začíná klasické obracení kabátů a přihřívání polívčičky. Někteří řečnící byli
skvělí  a z některých mě jímala hrůza. Uvědomila jsem si znovu, jak nebezpečně jsou lidé zmani-
pulovatelní.
Zástupce strany Švýcarská demokracie něco mele o tom, že bychom ideálně měli mít ústavu jako
Švýcaři, stejné zákony atd. a lidé jsou nadšeni. Copak oni něco vědí o švýcarských zákonech?
Naši přátelé v posledních deseti letech žili ve čtyřech zemích a Švýcarsko vybrali jako jediné,
kde by opravdu žít nechtěli, a to právě z důvodu jeho často diskriminujících zákonů. Švýcarsko
také pro zajímavost udělilo diplomatický statut a absolutní trestní ochranu firmě Gavy the vaccine
alliance, největšímu světovému překupníku očkovacích látek.
Dotyčný zhruba v polovině svého projevu zvolal ke strženému davu: "Chtěli byste změnu ústavy?"
Zřejmě jsem byla jediná, kdo vrtěl hlavou a zděšeně volal NE! Babiš prahne po změně ústavy.
Jak se začne sahat na ústavu, je konec! Můžeme udělat drobná doplnění, určitě by to chtělo,
ale v zásadě naše ústava není špatná, problém je pouze v tom, že se nedodržuje! 
Nezapomeňme - VŠECHNO JE JEN FÍGL.
Je třeba být stále ve střehu.

30.11.2021:
     No tak aspoň že to idnes mi rozumí.

     Právě jsem slyšela, jak náš nový ministr zdravotnictví proklamuje: Noste respirátory, zlepší se vám
hlas, kdo zpíváte, opravdu, zlepší se vám hlas, takže je opravdu noste.. To je skvělá zpráva. Prosím
Vás, neměl byste něco i pro instrumentalisty?

     Ráda bych tu dnes přiblížila, osvětlila - uvedla na pravou míru některé své pojmy. Tyto stránky byly
původně určeny malému okruhu lidí (a případně jejich přátel), kteří mě osobně znají, znají moji povahu
a mé výsledky. Mají zkušenosti s tím, že když něco říkám, vím, proč to říkám a co tím myslím. Ale pro-
tože počet sledovačů Fígla se za poslední dva měsíce zvětšil o dvě nuly, bude asi dobré se k někte-
rým termínům vrátit.
     Mimochodem včera večer se mi někdo pokusil změnit heslo těchto stránek.

    Řekla jsem, už aby začala vládnout nová vláda. A stojím si za tím. S Babišem byla situace patová.
Žádná možnost diskuse. Co nová vláda plánuje, nemusí být nutně to, co nakonec udělá. U Babiše
jsme měli jasno. Teď bude nová konstelace pro nás i pro ně, a my na ni budeme nějak reagovat.
A oni budou zase reagovat na nás. Když ze soustavy vyndáte nejsilnější magnet, který všechno
strhává, celá soustava se začne postupně "přemagnetovávat." Počkejte ještě chviličku. On se jim
ten rozum zase začne navracet. A pokud ne... to bych jim snad ani nepřála.
Vítězové budou vždy haněni těmi, kdo stojí ve druhé a třetí řadě. Znám to jak svý boty. Vždyť jsem 
kdysi zpívala ve sboru. Většina sboristek by to zazpívala lépe, než sólistky. Nebo minimálně "by to
taky daly". Poslouchala jsem to dost let. A pak jsem se dostala před ně...
     Když budou zlobit, dostanou po čuni, jak říkají Moraváci.

Vidím, že můj transparent "Od Hippokrata  k Mengelemu" zažehl na sítích plodné diskuse. To mě těší.

     Používám ve svých článcích výrazy jako "hypnóza". Hypnóza není varietní číslo umělce pochybné
pověsti. V dřívějších dobách se jí říkalo uhranutí a byla velmi známá a častá. I dnes je velmi častá, jen
se o ní už nemluví. Jsme moderní lidé. Škoda, že skoro všechny energetické finty z minulosti jsou
dnes již zapomenuty. Pár ale ne. Sugesce je asi nejznámější, běžný výraz, který nikoho neudiví ani
neurazí jeho smysl pro materialismus. "Já jsem si nevímproč vsugeroval..", "Co sis to zase vsugerova-
la?" "Co se mi to snažíš vsugerovat...?" Chceme tím říct, že jsme si něco, co neexistuje, uložili jako 
pravé, pravdivé, existující. Nebo je nám to vloženo. My můžeme jen poslouchat. A když se náš mozek
dostatečně včas nevzbouří, přijmeme to za své.
     Hypnóza neboli uhranutí - setkávám se s tím dost často, když mě někdo například z přátel požádá,
jestli bych mu nepomohla zbavit se nějakých potíží, zdravotních či jiných. Zeptám se například: "Je 
tam nějaká žena, kolem (třeba) padesátky, možná kolegyně, stála někde vpravo za vámi..., nevzpo-
mněla byste si?" A obyčejně dostanu odpověď typu: "Jo jo, to je taková hrozná kráva, všichni ji tam
nesnášej. je pravda, že ona na mě tak divně čuměla..., a já ty potíže vlastně mám opravdu od té 
doby, celý večer mi pak bylo špatně!"
     Do stejné kategorie spadá také uřknutí. "Ona mi řekla to a to a mě pak celý den hrozně bolelo
břicho". Tohle by se dalo velmi snadno vysvětlit obyčejnou neurózou, strachem atd., nebýt toho, že
někdy odstraňuji potíže z vět, které ten dotyčný či dotyčná vůbec neslyšeli. Z pomluv za zády. "Ne-
mohl o tobě někde říct něco jako že...?" "To je možné, tohle on říká velmi často". Dotyčná u toho
vůbec nebyla, nikdo jí o tom neřekl, ale její systém tuto zprávu přesto zachytil a "zachoval se podle
ní".
Dala jsem jenom několik nejběžnějších příkladů, mohla bych dát mnoho jiných, i značně složitějších,
ale předpokládám, že pro pochopení nejsou nezbytné. Chtěla jsem vám jen říct.., snad chápete, co
jsem vám chtěla říct?

     Můj přítel mi ráno řekl: "Měla bys tam říct, že..." "Ale to jsem řekla už někdy v létě". "Tak jim vysvět-
lit, že..." "Ale to jsem už vysvětlila v tom a tom článku". "Tak znovu zopakovat..."

     Nic nebudu opakovat. Tyhle stránky nejsou určeny pro idioty.

     Vydržte to do konce roku. Vydržte ty finty do konce roku.

Právě poslouchám nejnovější projev rádobybudoucíhoministrazdravotnictví o novém plánu testo-
vání a očkování. Doufám, že ho budou opakovat ještě na Silvestra. Velmi to připomíná projevy socia-
listických papolitiků. Já bych mu dala tak tři dny.

     Když před rokem řekli ve Škodovce, že se budou povinně testovat, polovina chlapů řekla: "Fajn.
Tak my zítra nepřijdeme do práce". A tím to skončilo. Dnes je ve Škodovce tato situace: polovina 
očkovaní a polovina neočkovaní. Tyto dvě skupiny stojí proti sobě, jako v celé společnosti. Žádali,
aby byli testováni též očkovaní. Bylo to prý těžké, ale nakonec si to prosadili.
Očkovaní jsou stále pozitivní a posílají je domů.

     Na demonstraci se všichni šířili o spojení očkovaných a neočkovaných. Já tuto vizi nikdy podpo-
rovat nebudu. Není to jen utopie, ale šílenství. Zaprvé jsou pro nás nebezpeční. I kdyby mi jich bylo
líto, jsou zdravotně závadní. Nemůžete některé lékařské závěry respektovat a proklamovat a jiná
opomíjet. "Můj (očkovaný) manžel často lehá do postelí mých dětí, mám mu to nějak zakázat? My-
slíte, že to vadí?", ptala se jedna žena. "Zakázat a všechno převlíct", řekla jsem jí. "Hned. Neexistuje".
Tak to prostě je. Jsou smrtonosní. A vy to moc dobře víte. Mě ten váš "předvolební teleshopping"
na pódiích nebaví. Ne, svět nepotřebuje Mesiáše. Ale zdravý rozum ano.

Vím, že mnozí chceme vidět svět a lidi v něm růžově. I já jsem se z toho ještě úplně nevyléčila.
Organizátor demonstrace byl nadšený, když oznamoval, kolik lidí je v té chvíli na sociálních sítích
"s námi". Celých 100.000!  Můj přítel sledoval některé komentáře těch, co byli "s námi": "Počkejte,
až budete umírat na ventilátorech! To vám přeju!"  Tenhle nebyl z těch nejdrsnějších.
     Jedna dívka pracuje na Povodí Labe. "Jeden (očkovaný) muž tam sepsal dopis, ve kterém napsal,
že se za nás stydí a že námi opovrhuje, a všem ho rozeslal".
     Měla prý též v práci kamarádku, výborně spolu vycházely, byly na stejné vlně. Nikdy by se nene-
chala očkovat. Zarytá odpůrkyně. Zcela nedávno přišla, že je očkovaná. Dívka na ni vytřeštila oči 
a sotva se zmohla na slovo. "Cože?!. A to... jako proč?!" "No přece nebudu nějaká spodina! Občan
II.kategorie!" No..., nepřipomíná vám to něco? Třetí výživný zážitek měla s kolegyní v kanceláři.
Křičela na ni: "To právě kvůli vám jsem musela naočkovat svoje dítě! Je to vaše vina!"
     Milá paní, to, že jste zrůda, a ne matka, není ničí vina. Za to, že jste obětovala své dítě, můžete 
jen vy.
     Opravdu si myslíte, že nás rozdělil covid? A co nás rozdělovalo v socialismu, v 50. letech, 
při německé okupaci, po okupaci, ve všech režimech, ve všech dobách, každý den našeho života
a života našich předků? Žádný covid. Mizerná povaha. Jsou lidé dobří, stateční, čestní, přející, vel-
korysí, dobromyslní. A jsou lidé zlí, závistiví, zbabělí, prolhaní, nepřející, vypočítaví, zákeřní, toužící
druhé ponížit, obelstít, ožebračit, ovládat a klidně i zabít. Celé dějiny jsou plné takovýchto incidentů,
ukazování lidských povah, boje dobra a zla. Je hezké, že chcete, aby se k vám očkovaní přidali.
Možná to i mnozí udělají. Ale z drtivé většiny ne pro své zmoudření, ale proto, že nedostali odměnu,
za kterou zradili. To díky jejich neschopnosti, pohodlnosti, "nadřazenosti" máme to, co máme. Mohli
jít jinou cestou, ale nešli. Teď chtějí pomoct. Ale co udělají příště? I kdybychom společně demonstro-
vali, nikdy nebudeme na stejném břehu. Zejména v budoucnu určitě. Ne, já je nebudu šikanovat, jak
to dělají oni nám. Ale prosím vás, nenuťte mě, abych je milovala.

     Pokud by snad někoho zajímalo, jak dopadnou děti, které se teď očkují, řeknu vám toto: příští
rok na podzim bude velká vlna dětí do 12 let s nádory na mozku a mozkovou mrtvicí. Děti nad 12
let začnou trpět psychopatií a silnými nervovými poruchami, od druhé dávky včetně. Malé děti se
toho vůbec nedožijí. Dětský mozek tuto změnu "v něco jiného" prostě nezvládne. Dospělý mozek
to vydrží o něco déle. Já se s rodiči takových dětí teda kamarádit nechci. Tohle nejsou moji bratři.

2.12.2021:
     Včera byl nějaký zázračný den. Všechno se obracelo z jedné strany na opačnou jak odraz
v zrcadle. Myslím, že se v nejbližších dobách dočkáme prudkého obratu. Zlo se snaží ještě vyzuřit
a sebrat poslední dušičky. Hysterie, se kterou se politici vrhají po svých nejbližších příbuzných
a s klidem obětují jejich duši a tělo i svoji pověst, je až podivuhodná. Neříkejte mi, že všechen ten
hnus je fakt z nich. Říká se "s jídlem roste chuť". Začíná z toho být válečné trauma, syndrom vraždění,
touha po krvi. Možná jim z toho všeho zabíjení prostě hráblo.

Ve filmu Hrátky s čertem zahrál Ladislav Pešek úžasně Lucifera ve fascinující scéně, která měla
být odrazem 2.světové války, ale na dnešek se hodí stejně dobře. "Chci více dušiček, všechny
dušičky, celý svět!" Přineste mi je.

Kdyby nešlo o smrt na denním pořádku, bylo by zábavné pozorovat politiky, nově, čerstvě nastou-
pené, nově, čerstvě vychytralé, jak propadají peklu, a bude stejně zajímavé sledovat je v dalších
měsících, jak se z toho budou snažit vyvlíct.

Současná "vládní nařízení" jsou jen pomstou zuřící bestie, která není spokojená se svými výsledky.
Připomíná mi to scénu z Robina Hooda, kdy Šerif z Nottinghamu zjišťuje, že chudý lid přes všechny
jeho sliby, pohrůžky a represe nedonáší, přikáže ještě tvrdší tresty a újmy a dodá: "A zrušte Vánoce!"
Všechna ta bezpečnostní opatření, co nás tak dojemně chrání, jsou jen psychopatickou pomstou
za naši neposlušnost.

      Průběžně používám slovo "psychotronika". Aby tento výraz nebyl příliš abstraktní, dám příklad:
před již delší dobou mi napsalo děvče, že jí není dobře, horečka atd. "Zacházejte s tím jako s chřip-
kou, vemte si to a to, vyležte to". Za pár dnů jí bylo téměř dobře. Za dalších pár dnů volala. "Byla
jsem u paní na biorezonanci a našla mi anglickou mutaci!" (V té době právě přišla do módy).
"Nemáte žádnou anglickou mutaci. Neexistuje nic jako anglická mutace." "Ale mně je opravdu
špatně. A stále a velmi rychle se to zhoršuje". "Vemte si Aspirin a ty a ty byliny. Ta paní je "anglickou
mutací" úplně fascinovaná, posedlá. Ale vy nic takového nemáte". 
Ale dívce bylo stále hůře. Propadala panice a hysterii. Začínala mít závažné problémy. "Udělala jsem,
co jste mi řekla: vzala jsem si Paralen (copak mě nikdo neposlouchá?) ..." Napřed jsem jí vynadala a
pak jsem řekla: "No dobrá. Dejte mi vědět zítra, jak vám je". Ráno jí bylo o 80 % lépe a další den 
byla prakticky zdravá. Teprve asi za týden jsem jí prozradila, že jsem z ní pouze stáhla tu paní. Nic
jiného jí nebylo.

     Vláda prý tvrdí, že my všichni, kdo píšeme proti covidu, jsme placeni Ruskem. Kam oni na to
proboha chodí?  No tak hlavně že my jsme konspirátoři a desinformátoři... A za tohle je platíme.
Učitel, co učí ve škole mého syna občanskou nauku, zase vypouští z huby věty jako: "Bill Gates
vám chce prodat počítač, tak vás zabije, to je teda logika". Za co já platím tohoto učitele? Vždyť, 
pokud vím, Bill Gates vůbec neprodává počítače..."

3.12.2021:
     Na příkladu zmíněné dívky jsem chtěla ukázat, jak moc má sílu lidská myšlenka. Všichni známe
výraz černá magie. Spíše než výraz by se mělo užívat slovo termín. Pro každého z nás tento výraz
znamená něco jiného. Je však velmi starý a velmi omílaný. Asi ne neprávem. Co tedy vlastně zna-
mená? Když jsem se před mnoha lety zabývala tímto a mnoha jinými obdobnými termíny, dostala
jsem tuto odpověď: neexistuje nic jako černá magie. Všechno je stejná energie, jedna síla. Záleží
jen na záměru, s jakým je použita. Jednoduchý princip Golema. To už by mohli pochopit i ti nej-
hloupější, co se mezitím smíchy pobryndali. Co je tedy jedním slovem všechna ta síla myšlenky,
síla vůle, sugesce, hypnóza, záměr, slovo, zvuk, uřknutí, uhranutí, prokletí, přání a další a další?
  Fyzika. Vlnění.
Z mého pohledu je všechno, včetně toho, co dělám, fyzika. potažmo matematika. Pro mě je každý
člověk, ale i všechno ostatní, pouze dlouhá řada čísel.
     Asi před rokem mi volala jedna známá: "Prosím tě, víš co se mi stalo?" Jezdí na chatu a má 
ráda klid. Má ten zastaralý názor, že neděle by měla být dnem klidu a omezených decibelů. Že
by lidé k sobě měli být slušní o ohleduplní. Když takto jednou v neděli někdo řezal dříví na cirku-
lárce, pomyslela si, zas nějaký to bezohledný hovado, "nějaký ten Pražák". Byla strašně naštvaná.
"Kdyby si tak chtěl uříznout prst!". Za malou chvilku cirkulárka zmlkla. Druhý den jí sousedka řekla:
"Víš, co se stalo Marušce?"... Volala mi zoufale: "Prosím tě, můžeš mi to odstranit?!
Tohle jsem nechtěla!" Je fajn, když to chce někdo odstranit. Ta myšlenka nebyla hezká.
Na druhou stranu - v neděli se na cirkulárce neřeže. Je dobré takovým věcem nechodit napřed.
Pokud je jakákoli taková věc vyslána zcela neoprávněně, je dost těžké, aby vám něco udělala.
Jen nesmíte o své pravdě zapochybovat. A přesně o tohle se ta "psychotronika", o které stále
mluvím, snaží. Ošálit vaše smysly, váš rozum, vaše sebevědomí, vaši příčetnost. Hledá skulinu,
jak se k vám dostat. Vady na vašem charakteru či ve vašem vědomí, které mohou být tím místem,
kde propouštíte. Nezapomeňte - VŠECHNO JE JEN FÍGL.
     Abych vám to ale neudělala tak snadné - nestačí jen "být hodný". Protože být "příliš hodný" je
také vada charakteru. Takhle vás sejme každý.

...Nenapadlo mě, že by v tomhle mohla být nejasnost. Pokud jsem včera u té dívky napsala "nic
jiného jí nebylo", nemyslela jsem tím, že by ji to "nic" nezabilo. Právě naopak. Co není součástí
vašeho systému, vaše pravda, co nevyšlo z vás, toho se zbavujete hůře. Váš systém se s tím neumí
vypořádat. Nemůže najít důvod. Náš systém neumí vyhodnotit, že to s námi někdo nemyslí dobře.
Takhle nefungujeme. Hledáme svoji vlastní příčinu. A když ji nenajdeme - usoudíme, že "to musí být
naše". A přizpůsobíme tomu svoji mysl. Přestáváme být sebou a stáváme se - tím , co nám bylo
vsugerováno. Smolařem, neúspěšným, přehlíženým..., čímkoli. Například i nemocným. Lékař řekne:
"Na to zemřete". A my řekneme: "Aha, tak asi jo". Pokud nemáme dost obranných látek. Ne proti
nemoci. Proti sebejistému pohledu léčitele, tím myslím i lékaře. I pokud vezmeme jeho přání za své.
V poslední době se setkávám s tím, že si léčitelé "vyrábějí pacienty". Často to nevědí. Ale někteří to
vědí. Dohánějí lékaře.
Včera mi kamarádka vyprávěla: " Kdykoli dřív jsem u něj byla, loučil se se mnou slovy: "A už vás tu
nechci vidět". Tentokrát poprvé řekl: "A kdybyste třeba ještě někdy potřebovala, tak jsem tady..."
Taky z něho vypadlo, že se nechal očkovat. Nechoďte k "přírodním" léčitelům, co se nechali očkovat.
Zradili sami sebe. Co si myslíte, že udělají s vámi? 
     Ještě zpátky k té "psychotronice". Je absolutně zásadní, kdo takovou věc používá. Čím větší ne-
tvor, blázen či hlupák, tím bezproblémověji to k vám pošle. A oproti vám to nikdy nevezme zpátky.
Vy, když plácnete dítě, krotíte se. Zadržujete svoji ruku, i když jste naštvaní. On ne. Vás krotí vaše
povaha. Jeho ne. Naopak. Vy "to tak nemyslíte". On ano.

     V posledních dvou letech vidím všude indicie, nejčastěji ve filmech. Nevšimli jste si, jak "náhodně"
pouštěné filmy přetékají symbolikou? Možná jsem na tyto věci extrémně vnímavá, ale prakticky se
jim nelze vyhnout. Z nedávno vysílaného filmu Státní tajemství jsem si zapsala: "Titul premiéra člově-
ka neopravňuje vymýšlet si fakta". Z filmu, jehož jméno mi vypadlo: "Kde je váš soucit?" "Tam, kde 
na něj nemůžete". Ze včerejších Vražd v Midsomeru "Tenkrát, když jste lhal, jsem vám i nadále věřil".
"Ano, taky jsem se divil. Bylo to přece tak průhledné!" A další a další a další. Když budete vnímaví,
nemůžete se splést.

4.12.2021:
     Například teď dávají mého oblíbeného Kupce benátského. Kdo pod záminkou práva usiluje
o něčí život, jen tak z rozmaru, bude právem dostižen a tvrdě potrestán. "Chtěl jsi zákon, budeš ho 
mít. A možná víc, nežli sis sám přál". To je Shakespeare, soudruzi paranoici. Na něho se obraťte.

        Stále je tu tendence dokazovat vládě, že nemá pravdu. Ale oni přece vědí, že nemají pravdu!
Tohle dokazování a handrkování se jim hodí, budou to s vámi hrát donekonečna a získávat čas.
Oni vědí. My víme. Oni vědí, že my víme. Oni vědí, že my víme, že oni vědí. My víme, že oni vědí, že
my víme, že oni vědí. A tak jde čas... A jejich konta tuční a naše státní kasa i naše soukromé majetky
se rychle přesouvají jinam. Hrají divadlo a modlí se za každý den, kdy budou moct tu hru na popírání
pravdy s námi hrát. Ta komedie jim totiž strašně vynáší.

      Sestra jedné mé kamarádky dostala i se svým manželem někdy z kraje roku covid. Nic moc jim
nebylo, ale řekli si, aby to už nikdy nedostali, půjdou se očkovat, neboť tak to vláda v té době sli-
bovala. Po dvou dávkách dostali covid znovu a měli tak těžký průběh, že řekli, že na třetí už v žá-
dném případě nepůjdou.

Tak to bychom měli vyvrácený zase jeden mýtus.
     Říkáme si, jak je možné, že jim to ti lidé stále věří, přestože nemůže být pochyb o tom, jak se věci 
mají, je to tak křišťálově průzračné. Lidé, co se chystají na druhou dávku a pokročilejší, ti, kterým se
nerozbřesklo hned po první a nezabalili to, se stali sektou. Mají symptomy sektářství. A taky podivně
vymytých mozků. Takové fatální oblouzení by odpovídalo spíše požití nějakého halucinogenu, popří-
padě nějakého typu jedu. Typické ukázky, jak se v takových případech lidé chovají, máme v někte-
rých filmech jako třeba Indiana Jones a chrám zkázy, Barbar Conan nebo Rychlá rota, naše skvělé
zemní veverky. "Už jsi náš, vše, co máš, vyšumí, vyšumí". A pak samozřejmě v opravdových příbězích
a výpovědích obětí, které se z toho někdy vůbec nebo zcela nevzpamatovaly.
Sektář se jednou rozhodne a pak už se neptá. Slepě následuje vůdce a ubezpečuje se: rozhodl jsem
se dobře! Nemá už cestu zpátky. Je pro něj lepší poslouchat na slovo, než říct, jsem úplně mimo.
Ocitl jsem se na scestí. Nehnou už pro nikoho prstem. Klidně zabijí své děti. Klidně půjdou tváří tvář
k bestii. Klidně pro ni skočí do ohně. Klidně pro ni budou dál polykat jedy a halucinogeny. My všichni
jsme se stali obětmi halucinogenu, v několika posledních týdnech. Mnozí lidé mi hlásí stejné příznaky.
Pěkný pokus. Dostalo se to k nám z vody, kam se to dostalo ze vzduchu. Máme to za sebou, už to
na nás působit nebude. Ale jsme z toho trochu unavení. Samozřejmě i někteří politikové to schytali
ve velké míře. Doufejme, že se z toho dostanou. Nebudu říkat, kteří. Možná na to časem přijdete.
Nejlépe je to vidět na očích.

     Před pár měsíci jsem najednou zaslechla, jak v televizi Babiš říká, že v roce 2031 bude drtivá
většina lidí umírat na rakovinu, a tak se už teď u nás buduje velká klinika. V přízemí ambulance,
1.patro rentgen, 2.patro chemoterapie atd. V posledním zřejmě krematorium. Zaujalo mě to. Kdyby
řekl za dvacet, třicet let, nebo v budoucnosti, ale takhle přesně na rok? Jak to mohl vědět? To nevy-
padá jako odhad. To vypadá jako manuál.

     Politikům je stále více vyhrožováno, lidé jim nadávají, hrubě je napadají. Možná by se nad tím už
mohli zamyslet.
Začíná  nová vlna babišovské ufňukanosti? Hledáte jiné cesty, jak na nás poštvat národ?
Chcete nám říct, že nějaký idiot půjde s nějakým dopisem, který mohl hodit do schránky, po zuby
ozbrojen do vrátnice Úřadu vlády vstříc detektorům? Takže napřed jsme byli neposlušní, pak jsme
se bouřili, demonstrovali, potom zaviňujeme miliony mrtvých na druhém konci světa, pak budeme
moct za demenci dětí, co nosily roušky, za to, že se vám ztratil státní poklad, že vybouchly sopky...,
prostě za všechno, co se bude dít, mohou neočkovaní, a teď na nás ještě svedete násilné činy,
které zinscenujete? Tohle je tak otřepaný trik! Takhle v Polsku začala 2.světová válka! Tohle se
používá, co existuje tento svět. Falešné atentáty, falešné útoky na budovy, na lidi, na vesnice...,
i Vinnetou tuto taktiku zažil. Předstíráme napadení, abychom mohli napadnout. Obětujete i vlastní
lidi, aby bylo možno na nás něco svést? Co plánujete? Pošlete nás do koncentračních táborů,
abychom nepřekáželi vašim zločinům? Nechápete, že se to tak jako tak stejně brzy všechno
provalí? Nebo si opravdu myslíte, že nevíme, že kolem nás existuje ještě jiný svět, než jaký nám
představujete vy? Myslíte, že nevíme, že tu na jaře už nebudete? Že si celý svět bez vás oddychne?
Není jasně, že lidé, kterým umírají příbuzní po 3. dávkách, jako včera našemu kamarádovi, vás budou
proklínat? Že pak přeberou naši funkci? Že ti, kdo budou důvodem vašeho ohrožení, jste vy sami?
Nemysleli jste si, že vám to, co plánujete na další týdny, může projít, že ne?

    Piráti, uvědomujete si, že to vaše původní "Pusťte nás na ně!" teď bude platit i na vás?
Tak jak se rozhodnete?

5.12.2021:
     Ještě jedna věta k jedům: některé látky ve vašem organismu mohou způsobit chemickou
reakci, kdy jste například zmatení atd., máte halucinace a - když to fatálně zkrátím - váš mozek si
své šílenství vyrobí v podstatě sám. Působení těchto látek, než zaberou, může být i dlouhodobé,
kupříkladu třeba půl roku. Tak to jen tak na doplnění.

     Dnes jsem viděla v novinách:
 Dezinformace jako dobré živobytí. Konspirátorovi poslali sledující statisíce 
     A pod tím fotka z demonstrace a na ní naše dva transparenty, sama tak hezkou nemám.
Ty bláho, mně nic nepřišlo! Že bych na transparenty napsala špatné číslo účtu?!

     Na počátku, když se začalo prosazovat očkování se, mělo Ministerstvo zdravotnictví na svých
stránkách upozornění či varování, ať si lidé dávají pozor na dezinformátory. Poznáte je podle toho,
že kromě jiného vám budou tvrdit, že očkování bude povinné a že bude zavedený povinný covid
pas a lidé, co jej nebudou mít, budou omezováni na svých právech. Tato zpráva tam dnes již není,
byla odstraněna. Ubezpečovala o svobodě a bezúhonnosti na všech frontách.
Musím říct, že jako "dezinformátor" začínám mít fakt komplexy.

Chápete, že mě právě bodla vosa?! Kdybych byla konspirátor, řekla bych, že mají ty agenty úplně všude.

     Očkovaní jdou podle očekávání a zřejmě i podle plánu stále více po neočkovaných. Ve všech 
podnicích, o kterých jsem slyšela, nebyli vpuštěni na vánoční večírky, je jim hrubě nadáváno a vy-
hrožováno a objevují se už i fyzické potyčky. A věřte mi, bude hůř, teď už prakticky každým dnem.
A nejhůře na samém závěru roku.
     A ještě naši milí doktoři - stále více jich odmítá léčit neočkované. Mluvila jsem s dívkou, co šla
k lékařce, že ji bolí hlava. Ta se jen zeptala: "Očkovaná?" Dívka řekla, že není. "Tak přijďte, až bu-
dete!". A zabouchla dveře.
Jeden (možná více) doktor vyvěsil ceduli, že neočkované neošetřuje. Taky mám svá práva. My
 jsme ale nepřísahali, že se necháme očkovat. Zato vy jste přísahal, že budete léčit. I sebevrahové
se ošetří, pokud selžou, jestli by snad tohle byl váš argument. Ale samozřejmě máte svá práva
a nikdo vás nemůže nutit neočkované ošetřovat, ale v tom případě opusťte zaměstnání a žijte
bez platu, stejně jako mnozí neočkovaní. Ale každopádně doufejte, že až vám bude třeba hořet
dům, nebudou mezi hasiči takoví, co chtějí svá práva, a neodmítnou hasit.

7.12.2021:
     Jenom taková akutní rychlovka: nehádejte se s očkovanými, nezabředávejte s nimi do neplod-
ných rozhovorů, radši do vůbec žádných, začínají být opravdu nebezpeční. Dokážou si sahat 
do jakéhosi obecného balíku, kde jsou bohatě dotováni. Očkovaný, který vám bude závidět,
a že jich teď bude sakra přibývat, vás může úplně zlikvidovat. Při hovoru s takovým člověkem mu-
síte hodně dobře dýchat a potom se propít vodou s citronem. Víc teď neporadím, zkusím časem
něco vymyslet.

8.12.2021:
     Snažíme se přimět politiky, aby říkali pravdu, ale to také nutně nemusí být jádro problému.
Vždyť Hitler se také netajil svým přáním a svými vizemi Šéfka evropské komise Ursula Van Der
Leyen řekla před pár dny novinářům, že je pro zrušení Norimberského kodexu z roku 1947. Pokud
někdo tápe, jde o zákaz provádění pokusů na lidech bez jejich souhlasu, o zločinném pokusném
týrání a sadistickém mučení nevinných obětí. Vyzvala k upuštění od tohoto kodexu a zavedení povin-
ného očkování. Uvědomujeme si, že tato dáma přímo, otevřeně a bez nejmenšího pocitu nepatřično-
sti spojila očkování s pokusy na lidech? Nemělo by tohle být trestné, podobně jako propagování faši-
smu? Bestie mohou být klidně upřímné. A to, že je někdo upřímný, neznamená, že není bestie. Připo-
míná mi to scénu ze Dne nezávislosti, kdy se americký prezident ptá toho mimozemšťana za sklem, 
co od nás chtějí, co máme udělat. A odpověď zněla prostě: "Umřít!". Oni se netají tím, co s námi
chtějí udělat. Teď jde jen o to, co my s tím.

11.12.2021:
     Spiklenci - The conspirators
Nevím, co napadlo vás, ale tak se jmenuje dnešní díl Columba.

     Vít Rakušan se nechal slyšet, že chce nechat volné ruce k zasahování proti konspirátorům.
Takže 50.léta v plné parádě. Možná 50.léta v Rusku. Nebo možná celý temný středověk.

     Když jsem před časem napsala, můžete se na ně dívat jak do teraria, jen k nim nesmíte přelézt
to sklo, netušila jsem, že se druhý den objeví pan prezident v terariu, bylo to myšleno obrazně, rozu-
míte, to mě opravdu mrzí, že se to tak sešlo...
     O post prezidenta je již teď velký zájem, ale prezident nemá být zločinec, co potřebuje doživotní 
imunitu, aby jeho zločiny již nikdy nemohly být potrestány a mohl se doživotně vysmívat těm pracují-
cím ubožákům, které zruinoval. Prezident ani nemá být prezidentem proto, aby mohl udělovat amne-
stii svým kamarádíčkům, aby nemohli být potrestáni za to, že ukradli celoživotní úspory tisíců pracují-
cích lidí. Prezident si nemá dávat jako předvolební heslo štvanici na svobodné lidi, jejichž přečinem
je podobně jako ve filmu Na samotě u lesa pouze to, že "nechtějí zemřít". Ani to nemá být někdo, kdo
zašantročí a rozdá veškerý majetek státu, aby se pak po zbytek svého života vysmíval všem lidem
z teraria. Prezident se má postavit za celý národ, podporovat jej, povzbuzovat a chránit.
Prezident má říct: Mám vás rád. Všechny.

     "Útoky proti zdravotníkům a lidem bojujícím s pandemií jsou nejen ubohé, ale také protiprávní.
Takové jednání nelze tolerovat".
     Takže teď se do nás začne navážet ještě socialistický lampasák?! Dovolí si urážet nás, slušné, 
čestné lidi, v rámci předvolební kampaně nám rovnou vyhrožuje a slibuje naše pronásledování!
"Až sem, a dál už ne!", právě řekl Columbo. A já s tím souhlasím. Pojďme už konečně vymíst ty bolše-
vický kádry, všechny ty šmejdy, šmelináře, podvodníky, lháře, vlastizrádce! Nás, inteligentní bytosti
a občany bude poučovat nějakej frustrovanej zelenej mozek komunismu?!
Proti jeho prohlášení bych chtěla postavit svoje prohlášení: Útoky proti zdravotníkům a lidem bojují-
cím s pandemií jsou nejen ubohé, ale i protiprávní. Takové jednání nelze tolerovat! 
Okamžitě zastavte to protiprávní pronásledování doktorů, co chtějí léčit, a ne vraždit a cpát si kapsy,
svobodných občanů, co bojují s pandemií hlouposti, krutosti a chamtivosti. Přestaňte politikařit a rvát
se o koryta či prostor v televizi! Vy jste ten mor, vy jste zkáza naší planety. Až se ohně v nás rozhoří,
nepomůžou vám ani vaše funkce, ani vaše výložky. Neboť my bojujeme za spravedlivou věc. Vy 
za touhu vládnout a zotročovat. My za naši budoucnost. Vy za... za cože vlastně? Za tmu...?
     Co se chystáte dělat, Vy milý konspirátore? Postavíte nás ke zdi? Konečně zase můžete vraždit?
Chybělo Vám to?
V Německu, Rakousku a Itálii, tedy v zemích, které byly za války pod Německem, jsou v čele "boje
proti covidu" generálové. Chybíme do nějakého počtu?
Generály baví vítězit, ne se ptát na váš názor. Nezajímá je vaše svoboda. zajímá je jejich ješitnost.
To tam ostatně máme teď. Chceme novou společnost nebo si pustíme zase nové blechy do kožichu?
Budeme stále někomu sloužit? Neměli by oni sloužit nám? Jsme zločinci? Nebo jsme bojovníci? Pře-
staňte se ohlížet na mrtvé. Zachraňme živé.
     Je třeba se nabíjet kladnou představou budoucnosti. Musíme vědět, co v ní už nechceme. Musíme
si představovat, že je to zcela reálná možnost. Ve skutečnosti je jich nekonečné množství. Musíme
zase začít snít. Všechno se může vyřešit rychle a náhle. Jen je třeba tuto realitu připustit.

15.12.2021:
     No a pak jsem tu použila termín bílá magie... 
Bílá magie je energie jako jakákoli jiná. Bílá magie je světlo, které proudí bez jakékoli nadvlády, 
bez možnosti zastavit ji. Je hlavním prostředkem, hlavním cílem, hlavním dogmatismem vesmíru,
který známe. Hlavním smyslem svobody duší. "Světlo" je tu proto, aby bylo možné vyrovnávat
"tmu". U každého zvlášť i u všech najednou. Nikdo nedokáže v sobě držet tmu navěky, buď se jí
vzdá, nebo se začne kazit a přetransformovávat. Taková bytost už není schopna svou tmu vyro-
vnávat, neboť tmu začne vnímat jako světlo. Taková bytost bude jednoho dne lapena a bude jí
odebrána její funkce bytosti. Můžete do sebe natáhnout hodně tmy, ale stále ještě můžete být
světlá bytost. Pokud vaše tma vzdoruje vašemu světlu a vy jej ustavičně odmítáte - "nevím, proč
to měl - měla dělat", a jde to takhle život za životem, můžete být utraceni, či zatraceni. Budete roz-
puštěni či spolu s mnoha dalšími jako malé světýlko bloudit "nekonečnou temnotou".
Takové "dušičky" budou hledat tělo, aby vytvořily jednu velkou duši. A takové tělo je třeba jim nedat.
Měly by se snažit se inkarnovat za účelem dobra, a ne proto, "aby nám tu nebylo tak smutno a nebyli
jsme tu tak sami". Bude to dosti nová situace, i když vůbec ne nová v historii duší. Ze zlé duše se
dřív prostě stal démon. Teď se nám tu začnou poflakovat bandy otrapů, co budou chtít žít na náš
úkor. Zlo bude krást z jejich duší a oni se budu snažit tento deficit vyrovnat u nás, přes naši energii.
Pokud se budete na Vánoce objímat s vy víte-kterými, nazapomeňte si vždy hned uvědomit, že vy 
jste ten, kdo jste, a bude fajn, když to tak zůstane.
To se nejvíc bude týkat doby na konečku a přelomu roku a počátku nového, dalšího roku.
Tímto směrem bude potřeba, aby se napřel balík bílé magie, který vytváříme všichni, bez rozdílu,
proti těmto "bytostem", které budou a mají být rozpuštěny, vyřazeny- než se z nich složí zase něco
"slušného", co poslouží v první řadě jim, ale také nám všem ostatním - než budou přetransformovány.
Pokud se ptáte, proč rozpuštěny, vyřazeny - je to podobné jako když vám do hotové směsi, slitiny
něco upadne a zatvrdne a vy ji musíte zase roztavit a to svinstvo odstranit. Zlo z jejich duší ukusuje,
ale oni zatím prosperují, neboť se dostatečně zásobují energií dětí, které zemřely dřív, než zasluho-
valy, a že jich v nejbližších dobách bude. Nedovyvinutých, nenarozených, no a tak dále.
Nemusíte se do nikoho "opírat", jen myslete pořád na sebe. Žijte a myslete tak, jak jste žili a mysleli
doposud. Nerozhlížejte se a nepátrejte, kde kdo jakou dělá chybu. Nedělejte ji vy. Nezapomeňme -
největší temnota bývá před svítáním. Na pokraji tmy, před nástupem světla.

16.12.2O21:
     V jednom městě tady u nás, kde byly též zrušeny vánoční trhy, si jeden z radních soukromě pro-
najal celé náměstí, na radnici řekl, že veškerou zodpovědnost a rizika bere soukromě na sebe
a otevřel trhy v celé parádě. Nádhera. O takových lidech je radost slyšet. Ne každý jde zodpovědně
na porážku.

     Když ten sociopat dostal další skvělý nápad, jak zadlužit naše děti na co nejdelší dobu, aby tu
budoucí vládě, která může jen bezmocně přihlížet, jak ten, jehož země mu bude doufejme velmi,
velmi těžká, jak říká můj přítel "vypouští poslední kapříky z rybníka" - tedy proplatit prodejcům na tr-
zích, kteří se na ně připravovali celý rok, investovali svůj čas, peníze a spoustu práce a teď by celý
rok neměli z čeho žít, neboť počítali s tím, že své zboží udají, jejich ušlý zisk - ostatně všechny jar-
marky už se stejně přesunuly do Kauflandu, ale mně připadá, že ten zážitek není srovnatelný - říkala
jsem si, jestli jim bude proplaceno veškeré zboží, které jinak doprodávají po zbytek roku na dalších
trzích, za ceny, které si řeknou, v tom případě by se tam ještě narychlo vyplatilo zaběhnout s nějaký-
mi předraženými hrnci či čímkoli jiným a pak vše prodat po internetu a mít tak dvojitý zisk, protože 
tak přesně to bude vypadat. A taky jsem si říkala, kdo, ke vší té spravedlnosti, proplatí zboží kupří-
kladu  nám, zpěvákům, kteří jsme investovali mnoho let denodenní dřiny a minimálně mnoho set
tisíc na na- še vyučení, muzikanti navíc často splácejí hypotéky na své drahé nástroje, a teď čekáme,
že své zboží, s jehož výrobou jsme si dali takovou práci, prodáme. Nám nikdo nenahradí "nasmlou-
vané akce", neboť běžný muzikant dostává kšefty ze dne na den, támhle někdo vypadl, ztratil hlas,
dostal lepší kšeft či musí být v divadle, protože kolega jde s dítětem k lékaři. Většina muzikantů je
na volné noze. Pohřby nenasmlouváte. My jsme objednáváni narychlo, často náhodně, bez plánů.
Žádná náhrada platu.  My své zboží neprodáme po internetu. Ať to nikdo nezkouší s argumentací,
že můžeme vytvořit klip a hodit ho na You tube. Myslím totiž nás klasikáře. Já mluvím o hudbě.
Výrobce předmětů si může nadělat zboží do zásoby, prodat ho později a po nějakou dobu, jestliže
nemá finanční tíseň, protože například partner slušně vydělává, si třeba i užívat volna, dát si nohy
na trnož, jak se říká. Ale to muzikant nemůže. I když neprodává, musí cvičit, ideálně denně, protože
jinak pak už nebude mít co prodávat. Musí dřít, i když za to nic nemá. Setkala jsem se s námitkou -
ale v posledním půlroce se přece přece už může všechno, dělají se kulturní akce. Ale my jsme,
miláčkové, závislí na turistech. Tam, v zahraničí, ještě nebyla kulturnost z lidí vypuzena jako u nás.
Že i tady se chodí "na kapely"? Já mluvím o hudbě, ne o bierfestech.

18.12.2021:
     Nové hvězdy, nové světlo nenadále se vyskytlo, 
     na znamení ukázáno všem nového krále narození.

     Poznali, to žeť jest ten pán, který srdce jich pohnul sám.
     Na zem padli, se skláněli, drahé dary mu ofěrovali.   
                                                                    (A.Michna z Otradovic)

Není to krásná Čeština? Tímto songem, který je pro mě asi v TOP 10 vůbec ze všech, i když Verdiho
Requiem je myslím na svém 1.místě nehnutelné, jsem trápila svého synka, když byl úplně malý. Uměl
všechny sloky včetně zapeklitého "ofěrovali", se skvělou intonací vyzpívával čistým hláskem těžký
rytmus v tramvaji na kočárku a k tomu ještě v Němčině dva jednodušší Bachy.
A jednoho dne šel do školky. Po pár týdnech přitáhl domů s primitivním popěvkem "Veverka Čiper-
ka pobíhá v lese, lískový oříšek s sebou si nese", který spíše skandovaně recitoval, než zpíval, a bylo
po smyslu pro rytmus, po schopnosti zazpívat jakoukoli melodii i krásném hlásku a už nikdy se to
nevrátilo. (Slyšela jsem, že nějaký tatínek ze stejného důvodu odebral dítě ze školky). V kolektivu
okamžitě ztratil své vlastní vedení a nechal se vést kolektivem. Teprve teď, po dvanácti letech, se
z této povahy snad dostane. A tak je to v naší společnosti. Všichni odříkávají Veverky Čiperky a za-
pomněli, že toho dříve znali mnohem více. Opakují, co jim předzpívává paní učitelka, a zapomněli
na Bacha. Nezapomeňte, že máte svůj vlastní hlas, a zpívejte svoji vlastní melodii, jinak zemřeme
na nedostatek talentu, zemře všechno, co je naše, naše individualita, vlastní rozum, naše vlastní
chápání světa. Zemře všechno, v co jsme kdy věřili. Zemřou naše přátelství, neboť se budeme
za sebe vzájemně stydět. Nebude už nic, na co bychom mohli být hrdi.

19.12.2021:
     Četla jsem články, jak z různých vzdálených míst naší země přivážejí rodiče své nebohé malé
děti do Prahy na očkování. Thomayerova nemocnice se dme pýchou, že jako první! první! první!
zmaří jejich životy. Thomayer by se z vás poblil.
Výlety těchto rodičů s dětmi a jejich skvělé zážitky byly popisovány slohem připomínající socialis-
tické články ve školních časopisech pod záštitou Pionýra či SSM. Pro děti to byl slavnostní den.
Osmiletou holčičku pak za odměnu vzali na hamburgra. "To je skvělé", povídám. "To kdyby třeba ne-
klaplo to očkování". "Taky jsem si zrovna říkal", přidal se můj syn. "Že kdyby přežila to očkování, po-
jistí to hamburgrem. To bude ten spouštěč!"
Zase jednou jsme se zasmáli. Pak jsem si ale vzpomněla, jaký osud jsem u těch šikovných dětí vi-
děla, a už jsem se dál nesmála. Připomnělo mi to verš Jiřího Žáčka: "Máma vdolky napekla. Šla
bych pro ně do pekla!" Ano, tyhle koblihy byly a budou opravdu drahé.
     Když se nedávno do soutěže na poslední chvíli přihlásil ještě Johnson-Johnson, který do té 
doby dělal olejíček na dětské prdýlky, říkala jsem: "Panebože, teď ještě začne očkovat Oriflame!"
Můj syn byl jako obvykle pohotovější: "Spíš Roundup!"

20.12.2021:
     Včera, při sledování jednoho z našich oblíbených seriálů, povídá můj syn: "Podívej se, ona se ta
naše vláda chová úplně stejně jako ti zločinci v Columbovi! On jim to všechno dokazuje, jasně je
usvědčuje,  že lžou, oni to taky vědí, že lžou, ale vytáčejí se, zapírají, urážejí ho, vyhrožují, vysmívají
se  a zesměšňují ho až do poslední chvíle, než je usvědčí". "Jo jo, Columbo je taky velký konsprátor",
doplnila jsem.
Zapírají a lžou, i když dobře vědí. Když se díváme na takové detektivky, jsme rádi, že "je nakonec
chytli",  možná si ale ne každý v tu chvíli uvědomí, že mají sakra dobrý důvod zapírat a lhát, protože
v té zemi, případně v té době je čeká elektrické křeslo nebo provaz. Žádný fotbal, televize, tvořivé
dílny, posilovny, vyvážená strava a výukové kurzy za peníze slušných lidí. Nedivte se, že ti, kdož tento
masakr spustili, budou lhát a bránit se, o co víc si začnou uvědomovat, že by jim mohlo začít jít o život.

      Pořád si dost neuvědomujeme, že mozek a duše, lidská osobnost, fungují podivuhodně a nevyzpy-
tatelně. Kdysi dělali v jedné zemi pokus. Vzali partu dlouholetých přátel, dospělí inteligentní lidé,
i manželské dvojice, zavřeli je do jedné místnosti, jednoho z nich přivázali k lehátku a řekli, že si s ním
každý může dělat, co se mu zachce. Nejprve se všichni vesele bavili. Dobírali si dotyčného slovně,
někdo ho polechtal, pošťuchovali ho. Postupně byly šťouchance ostřejší. Počaly padat rány. V lidech
se začala vzbouzet agresivita. Pokus byl rychle ukončen personálem, který vpadl dovnitř ve chvíli, kdy
jedna žena vytáhla nůž a hodlala oběť začít řezat. Všichni tito lidé v šoku z toho, co málem udělali,
skončili na psychiatrii  a prý se už nikdy spolu nesešli, nebyli schopni už nikdy podívat se sobě vzá-
jemně do očí.
     Za druhé světové války byly v ženských koncentračních táborech dozorkyně, které prosluly svou
brutalitou. Pokud má někdo slabý žaludek, tento odstavec raději vynechte. Měly i své přezdívky, podle
způsobu, jakým své svěřenkyně týraly. Jedné se například přezdívalo "kobyla", podle speciálních bot,
které si pořídila, a kterými ty holky ukopávala k smrti. Jedna z těchto dozorkyň, když nastoupila na toto
místo, byla velmi slušná. Říkala "promiňte" a "dovolíte, prosím?" Dáme anketu, jak dlouho byste řekli,
že jí trvalo, než začala po těch babičkách skákat, až zemřely? Dvacet let? Tři roky?  Šest, možná pět
měsíců? Rok a půl?  Čtyři dny. Pouze pár dnů stačilo k tomu, aby se její duše rozhodla jinak. 
     V koncentračních táborech bylo evidovaných 3700 dozorkyň, 66 jich bylo zadrženo a 21 poprave-
no. Ostatní utekly, změnily si jména a založily v Německu šťastné rodiny. Zajímavé je, že většina z nich, 
ale i vězeňských dozorkyň obecně, řekla, že si původně přály být zdravotními sestrami. 
Nedělejme si iluze, že tohle je jenom v Německu..
Podle toho, co slyšíme, se jich taky dost skrývá mezi servírkami a prodavačkami. A všemi ostatními.

21.12.2021:
     Doposud bylo u nás podáno asi 26 žalob (možná se toto číslo mezitím změnilo) na následky
po očkování. Soud zatím uznal 2 jako oprávněné, zbytek se prošetřuje. Odškodnění ovšem ani
v těchto dvou případech vyplaceno nebylo, neboť dotyční zemřeli (u ostatních případů se zřejmě
čeká, až tak žalobci učiní) a jejich příbuzným též vyplaceno nemůže být, jak tomu bývá u očkování
povinných, ale pouze jen samotnému poškozenému, a to právě z důvodu, že jde o očkování nepo-
vinné. Myslím, že tato rovnice na první pohled vždy vyjde na jedné straně, zatímco na druhé nikdy.
     Před lety jsem si vytvořila svoji definici svobody. Svoboda je, když mohu říct NE, aniž jsem za
to potrestána. Popravdě jsem ji vytvořila v souvislosti se svojí matkou. Vždy, když přijdeme na ná-
vštěvu. snaží se nás na místě udržet jídlem. Dokud budou mít co jíst, neodejdou, je evidentní do-
mněnka. Zřejmě vychází z toho starého zažitého co jsme dostali, to jsme snědli, a zas můžeme jít, 
jen si tu rovnici otočila. Snaží se získat na svoji stranu zejména mého syna a mého přítele. Snaží se
je ovládnout. Když nějaké jídlo odmítnou, protože po něm například hrozí užíváni inzulinu, kroutí se
neskrývanou nelibostí, se kterou se dívá po mně, v domnění - ale i doufání, že já jsem ten nepřítel,
ta jediná překážka a nebýt mne, chlapci by jí zobali z ruky. Její život by byl tak krásný, "kdyby tu ne-
byly ty vosy!" Chudák, má to tak se mnou už mnohá, mnohá staletí. "Vemte si ještě! Nebojte se
a jezte! Nenechte si od ní poroučet!", vede vždy tuhý a nevkusně tvrdohlavě nekonečný boj. Nejvíce
se v místnosti setmí, když jí chlapci odporují a řeknou, že si nechtějí vzít ze své vlastní vůle. Svoboda
je zakázaný výraz, samozřejmě pouze na jedné straně. Stále tedy nabízí a když my z jakéhokoli důvo-
du opakovaně odmítáme, otočí: "A tak si trhněte nohou! Tak mně dejte pokoj svatej!" Někdy vloni jsem
se po takovémto svatém výlevu ohradila: "My jsme po tobě  nic nechtěli. Proč nás urážíš? Jen proto,
že si něco nechceme vzít? Máme přece právo odmítnout. To nás za to budeš trestat?! Musíme tě po-
slouchat, abys s náma mluvila slušně?!"
     Nepřipomíná vám to něco? Nejedná přesně takhle s námi naše vláda? Spiknul se proti mně celý
tento svět, že je všude samá moje matka?!
Je správné, že je na světě hierarchie. Je správné, že někteří poroučejí a jiní poslouchají, v té či oné
situaci. Rodiče a děti, učitelé a žáci, zaměstnavatelé a zaměstnanci, vláda a občané. (S posledním
bodem je trochu problém. Není jasné, kdo je tu zaměstnancem a kdo zaměstnavatelem. Tedy nám
- alespoň některým - to jasné je. Ale jim ne.) Musíme si být ale jistí, že jsme v postavení, ve kterém
máme právo poroučet, a že věci, které nakazujeme, nejsou pouze naším sobeckým rozmarem
a druhé nepoškozují. Musíme - smíme nakazovat pouze věci zdravé. A je třeba plnit pouze zdravé 
příkazy. A to v různých ohledech.
     Takže - podle této definice - očkování proti covidu není očkováním nepovinným, tedy dobrovolným
a svobodným.

     Na jaře a v létě se mě občas někdo zeptal, jestli myslím, že by měl obývat nebo koupit ten či ten
příbytek, a já vím, že jsem v pár případech říkala, že bych ještě počkala, že to vypadá, že budou ještě
lepší možnosti. Před týdnem mi volala jedna paní: "Tchán s tchyní se nechali očkovat a oba po tom
očkování zemřeli. Zůstal po nich dům, myslíte, že bych tam měla jít?" Řekla jsem: "No jasně, dům je
fajn". Takže tak nějak jsem to zřejmě myslela.

24.12.2021:
     A ještě jednou o bílé magii. To bílé světlo, o kterém jsem mluvila, jste vyrobili vy, vy všichni sta-
teční, co jste trpělivě trpěli a ve slušnosti snášeli všechna ta příkoří a podměrečné zacházení, ale
přesto jste se nedali, a vydrželi jste, nezradili jste své přesvědčení a svůj zdravý rozum, řekli jste
jasně: moji duši nedostanete. Moje pravda, moje svoboda nejsou na prodej. Buďte na sebe velmi
pyšní. Taktiky minulých století spočívaly zejména v přímém hrubém násilí a vyhrožování, tato se
zaměřila na pochlebování  poslušným, o to více tedy prověřovala lidské povahy, lidské charaktery,
a vy jste prošli. Budete odměněni vlastním životem. Zůstane vám. A jak vypadá bílé magie? Proč 
se máme radovat? Vzpomeňme na Krotitele duchů. Na chvíli, kdy se lidé přestali zabývat nenávistí 
a soustředili se na dobro v sobě. Na chvíli, kdy začali zpívat.. Energií, kterou tímto vytvořili, se začal
rozpadat sliz, který lidi podněcoval ke svárům a nenávisti, a touto jejich zlou energií se pak sám živil
a bujel. Pokud to doteď bylo třeba po zlém, tedy tuhý odpor, bude teď třeba vynaložit mnohé úsilí,
abychom se opět naučili usmívat se a smát. Abychom se soustředili na svoji vlastní budoucnost,
ve které toužíme mít dobro a řešit věci v míru. Je třeba vnímat svoji vlastní prosperitu. Tenhle měsíc
zejména ukazuje, kdo je kdo, a leden bude už pod jinými energiemi. V nemocnici na covidovém
oddělení vejde člen personálu nemocnice bez roušky, skafandru a rukavic a když se pacienti podi-
vují, řekne: "No tak snad to na mě neřeknete.." Není z toho jasné, jak je to s těmi stranami? Skutečné
roztřiďování bude příští rok, a my teď ještě můžeme zachránit mnoho duší.. Ale to si necháme za pár
dní.. Přeji vám moc krásné Vánoce. Ať se čerti žení, když musí, ale andělé, ať zpívají.

27.12.2021:
     Nevím úplně, jestli zpívají andělé...
Psala mi jedna dáma, jak si chtěla - jako obyčejně - zazpívat Rybovku u nich v kostele na kůru, ale
byl na ní požadován certifikát - ne test, ale certifikát - a 150,- Kč vstupného. Takže za doprovodu 
povýšených pohrdavých pohledů vyvolených odešla a zazpívala si ji druhý den na stejném kůru
s někým jiným.
     No tak jen aby vám ta privilegovanost vydržela i v novém roce...     

     "Říkali v televizi, že do konce roku nečekají žádné srážky", říkala moje matka před Vánoci. "Tak 
to zase budou Vánoce na blátě!" 
"Já myslím, že ne", řekla jsem. "Já si myslím, že na Štědrý den začne krásně sněžit..."  Pětadvacá-
tého jsme se probudili do krásné chumelenice a bílé krajiny a od té doby vyjíždíme jen díky novým
zimním gumám.
Není třeba věřit všemu, co říkají v televizi a co vůbec kdo říká.. Ona si ta příroda nakonec stejné 
sama poradí. Ovšem, někdy je lepší poradit si dřív, než si poradí ta příroda.     

     Říkal můj syn. jak si mistr, co učí u nich ve škole, po prvním očkování stěžoval, že ho začaly bolet 
klouby. Pak to pominulo. Šel podruhé a od té doby, již čtvrt roku, se mu špatně chodí.
Jejich tělocvikář, silný zdravý vitální muž kolem čtyřicítky po očkování nechodí už téměř vůbec, vleče
a belhá se po chodbách jak velmi starý a velmi nemocný muž. Jan slyšel, jak se o svých potížích 
po očkování spolu baví učitelé na chodbě. Ale i přesto jeho mladý učitel občanské nauky dál hlásá
své očkovací evangelium a tvrdí, že doposud nikdy neslyšel o žádných následcích či potížích po oč-
kování. Někteří lidé ještě na smrtelném loži budou tvrdit, že zítra běží maraton a že jistě vyhrají, i když
už dávno nebudou mít nohy...
     Velmi jsem se zdráhala, jestli i v období Vánoc mám tolik děsit, ale kdosi mi řekl: "Třeba se ještě
někomu rozsvítí!". Tak třeba jo.

31.12.2021:
     Onehdy jsem se zastavila u veliké hromady knih, sáhla jsem pro jednu dospod - byla to Velká
encyklopedie citátů a přísloví - a řekla jsem, chtěla bych nějakou indicii, něco, co je k věci. Namát-
kou jsem knihu otevřela, poslepu zabodla prst a četla: pokrytec - On - prohnaný jak zvon: nahání
popům chlopy, věřící - nevěřící, sám dřepí na zvonici, na zadnici (polské přísloví). 
     Jednou říkala moje teta: "Ty demonstrace jsou k ničemu, hloupé a nesmyslné, úplně zbytečné,
vůbec nic nedokázaly, absolutně nic". To ale není pravda, stejně jako náš protirouškový, protiočkova-
cí, protiteroristický odboj. Neptejme se, v obou případech, co se stalo, ale co se nestalo. Čemu jsme
díky našim aktivitám, naší odvaze a vytrvalosti, otevřeně vyjadřovaným názorům a postojům zabránili.
Co chtěli udělat, ale neudělali. Co měli v plánu, ale na co si již netroufli. Kde bychom byli, kdybychom
se jejich scénáři nevzpírali. Nemáte vůbec představu, jakou sílu a jakou moc mělo vaše NE. Země
se už pomalu převibrovala a je s tím docela spokojená. Neumím si představit, co vše se může dít
příští rok. Vychází mi tak brutální a fatální přerod, že na to ani já nemám fantazii. Leden a únor můžou
být ještě trochu chaotické, ale jaro již začne ve všem zavádět pořádek. Vše bude již jasné. Budeme
moct začít budovat náš vlastní soukromý život. Přestaneme být věcí veřejnou, pouhým číslem.
V některých zemích se to zdrží o dva tři měsíce. Ale i tam už bude od jara jasno.     

     Vánoční pohádky opět nezklamaly. Nemohu neodcitovat z pohádky Hrátky s čertem řeč Martina
Kabáta, když vysvobozoval Káču z pekla: V tomhle je celej ten váš kumšt. Zpitomět lidi. Udělat z nich 
ustrašený zbabělý zvířata. Mučit je tak dlouho, až ztratí rozum a všechny smysly. 
Víte, kterou pasáž, kromě poklidného života hobitů, mám z Pána prstenů a z Hobita nejraději? Ten
moment, když se do děje vloží Enti a kdy na scénu vtrhne Neviditelná armáda. Podobně jako v Mar-
tinu Kabátovi v nejhorší a zdánlivě beznadějné situaci zasáhne "anděl nebeskej" a zvolá: "Zadržte,
mocnosti pekelné! Martine Kabáte, tys člověk spravedlivý. Nad tebou peklo nemá moc! Nevydáte -
- li Martina Kabáta dobrovolně, vtrhne sem Nebeská jízda!" Prostě pro druhou stranu jednotka ne-
pravděpodobnosti a nevypočitatelnosti. Něco, co se muselo stát, aby řád zůstal Řádem. Věřme
na svoji šťastnou budoucnost, ať už to znamená, pro celý svět, cokoli. Budoucnost nejde napláno-
vat, i když ji můžeme plánovat a snažit se dosíci vytyčeného cíle. To platí naštěstí i pro druhou stra-
nu. Jsou - li ale naše cíle správné, bude našim touhám vyhověno. Najdeme klid a nebude nás to
stát ani mnoho, což bude rozdíl oproti tomu, co se mohlo stát a na co jsme z dějin zvyklí. Važme si
této vyjmečné možnosti, kterou jsme si poctivé zasloužili a budeme žít právě to, co jsme si doteď
vybudovali. Otevírají se nové brány a my si budeme moci vybírat. Těšme se na nové rozložení světa.
Můžeme totiž žít. Jedna z více možných alternativ, ale mohly se vyplnit i jiné.
Přeji vám šťastný Nový rok a krásný celý rok. Buďte šťastní.
                                                                                                                  Lenka Pecharová

3.1.2022:
     Ráda bych se též připojila s poděkováním všem zdravotníkům, kteří se o nás starají a neúnavně
a tvrdošíjně bojovali o naše životy.
     Právě dnes dopoledne mi paní vyprávěla dojemný příběh.
Mnoho let se přátelila s manželskou dvojicí. On byl Iráčan, vystudoval v Praze Karlovu univerzitu,
tam se taky seznámil se svojí budoucí manželkou. Byli spolu třicet let. Nedávno pán ulehl, dostal
vysoké horečky. Paní ho nakonec odvezla do nemocnice. V nemocnici se ho zeptali, jestli je očko-
vaný, on řekl, že ne, a oni ho vyhodili. Neměl u sebe peníze, klíče ani telefon, neboť odjížděl nary-
chlo a vše mu chtěla manželka druhý den přivézt. Ve dvě hodiny v noci ji vzbudilo jakési pohvizdo-
vání pod okny. Její manžel šel s tou čtyřicetistupňovou horečkou pěšky domů, z Bulovky až na Čer-
ný most. Za několik dnů, kdy se celkem úspěšně léčil, náhle zkolaboval. Žena zavolala záchranku.
Záchranář se sehnul k manželovi a když se ho vyděšená žena zeptala, tak co?, zařval na ní: vemte si
roušku! Když si ji nasadila, přiblížil se až k jejímu obličeji a řekl: je mrtvej! A odešel. Dvě dcery se-
děly čtyři hodiny, než přijel coroner, u mrtvého otce na zemi, kde ho záchranář nechal ležet.
Takže zdravotníci - moc děkujeme!
Tato historka mi nedala spát, takže jsem ji ještě blíže prozkoumala, a tím navážu na to, co chci
dnes také říct, neboť ten muž v podstatě zemřel na nenávist nemocničního personálu. Kdyby ho
léčili, přežil by, ale i kdyby ho nijak zvlášť neléčili, ale chovali se k němu slušně, nakonec by se do-
ma uzdravil.

     V posledním čase byly tyto energie extrémně úporné. Každou "volnou chvíli" jsem někoho
zachraňovala před podobnými útlaky, útoky, útočnými slovy, která v posledních dnech a týdnech
měla obrovskou váhu. Lidé dostávali nemoci, které mít neměli, a které mizely, když se podařilo
odstranit "tíhu" zájmu někoho zvenčí na jeho potížích. Nejvíce lékaři, samozřejmě jen někteří,
případně i sestry, ale také mnoho očkovaných lidí disponovalo velkou silou, která byla, ale už
není odněkud vydatně dotována, kterou zasahovali do osudů nevinných obětí, jak jim přáli tohle
a nepřáli tamto... Magie, či psychotronika, chcete - li, prvotřídní materie, která se ale již
stahuje, a její zdroj, zdroj vlnění, ať už byl odkudkoli, s ní. Tyto zlé věty, tato zlá slova se
začnou přičítat na vrub toho, kdo je vyslovuje.

     Přechod od "dnes" na "zítra" proběhl z 1. na 2. ledna. Některé věci začínají být možné
a jiné přestávají být možné. Prohrává zlo, přibývá světla, a to nejen v přírodě, ale i v nás, kdo jsme
vydrželi.

     Paní, která u mě dnes byla, prodělala před necelým rokem covid, prý dost těžký. Byla doma
sama a musela se o sebe postarat, ale zvládla to a uzdravila se. Hned, když přišla, jsem si všimla,
že vypadá lépe, než kdykoli v minulých letech, kdy jsem ji viděla. Celková rekonvalescence jí trvala 
téměř půl roku, ale teď má energii, jakou dávno nezažila. Ukázala mi papír, který si nechala vystavit.
Má neuvěřitelné a stále stoupající hodnoty protilátek, a to vůči kdečemu! Vypadá ve svých čerstvých 
7O skvěle, cítí se skvěle, prostě "mladší a krásnější, než kdy dříve býval", jak se píše v pohádkách.
Přečkáme - li zlou věc a děláme k tomu správná rozhodnutí, přinese nám to benefity v podobě nově
probuzeného či nově nabytého vědomí.

     Dcera mého přítele, když jsme u nich byli na vánoční návštěvě, mi řekla: "Nedávno jsme se loučili
s přáteli, kteří jsou ale očkovaní, a já jsem tu paní, jak to tak dělám, nakonec objala. A udělalo se mi
neskutečně zle. Ještě dlouho jsem to musela rozdýchávat. Tak jsem si na tebe pak vzpomněla, jak
jsi psala, ať se jich radši vůbec nedotýkáme."

být mnozí alergičtí. Vlastně pravdou je, že vzduch, zejména v některých lokalitách a pracovních
kolektivech samozřejmě, je zamořen odpadními látkami a jejich zplodinami, mikročásticemi, které
očkovaní vylučují, nejhůře po 3.dávce, a které není dobré nechat si moc dlouho v plicích, dlouho je
řekněme dvanáct hodin. Lze je ale bez problémů prostě vydýchat. Tedy dýchejte, kdykoli můžete,
z plných plic, doma, mimo obchoďáky, ve volném terénu, když vyjdete ven z čehokoli..

Dělejte to, co nám celý ten rok a půl zakazovali. Buďte zdraví.

5.1.2022:
     Vzduchem se vznáší psychopatie... Poslanci jednají, jako by byli denně zfetovaní, že by nějaký 
přídavek do poslaneckého guláše v poslanecké jídelně? Ale možná to jsou jen následky všech
těch antidepresiv a prášků na spaní, neboť spánek spravedlivých se jich rozhodně netýká.
Neboť hlas jejich pána volá: Neudělali jste, co jste slíbili! Nesplnili jste, k čemu jste se zavázali! 

    Zacpěte si uši a vůbec neposlouchejte, že někdy bude něco uzákoněno. Je fajn, že to plánují.
Jen houšť, a větší kapky! Je třeba, aby byli lidé ještě více rozzuřeni. Rozmazlení, vztekle dupající,
z daní svobodných občanů až přespříliš dobře placení mizerové se nechtějí vzdát svého stále vy-
křikovaného cíle: všichni budete mrtví!  Nedovolíme, abyste nebyli, nelíbí se nám to! Z touhy po krvi
a neštěstí druhých se vyvine fascinace krví, fascinace vlastní mocí a úžas nad ní, když miliony lidí
jdou na smrt tupě jako ovce jen proto, že skloním palec dolů. Že se mi zachce. Protože jsem maniak.
Protože moc působí jako afrodiziakum, a to z obou stran, neboť čím více lidí pokořím, tím větší jsem
samec. V případě žen - tím větší jsem "gestapačka" či něco podobného. A budu vzbuzovat obdiv
nebo aspoň poplácání po zádech či podrbání za ušima od mnou vytyčeného samce.
     Nebylo by možné, že byste si své sexuální frustrace vybíjeli na nějakém jiném poli, mimo kolektiv
běžné populace?

     Pokud se budete vydýchávat doma, samozřejmě větrejte. Pokud budete dál objímat očkované
lidi,...není vám pomoci.

     V následujících týdnech a měsících nám bude přibývat kromě energie i kapacita mozkové energie,
o to víc, o co víc bude ubývat v mozcích OK lidí, kam si ji v posledních dvou letech, stejně jako energii
neočkovaných lidí, stahovali.
     Jaro je za dveřmi, aspoň já ho cítím od 21. prosince. Stejně jako cibulky, které se začínají v tu dobu 
probouzet, nechte v sobě probudit ty klíčky, ze kterých vyroste veliká a statná rostlina. Budou z nás
obrovské stromy a zastíníme ten odumírající plevel.

7.1.2022
     Nevím, jak u vás, ale u nás včera celý den zářilo slunce. Pokud u vás také a mohli jste vyjít ven
na slunce, uvědomili jste si, jak najednou všechny problémy zmizely? Jak jste silní, klidní, nepotře-
bujete žádná trápení a nikdo vám nemá moc namluvit, že vás něco souží? Víte, že "soužení" je odvo-
zeno od "zúžení"? Známe také úsloví "dech se mi úží", což se týká strachu či leknutí a také obav. "Kam
nechodí slunce, tam chodí lékař", říká se. Minulý rok bylo v létě čistě náhodou snad nejméně slunce,
co pamatuju. Nikomu nám tu nic nedozrálo. Já jsem například jabka česala dnes, konečně jsou sladká.
Taky známe "Dokud se zpívá,  ještě se neumřelo". "Sportem ke zdraví" je původní správná verze, až
později vzniklo "Sportem k trvalé invaliditě". Před pár týdny jsem si vzpomněla, že jsem kdysi s úspě-
chem při různých nachlazeních používala homeopatickou řadu Heel -  Grip-heel, Angin-Heel, Bron-
chalis-Heel.. Když jsem zašla do lékárny, řekla mi lékárnice, že právě Bronchalis-Heel, po kterém
jsem se ptala, byl vyřazen ze systému. Takže sport, posilující lidský organismus - zapínáním svalů 
například vyrábíme tzv."osobní energii", kterou potřebujeme k tomu, abychom spali. I na spánek
totiž potřebujeme energii. Nestačí být unavení. Proto sebou malé děti před spaním tak melou a my
jim říkáme "tak už se nevrť a spi!" A ony přitom pro to dělají, co můžou. Dobrý spánek je také jedním
ze základů zdraví. Životodárné slunce ("radši vůbec nevycházejte!"), zpěv, který je snad vůbec nej-
zdravější věcí na světě, což myslím zcela vážně, protože ozdravuje komplet všechna těla - zlepší
váš fyzický stav (zpěv například skvěle masíruje všechny orgány, významně posiluje plíce i srdce),
emoce, tedy i psychiku a také vašeho ducha. Dřív, myslím třeba před sto lety, se ti nejlepší zpěváci
dožívali ve zdraví vysokého věku, pokud ovšem nezemřeli na nějaké to zlomené srdce či duševní 
strázně a melancholii, k čemuž máme také značné sklony. Dále zavřené kostely - víra je mocná věc,
to ostatně vidíme všude kolem, ale je tu i kladná verze, víra v boží ochranu, boží požehnání a očistný
efekt mše jako takové, odříkávání všech těch náboženských textů, co slouží jako mantry, v jejichž
účinek věřící věří a opravdu fungují  a účinkují ozdravně, i kdyby to mělo být  z důvodu, že "víra tvá
tě uzdraví". A nakonec léky - dlouho nedostupný Aspirin, účinný proti chřipkám a nachlazení a ředící
krev, již zmíněný Bronchalis-Heel a další léky, o kterých jste jistě četli, schopné okamžitě zlikvidovat
covid, které ale naše vláda zakázala dovážet či je předepisovat. K tomu schválně vyvolávaný strach
a stres, který vyrábí v těle jedy, nejvíc zasahuje plíce, srdce a imunitu a také schopnost rozhodovat 
se. K čištění jedů potřebujeme silné zdravé ledviny, ale ledviny jsou kromě jiného vztahový orgán, 
takže v současné situaci taky smůla.
Pokud si rozložíme tento balíček před sebe, nemůžeme v nejmenším zapochybovat, že tu není žádný
zájem, abychom byli zdraví, ale naopak, abychom měli  všechny příležitosti a podmínky k nemocem.
Kdo tomuto kouzlu podlehl, mohl samozřejmě i zemřít. Tak jako na každý stres. V normálních pod-
mínkách by přežil. Jsou nám dávány všechny nevýhody a brány všechny výhody. Ale i přesto
stále žijeme a budeme žít dál. Přes to všechno se dál držíme na svých místech, i když pod námi již
zapalují šprušle. Stále se nevzdáváme a už se ani vzdávat nebudeme muset. Přes všechnu snahu
nepřítel nezvítězil. Přečtu vám hezkou smsku. Byla jsem včera ve farmářském obchodě, kde bylo
asi 5  zákazníků a 2 prodavačky a náhubek měla jen ta jedna prodavačka. A zatímco vždycky vy-
stupovala rázně a sebevědomě, tentokrát působila jako by se chtěla někam schovat. To byla
taková krása! 
Nepochybujte, že se věci otáčejí. V nejbližších týdnech a měsících, snad už koncem ledna se 
začne věcem přicházet na kloub, začnou se odtajňovat a bude z toho pěkná mela, která bude
brát dech, ale už ne nám. Čtěte si něco zábavného a řekněte si: to byl ale blbý sen!

9.1.2021:
     Ještě jednou: neobjímejte očkované... Držte se od nich na délku natažené ruky. Můžete jim
i podat ruku, ale, ať to zní jakkoli krutě, nevytvářejte k nim příliš vstřícnou energii, neotvírejte své
dveře dokořán.. Nemluvím o nepřátelství. Řekla bych za sebe -  uzavřete na tu chvíli pevně své
vnitřní brány, zapněte svůj skafandr, a teď to podstatné - nevstupujte do jejich nejbližší aury. Tzn.
neležte vedle nich v posteli, nemačkejte je k sobě. Nalezla jsem totiž další problém, který nám to
může způsobit, zejména osobám přecitlivělým, psychicky porušeným (nemyslím "bláznům". Blázni
jsou často trochu mimo a je jim fajn), což je touhle dobou už téměř každý. Náš mozek kromě ško-
dlivé chemie zachycuje i škodlivé vlny, snaží se jim ubránit a v mnoha případech z toho bude vzni-
kat epilepsie, tak jako automaticky u malých očkovaných dětí, jak jsem o tom již psala. Zamávejte
jim tedy na dálku, řekněte si, ty jsi tam a já jsem tady, a žijte dál svoje vlastní životy.

     Na samém začátku prosince si můj přítel pořídil nemoc, kterou bych nazvala Když muži nepo-
slouchají své dobré ženy, když jim říkají "takhle nemůžeš jít ven, je tam zima, nastydneš". A druhý
den, již nastydlému, když jde k sousedovi opravovat auto, znovu opakují: "Zbláznil ses? Vždyť už
skoro mrzne! Nemůžeš jít ve svetru a ve vestě! Počkej chvíli, přinesu ti bundu!" Ale "pravý muž" je
bytost svobodná  a nenechá si jen tak něco nařídit, jak si to oni překládají. Takže zavolá zpět přes
rameno, prosycen svojí představou svobody a volnosti "Nepotřebuju, mně je teplo! A tam bude
taky teplo!" Ve stodole kupodivu teplo nebylo, a to jsem se ještě před pár dny od zmíněného sou-
seda dozvěděla, že šel přes celou náves a ty dvě hodiny tam prostál v pantoflích. Můj svobodný
hrdina to zatajil. Takže ulehl již druhý den.
Pánové, je nesmírně trapné, když vaše ostentativní svoboda a srdnatý odboj proti těm hloupým
ženským, co máte doma, končí tím, že ta hloupá, méněcenná stvoření pak kolem vás doma běhají
a pečují o vás a vy musíte, a dobře vám tak, poslouchat jejich  pro vás tak znesvěcující: "Vždyť
jsem ti to říkala! To bylo přece úplně jasný!" Stojí vám to zato?
     Vydrželi jsme to týden a půl. Na Aspirinu, bylinných čajích a jiných doplňcích a po pěti nebo
šesti dnech i pod rukou sehnaných antibiotikách.. Ale poctivý bačkůrkový zápal plic, který byl i
v minulých stoletích jedním z nejběžnějších příčin úmrtí, v rodině, kde maminka, tedy moje tchyně,
jejíž slova vždy trefí cíl a mají nesmlouvavý výsledek, při kdejaké příležitosti neopomene zábavně
připomenout, že v jejich rodině všichni muži do šedesátky zemřeli na plíce, je těžce hozená ruka-
vice. Vypadalo to u nás, jako bychom se stěhovali. Po všech židlích, křeslech, stolech byly rozlo-
žené přikrývky, deky, polštáře, prostěradla, pyžama, trička ba i matrace (naštěstí jsem v minulých
pár letech měla megalomanské záchvaty při kupování právě všech těchto věcí), každé 2 hodiny
včetně noci jsem svého přítele a celou postel převlíkala a sušila, prala, žehlila, vařila byliny, krájela
zázvor, přikládala ochlazovací obklady, vstávala mezi převlíkáním na antibiotika a ještě párkrát
za noc jen tak ze zájmu, jestli ještě dýchá.. Po týdnu jsem začala shánět nějakého "protekčního", 
slušného doktora. Zapojilo se do této akce pozoruhodné množství lidí, kterým ještě jednou doda-
tečně velmi děkuji, opravdu mě to dojalo. Nicméně nepodařilo se. Můj přítel měl vždy problémy
s nízkým kyslíkem v krvi a teď jeho život ohrožovaly ještě vysoké horečky a já jsem už únavou
viděla dvojmo.
Zajímavý byl pro mě rozhovor s jedním doporučeným lékařem, na kterého jsem se jako jediného
dovolala. "Je spravedlivý, nesoudí, ale léčí, a v ordinaci má 2 neočkované sestry", byl popis. Podle
hlasu a projevu bylo znát, že je to nesmírně hodný, dobrý člověk. Když jsem mu přednesla problém,
že se bojím přítele dát do nemocnice, aby mi ho tam nezabili, zeptal se s opravdovým, mírně zaraže-
ným a mírně dotčeným překvapením, proč se domnívám, že by se v kterékoli nemocnici lékaři
o mého přítele dobře a svědomitě nepostarali. A já jsem pochopila, že je tu ještě další kategorie,
lékaři, kteří jsou tak hodní, že si asi skutečně nedokážou představit, že by se  tu mohlo dít něco 
takového, s čím my jsme běžně konfrontováni. Podle sebe soudím tebe. Oni se s tím asi opravdu
nesetkávají. Rozloučila jsem se s ním a poděkovala jsem mu. Nakonec se, právě v den slunovratu,
našla jakási protekce v podobě paní primářky plicního oddělení právě v té nemocnici, do které do-
jížděl tento pan doktor.
A dále jsme to již měli "z první řady". Paní primářka byla další z řady nesmírně hodných, rozumných
a obětavých lidí, přestože jí služba končila ve dvě hodiny, dala si s námi sraz ve tři a strávila s námi
hodinu nebo možná déle. Na začátku vyšetření udělala mému příteli test na covid. S potěšením
sledovala, jak vychází. "No krása, ten je tak čistý (negativní), že už ani víc být nemůže. Takže tohle
jsme definitivně vyloučili, to jsem ráda". Další vyšetření odhalilo masivní zápal plic, nějaké další
"vhodné" hodnoty, ale i překvapivě dobré, se kterými nikdo z nás nepočítal, parádní srdce a tlak, 
hodnoty minerálů..., moje léčení mělo přece jenom výsledky. Museli jsme znovu nabírat jednu krev,
neboť jim v laboratoři vyšly nějaké nepříčetné, nepochopitelné hodnoty, podle rozšířených zorniček
paní doktorky asi něco opravdu strašidelného. "Zřejmě tam našli tu dračí krev a moje čarování",
říkala jsem žertem. "A nebo to byla ta stříkačka, co tu spadla i s jehlou na zem". Pak paní primářka
odešla a když se vrátila, oba jsme nezávisle na sobě zaznamenali něco zvláštního, trochu rozpači-
tého a uhýbavého v jejím výrazu a hlase. Čestní lidé to nemají lehké. "No my vám ale stejně ještě
na konec musíme udělat ten PCR test". Z laboratoře pak zavolali, že jim to vyšlo pozitivně. Přišla
mladší paní doktorka a sepisovala údaje. Můj přítel řekl něco, co by mě ani ve snu nenapadlo, že 
by bylo třeba, a vyděsilo mě, že to třeba bylo. A to, že v žádném případě nechce být dán do umě-
lého spánku. "Aha..., tak já to tu poznamenám, že si to výslovně nepřejete."
Předtím, než mého přítele odvezli na covidový pokoj, dostával ještě dvě hodiny kyslík. Později mi
řekl, že ve stejnou dobu zhruba ve stejném stavu tam přivezli ještě další dva muže, ale ti dostali
kyslík až druhý den odpoledne. "Normálně je tam nechali dusit se až do druhého dne, jako by je
schválně trápili". Neměli s sebou holt žádnou paní primářku.
Ukázalo se, že celý pokoj je neočkovaný, a to nezměnitelně. Když je druhý nebo třetí den svezli
všechny na jednu hromadu na CT, sdělili si vzájemně své zážitky. Kdyby měli lékaři policejní výcvik,
věděli by, že je to zásadní chyba. Chlapi si pokecali, vyměnili si zkušenosti a podpořili se vzájemně
ve svém postoji. Na všechny, včetně mého přítele, byl první den vyvinut extrémní nátlak ohledně
očkování. Všichni rezolutně odmítli. Takže při aktuálním akutním covidu by je naočkovali? Nepříčí
se to všem lékařským zásadám a poznatkům? Nebo i potom? Že by jim očkováním narušili protilát-
ky? Nebo že by věděli, že ten covid nemají, a tedy by to z těchto důvodů nevadilo? Využili chvíle,
kdy jsou ti lidé nejzranitelnější, nemocní, vyděšení, nedostatkem kyslíku zmatení (což je zajímavý
údaj, když uvážíme to povinné pokud možno nepřetržité nošení roušek, při kterém se vám vlastně
po většinu dne, když sečteme práce či školy, různé společenské aktivity, nákupy a někdy i hodiny
v dopravních prostředcích, než se dostanete domů, nedostává kyslík), oslabení a unavení, aby do-
sáhli svého cíle. Nedosáhli ani v jednom případě a nebyli rádi.
Když druhý den ráno po příjmu učinila mladá sebevědomá doktorka zátah na mého přítele, řekl jí
po pár větách: "Co kdybychom o tom, paní doktorko, prostě nemluvili?" - "No dobře, tak o tom
teda nebudeme mluvit!" - "Ale moc hezky voníte, paní doktorko", pokračoval můj přítel. Doktorka je
taky žena, a tak lehce zrozpačitěla a změkla. - "Ano? A to vy cítíte i přes ten kyslík? Přes ty hadičky
v nose?!" "Nejen přes ten kyslík, paní doktorko", odpověděl přítel. "Ale dokonce i přes ten ten covid!"
Paní doktorka vystřelila a lehce bouchla dveřmi.
     Za socialismu nebyly mobily a byli jste tedy odkázáni na to, jestli se dovoláte nějakému doktorovi
a co vám řekne o stavu nemocného. Teď jsme si naštěstí mohli volat a já jsem jej zásobovala rada-
mi a pokyny. "Neber žádné prášky na spaní! Dej si dnes v noci a zítra dobrý pozor, co ti dávají! Uka-
zuje se mi nějaké nebezpečí!" Toto varování se vysvětlilo druhý den. - "Přilítla ke mně najednou ně-
jaká sestra s nějakými léky a obrovskou stříkačkou a chystala se mi to píchnout!" Přítel naštěstí po-
hotově obranně zareagoval a pak se ukázalo, že to byly léky pro jiného pacienta na jiném oddělení.
"Je tam jedna taková ta "sadistická" sestra, která by vás ráda udusila polštářem, kdyby to bylo jen
trochu možné, tak si dávej pozor", šílela jsem doma. - "Ano, a já vím i která", odpověděl k mému pře-
kvapení okamžitě. "Od ní injekce bolí nejvíc "
     Říkal, že to byla i zajímavá sonda do inteligence. "Uklízečky neklepají a vtrhnou tam kdykoli. Se-
stry zaklepou a vtrhnou tam. Vrchní sestra zaklepe a vejde. Doktorka zaklepe, chvilku počká a pak
vejde."
     Za dva dny se již cítil dobře, vlastně ho ani nijak zvlášť neléčili, neboť, jak mu řekli, na léky proti
covidu už bylo pozdě, ty se dávají jen do šesti dnů, a on byl churav již od 5.prosince. Jak se někdy 
vyplatí počkat! Dostával kyslík, solný roztok a vitamíny. Přece jenom jsme to asi přeléčili dosti dů-
kladně. Za dalších pět dnů byl propuštěn. Obnova plic samozřejmě bude trvat ještě dlouho, jako 
u každého zápalu plic. Několik let jsem se ho snažila přimět, aby se nechal vyšetřit a jel do lázní,
že se svým stavem plic má nárok na lázně minimálně dvakrát do roka. Tak teď je dostane automa-
ticky. Ještě jeden očkovací nátlak přišel při jeho propuštění, stejně jako u ostatních.
Když pak jeho bratr mluvil se svou známou sestrou, která Jardovy výsledky vyhodnocovala, řekla
mu, že měl velké štěstí, že teď masově umírá právě jeho ročník. Škoda, že nebylo možno udělat  
hru "schovám své materiály a osobní údaje za záda a ty, aniž o mně cokoli víš, mi řekni, jaký roč-
ník, téměř výhradně, právě teď umírá!"
Když jsme mu druhý den po přijetí přinesli tašku s věcmi, chtěl si pro ni těch asi 12 metrů dojít,
ale sestra ho vyhmátla a trochu na něho křičela: "No to teda nepůjdete! To teda ani náhodou!"
Vrátila se do své jeskyně, oblékla si skafandr a rukavice a tašku mu z chodby podala. Já jsem
stála za dveřmi oddělení se zavřenýma očima a stisknutými rty s očekáváním, co bude, neboť
venku sněžilo a při své partyzánské akci jsem na uzavřeném smrtonosném oddělení zanechala
mokré stopy až do půlky chodby. Sestra přešla po hladině až k našim dveřím, kde stál můj syn
ve svém nepravděpodobném oděvu, nahnula se, neomylným pohledem za roh odhalila i mě,
v klidu se rozloučila a odešla. Asi v tu chvíli nevěděla, co si s takovou sebrankou, proboha, počít.

     K těm nemocničním obyčejům tu ještě odcituji část smsky od dívky, o které jsem již psala. 
Při příjmu mě samozřejmě testovali (jako jedinou) a sestřička si na to přímo přede mnou oblé-
kla i covid overal. Před tím mi brala krev - bez ohozu.. Je to komedie. 

11.1.2022:
     Kdyby to ministerstvo zdravotnictví opravdu myslelo vážně, vydalo by hned zpočátku speciální
formulář, kam by lidé mohli sami nahlašovat potíže, které jim, třeba jen podle jejich zdání, vznikly
po očkování, o kterém by byli občané v médiích opakovaně informováni. Ne každý dokáže pátrat
na internetu a ne každého napadne, že by pátrat měl a po čem. (Na internetových stránkách SÚKLu
(Státní úřad kontroly léčiv) je možnost nahlašovat nežádoucí účinky léčiv obecně, ale cožpak o tom
někdo ví?)
Znám spoustu lidé, kteří nahlásili takové věci, někdy i velmi závažné, svému lékaři, ale on striktně
odmítl, že by tyto potíže souvisely s očkováním. Ani doktorka mé matky to neuznala, což hraničilo 
vysloveně s drzostí, které ale mají doktoři, podobně jako vláda, evidentně nevyčerpatelné zásoby.
Jedna zdravotní sestra mi říkala: "Doktoři to nenahlašují, i když jim to tam ti lidi přijdou říct, já to
vidím u nás. Dokonce ani to, co uznají, že je způsobeno očkováním. Oni jsou totiž líní vyplňovat
ty formuláře. Takže kolikrát těm lidem řeknou, že to tam pošlou, ale neudělají to."
No tak to ty statistiky pak máme, mírně řečeno, nepřesné.
Ale oni to obvykle neuznají ani těm chudákům. Protože kdyby uznali, ti by asi těžko toto zboží
doporučili svým sousedům a známým.

     Můj syn mi včera ukazoval fotky z nějakého serveru vyrobené na zakázku odborníky za použití
herců k podpoře strachu a očkování. Správně rozmístěné postavy se správnými rekvizitami ve sprá-
vných oděvech, v předepsaných maskách a zřejmě předepsaných výrazech pod nimi. Scenérie
mnohdy nedávající smysl, zato působící náležitě hrozivě, závažně a strastiplně. Jen z pohledu na
ty fotografie jsme měli sterilní celou kuchyň.
     A teď je ideální chvíle na nejvtipnější historku ze zážitkového pobytu mého přítele v nemocnici.
Jste umístěni na covidovém, tedy extrémně střeženém oddělení, viz shlédnuté fotografie. Za svítání
nastoupí dvoučlenná jednotka ve skafandrech a gumových rukavicích, udělá všem odběry a odejde.
Těsně před snídaní, jak to v nemocnicích chodí, začne shon a ruch. Měří se teploty, tlak a rosný bod,
převlékají se postele, rozdávají se léky, vynáší se biologický odpad, například snídaně, obědy a ve-
čeře. Na chodbě začne temně hučet velká mobilní filtrace, která svým hlubokým tónem provází 
příchod lékařů. Na noc, aby mohli pacienti v klidu spát a nebudil je hluk filtrace, je zřejmě s viry uza-
vřeno příměří. Pak nastoupí uklízečky. Paní uklízečka přijde obalená igelitem či plexisklem, s gu-
movými rukavicemi, uklidí, co kde zbylo, vynese koš, vezme ze stolků starý čaj, vymyje na záchodě 
v umyvadle konvici a skleničku každého z pacientů a dá mu ji zpátky na stůl. "Tu skleničku veme
shora u okraje, tam, kde se pije, těmi gumovými rukavicemi, kterými předtím vynášela ten koš, saha-
la na všechny kliky včetně záchodu, utírala hadrem pobryndané stolky na všech pokojích, a postaví 
ji na stolek. Pak přijde služba, přináší snídaně a gumovými rukavicemi každému za ouško, na které
pak sahá pacient, na infekčním oddělení jednomu po druhém podá džbán, z dobroty a snahy pomoci
mu ten čaj naleje a úchopem shora za okraj, tam, co se pije, vám ho přisune o tři centimetry blíž. Tak
jsem ho vylil a šel jsem si tu skleničku umýt. To už jsem mohl rovnou olizovat ty gumové rukavice."
Na tomto oddělení zřejmě získal více imunity a na větší počet nemocí, než běžně v supermarketu.

12.1.2022:
     Neschopnost a samozřejmě neochota nést následky svých činů je ale odedávna jedním ze zá-
kladů lidské povahy. Mnozí politici, kteří teď proti nám zasahují, budou zanedlouho tvrdit: "Co jsme
mohli dělat? Nemohli jsme jít proti vládě. Nic bychom nezmohli." Vždycky stojí zato vzepřít se, za-
bojovat, něco zkusit. Tento příběh přinesl stevard českých aerolinek: jednoho dne si je svolal gene-
rální ředitel a oznámil jim, že budou všichni očkovaní. "Náš člověk", který byl absolutním odpůrcem,
prý dostal úplný záchvat zuřivosti a na konci řekl, že to není moc chytré a pokud nechtějí mít na krku
žaloby, radí jim, aby na každý let dávali k sobě vždy očkovaného a neočkovaného, kdyby očkovaný
zkolaboval, i v tom smyslu, že by začal být zmatený, neboť to se OK lidem děje stále více, ať může
neočkovaný pilot rychle řízení přebrat a nezabijou tak celé letadlo. Nejprve se na něj zle sesypali,
ale ředitel jen koukal a pak schůzi rozpustil. výsledkem bylo - zrušení nařízení očkování.
Tady naštěstí někdo statečný jiné zachránil před nutností nést důsledky svého jednání.

     Jedním z důvodů, proč doktoři nechtějí uznat následky očkování, je taky neochota nést odpověd-
nost. Jeden muž přišel ke svému obvoďákovi, že se mu po očkování třesou ruce. Pořád. Doktor mu 
řekl, že je to stařecký třes. Žádné následky očkování. Stařecký třes ve 49 letech.

     Ani vláda nebude chtít na sebe brát odpovědnost. Když jim unikneme, bude vinna. Budeme živé
 důkazy jejich viny. Jinak by mohli říct: "Bylo by to ještě o moc horší. Ještěže jsme vás naočkovali!"

     To, že naše krev bude za pár měsíců velmi drahá, vám asi nemusím říkat.

Před pěti nebo šesti dny jsem se dozvěděla.: cesta se ukončuje. Zlo skomírá, zalézá. Očkovaní se
budou probírat. Začne jim padat energie. Zlo se již nasytilo. Může jít trávit. Lidé začnou střízlivět.
No něco takového.. Jen naši politici to ještě chvíli nebudou chtít vzdát. Přivedou do hrobu ještě pár
dětí. Jako vždy, jsme o kousek zpátky za světem. Ale pak to doženeme.

     Když někteří lidé, co se týče politiků, lamentovali: "Ti tam nemůžou být! Ti budou ještě horší, než
jsou ti současní!". Říkala jsem: "Ale nebudou. Oni to totiž nestihnou. Přijdou do doby, kdy už to nebu-
de možné".  Je dobře, že je to tak, jak to je. Je důležité, aby se všichni ukázali ve svých pravých bar-
vách. Nechceme mít přece politiky, kteří "by to nikdy neudělali!", protože to nestihli. Jen ať předve-
dou, co zamýšlejí. Už to stejně nestihnou, ale záměr bude zřejmý. Už se z toho nikdy nebudou moct
vykroutit.

     Omicron už je na cestě, ale nijak se ho nebojte. Rýmu jste už zažili. Tedy mluvím k neočkovaným.
Pro očkované to bude fakt průšvih. Hm.., nemělo to být náhodou obráceně?

     Pokud jste do této doby přežili ve zdraví, můžete začít být v klidu. Zatímco nás doteď porážela
 neimunita očkovaných a byli jsme oslabováni jejich viry, které téměř v jakémkoli množství vyrábějí
na počkání, nyní začínáme být imunní, a to právě díky neustálému styku s nimi. Protože jsme nenosi-
li roušky a nezalézali jsme do křoví. Začněte si hledat posilu v srdci a v srdečných vztazích se svými
"spoluvrstevníky". S těmi, kdo mají stejnou strukturu, jako vy. 
     Duben až květen si myslím, že bude právě ten čas, kdy se lidé začnou rozhlížet po svých "spolu-
bojovnících". Budou se zakládat nebo znovu skládat firmy a budeme tam chtít být s lidmi, co mají
"stejné vrstvení" jako my. Jsou ochotní pomoct, ale nenechají si nic líbit. Neočkovaní budou mít své
prioritní místo na slunci a očkovaní budou , a to i v podnikání, na druhém místě. Budou moct být rádi,
že se o ně někdo postará. Teda budou moct doufat, že se o ně budeme chtít postarat. Chtěla jsem
říct, že budou mít čas přemýšlet, ale myslím, že nebudou mít moc čas přemýšlet  A myslím, že někte-
ří, mnozí nebudou už ani chtít mít čas přemýšlet. Teď jsem se dostala k tomu, co bych chtěla dnes
říct, ačkoli se mi to vůbec říkat nechce, třebaže jsem to napsala už předloni na jaře.
Onen stevard podal zprávu o tom, co se děje v Texasu. Rodiče jsou tam v obrovských počtech
na sebevraždu, míněno doslova, neboť si už uvědomili, co způsobili svým dětem. Neboť to už zjistili.
Děti tam mají, a to plošně, fatální následky po očkování. Nevím, jestli Amerika nakonec půjde
pod vodu, ale ke dnu jde určitě.

15.1.2022:
     Můj přítel po nemocniční reality show absolvoval ještě laserovou kůru. Když odcházel druhý den,
poprosil mě, jestli bych mu s sebou nedala nějaký malý ručník. "Na co proboha?" - "Chci si ho dát 
pod hlavu, na tom lehátku je takový chlupatý polštář, na který si všichni lehají, jeden za druhým,
ještě ke všemu chlupatý, já se svou alergií na roztoče.., a to na mě v čekárně vyjeli, ať si vezmu
roušku". "To si děláš legraci?", vyděsila jsem se. "Každá masérka, fyzioterapeut nebo něco podo-
bného má všude papírový ručníky, které hned, jak slezeš z lůžka, vyhazuje. A vy si na takovémhle
oddělení leháte obličejem všichni na jeden stejný chlupatý polštář?!" Když se vrátil poslední den,
zeptala jsem se, jak bylo. "No dnes to bylo vysloveně na šmudlu. Oni tam pod tím ručníkem, na kte-
rým ležíme, mají takový hnědý froté prostěradlo, celý týden to samý, a dnes to bylo i bez toho ru-
čníku, takže jsme si všichni lehali přímo na to stejné prostěradlo..."
No tak hlavněže je důležitá rouška v čekárně...

     Říkala mi jedna klientka, jak ji vyděsila její kolegyně, co byla na mateřské, když přišla s tím, že
se naočkovala. Na její zděšené "Ale vždyť přece ještě kojíš!" měla vysvětlení. Její malý "měl časté
respirační potíže", těžko říct, co si pod tím představovala,  "a oni říkají, že když se matka naočkuje,
ty očkovací látky se k dítěti nedostanou, ale získá rovnou tu čistou imunitu..".
Když pominu stupiditu celého toho výroku, sdělím stručně výsledek jejího počínání. Dětský mozek
a tělo nezachytí pouze jedovaté látky, ale také nebezpečné vlnění, které vyhodnotí jako nebezpečí,
něco škodlivého, a mozek to nenávratně poškodí. Tyto děti budou mít poškozeno myšlení, vnímání,
budou mít dispozice k epilepsiím, problémy s analytickým myšlením, může mít potíže s plícemi a ur-
čitě s červenými krvinkami. Opravdu maličké děti, řekněme do šesti neděl, budou mít poplach v ce-
lém těle, a mohou "zemřít bez příčiny". V podstatě budou podvědomě páchat sebevraždu, neboť
nebudou chtít zůstat v tomto zlém prostředí. No ale některé přežijí a všechna ta hrůza je čeká později
v životě, tj. potíže prakticky se vším.
Matky, co si proboha myslíte?! Soudruh zmizí někde v Argentině a vy tu zůstanete s poškozenými 
dětmi. To musíte tomu psychopatovi věřit každý hovno?

17.1.2022:
     Dnes jsem zahlédla v televizi reklamu, v níž holčička říká mamince, co kdyby si místo otužování
dala na podporu imunity raději nějaký chemický sirup? Nač to utrpení, když může zvolit jednodu-
chou rychlou cestu? Podobně jako s očkováním. Proč sportovat, dýchat, cítit se lehce a svobodně,
užít pěkné chvíle s přáteli, radovat se a smát, budovat si zdravé sebevědomí z rozkvětu své firmy
či užitečnosti své práce (pokud naše firma prosperuje, přestože nepracujeme, naše sebevědomí 
by stoupat nemělo, pokud umíme počítat do pěti), být pyšní na to, kolik jsme se toho letos naučili,
hrát si, zpívat od srdce a hulákat od plic a moct si za kopečky zajet pro zdravější potraviny a tím
vším podporovat svoji imunitu, když si můžete dát chemický koktejl, ve kterém nám výrobce tvrdí,
že je spousta pravého lesního ovoce a zaručeně pokryje všemožné požadavky naší imunity?

     Před pár dny jsem jen tak, nezávazně otevřela jednu knihu, kterou se už pár týdnů chystám si
přečíst, a pohled mi padnul na větu:
"Bohové dávají přednost jednodušším a svižnějším zábavám, kde nezískáte život věčný, ale vypa-
říte se přímo do Zapomnění. Z toho jasně vyplývá, že nejoblíbenější hra bohů je "Člověče, nezlob
se", kde se sice vyhazuje, ale už se nedá znovu nasadit".

     Nedávno se mě jedna paní z Rakouska ptala, jestli myslím, že se u nich uzákoní, co se navrhuje.
ale já jsem si dnes uvědomila, že ve svých odpovědích vlastně nikdy neřeším, jestli někde něco 
uzákonní, "platí to už od února", "bude to platit už za šest měsíců", ale jestli k tomu opravdu dojde.
Jestli vláda bude dělat razie, jestli nastoupí vojsko, jestli se za to bude zavírat apod. A samozřejmě
pouze v určitém okruhu, v určité oblasti. Za Austrálii neručím. V Rakousku musí trochu přidat. Oby-
vatelstvo padlo do strachu a vláda tím trochu posílila. Vemte vidle a sudlice a běžte na ně! Vždyť
většina Vídně má české babičky. Jen v naší rodině je to zřejmě naopak. Jo a až půjdete domů,
stavte se tu prosím vás pro toho našeho Rakušana. Slováka jsme se snažili vrátit už před lety, ale
řekli nám, že jsou šťastni, že se ho zbavili. Jsme snad sběrný dvůr?!

     Na výraz "podvolit se" poukazovat můj přítel už před rokem, když nám ještě namlouvali, že je
to kvůli našemu zdraví a pro naše dobro. Tím to bylo pikantnější.  "Musejí se chtít podvolit" už je
opravdu smutný případ a zoufalství. Vlastně se tím docela bavím, jak se ještě na poslední chvíli
vládnutíchtiví činitelé kompromitují a chvatně se, aby později nemohlo dojít k nějakému omylu, 
hlásí ke své kategorii. 
Můj přítel měl již od začátku občas záchvat a říkával: "Uvidíš, že to uzákonní!" A na moji námitku, 
že já tam nepůjdu, říkal: "Budeš muset! Oni tě donutí! Uvidíš!" Tyto výroky se už hodně blíží tomu,
čeho se dotyční podnikatelé snaží u nás dosáhnout. -"A jak, prosím tě, bude vypadat to, že budu
muset?" - "Pošlou policajty! Budou nás chytat na ulicích" Na to jsem se rozesmála: "Naši čeští
policajti budou chytat lidi na ulicích? To si opravdu umíš představit? Naši policajti nikdy nepůjdou
proti lidem! O to strach opravdu nemám."  - "No tak povolají armádu! Skupinky v obrněných autech
budou objíždět vesnice..."  - "Umíš si představit ten masakr? Jen v naší vesnici, kolik je munice! To
se tady neujme." -"Ale oni tě stejně donutí! Budeš muset! Uvidíš!", nevzdávala se druhá strana v něm.
To už jsem  začínala být netrpělivě, znechuceně podrážděná: "Ale já tam prostě nepůjdu", řekla jsem
s konečnou důrazností provázenou zřejmě už lehce potemnělým, napjatým pohledem, asi jako pes,
co už dávno přestal vrtět ohonem.  -"Já taky ne."

18.1.2022
     Když jsem v neděli probíhala Lidlem, jediná bez roušky, opět jsem viděla, jak někteří lidé nosí 
respirátory pečlivě a jiní je mají ledabyle pod nosem. Tedy první věří nebo jsou důsledně poslušní
a jiní nevěří, ale zvykli si či nechtějí problémy. Vy, co nevěříte, přestaňte s tím. Přestaňte ty roušky
nosit. Možná máte pocit, že se vlk nažere a koza zůstane celá, ale v tomto případě to neplatí. V tom-
hle případě se vlk sytí a posiluje vaší zbabělostí, pohodlností či nedostatkem přemýšlení nebo uvě-
domění, ale kozy stále ubývá. Platí tu přímá úměra: čím déle budete nosit roušky, tím déle budete
nosit roušky. Vlka tahle hra na poslušné chudáčky baví, sytí tím svoji závislost a nebude vás sám
dobrovolně přesvědčovat, že už je máte sundat. Musíte to udělat vy sami. Člověk je stádní zvíře
a většina dělá, co vidí kolem. Ti šílenci někam zmizí a klidně vás nechají dál klečet na hrachu. Ne-
řeknou vám: už můžete vstát. Prostě vstaňte. Dáváte strašně špatný příklad těm, kteří nevědí, je-
stli mají věřit, nebo ne. a bázlivě a zmateně se rozhlížejí kolem. jak to mají ostatní. A těch bude 
tak 10, možná 15 %. Můžete zachránit 10-15 % neočkovaných. Oni nevědí, že vy to "tak nemyslte" ,
že jen tak předstíráte, jak by to mohli poznat? Stále se teď zdůrazňuje, abychom byli zodpovědní,
tak já se přidám: buďte zodpovědní a sundejte ty roušky, ať druhé nenakazíte špatným jednáním.
mylnou informací, falešnou představou, nezodpovědností k nim samým. Tohle není nevinná lež,
necháváte tím zlo stále bujet a můžete tím zavinit ztrátu dalších, zejména dětských životů. Proto-
že od roušek k očkování je už jen malý krůček .

    Opět mi někdo psal, jak dali očkované návštěvě do náručí miminko a ono chtělo rychle pryč,
zatímco u druhých nemělo problém. Proč to proboha děláte? Chraňte svá miminka před očkova-
nými, máte je zamknout do skříně ve vedlejším pokoji (prosím vás, to nemyslím doslovně), a ne
jim je dávat do náručí. Mohou z toho mít bolesti hlavy, budou - li u nich více minut, při kratším
kontaktu mohou být chvilku zmatená. Nemusí, samozřejmě, záleží to na povahových vlastnostech
toho člověka. Nenechte OK3 lidi dívat se vašim miminům do očí. Nenechávejte je dívat se do je-
jich duší.

     Před dvěma dny sepnula jednotka nepravděpodobnosti. Ještě bude potřebovat tak tři dny,
aby se k nám připoutala... Buďme připravení manifestovat i demonstrovat, protestovat. Bude zapo-
třebí ještě mnoha protestů. Nesmíme teď už couvnout ani o píď.  
     Přestaňte se bát. Zlo už nemá sílu a moc. Ale má ještě velkou sílu a moc zastrašování.
Nenechte se donutit k něčemu, co jste původně sami neplánovali.

20.1.2022:
     Náš život provází a podstatu věcí vystihují především příběhy, takže jimi začnu. 
Dívka z Povodí Labe jich má na výběr, takže jsem vybrala tenhle: Na Silvestra manžel pozval bratra
s jeho přítelkyní a 10 měsíčním dítětem. Netušila jsem, že u nás zůstanou až do neděle!, a že se jim  
ani nebude chtít odjet, ale hlavně, že jsou oba očkovaní! Dítě se neustále natahovalo po mně nebo
po mém manželovi, u nich se mu moc být nechtělo. A jak jsme se shodli, má to dítě takové smutné 
oči.
Každý den v jejich přítomnosti jsem se snažila větrat, jít se projít ven, pít vodu s citrónem. Jakmile 
odjeli, vysáli jsme, vyvětrali a vše jsem naházela do pračky a vyprala. Jenže manžel ještě ten den
ležel na gauči, kde oni seděli a odmítal potah z gauče svléknout. Nemohl spát, celou noc koukal
na TV, nebo se mu zdálo o babičce, která loni odešla. Nakonec se u něj projevil epileptický zá-
chvat. Každopádně už jsem veškeré potahy i ze židlí vyprala. Manžel se přemístil do postele a spí. 

Zároveň se množí výpovědi lékařů o přibývajících potížích lidí po očkování, a to zejména po 3.
dávce.

      Zanedlouho, spíše velmi brzy začneme opět volně dýchat, což ovšem nebude pro všechny
dobrá zpráva. Tahle doba, tahle akce nasekala obrovské množství paranoiků, kteří nebudou chtít
odložit své masky, jen tak ze dne na den, když ještě včera tu byl smrtící virus, a teď sem míří nový,
nakažlivější, a v plánu jsou ještě další. Nebudou se chtít vzdát ani své privilegovanosti, viditelné
takto na první pohled. Co nás teď bude odlišovat od těch druhořadých, podměrečných? Nebude
se jim chtít opět do stejnokroje. Nechtějí přijít o svou šarži, o své výložky. Mnozí budou nosit své
vytuněné respirátory s ještě zavilejšími a opovržlivějšími výrazy. Budou je nosit tak dlouho, dokud
nebudou tak trapní, jak jsou celou dobu. Dokud se jim nebude většina pošklebovat tak, jak se dřív
oni pošklebovali. Mohou z toho skončit minimálně na práškách, ne-li na psychiatrii.
     Jednoho dne to ale skončí a zas bude vše, jak bylo dřív...
Už nikdy nebude nic, jak bylo dřív. Nikdy nezapomenete, jak na vás prodavačka v Kauflandu jízlivě
volala na konec fronty: "Stojíte tu zbytečně!" Nikdy nezapomenete, jak vám nějaký ten soused,
švagr či přemoudřelá neteř prorokovali a dokonce přáli smrt a s chtivými výrazy plnými očekávání
na vás viseli pokaždé, když vás potkali a ptali se na zdraví vás a vaší rodiny. Nikdy nezapomenete,
jak na vás mladá kráva v sekáči ponižujícím způsobem houkla za chůze přes rameno "A laskavě
respirátor!" A byla tak sebejistá ve své propůjčené vrchnostenskosti, že ani neslyšela vaše "polib
mi prdel!" Jak vám v každém supermarketu hrubě zastoupil cestu nějaký najatý primitiv a tónem,
jež byl v rozporu s obsahem jeho slov, řekl: "Mohu vás požádat, abyste si nasadili respirátory?" A
vy jste tomu pohůnkovskému hovádku museli odpovídat. "Jistě, to můžete. Klidně třikrát." A on
za vámi ještě křičel: "To jsem zvědavej, co budete dělat, až to uzákoní! To pak budete brečet, co?"
Je pozoruhodné, jak lidé v obdobných situacích vytasí to, co na ně hulákali doma a čím se je snaži-
li ponížit, když byli malí.21.1.2022:
     A pak je tu ještě samozřejmě druhá strana mince - to, co si budou pamatovat oni.
Nedávno tu jeden muž řval na dobrovolné hasiče: "To bych si radši nechal shořet chalupu, než 
bych k sobě pustil neočkovanýho hasiče!"
     Všechno, co kdy na nás křičeli, plivali, čím nás uráželi. 
Ale i pocit trapnosti, jak například na televizních obrazovkách propagovali očkování a využívali
pro tento účel svoji oblíbenost a herecký talent.
A s přibývajícími fakty, vynořujícími se z hlubin, rojícími se kolem nich jak nepříjemná hejna bodají-
cích komárů v campu o dovolené, začne na nich ležet nejen pocit trapnosti, ale i viny.
     Ještě se snaží naparovat, ale už je jim asi úzko. Důkazy teď budou přibývat každým dnem.
Zločinci začnou mizet. Vše se začne ospravedlňovat v přípravě na ústup. Strany se budou sna-
žit zamíchat se. A člověk v tom bude zase jen druhořadý. Pak teprve pochopí, že byli podvedeni.
Vše bude jasnější a jasnější, jako svítání. Nic se už nebude zamlčovat. Vše začne být odtajněno.
Nikomu už na tom totiž nebude záležet. Urvali si kus toho svého pro sebe. Mají už dostatek.
     Tak to bychom nechtěli, ne? Jen tu hezky zůstaňte ještě s námi.
Lidé začnou být přesvědčeni. Politikům se už nebude dařit umlčovat je. Jakékoli výhody přesta-
nou převažovat nad nevýhodami.

     Na dveřích jedné ordinace visí tato cedule:

22.1.2022:
     Začíná situace, o které jsem mluvila již dávno. Za prvé, že bude separace očkovaných a neoč-
kovaných, ale že se to postupně otočí. Zatím jsme to my, kdo nikam nesmí, a oni jo. Ale jak dlou-
ho jim to vydrží? Jak dlouho budeme my ti negativně separovaní a oni budou "běhat po světě"?
Můj syn je teď doma, protože se zdržoval asi hodinu v učebně, kde v jiném čase byl očkovaný
hoch z jiné třídy, kterého otestovali pozitivně "na covid". Jeho kamarád, syn mé kamarádky přešel
plynule ze stejných důvodů z jedné karantény do druhé. Rok a půl naše děti nechodily do školy,
neboť distanční výuka se nedá počítat, byla jsem u toho. Chtěli po nich, aby se očkovali. A teď 
budou naše děti zase doma, kvůli těm, co se očkovali. Víme, že očkovaní teď jsou a budou v je-
dnom kuse pozitivní. Vždy se v nějaké třídě najde někdo pozitivní. Předtím mu odpadaly hodiny
kvůli očkovanému učiteli. Naše známá dívka z Povodí Labe mi napsala - u nás teď zavřeli celý je-
den odbor, kompletně očkovaný a kompletně pozitivní.
To už naše děti nebudou nikdy chodit do školy?
A co my, co platíme soukromé, v našem případě řemeslné školy? Vrátí nám někdo nemalé peníze?
     A za druhé - pozornost a péče se stále bude týkat očkovaných. Pořád dál nás budou otravovat.
Budou i nadále chtít výhody. Opět se nedostane na slušné, obyčejné lidi, neboť ti neobyčejní si
budou pozornost a čas doktorů a léčitelů chtít zabírat přednostně pro své problémy. Mnozí dokto-
ři se zdekují, proč by se měli teď zabývat takovým množstvím pacientů, ostatně mají na pár let vy-
staráno. Pojišťovna, řekla bych, nebude blázen, aby hradila mnohé zákroky, jejichž nutnost vznikla
právě následkem očkování, vždyť očkování bylo přeci dobrovolné. Je tedy možná situace, že za-
tímco teď není nic po očkování, časem by mohlo být všechno.
     Jak dlouho to některé doktory bude bavit? Jak dlouho budou dávat přednost očkovaným,
o kterých vědí, že tu stejně dlouho nebudou, namísto péče o jiné své pacienty, kteří tu mohou být
do 100 let? Kdy řeknou - my chceme léčit a ne jen udržovat mrtvé při životě?
     Už teď na nás nemají čas. Můj přítel po telefonické domluvě navštívil svoji novou obvoďačku, 
která převzala pacienty po starém panu doktorovi, aby projednal lázně. Řekl jí, že v posledních
dnech je mu nějak hůř, hůř se mu dýchá.  "A co?", řekla jsem. "Vyšetřila tě?" - "Ne". - "To si tě ani
neposlechla?" - "Ne." - "A co nějaká vstupní prohlídka?" (Každý doktor si u nového pacienta chce
udělat své vlastní závěry). - "Ne. Za tu chvilku, co jsem tam byl, zvedla asi šest telefonů a pokaždé
řekla: A  bylo vám něco? Ne? No tak zítra běžte normálně do práce." -  "A co ty lázně?" . "No hle-
dala nějaké na internetu.."  Internet máme doma taky. Chtěli jsme odborné vyšetření.

 A za třetí...
    Naše imunita  se bude zlepšovat. Zlepší se "sama od sebe".  Viry zmizí sami, když budeme silní.
Nepodporujte imunitu uměle, stačí staré osvědčené způsoby jako chození ven atpod. Není třeba
se virů obávat. Není třeba se jich zbavovat. Není třeba proti nim zasahovat. Nedělejte nic umělého 
proti virům.  Prosím vás, nechte to převážně na vlastním organismu. Nepomáhejte mu neprověře-
nými  umělými prostředky, nepotřebuje to. Užívejte byliny a prostředky, které už déle znáte. Nic 
jiného. Nehledejte zázračné přípravky a léky ani nic podobného. Pouze, co znáte. Až děti sundají 
roušky, nepotřebují chránit sliznice proti virům, potřebují dýchat a nasávat čerstvý vzduch. Opravdu
to nedělejte. Nic, co se teď aktuálně nabízí. Hlavně ne vy, neočkovaní. Zůstaňme zdraví a neočkovaní
do naší přirozené smrti. Jezte vitamíny.

23.1.2022:
     "Já už doma nebude moct vůbec nic povídat!", bědoval můj přítel. "Teď jsem před zraky celého
národa idiot, co si přeje, aby nás všechny naočkovali! Já jsem jen chtěl říct, že mají určitě nějaký
plán, že ještě s něčím přijdou, určitě to mají promyšlené! Protože to já bych to uměl vymyslet...!"
     Můj přítel v druhé polovině 80. let založil metalovou kapelu Lidová metelice, jež by se, kdyby
vznikla jen o pár let dřív a nezastavila její smysl a záměr sametová revoluce a zmatky kolem ní,  
pro neobvyklou kvalitu hudby, alespoň u nás v tehdejší době, a svými neobvyklými tématy stala
nezřízeně slavnou. (Před několika lety natočili skvělé cd, ale dodnes se nedohodli na podobě
obalu). Vystudoval pedagogickou školu a i v této kapele byl důsledně tématicky výchovný. Sklad-
by mají názvy jako Jan Hus, Dalibor, Galileo Galilei (to je takový známý konspirátor), Jánošík apod.
Můj přítel, který není schopen zopakovat a zapamatovat si krátkou jednoduchou melodii a často
nerozezná, který tón je výš a který níž, je zpěvákem a fantastickým frontmanem této kapely.
Od prvního okamžiku nejste schopni odtrhnout nejen uši od hudby, která je i pro dnešní dobu
stále skvělá a navíc skvěle zahraná výbornými instrumentalisty, ale ani oči od pódia, kde se stále
něco děje, tématické skladby jsou doplněny kostýmy a rekvizitami, ale především od sugestivního
počínání si tohoto nepravděpodobného stvoření, od fascinujícího vystoupení člověka, který si
od prvního okamžiku podmaní publikum, zaujme a upoutá pozornost svými gesty a sugestivním
chováním, jehož nečekané, až agresivní charisma vás vtáhne a už nepustí. Čím větší davy, tím lépe.
Po posledním koncertě si mu přišel postěžovat nějaký Němec: "Já už jsem si tak strašně potřeboval
dojít pro další pivo, ale nedokázal jsem si představit, že bych přišel o jedinou minutu toho, co se
děje na pódiu." I já na něj vždy fascinovaně zírám a říkám si: "Kde je ten skuhrající páprda, kterému
pomáhám vstát z gauče?"
     Za socialismu se moc nevysílali dokumentární filmy a staré záběry odkudkoli, pravděpodobně
i proto, aby si lidé neuvědomili, jak byl dřív život a svět krásný a bohatý. Až v posledních letech,
kdy můžeme sledovat satelitní programy, si uvědomujeme, kolik toho bylo natočeno a zdokumen-
továno. My jsme znali nanejvýš pár fotografií předložených nám komunisty. Žádné filmy či knihy,
které komunisti neschválili, se k nám nedostali. Pro ty mladší nechápavé připomínám, že v té do-
bě byl sci-fi mobilní telefon, natož internet. Jednou jsme s mým synem sledovali dokument z 2.
světové války. Když došlo na vystoupení A. Hitlera s jeho typickou řečí těla, podívali jsme se ve stej-
ný okamžik na sebe se stejnou myšlenkou a já jsem vydechla: "Panebože, Jára."
     Když byl malý, měli ve škole napsat, čím by chtěli být, až budou velcí. Většina dětí v té době
chtěla být kosmonautem, řidičem autobusu, policajtem, prodavačkou... Můj přítel napsal, že chce
být prezidentem. A paní soudružka učitelka pak řekla, s obavou v hlase, jeho matce: "Víte, on by
jím ale skutečně mohl být, on k tomu má předpoklady".
Nebojte se, s jeho sklerózou by to bylo komické. Ale zase by to byla prča.

     Při návštěvě lékařky, jak jsem psala, kde paní doktorka v polovině každé jeho věty vždy při po-
kusu sdělit jí, že má nějaké potíže, zvedla telefon, celkem sedmkrát, a pak dvě minuty vypisovala
ukončení neschopenky, tj. ukončení karantény, tedy věnovala se a čas utrácela s lidmi, kterým
nic nebylo (jak vyplývalo z podob telefonátů), a nevěnovala se pacientovi, předem objednanému 
na určitou hodinu, kterému něco bylo, na otázku "A který jsem, paní doktorko tedy měl ten covid,
když jsem neztratil chuť ani čich", odpověděla: "Tak to jste měl asi tu deltu".
"Takže oni vůbec nevědí, co ti lidé měli? Oni to tam nemají napsané? Oni prostě něco usoudí, podle
toho, jestli jsi měl rýmu  nebo průjem? Vždyť se neustále ohánějí přesnými čísly a tabulkami, kolik
kusů od každého! Já si možná zavolám na hygienu, ať mi řeknou, jakou mutaci jsem to měl, do jaké
kolonky moje číslo bylo zařazeno!" - "Asi do všech", odhadla jsem.
Takže abych se vrátila k rozhovoru, který jsme vedli na počátku, na jeho námitku, že si prostě jenom
myslí, že tohle přece nemůže být všechno a tedy nemůže uvěřit, že by to bylo tak, jak říkám já, pro-
tože tahle věc by se dala fakt vymyslet, to kdybych tam byl já...
Kdybys tam byl ty, řekla jsem, tak si rvu vlasy. Já mluvím o těch břídilech.

     Připomíná mi to ten židovský vtip: Potká Roubíček Khona a ptá se ho: "Slyšeli už, Khon, o té nové
vlně, o tom antisemitismu?" - "Ano, už jsem slyšel". - "A co na to říkají?"  - "No", zamyslí se Khon, "já
myslím, že to není špatná myšlenka, má potenciál. Ale musel by to vzít do ruky našinec..."

24.1.2022:
     Pan Rakušan řekl, že vzniká nová skupina extrémistů, to jsme my, a tedy kvůli bezpečnosti by 
se měla monitorovat i tato skupina. Všimli jste si toho "i" ? Které další skupiny jsou už tedy monito-
rovány? Ne, dáme to jednodušeji: mnoho - li je těch, které ještě nefízlujete? Po Babišově vládě už
asi moc ne. Mimochodem děkuji, že se mi konečně přestal sekat počítač, už to bylo nesnesitelné.
Teď budu moct psát mnohem rychleji.
     Lidé prý obklopují bydliště pana Kubka a vyhrožují mu, opravdu nepochopitelné. Bojí se o svůj
život, to naopak chápeme velmi dobře.. Vyhrožování dětem stejně jako vraždění dětí se mi příčí,
jednoznačně stojím na druhé straně. Je to odsouzeníhodné. Již několikrát mi bleskl pravděpodob-
ný vývoj páně Kubkova života a rozhodně ho můžu uklidnit. Jeho dětem se určitě nic nestane.
     Pane Rakušane, když jste oslavovali 17. listopad, koho jste tedy vlastně oslavovali? Ty extrémisty
nebo ty, kteří je mlátili?

     Zdá se, že ze socialistického oligarchismu se plynule přesunujeme přímo do fašismu, se všemi
jeho styčnými body. Narodila jsem se za 1. socialismu, který stál za kulový, mládí jsem prožila za 2.
socialismu, který začal komunisty řízenou revolucí a postrádá jak výhody socialismu (např. povinná
zaměstnanost, kontrola kvality potravin, hospodářská soběstačnost apod.), tak výhody kapitalismu
(dnes je zaměstnavatel největší chudák, krutě vykořisťovaný svými zaměstnanci a státem). Donedá-
vna jsem byla vzteklá, že stále ty samé komunistické kádry řídí náš život a snaží se, v mnohem vý-
hodnějším kapitalistickém hávu vrátit vše, vlastně už jen to blbé, do stejných kolejí, a teď přijdou
mladí nabubřelí sebevědomí smradi a pokračují s ještě větší samolibostí v otravování života všech,
chtějí za pomoci a podpory lidu, ale jen toho, který se jim hodí, nařizovat a poroučet jak v dobách 
temného feudalismu, myslím ten temný, ne ten osvícený. 
Nemohli byste, soudruzi všech režimů, už konečně jít do prdele?!

25.1.2022:
     Když jsem se dnes ráno probudila, říkala jsem si, že kdybych z toho, co předvádí naše vláda,
nebyla tak otrávená, byla bych tím nadšená. Český lid a vůbec lid celého světa se musí probu-
dit, pořádně se naštvat, tohle všechno je ještě málo, uvědomit si. Češi byli už příliš dlouho zrazo-
váni a manipulováni pod nadvládu cizinců, Svatým Václavem počínaje, přes Bílou horu, německý
fašismus, stalinskou diktaturu až po naše současné politiky pracující určitě ne pro nás. Je třeba
se osvobodit, zavést vlastní pořádky, vlastní soběstačnost, uvědomění své moci a síly a ne jen 
toho, že nám pořád někdo něco... Jsme na to už tak dlouho zvyklí, je třeba si odvyknout. Bojovat
proti vlastní závislosti. Závislost není něco, co bychom chtěli, co nás těší, možná chvíli na začátku.
Je to něco, co s námi sroste, tyran, bez kterého bychom se vlastně cítili divně, i když ho už nená-
vidíme a toužíme se ho zbavit. Mnozí to možná známe ze vztahů. Jsme zvyklí se skloněnou hlavou
a staženým ocasem cedit mezi zuby vztek vůči té, tomu, těm, kteří nám něco berou, zakazují, ničí
nám náš život. Ve skutečnosti nám nikdo nic nedělá, vždyť my sami zahazujeme vlastní prapory
a bereme si vůli diktátorů za svou, bojujeme pod jejich korouhví proti sobě sama. Tak už prostě
přestaňme! Patří do černých kobek, ne na výsluní! Nenechme ani je zvyknout si, neboť moc je
odedávna tou nejsilnější ze závislostí a vyšším stupněm závislosti je posedlost, kde už oni zjevně
jsou. Pokud chceme vyléčit  narkomana, musíme mu zamezit přísun drogy. Drogou je naše posluš-
nost. A jejich všemohoucnost.
     Osvoboďme je od jejich nemoci! Dejme odvykačku!

     Kamarád mého syna přešel plynule do třetí karantény...
A můj syn nám dnes řekl, že u nich ve škole onemocnělo osm, nemusím zdůrazňovat, že očkova-
ných učitelů, včetně toho mladého agilního, řekla bych až drzého učitele občanského výchovy,
který mého syna minulý týden buzeroval kvůli roušce ještě v autobuse, tedy mimo školu. Tak  jim
zbývá matika a angličtina, to jsem ráda. Ještě že jsem poslala peníze na 2.pololetí. Zřejmě zavede-
me nový význam termínu "placené volno".

26.1.2022:
     Dnes se jsem fakt potřebovala věnovat něčemu jinému, ale už jsem se stačila třikrát vytočit, tak-
že jen pár připomínek:
     Projela jsem Informace Deklarace lékařů na očkování 24.ledna 2022. Samozřejmě každá aktivi-
ta a výzva k mobilizaci je přínosem. Ale s dovolením...
Větu "V naší zemi doposud vládl demokratický systém, kde veškerá moc úřadů byla kontrolována
demokraticky zvoleným parlamentem" či "Nic takového si nedovolila ani předchozí vláda" jsem si
musela přečíst třikrát a pokaždé se mi při tom zhoršil zrak. Vláda u nás postupně, jak jsme si my 
ostatní všimli, možná ne teoreticky, ale prakticky přešla do rukou jediného člověka, který přímo, 
zcela kašlaje na nějaký parlament teoreticky demokraticky zvolený, nevezmeme-li v úvahu ne prá-
vě demokratický volební zákon, který byl zrušen až před posledními volbami a díky němuž se to
snadno demokraticky vyhrávalo, vydával nařízení a směrnice, jak mají příslušné úřady postupovat, 
aby se běžný člověk neměl šanci dovolat. Máte, pane Hrabáku, velmi špatnou paměť, neboť minulá
vláda si naopak dovolila úplně všechno a právě ona vytvořila a chystala se schválit tento Pandemic-
ký zákon. Současná vláda v něm "pouze" fanaticky a nesmyslně pokračuje a snaží se ho ještě vy-
lepšit, ale o nic nového, jen staví dál tytéž koleje záměrů a tužeb minulé vlády, která by tímto smě-
rem také pokračovala, vždyť se svými cíli netajili a záměr byl totožný. . Madam Schillerová teď proti
tomuto zákonu, na jehož vytvoření v této podobě se sama podílela a podporovala jej, hrdinně pro-
testuje. Za "nedokonalý" jej prohlásila překotně až po a přesně po masivních demonstracích.

     A teď ta esoterická část: 
"Pojďme s pokorou přijít k těm, kteří byli podvedeni..., obejměme je, vždyť mýlit se je lidské.."
Pardon, my máme přijít s pokorou k nim?
Myslíte k těm, kteří na nás stále ještě nenávistně plivou na netu, snaží se nás přesvědčit, že se
máme nechat očkovat, že jinak jsme idioti atd., však sám víte? Pokud byste například mě pova-
žoval za nenávistného a nepřejícího člověka, protože říkám "ani náhodou", nemohl byste se víc
zmýlit. Ale i Vy, jak předpokládám, jste člověk duchovní a duchovno má taky nějaké zákonitosti,
ne-li pravidla. A porušovat tyto zákonitosti až zákony není dobré pro ně, nejde vůbec o nás. Kře-
sťani používají výrazy jako "účinná lítost" (jako podmínka odpuštění), to není vůbec špatné. Ja-
kožto léčitel či lékař, jak je libo, znáte základní pravidlo léčení: Člověku nemůžete pomoct, do-
kud  nepochopí, že má problém". Člověk ale musí pochopit, v čem je jeho problém. A taky, ale
to už je značně složitější, jak jsem zmiňovala na svých stránkách terapie, dokud se nechce vyléčit.
Udělám tedy malou odbočku k přednášce - Co je to ale "mít problém" či Co je to "vyléčit se"?
Shrnu to na jediném příkladě:
     Měla jsem jednu mladou  ženu, která se rozhodla, že chce velký dům, protože je hoch a aby tím
dokázala, že je hoch. Protože jiní, úspěšní členové její profese, ať už si o jejich úspěšnosti myslíme
cokoli, mají drahé domy, stane se úspěšným tentononc tím, že si také pořídí drahý dům, neboť ji-
nak jí to nešlo. A taky chtěla ukázat rodičům, jak je dobrá. Takže jako matka samoživitelka složila
zálohu na dům za 17 milionů a pak teprve, po pár měsících, když "si na to udělala čas" a zašla
do banky, zjistila, že jí banka takovou sumu nepůjčí, neboť nemá čím ručit a nevydělává sumu,
která by tomu odpovídala. Navíc, jak jsem později zjistila, celou dobu žila z účtu rodičů. Ke mně
na terapii se dostavil kompletně zhroucený člověk. Abyste mohl dostat "milost", musíte litovat. 
Musíte si uvědomovat a přiznat svoji chybu, svůj omyl (omyl a chyba nejsou vždy totéž). Ona lito-
vala, a to velmi a opravdově. Toho, že jí banka nepůjčila a ten dům nebude mít. Myslela, že to ně-
jak "spravím". Podstatou tedy  je, co považujeme za problém a z čeho se chceme vyléčit. Ona ne-
pochopila, že se potřebuje vyléčit ze své nepokory, nedostatku sebereflexe, neskromnosti, pýchy
a to, že je jejím problémem. Omyl vypadá jinak. A tohle je pro mě začarovaný kruh, z mého hledi-
ska nevyléčitelné, protože blbá povaha se vyléčit nedá. To umí jen sám život, ale není to na "jedno
sezení" a obvykle to velmi bolí.
     A podobné je to s většinou očkovaných lidí. Dnes se na skypu, kde jsme se celá rodina rozplý-
vali nad vnučkou (mimochodem "mladí" jsou v Turecku, projeli ho odspoda nahoru, užívají slunce
a milých lidí, kteří vás prý stále zvou na čaj a povídají si s vámi. Nikde žádná rouška. Nikde žádná
omezení. Nikde žádné přeplněné nemocnice. Prostě NIC ). těsně před tím, než jsem začala psát,
exmanželka mého přítele zeptala: "Prosím vás, nemáte někdo nějakýho známýho ajťáka? Oni nám
chtějí vypnout tečku, když nepůjdeme na 3.dávku, tak jestli by moh udělat, aby mi dál svítila". 
Ani tato žena nepochopila, v čem je její nemoc. 
Řekla jsem pak svému příteli: "Někdy si udělám čas, zajdu za J. a obejmu ji. Poplácám ji po zádech
a řeknu: "Tak hodně štěstí!"
I tato žena se zmýlila pouze v tom a byla nešťastná pouze z toho, že jí "banka nepůjčí" a ona nebu-
de mít víc, než mají ti druzí...
Známe dokonce úsloví "Zmýlená neplatí", a to je platné přesně pro tyto současné případy.
     Když někomu uděláte emocionální pohodlí příliš brzy, nedojde k očistnému efektu a plnému
pochopení a tím změně k lepšímu.
     Policisté i psychologové a psychiatři mají jeden stejný názor: Jednou se člověk může zmýlit či
může mít smůlu. Podruhé je to už fakt pech nebo blbá náhoda, ale ještě je to možné. Potřetí je
to už vyloučené. U závažnějších činů minimálně policisté, ale myslím, že i psychiatři podruhé ná-
hodu vylučují. Je to již minimálně podvědomý záměr či touha. "A pokud to udělá dvakrát, určitě
to udělá i potřetí", je jejich pravidlo. Já myslím, že to zcela odpovídá tomu, co vidíme kolem nás.

     3.dávka jako "Třikrát jsi mě zapřel". Petr taky prozřel a litoval až po své "3.dávce" . Budiž mu to 
přičteno k dobru. Ale stejně musel zemřít nehezkou smrtí. Na druhou stranu, on by zemřel tak jako
tak, to vy jste nemuseli.
     Dalo by se tomu věnovat mnohem déle a popsat to a rozebrat mnohem obšírněji, ale na to, ne-
zlobte se, já nemám nikdy trpělivost.

     Ten zákon neprojde, nebuďte směšní.

P.S.: Přišel mi teď dotaz - připomínka, že tento poslední Fígl vyznívá, jako by nemělo smysl se an-
gažovat. No to ne! S angažováním a protesty se počítá! Jen, že nemusíte umírat strachy!
Někdo někomu psal na facebooku, že se obává, aby nebyly nepokoje. A jak byste si to, slečno,
tak asi představovala? Že by nás naši představitelé přišli najednou obejmout? Nebo že se nechá-
me pokojně pobít? Mlčení jehňátek? (Minulý víkend můj syn ode mě konečně obdržel svolení, že si
to smí pustit. Všechny tři díly. Bylo to tak strašné, jak jsem si to pamatovala).
V Rakousku to čekám nejhustší - tak nějak asi o víkendu. Bude to asi řežba. A u nás - pojďme na de-
monstrace a ukončeme to. Pojďme to příští týden už prostě ukončit. Uvidíme se!

29.1.2022:
     Když jsme si občas doma říkali, jak jsou texty Metelice nadčasové, nenapadlo nás, jak moc.
Uvědomili jsme si to před pár dny při verši : "Jakou máme vlastně víru? Bojíme se netopýrů..."

     Před pár dny jsem v Diakonii opět otevřela nějakou knihu a četla: "Sedmá kapitola, ve které
se lže víc, než je nutné, jen se musí vědět jak." 

    I v Řeku Zorbovi padla dnes věta stojící za zmínku: Na hluchého se nikdy nedoboucháš.

     Můj syn se ve škole od učitele dozvěděl, že ho "řeší ve sborovně". No zřejmě se zatím ničeho
nedobrali, protože tato situace je neřešitelná. V posledním mailu panu řediteli jsem napsala,aby
se s tyčinkami k němu ani nepřibližovali a pokud mu z důvodu odmítnutí testu nedovolí chodit
do školy, chci to písemně. A mnoho jiného, ještě podstatnějšího. Dohodli jsme se na roušce, kte-
rou můj syn ovšem nenosí. Jsou v nepříjemné situaci, neboť tuší, že mám v hlavě mozek a jsem 
kdykoli ochotna ho použít, jako soukromá škola potřebují školné a hlavně - to mě na všem baví
nejvíc - Jan je v podstatě nejlepší žák, aspoň ve svém ročníku. Chválí si ho učitelé i mistr - učí se
uměleckým kovářem. Je zvídavý, chytrý a klidný. I jeho neústupnost je klidná. Musí z něho šílet.
Před nějakou dobou se rozhodl, už nevím, z jakých důvodů, že tedy roušku ve škole bude nosit.
"Měli jsme ji nosit na dílně", vysvětloval mi, "problém je v tom, že u výhně se nosit naopak nesmí.
Pro mě bylo úplně nejtěžší, když jsem si třeba potřeboval dojít těch pár metrů pro nějaké nářadí,
vyhodnotit, kam až to pásmo sahá, jestli jsem ještě u výhně nebo už ne a mám si na ten metr na-
sadit roušku".

       Když jsme se předevčírem stavili v Normě, přišel na nás kvůli rouškám najatý Ukrajinec, na-
štěstí jsme už mířili ke kase. "Vy nemáte roušky!" - "A to se musí?", otázal se můj přítel snad až
zbytečně přihlouple. Ukrajinec rozpřáhl ruce a obrátil se na obchod plný ocejchovaných otroků:
"No tak snad vidíte...". Ano, mají to přece všichni. Co je nám na tom nejasného. "Vychyluje na nás
Ukrajinec v německém obchodě u nás v Čechách, to je fakt skvělý", říká přítel, když jsme vyšli ven.
"Jo jo", přikývla jsem. "Kdyby se radši věnoval situaci ve své vlastní zemi.."

       Ve čtvrtek jsme mluvili s kamarádem, který se momentálně i s rodinou usadil v Irsku. V Irsku
již začalo jaro, svítí slunce a všechno kvete. Vláda odvolala většinu opatření, můžete kamkoli bez
jakýchkoli osvědčení, jen roušky ještě ponechali. "To je skvělý", říkal. "V jakémkoli klubu můžeš 
pařit, jak se ti zachce, bez roušky , ale ve škole je děti musí mít".
Říkala jsem mu, že ať jsem se kdykoli v minulých měsících dívala, jak jsem se dívala, přišlo mi, že
komplet celé Irsko, kromě několika málo procent, má placebo. Myslím si, že se takto rozhodla
jejich vláda, aby uchránila své obyvatelstvo. No každopádně by tohle Irům bylo podobný... 

 

    Nebojme se nepokojů. Vždyť je to jen výraz toho, že obyvatelstvo není spokojeno. Použila
bych ještě jednu větu z Řeka Zorby: "Nestojím o žádné potíže", říká jeho společník. "Ale život
jsou potíže. Všechno ostatní je smrt", říká Zorba.

     A nakonec ještě název jedné z písní kapely Původní Bureš, mé domovské kapely, která letos 
slaví 35. výročí svého založení, a to koncertem 10. února ve 20 hod. v klubu U kaštanu:

1.2.2002:
     Dnes můj přítel vyslovil geniální myšlenku, podle vzoru jednoduché je geniální. Četl si na face-
booku debatu předsedy lékařské asociace Kubka a doktora Pollerta. Kubek stále odmítá připustit,
že by očkování způsobovalo nějaké vážnější následky, což už je tak absurdní a dětinské, že nevím,
k čemu bych to přirovnala. Asi k ničemu. Možná je ale na tak vysoké duchovní úrovni, že smrt ne-
považuje za komplikaci. 
Můj přítel nakonec do debaty na stránky doktora Pollerta napsal: Myslím si, že by každý, kdo one-
mocní nebo zemře na cokoliv a je očkovaný, měl být evidovaný v kolonce ONEMOCNĚL, ZEMŘEL
S OČKOVÁNÍM, aby to bylo statisticky objektivní, jako v minulosti, a mohly by tedy být vyhlašová- 
ny nouzové stavy z důvodu mimořádně velkého výskytu vedlejších účinků po očkování. Konec 
věty, tedy poslední věta je už samozřejmě trochu šaškování, ale zcela úměrné k celému průběhu 
této akce a rádoby erudovaným proslovům pana Kubka. 
     Časem bylo sice změněno, zřejmě nátlakem právníků "zemřel na covid" na "zemřel s covidem",
ale mediální masírka nijak nezměnila směr. Lidé, kteří už jednou chytli nerva z covidu, si už nebu-
dou dávat práci s vnímáním a uvědomováním si tohoto rozdílu. Slyší stále stejné spojení slov:
zemřel zemřel zemřel - covid covid covid. Kdyby se ale v televizi vedle této statistiky rovnoprávně
zveřejňovala i tato druhá a oni slyšeli stále i tu druhou mantru - zemřel zemřel zemřel - očkování
očkování očkování, byť by to bylo také pouze "s", a k tomu pravdivé číselné údaje, hodně z nich
by si to rozmyslelo. A kdyby mohli v televizi, pěkně na barevném grafu sledovat růst hodnot této
druhé statistiky, v železářstvích by možná začaly být vidle nedostatkové.
     Od počátku očkování jsem si "všímala", že vakcíny od různých firem mají různé účinky. Někte-
rá se bude zajímat o vaše játra, pro jinou budou prioritnější vaše ledviny, třetí bude považovat 
za nejdůležitější zaútočit a vyřadit vám z provozu v první řadě váš mozek. Všechny se nakonec 
samozřejmě sejdou na jednom bodě. Na konci prostě určitě nebudete spokojeni. Bylo by třeba
tedy povinně tázat se, nahlašovat, evidovat problémy po očkování včetně úmrtí "s" očkováním
v souvislosti s jednotlivými šaržemi. SÚKL toto ovšem neeviduje, řka, že se dotazovat nesmí, pře-
stože ze zákona má naopak povinnost. Lékař na ARU oznámí SÚKLu své nálezy, ale ten již ne-
zkoumá případnou souvislost s očkováním a tedy i s jednotlivými šaržemi a doktor na ARU nemá 
možnost tuto skutečnost zjistit, přestože v dotazníku, který musí vyplnit a SÚKLu poslat, je na toto
přímo kolonka. Jak někdo napsal, každý veterinář či chovatel musí tuto kolonku vyplnit a evidovat
a činí tak vždy. Kdyby toto propojení lékařů fungovalo, i když nepochybuji, že nefunguje záměrně,
neboť v chaosu se toho nejvíc schová, to by nám náš minulý premiér mohl potvrdit, mohli by se 
postižení zaměřit na podporu svého zdraví právě v těchto jednotlivých oblastech největšího ohro-
žení. Měli by být každopádně alespoň informováni.

     Myslím, že letošek má obrovský potenciál k nalezení nějakého zázračného léku nebo se s tím
určitě alespoň započne. Kdo přežije, mohl by si začít "na sobě pracovat" ve svých určitých potížích.
Ještě ale nevím, jestli by to mělo být spíš nějaké "zázračné mumio" nebo nějaké například vibrační
zařízení.
     Dnes to bude v Praze veselé, už se tam těším, i když "oslav" se nezúčastním přímo, ale po svém
samozřejmě ano. Bude potřeba zasadit rozhodující úder. Jak praví mé oblíbené úsloví -
                   Lepší je konec s křikem nežli křik bez konce.

28.2.2022:
     Dnes přišel syn s příhodou - v jedné škole se servali čeští a ruští studenti. Učitelka se do toho
vložila a pak řekla ruským studentům, že musí druhý den přijít oblečeni do ukrajinské vlajky.
Jedna dívka namítla, že nemají doma ukrajinskou vlajku...

     Můj syn mi dnes řekl, že bychom zas měli udělat nějaký nákup v ruské prodejně. Že četl, že lidé
u nich přestali nakupovat.

     Takže další židovské hvězdy na rukávech.

Řekla jsem, že je to dobrý nápad. Máme velmi milé Rusy v blízké Lastočce. Kupovala jsem u nich 
kromě potravin také skvělou přírodní kosmetiku, dokud jim to Babiš nezakázal, a také nějaké pří-
rodní léčivé prostředky, dokud jim to Babiš nezakázal. Teď budou mít zřejmě zakázáno i být Rusy.

     Včera ráno mi řekl můj přítel: "To je neuvěřitelné, tys to říkala, už dobře před půl rokem, že 
v březnu covid vymizí, rozplyne se, jako by nikdy nic nebylo. A ono to tak fakt bude. Tomu bych
býval nikdy nevěřil.
Takže pokud mám říct něco k této "válce", myslím, že to bude úplně stejné. Do dvou měsíců
všechno pomine, rozplyne se, Putin to nějak vykomunikuje. Zmizí hysterie, tedy aspoň tato, pro-
dejci svíček budou mít i nadále dobré příjmy a pár Rusů v některých zemích bude podávat žaloby
na omezení svých práv a svobod. Ta učitelka bude muset chodit kanálama.
Koncem dubna se mnoho lidí zastydí. Zjistí, že to bylo všechno jinak. Budou moct zase normálně
chodit do práce... Teda ti, kteří nejsou očkovaní.
Slyšela jsem, že rumunské mistrovské fotbalové mužstvo zakázalo do svých řad přijímat očko-
vané fotbalisty, neboť v poslední době zemřelo příliš mnoho - očkovaných - fotbalistů a vůbec spor-
tovců. No tak - to jsou první vlaštovky!

     Stejně jako u covidu- nedívejte se na televizi. Neposlouchejte štvavé řeči. Nemluvte o válce.
Ať se pak nemusíte stydět. Chcete - li se dívat na zřícené budovy a padající bomby, pusťte si ně-
jaký jiný film pro pamětníky. A nezapomeňte - stále jsme v covidové akci. Bude - li někdo stát
na šibenici a smyčka se mu bude stahovat kolem krku, vždy rád zavolá. "Jé hele, tamhle vám hoří
auto!" A pak nenápadně odejde...  Nedívejte se na to auto. Sledujte, kam chtějí zmizet zločinci.

2.3.2022:
     Včera jsme začali uklízet dům. Zkuste si to taky - je to odvěžující. Přestavujeme nábytek, třídíme..
Když jsem nosila knihy do nové knihovny, sáhla jsem do hramad pohádek namátkou po dvou 
knihách: tak schválně. O králi sedmilháři. Pohádky k neuvěření. 

Televizní pohádkovou verzi už znáte. Nabídneme verzi z trochu jiného úhlu pohledu. Někdy malé
detaily změní význam děje. Pokud si vzpomínám, máme rozečtenou tu o králi a dvou týraných
dcerách.
Král napřed, než vyrazí, varuje a "vyhrožuje". Pusťte je. Uznejte jejich neutralitu. Dejte jim svobodu.
Nechte je být. Jinak bude zle. Když táhne s vojskem, posílá stejné vzkazy. Pusťte je, a já nic neudě-
lám. Bez úspěchu. Totéž vzkazuje i vojákům: nebojujte, a já nebudu bojovat proti vám. Nechci bo-
jovat. Chci jen, abyste uznali jejich práva. Pak zaútočí. A celý svět se připojuje k agresorovi. Nemy-
slím k otci těch dcer. Myslím k agresorovi.
     Asi před týdnem můj přítel povídal: tak to je jasný. To se otevřou hranice z Ukrajiny na Slovensko
a začnou nám sem proudit davy ekonomických uprchlíků. Doteď museli mít Ukrajinci víza, a teď bu-
dou mít vstup volný a neomezený.  A kdo bude kontrolovat, kdo musel odejít a kdo ne?
No jasně, připojila jsem. A naše země, fatálně zadlužená, bude mít důvod. Nikdo se už v budoucnu
nebude mít odvahu zabývat tím, jestli je to za výplaty Babišovým pohůnkům a nebo za Ukrajinu.
     Někdo se tam prý byl podívat, na těch hranicích. Ale nebyly tam žádné matky s dětmi. Byli tam
prý velcí svalnatí chlapi s tvrdými pohledy, hrubým agresivním chováním, kteří všude kolem sebe
dělali neskutečný bordel, mám-li citovat. A taky rasy nebyly tak zcela jisté. Copak je tohle asi 
za fígl? Že by se svět zbavoval vln uprchlíků, které si netroufne nepřijmout?
Říkali jsme si taky s někým, že je zajímavé, že jsou to pořád ti samí lidé. Když jsem OK v jednom, 
jsem OK i v druhém. Možná se to nějak hodně vzdáleně týká inteligence.
Lidem byla vzata soudržnost a taky možnost sdružovat se. Nemohli na koncerty, na trhy, na letní
slavnosti, do kostela, na různé meetingy, nemohli se často společně všichni sejít a obejmout 
na Vánoce. Teda mohli, ale... Ti, kteří, jak jsem si všimla, dříve chodili na všechny demonstrace
proti Babišovi a jeho řádění, přestali chodit, když se oočkovali. Náhle se jich protesty netýkaly.
A teď - a teď mohou vyrazit zase do ulic (ještě před týdnem pandemické grafy stoupaly. Ještě 
před týdnem mě pohůnek z Alberta nepustil bez roušky dovnitř. Jak je možné, že tyto akce vlá-
da nezakáže nebo aspoň neomezí? Proč davu každých 15 minut policisté nepřipomínají, že si 
lidé mají nasadit roušky, jak to bylo vždy na demonstracích? Vždyť jde o naše zdraví, o naše živo-
ty! Proč se nenabádá k ohleduplnosti?), mávat svíčkami, společně zpívat. Cítě se dobří. Cítí se oči-
štěni. Bojují za správnou věc. Očkovaný, který ještě včera na neočkované plival, a bude to dělat
zas, až přijde zítra do práce, teď bok po boku s těmi, které nenávidí, kterými pohrdá, považuje je
za občany II.kategorie a přeje jim smrt na ventilátorech, bojuje  za svobodu a demokracii. Za to, 
aby někomu nebylo ubližováno. Teď se mohou opět v dojetí spřáhnout. Byl jim dodán společný 
nepřítel. Nemusí se zaměřovat na sebe. Dřív jej dodávali katolíci. Lidé křičí: bojíme se, že nám
sem svrhnou atomovku!

      O čem to mluvíte? Atomovka je tu přece už dávno. Stáli jste na ni fronty.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dodatek o čaji:
     Pokud by někdo chtěl, ode dneška (od rána, tedy jsem trochu ve skluzu s informací) je opět
možné pít čaj, jehož recept jsem psala 12.11.2021 a o kterém jedna paní prohlásila, že je návyko-
vě hořký. A to ve dnech od 2.do 9.3. a pak od 18.do 1.4.. Pouze tyto 3 týdny. Čili začíná se dnes,
při přibývajícím měsíci, pouze 1 týden, a pak od úplňku 2 týdny. Pak už ne. Až zase v létě. Vždy
2 čaje první den, 1-2 druhý den a 1-2 třetí den a takto střídat. Slinivkáři, cukrovkáří, s hypofunkcí
štítné žlázy a autoteroristi mohou zvýšit dávku o 1 čaj denně.
Čaj má způsobit více síly v dalších měsících. Tak jděme do toho!

3.3.2022:
     Nenapadlo by mě, že s čajem mohou být nějaké nejasnosti. Takže zodpovím dotaz. Čaj se pije
bez pauzy ve dnech, které jsem napsala. Jedna mírně navršená čajová lžička. 10-15 min.louhovat.

     Slyšela jsem, že se přejmenovávají ulice. Neměl by se tedy přejmenovat  i coronaviRus? Nicmé-
ně dává mi to naději, že až se trochu změní doba a zkorigují informace, budeme mít zase své staré
dobré Ruzyňské letiště.

7.3.2022:
     Říkala jsem si před asi třemi týdny, že jsem ještě nikdy v životě nezažila takový souboj realit.
Stav na bojišti se mění téměř každým okamžikem, doopravdy v řádech týdnů.
     Lidé nadávají na změny názvů ulic. Je to stejné jako v běžném životě. Silné gesto je hezká 
věc, ale některé kroky by bylo lepší si dobře promyslet, než se dopustíme nějakého ukvapeného 
rozhodnutí. Svévolné změny názvů ulic s sebou nesou další legislativu a pro každého obyvatele 
běhání po úřadech. Kousek nad námi je Ruská a pod námi Moskevská. To jsem zvědavá, co s tím 
udělají.
Chodí ke mně jedna žena, Srbochorvatka, která do Čech utekla v době válek v Jugoslávii. "Jeden
den nás Američani vybombardovali, kompletně nás srovnali se zemí a druhý den shazovali balíčky
s humanitární pomocí, To jsem fakt teda nepochopila", říkala.
Nevzpomínám si, že by se v té době změnil název ulice Americká či Ronalda Raegana, která je
bůhvíproč u Americké ambasády, jako by na starých dobrých názvech našich dejvických ulic bylo
něco podřadného. Pochybuji, že by totéž udělali v Americe. Jezdíte rádi do Chorvatska na dovole-
nou? A chovají se tam k vám hezky? To je zvláštní, když náš prezident Havel svého času posvětil
a podpořil, a to nejen formálně, "humanitární bombardování Jugoslávie", jak to vtipně nazval.
Naším problémem už dávno není (jen) proruskost, ale mnohem větším je proamerickost. Nepochy-
buje snad nikdo z vás, chytrých čtenářů Fígla, že všechno, co se děje, je jen pokračováním akce 
Coronavirus, tedy dalším dílem seriálu, a ten, že je, trochu zjednodušeně, v podstatě akcí Ameriky?
Nebo to snad bylo třeba zmínit?
Včera jsme shlédli video jednoho člověka, Igora CH., rádoby duchovní rádoby terapeutické přede-
vším sebestředné ponejvíce blábolení, v němž  mluví o Rusku a o Putinovi jako o medvědu, který
byl lákán do pasti a chytil se, protože medvěd je sice silný, ale hloupý. Byl sražen na kolena a pro-
hrál. "Jo, to jsme viděli včera u pumpy", komentoval to můj přítel. "Jak jsme mu to nandali. To jsme
teda byli fakt vítězové". Nedá se předpokládat, že by tak dlouho bylo Rusko Ruskem, kdyby to byl
pouhý tupý svalovec. Myslím si naopak, že Putin vše dobře uvážil a přesně věděl, do čeho jde a co
ho čeká, a tedy si říkáme, že "to už muselo být", když se přesto na tuto výpravu vydal.
     I když s cenou nafty nemá Putin nic společného. "Zavřené kohouty" z pomsty jsou holý nesmysl,
který vás má jen naštvat. My přece bereme ropu z Arábie.

Chudák Ukrajina v minulých letech zbrojila, že jsme to nechápali, a velmi stála a žádala o to,
vlastnit atomovou bombu, ale nebylo jí to povoleno. Že by už věděla, že "se bude muset bránit"?
     Když vznikla EU, jejíž existence mi připadala od začátku zrůdná, ptala jsem se, jestli tohle někdy
skončí. Dostalo se mi odpovědi "2022". Tedy myslím, že je šance, že pokud nezanikne, změní se
alespoň nějak její podstata. Dále jsem  chtěla vědět, jestli má sloužit jako pakt proti cizím velmocím,
 zejména Americe. Ale odpověď byla zcela opačná: "Amerika si vás pak hodlá převzít pěkně poho-
dlně v jednom ranci." Tak bych řekla, že se k tomuto cíli teď velmi přibližujeme.
     V minulých dvou stoletích si dvě velmoci, lépe řečeno magoři stojící v jejich čele, Hitler a Napo-
leon, kteří si mysleli, že ovládnou celý svět, vylámali zuby právě na Rusku. Teď by se to mohlo po-
dařit i napotřetí.

Kam myslíte, že přesně posíláte ty peníze "na Ukrajinu"? Ukrajinci jsou lidi jako my. Mají ruce, nohy,
mohou pracovat, vydělávat. Mají vlastní oblečení. Organizace, která se o tyto dary stará, prý požá-
dala, aby lidé posílali jen nové oblečení, nikoli obnošené. Vlaky na jejich přepravu do jiných zemí
jsou pro ně také vypravovány zdarma. Ve vlaku, který Česká republika vypravila do Polska, jich prý
jelo 6.
Opět jsme občany 2.kategorie. Ti poslední z posledních. V Maďarsku vláda stanovila státní limit
za pohonné hmoty na 33 korunách. Zakázala průjezd vojsk a zbraní přes své území, aby neohrozila
své občany. Jen my jsme zcela bezcenní.

Když byly u nás povodně, brali si postižené lidé k sobě domů. Když se vám něco takového stane, 
rozeberou si vás příbuzní a lidé z vaší země. Neslyšela jsem, že by někdo jel bydlet do Německa.
A pouze na dobu, než se opět budete moci vrátit. A budete se u nich chovat skromně a vděčně.
Dnes jsem si povídala s jednou paní, kadeřnicí.
"Včera k nám přišla nějaká ženská, jestli bych ostříhala chlapečka. Řekla jsem jí, že jsme dámské 
kadeřnictví, stříháme jen ženy, muže a děti ne."
- "Ale to je ukrajinský chlapeček!"
 "Naproti máte pánské kadeřnictví, tam vám dítě ostříhají"
-"Tam je ale fronta!"
"To ale není můj problém."
-"My ale nemůžeme čekat".
"To ale bohužel není můj problém".
"Odešli a seděli hodinu naproti v mekáči, tam jim čekání nevadilo", uzavírala to.
Už je vám všem jasné, co přijde?!
     Dcera té paní pracuje na sociálce. Od včerejška si tam chodí ukrajinské rodiny pro dávky, které
jim sociální úřad bez problémů vyplácí, zatímco svým zaměstnancům dával výplaty na dluh. Dostá-
vají byty a dopravu zdarma. Také vstupy do míst jako je ZOO, bazény apod. budou mít zdarma. Dal
vám, matky samoživitelky, někdy stát takovouhle dovolenou? Když jste neměly na nájem, zexekuo-
val vám i plíny. Když se české matce narodí dítě a ona neprokáže, že má kde bydlet, je jí dítě ode-
bráno a dáno do děcáku, často už přímo v porodnici. Lidé po povodních se tísnili v tělocvičnách,
a tady se najednou rozdávají byty? Pokud by tu uprchlíci měli být jen dočasně, proč už teď dostá-
vají nabídky k pro změnu bezplatným rekvalifikačním kurzům?

My máme 18 bojových vrtulníků, co zažily ještě válku v Korei, a 14 stíhaček (které jsme si z ekono-
mických důvodů pouze pronajali, ale jejichž pronájem vyšel dráž, než kdybychom je zakoupili).
Ukrajina má zhruba dva a půl tisíce nových bojových letadel. Peníze na zbrojení tedy mají. Neměli
by se také postarat o své lidi? Proč je máme živit my? Proč máme polovině Ukrajiny platit dovole-
plus kompletně nový šatník?
A neměli by se o sebe Ukrajinci o sebe nejlépe postarat tak, že by zůstali doma a apelovali na svoji
vládu, aby uznala svobodu svobodných národů a zastavila tak celou tuhle válku?

     Paní mi také vyprávěla o někom, kdo vezl "humanitární pomoc" do jednoho města na Ukrajinu.
Starosta toho města mu prý přibouchl dveře před nosem a zavrčel, ať si to odnese, že to nemají
kam dávat, mají  toho víc, než mohou kdy potřebovat..

Následné vyprávění vám také napoví.

Dávám vám týden, než jich budete mít plný zuby. Za měsíc je budeme chtít naložit do vlaků a po-
slat...kamkoli.

"4. bř· Jak si někteří z mých přátel všimli, dnes jsem se vydal na záchranou výpravu v rámci akce na Ukrajině. Byl jsem kamarádem kamaráda požádán, jestli bych dovezl dvě rodiny ze Zamošće do Varnsdorfu. Má podmínka byla, abychom věděli o koho jde, měli kontakt a bylo zařízené ubytování. Vše bylo. Cesta vypadala jako na fotkách. Vyrazil jsem v 1:48. Po cestě byl v kontaktu přes WhatsUp s rodinou v angličtině. Ještě při mém odjezdu nebyly za hranicemi, ale byl jsem informován, že by kolem 3 tí ráno měli být na místě. Byli v 6, což jsem byl stále na cestě. Já na místo dorazil v 8, dle fotek ve městě označené místo červeného kříže, před vstupem policie zjišťující, kdo co a kam jede. Po mé identifikaci mě poslali dovnitř, ale to už má skupinka po mém avizu vylezla. Nalodili jsme se a vyrazili zpět. Do cíle ve Varnsdorfu dorazili v 16:11, já domů do Brna zpět v 20:32. Jestli dobře počítám, celkový čas stání včetně 3 tankování a pauzami s dětmi byl 1:15 hod na 1725 km. Dle mého soudu a mého malého ega úctyhodný výkon. Nyní k samotné cestě. Dvě dospělé ženy ( jsou vidět na fotce v bílém a černém kabátě ) a tři děti ve věku 3, 5 a 6 let. Už od výjezdu v autě bugr ( v češtině bordel ). Říkal jsem si: "To se uklídní." -> Chyba lávky. Bordel se stupňoval a maminky zvládali jenom: "Sedni." na což děti samozřejmě nereágovali. Když začali na okreskách ( viz foto ) přelízat z druhé řady do třetí, už jsem hukl. Pak se začali bavit přelézáním do nákladového prostoru. Maminky stále nic. Finál byla masáž mého sedadla zezadu, mlaskání do ucha a doslova otravování řidiče. Až jsem zařval, maminky si začali děti pacifikovat. Výsledek samozřejmě nula. Boty na sedačkách jsem vzdal stejně jako upatlaná okénka, i když jsem čekal, že mi je každou chvíli vysklí, jak do nich mlátili.Vrchol všeho, kdy jsem auto zastavil bylo, když nejmladší 3 letý, který měl neustále s něčím problém, takže buď pištěl, hrál si žábu nebo retarda, brečel nebo do něčeho mlátil si začal stěžovat, že chce vidět ven. Maminka jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej posadila dopředu na přední lavici ( opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu, bundu a batoh. Ve 130 ti na dálnici. Zde jsem na té dálnici zastavil a začal řvát jak tur. Zabralo to na půl hodiny z naší 7 mi hodinové cesty. Už to vypadalo, že bude chvíli klid, když uviděli McDonald a velice se dožadovali jeho návštěvy. Samozřejmě na Drive, abych to řešil já jako řidič, což jsem kategoricky odmítl a zastavil jim vedle. No stres, pro každého Menu s sebou automaticky do auta. Kečup, tatarka, hranolky - a samozřejmě všudypřítomná kola, která už tak hyperaktivní děti ještě více nabudila. Následující a poslední hodina a půl bylo peklo se vším všudy. Dopředu mi postupně se všemi otvory zezadu proplétali ručičky, nožičky, za krkem neustále byl nějaký plyšák samozřejmě s doprovodem různých skřeků a pazvuků. Na mé prosby, okřikování a řvaní nebyl brán zřetel. Pochopi jsem záhy proč. Maminka už na silu posadila malého 3 letého chlapečka vedle sebe a ten ji jednu látnul. Plnohodnotnou facku. Ona mu ji vrátila a on ji taky. Toto trvalo 5 minut, co se mlátili a řvali po sobě. A teď k mému jádru myšlenky. Celá akce pomoc Ukrajině je zaměřená na uprchlíky postižené válkou. Uprchlíka před válkou jsem si představoval jako lidi, kteří na poslední chvíli sebrali co stačili a utekli před agresí. Jsou znaveni cestou a chybí jim úplně všechno, pomalu včetně dokladů. Jsou psychicky minimálně lehce otřesení a jsou vděční za cokoliv, co dostanou. To jsem si myslel. Tito jsou z Lvovu. 500 km vzdušnou čarou od nejbližší střelby. Ve městě, kde jsou stále bez omezení otevřeny restaurace, školy, školky atd. Sbalili si, co potřebovali, nebalili si to, co "věděli", že dostanou. Koupili si lístky na autobus do Zamošće a dál se nechali blbcem jako jsem já odvézt. A stěžovali si, že překročení hranice trvalo skoro 12 hodin. Kdo jezdí na ukrajinu ví, že toto je normální čas i v dobách míru. U červeného kříže nafasovali: - simkartu s neomezenými daty po EU- powerbanku 20.000- nabíjecí kabely- tablet pro děti na cestu !!!!- každý deku ( samozřejmě nerozbalenou, novou )- každý polštář- snídani- teplé nápoje včetně kakaa pro děti, které si brali s sebou do auta. - celou dobu byly ve vyhřívaných partystanech a kontejnerech = žádné mrznutí venkuTito uprchlíci před válkou si nechali po cestě zastavit v McDonaldu a koupili každému Menu. Pozor, i mě jako řidiči Kávu, abych se asi neurazil. Cenu známe všichni. Za tu cenu mohli mít klidně lístky pro všechny přes půl Evropy. Ale chtěli v rámci uprchlické solidarity odvoz a ubytování. Tedy pro mě jasný signál, že se jedná o výlet a nikoliv úprk. Po cestě ani jeden hovor s rodinou, pouze nadiktování textu do hromadného chatu (jak jsem později zjistil), kde popisovali, kde si co vyzvednout včetně oné SIMKarty. A já se ještě jak blbec ptám, jestli budou mít vodu a jídlo na cestu. Namalujte mi na čelo kosočtverec, protože přesně tak se cítím. Dnes jsem vzal dvě maminy a tři nevychované děti na prázdniny, za mé peníze - když to akutně nepotřebují. Na onom McDonaldu bylo spousta ukrajinských i českých aut. Všichni říkali to samé. Bojuje se, ano, na 3-5 ti místech, jinde je klid. Rusové málokdy útočí na životně důležité věci jako je voda a elektřina. Ano, střílí se, ano utíká se. Ale z desetiny území. Což z toho počtu uprchlíků rozhodně neodpovídá. Připadá mi to jako uměle vyvolaná migrační krize. Po válce pokud bude trvat pár let ( pak budou mít ženy, které pracují v daném státě nárok na trvalý pobyt a tím pádem i jejich manželé na přesun za nimi ) budeme mít poloopuštěnou ukrajinu a budeme se stále starat o uprchlíky. Dojde nám to někdy? A víte co je extrémní drzost? Oni se tím netají. "Nový život zadarmo." Mám pak spoustu připomínek k organizaci oného přemisťování, které mě jako logistika zvedlo ze židle: https://www.novinky.cz/.../humanitarni-vlak-privezl-do... )PS: Ano, neustále na východ jezdí označené autobusy napěchované krabicemi, dodávky evidentně přetížené i vedle toho směšně vypadající kombiky oblepené ukrajinkými vlajkami a slogany mající na sedadle dvě krabice a tři v kufru. Je vidět, že přímo Německé autobusové firmy tam organizují výjezdy ( jeli čtyři stejné za sebou ) . Ale pořád mi to připadá jako trochu trapná reklama. Pokud by bylo opravdu takhle potřeba pomoc, neměl by to někdo organizovat? Třeba červený kříž? Co, odkud, kam a čím, aby se nezahlcovaly silnice desítkami osobních vozů, když stačí jeden kamion? S výhodami přepravy pod humanitární pomocí?Aby se nejezdilo pro 3 lidi 15 ti osobáky, když stačí jeden autobus? KDyž už tam zázemí na přežití je? PPS: Znám vás přátelé a kamarádi, takže rovnou budu reágovat: -> "Nemůžeš házet všechny do jednoho pytle."Mluvil jsem s lidmi, co řeší ubytování a s tím spojený transport. Velice často udělají dobrovolníci jednu záchrannou akci a další už se nepřihlásí. Přímo jsem mluvil na benzince s ukrajinkou, která se stydí za své krajany, jak tohoto zneužívají. Když už ukrajinci sami jsou naštvaní, co pak máme dělat my?-> "Moc to hrotíš / prožíváš." ( záleží kdo bude reágovat ). Ano, velmi. Protože náš stát tam pumpuje miliardy, které budeme muset někde zaplatit. Spousta lidí se hádá do krve, jak na hranicích mrznou děti a babičky a nedá si říct, protože viděli ve správách.A že se mi nelíbí, když někdo nemá úctu k věci druhým a neumí se chovat? Pak ano, moc to hrotím. Byl jsem tam, jak u červeného kříže, tak na odpočivadlech, kde je spousta cestujících, tak s nimi mluvil. Toto nejsou lidé postižení válkou. Toto jsou lidé, co se stěhují za lepším životem a bydlením na úkor někoho jiného a vymlouvají se na válku. Neříkám, že tam není problém, ale není takový, jak jej svět nafukuje a rozhodně není potřeba tam kvůli tomu jezdit osobními vozy a vozit tam po 5 ti karimatkách a 5 ti spacících, jak tu vidím na internetu. ( ti moji měli deky z Německa, semišové, takže jim asi české nevoní - 4 ani nerozbalili a ještě je měli v úhledných taškách s nápisy červeného kříže, jako z obchodu, polštářky z Holandska, jaké si tady nemůže dovolit polovina rodin ) Do tohoto příspěvku si dovolím ještě pár poznámek k zamyšlení. Na ukrajinu se poslalo 22 cisteren s pohonnými hmotami ( https://www.novinky.cz/.../cesko-predalo-ukrajincum-22... ) - a že během mé cesty, kdy jsem pomáhal vrostla cena paliva o 4 Kč / litr na mez za hranicemi úsnosnosti? A tedy hrozí, že nebude na to natankovat ony auta a autobusy s kamiony, protože na to nebudou mít firmy, co to dělají za své peníze? Myslel na to někdo? Ukrajinské děti se nemusí hlásit do školek a škol ( https://www.novinky.cz/.../ukrajinske-deti-se-nemuseji... ) - takže tu máme multi jazyčné vyhlášené školy a školy, ale ukrajinské děti si mohou po 8 mi hodinové cestě udělat prázdniny do příštího školního roku?A nejlepší na konec: Uprchlíci by mohli dostat ... no to si přečtěte sami ( https://www.novinky.cz/.../uprchlici-by-mohli-dostavat... ) - toto se bude platit z jakého rozpočtu prosím? Předpokládám že z mých daní. Kde se mohu přihlásit o to, že jsem se tři dny místo práce věnoval převozu rodin, které dostanou dávky? Místo toho buď musím zaplatit nebo tepovat po nich auto, protože je nikdo nenaučil se chovat, aby to, co zničili mohlo vydělat na případný další podobný transport. A takovým tady budeme podlézat a ještě dávat kapesné, když je tu několik desítek tisíc volných pracovních míst, na které mohou nastoupit ne zítra, ale ihned?Mrzí mě, že mi muselo otevřít oči 5.000 Kč a víc jak 2 dny mého času, který jsem tomu obětoval místo věnování se vlastní firmě ( která to vlastně platí z daní ), odpočinku ( ukažte mi netrénovaného řidiče, který by toto dal bez nehody po dni v práci a 3 hodinách spánku ) a samozřejmě i vlastní rodině, kterou jsem tři dny neviděl.Všem co o tomto uvažují na rovinu - nestojí to zato."

Putin získá nadvládu a tentokrát to nebude špatně. Není ale vyloučené, že budeme platit cosi
jako válečné reparace.

9.3.2022:
      Samozřejmě stejně jako mezi Rusy, Čechy, Slováky, Italy, Němci, Rakušany i mezi Ukrajinci jsou
lidé špatní i dobří. A samozřejmě i v této válce, ať už je jakkoli nastrojená, skutečně umírají lidé.
Jeden český podnikatel řekl svému ukrajinskému zaměstnanci: podívej, pracuješ u mě už dlouho,
tak co bys teď chtěl? Potřebuješ sem dostat svoji rodinu? Co mám udělat?
Muž se ale rozplakal: "Ono je to všechno mnohem složitější. Na Ukrajině chodí vojáci po domech
a když najdou někoho, kdo nenarukoval, zastřelí ho".
Předpokládám, že i tito mrtví jsou započítáni do obětí války. Možná tvoří hlavní početní složku.
Taky mluvil o vyhození si do vzduchu vlastní mateřské školky. A zakončil: "Kdyby lidé jen tušili, jak
úplně jinak to všechno je".

Až zase budete kupovat za padesát korun litr nafty, uvědomte si, že to s žádnou "válkou" vůbec
nesouvisí. Rusko i přes všechnu nenávist a represe ze strany ostatních států dál posílá naftu
do zemí EU bez jakéhokoli omezení. Vždyť si taky Biden stěžoval a vyčítal, že zatímco Amerika
přestala od Rusů brát, EU v tom dál pokračuje. Amerika má vlastní ropné vrty. Žádnou naftu
zvenčí nikdy nabrala. Jejich touhou je dodávat ji nám. Považují nás snad za kretény? Asi nejenom
oni. A když se tak rozhlédnu kolem sebe, mají asi pravdu.
Ukrajinské kukačky nakládají do českých hnízd.

 
Když začal tento druhý díl seriálu, nešlo si nepovšimnout, že je v něm stejná hudba jako v prvním,
jak už to u seriálů bývá. Podle toho se poznají. Podobná jako pod křížky na obrazovce, když někdo
zemře. Asi ne náhodou. Máte již zafixováno, že s touto hudbou je spojena smrt. Kdybyste si ji od-
myslili a zpomalené záběry zrychlili na normál, nepřijde vám na nich nic drastického ani zvláštního.
Jen někdy se jim u viditelných koláží nepodaří trefit správnou velikost postav.

Dostala jsem včera reklamaci - stížnost, že stále ještě není ten slibovaný počet mrtvých.
To myslíte, že budu chodit po kraji a dobíjet je lopatou?
Odpovím vám přes něco jiného. Loni mi to několikrát řeklo, že na samém konci roku zemře velký
počet lidí. Čekala jsem, co se stane. Budou padat letadla? Nebo bude nějaké zemětřesení? Ale
nestalo se nic. Nic takového. V lednu jsem se na to přeptala. Co je s tou věštbou, že na konci roku
zemře mnoho lidí? Co se s ní stalo? A odpověď mě překvapila: Na konci roku zemřelo mnoho lidí. 
Já nevím, co ty věštby znamenají. Jen vím, že se na konci vždy vyplní. Modlitby a kletby mají vel-
kou  moc, ruší, mění danou, určenou realitu. Ale ne na konci. Ne v předem určeném osudu. A ten 
je dobrý. Ale počítá se s přispěním nás - vás všech. Osud nás jednotlivců je zatím v rukou každého.
To už je výdobytek. Úplně původně už jsme tady neměli být. Takže - dočkáte se, lékařské zprávy
mluví celkem jasně. Jen se ještě musí vyměnit realita. Zatím si svůj život nastavují našimi hořícími
plameny.

11.3.2022:
     Asi před měsícem jsem psala, že jsou "naši mladí" v Turecku. Popisovali, jak je tam krásně. 
Skvělé zdravé levné jídlo, nafta o polovinu levnější, než u nás... Druhý nebo třetí den řekli, že
se do rána zvedla cena ropy a také jiných věcí o 100%. Že by Putin? Tak nějak předem? Je mi líto,
ale pořád to vypadá, že to vše je spíš akce, než reakce.

     Zdražení nafty má mít prý nějaký protiválečný efekt. "Ještě nikdy jsem neslyšel, že by drahá
nafta zastavila ruské tanky", komentoval to můj přítel.
Paní Pekarová toho na dané téma nablila vrchovatou měrou. "Cena ropy je vysoká, ale naše svo-
boda je cennější". Na fotografii, kterou k tomuto sdělení přidala, vypadá jako čistokrevný mimo-
zemšťan, všimli jste si toho? Vybízí lidi, aby nejezdili, ať nepadají Putinovi peníze do kasičky. Pení-
ze do kasičky rozhodně padají někomu jinému, protože cena za ruskou ropu,, kterou u nás prodá-
vá například Slovnaft, se od ruských dodavatelů nezvedla. Ale jestli chce rozvinout debatu o kasi-
čkách, můžeme se vrátit (a doufám, že ještě vrátíme) k tomu, kam padaly miliardy z akce Corona-
virus. "Mně to teda moc svobody nepřineslo", řekla jsem. "V sobotu odjíždíme s Janem na prázdni-
ny a já místo luxusu penzionů, které jsem mu slíbila, musím škemrat po známých, kdo nás u sebe
nechá přespat, protože víc mi v prasátku prostě nezbylo". Chceme projet část Moravy a zvýšenou
cenu za naftu budu muset nějak kompenzovat. Slibuju a dlužím mu to od jeho pěti let. Vám, madam, 
je to samozřejmě jedno, vy jezdíte a nejenom jezdíte na státní útraty. Umíte si vůbec představit, že
jsou u nás lidé, pro které jeden týden v penzionu a obědy v restauracích jsou luxus? A slyšela jste
někdy, jak se žije na vesnici? Tady se bez aut jaksi nikam nedostaneme. Lidé je potřebují na ježdění
do práce, vozí děti do škol a na kroužky, musejí nakupovat, dostat se do nemocnice. Tady na MHD
zapomeňte. My nemáme jinou možnost. Tak co to melete o svobodě? Můj přítel k tomu taky zmínil
svůj pohled na věc: "Hovno následek válečnýho konfliktu! Protože jste zmrdi vole!!"
Doufám, když jste tak zásadová, že aspoň vyřadíte z jídelníčku kaviár. 

16.3.2022:
     Před několika dny jsme v muzeu v Jihlavě viděli originální našívací žlutou židovskou hvězdu.
Připomnělo mi to, jak naše vláda v minulých dnech vyňala z protizákonnosti urážení, utlačování, 
postihování, vydírání a vůbec týrání Rusů a dokonce k tomu občany nabádá. Jsem možná hloupá, 
ale vy v tom vidíte nějaký rozdíl s fašismem?
Dokonce prý smíte zcela beztrestně jakémukoli Rusovi otevřeně a veřejně přát smrt. Prosím, bylo
by možné, abych se nedopustila něčeho protizákonného, vydat podrobný jmenovitý seznam na-
šich politiků, kterým není povoleno přát smrt, veřejně?
V neděli ráno jsme se pak chtěli podívat do kostela. Prošvihla jsem čas mše, kdy je kostel otevřený,
ale naštěstí se pak konala ještě jedna mše pro Ukrajince. V kostele byla kasička na příspěvky 
pro terorizovanou Ukrajinu. Chtěla jsem tam napsat, že bych ráda přispěla na ty, které terorizuje 
Ukrajina, ale pro ty že tam kasičku nemají. Bohužel jsem u sebe neměla tužku a papír. Dnes už
jsem si koupila blok. 
     Druhý den jsme vystoupali k hradu v Boskovicích. Myslela jsem, že to, co se třepotá na cimbuří,
je fáborek z nějakých loňských letních slavností, ale byla to ukrajinská vlajka. Nevěděla jsem, že
jakýkoli Ukrajinec byl kdy jakéhokoli vznešeného původu a postavil si nějaký vkusný hrad.
Cestou z Boskovic jsme nahlédli do obrovské skalní sluje, která dál ústila do dvou chodeb a jeskyň,
ale já i Jan jsme se jediným pohledem shodli, že tohle vynecháme. Když jsme se vraceli k autu, ří-
kala jsem mu: "Víš, tohle je přirozený atavistický strach a i když dnes je doba, kdy se vše zdůvodňu-
je "racionálně", tedy "Čeho se bát? Vždyť tam nic není!", není dobré tyhle staré instinkty přerážet.
V pravěku v těchto jeskyních, a v této na 100%, sídlili jeskynní medvědi. Ještě v minulých stoletích
jste se tam možná mohli dočkat lecčeho. Teď tam nic není. Ale jednoho dne možná zase bude.
Takže uvažujme racionálně, ale nezaslepujme si instinkty.
     Včera jsme zakotvili ve vesničce s krásným jménem Jedovnice v domečku a laskavé pohostin-
nosti Romana Dragouna, takže energie a reprobedny jsou tu skvělé.
     Když jsme dnes stoupali ve skupině jeden za druhým po strmých schodech jedné z jeskyň 
Moravského krasu, říkala jsem si, že tohle je za poslední dva roky jediné místo, kde bych shledala
smysluplným dodržovat ze zdravotních důvodů alespoň dvoumetrové rozestupy.
Naše paní průvodkyně mluvila krásným modulovaným hlasem s intonací určenou k tajuplnému vy-
právění dětem do deseti let. V jednom překrásném sále pustila hudbu, jeden vyložený doják Karla
Gotta hraný na Panovu flétnu. K tomu se začala osvětlovat jednotlivá místa jeskyně, vteřinu támhle,
vteřinu naproti, náhodně a nečekaně. Chvíli jsme se s Janem kousali do rtů, ale když zaregistroval,
že začínám v pudu sebezáchovy dělat tělem festivalové vlny, prudkým hmatem zasáhl: "Ne." - "Proč
tu sakra prostě nerozsvítěj, ať si to můžu pořádně prohlídnout?", sykla jsem k němu.
A uvědomila jsem si, že právě tak je to se vším. Jedno bliknutí tam, druhé támhle a k tomu dojem-
ná hudba. Nikdy nerozsvítí v celé místnosti, abyste si mohli udělat ucelený obraz a všechno si do-
bře prohlídnout. 
Když jsme se nakonec pozdě odpoledne přece jenom dostali z Macochy, zašli jsme na oběd.
Bohužel v hospodě byla televize a náš oběd se přesně kryl se Zprávami. Několik blahých dnů
jsme nic nevěděli o tom důležitějším světě, a tak jsem jen zkonstatovala, že stačilo několik dnů
a slovo Amerika se již stalo běžným a kladně zásadním pojmem. Jaké překvapení! Také jsem
pochopila, že svět má již důvod k čemukoli, neboť z ruského projíždějícího auta nějaký útočník
zastřelil deset civilistů na ulici. Putin totiž jako na potvoru odmítal bojovat proti civilnímu obyvatel-
stvu. Střelce, jak jsem také pochopila, též nechytili, takže se už nedovíme, jak moc dobře uměl ru-
sky. Neuvěřitelnou náhodou byl u toho také americký štáb a incident zdokumentoval.
Aniž bych jakkoli chtěla zlehčovat smrt nevinných lidí, připomnělo mi to jeden starší vtip:

17:3:2022:
     Americké filmy jsou plné hrdinných policistů  a speciálních jednotek úspěšně zasahujících
proti teroristům. Napřed vyzvou zločince, aby se vzdali. Když tak neučiní, nasadí ostřelovače.
Všichni jsou pak nadšeni, jak dobře to dopadlo. Ještě že ty Američany máme! Aspoň takový
dojem se snaží budit všemi svými počiny. Rusové jsou teď v roli ostřelovačů. Teroristé totiž mají
rukojmí, a to hned dvě celé země.
Zelenskyj má vlastního věštce (možná astrologa, to nevím) - jako všichni státníci - a ten mu prý
již před několika lety předpověděl tuhle válku. Neboli již před dlouhou dobou byl varován, a nic
neudělal. Raději nechá devastovat svoji zemi a své obyvatele, než by uznal svobodu jiných náro-
dů, propustil je ze zajetí a přestal je terorizovat. Zelenskyj je teď v roli zločinců, na jejichž stranu
se přidává půl světa včetně Ameriky a našich ližprdelků, samozřejmě. Je nesmyslné spílat tomu, 
kdo vyslal ostřelovače na ty, kdo drží rukojmí pod zámkem. Tak to přece v žádném správném ame-
rickém filmu není. Je třeba udělat zátah na teroristy, jen tak může válka skončit. Jinak... Jinak se 
bude dít to, co se teď děje. 
     Naše země od sv. Václava nabrala nešťastný směr řešit problémy jiných lidí na úkor sebe.

zase na nějakou dobu vystaráno. Je to velmi úzká obdoba toho, co se děje teď. Samozřejmě 
vždycky svůj lid musí někdo prodat. Hezké příklady máme po revoluci z rukou Zemana a Klause.
Naše vynikající závody a továrny byly za pakatel prodány Němcům, ty je zavřeli a odpadla jim
konkurence. Vyřešili jsme jejich problém. Zruinovali jsme svoji zemi. Tedy ti prodejní zločinci
ve vládě. Stejně jako dnes. A samozřejmě za Babiše, abychom nezapomínali. Pro cizí podnikate-
le je u nás bezdaňový ráj, ale náš lid je těžce odírán a vytěžován. Causu Ukrajinci s okamžitě při-
dělovanými státními byty jsem už popisovala. Babiš byl asi nejlepším příkladem v tomto oboru.
Ten si ke svému obohacení přímo upravil zákony.
Lidé jsou špatní. Již dlouho se mluvilo o tom, že přestanou ze státní kasy plynout dotace na pě-
stování řepky a alespoň v tomto jednom bodě se Babišovi zamezí v jeho zločinnosti. Dalo se
odhadnout i to, že nezvítězí ve volbách a nebude tedy nad svými kšeftíčky už tolik moct držet
ochrannou ruku. Místo aby si pěstitelé řepky, kteří si libovali, jak snadno oproti jiným zemědělcům
přicházejí k penězům, protože se s Babišem svezli na dotacích, řekli, to jsme ale hovada, podílíme
se za mrzký peníz na devastování  přírodního prostředí, včel, polí a motorů našich vlastních auto-
mobilů a vůbec všeho a všech, nasadili chytrácky v září opět řepku a teď se cítí dotčeni, že ji 
od nich nechce nikdo vykoupit, a jsou schopni toho vola opět volit.
     Existuje takové dobré přísloví, "nehas, co tě nepálí". Stalo se vám už také, že jste někomu
chtěli pomoct a dělali jste za něj věci, které měl dělat on sám? Že jste se z "dobré vůle" pletli
do vztahů někoho jiného a "pomáhali",  kde si to ten člověk měl vyřešit sám? Nikdy se nemá po-
máhat tam, kde si dotyčný může pomoct sám, v tomhle případě Ukrajina. Jak už jsem psala, oby-
telstvo má tlačit na svého prezidenta, ať uzná svobodu dvou v podstatě vězněných ruských náro-
dů. Lze pomoct v případě, jak to bývá i v soukromých vztazích, že se dotyčný opravdu chce osvo-
bodit. V případě Donbasu a Luhanů to tak je. V případě Ukrajiny je volání o pomoc falešné. Země
i většiny jednotlivců. Jak zaznělo z televize v té hospodě - "Lidé z celé Ukrajiny utíkají.." Proč z celé
Urkajiny? Kdyby někdo (ještě za tak jasně vytyčených okolností) bombardoval Prahu, vy byste si
ve Valmezu neprodleně balili kufry, brali děti ze školy, zanechali svá hospodářství a svoji práci a je-
li vlakem přes půl země vyfasovat deku od Červeného kříže a zažádat o vízum v cizí zemi? Udělali
byste to, kdybyste neměli jiný úmysl, než jen záchranu holých životů? Tak jako volání Ukrajiny
po pomoci, tak pomoc samotná je falešná, to je ten problém. Jsou v tom samozřejmě jiné zájmy.
     Včera jsme procházeli Vyškovem a já povídám: "Podívej, už i ta pošta jede v Ukrajině", - "Ale
ta snad přece nemá odjakživa tyhle barvy, ne? Tohle nejsou původní, tradiční barvy." - "Ne, tohle
je poměrně nedávno."  - "Tradičními barvami pošty přece byla červená a zlatá", řekl zase Jan. "Jako
srp a kladivo!" - "Ano, správně! To je naše tradice!"
V centru Vyškova visí na jedné velké budově obrovský plakát: FUCK PUTIN! Nemýlím-li se, slovo
"fuck" není právě slušné. To si budeme vyvěšovat ve starobylých městech oficiálně, všem na očích
sprostá slova? Na radnici visí též ukrajinská vlajka, bok po boku české. To, že s někým soucítíte či
někomu pomáháte znamená, že se stává nějakým vaším rovnocenným partnerem? Nemělo by se
se znaky státnosti zacházet opatrněji a střídměji? Mně to přijde stejně neadekvátní jako když Ze-
man rozdává řád Bílého lva na potkání. Pokud si někdo, jak jsme viděli, vyvěsí cizí vlajku z okna
(jestlipak se aspoň trochu bouřil a bouří proti tomu, co se děje u nás? Jestlipak kdy vyvěsil či si
pořídil českou vlajku?) nebo si ji našije jako záplatu na zadní kapsu kalhot nebo si z ní udělá
voňavý stromeček do auta, je to asi jeho věc. Ale na státní budovy nepatří. Tristně mi to připomíná
doby mého dětství, kdy na všech úřadech a školách vedle české visela i ruská vlajka. Nebo je to
opravdu symbolika? Začne tu pod vzorem minulých dob diktatura a nadvláda Ukrajiny? A nemyslí-
te, že už tu v podstatě je?
Kde se vyvěšovaly vlajky zemí, které dobývaly Američani? Nemělo by to, když už, být spravedlivé?
Od prvního dne, co se tohle děje, se hrozím májových oslav osvobození Rudou armádou, ke kte-
rému bezpochyby došlo. Naše vláda je schopna je zakázat a dokonat tak zkázu veškeré slušnosti
a cti a nakonec i pravdy v naší zemi a nastolit dokonalý ubožácký morální a lidský primitivismus
a totální ubohé posluhovačství cizím diktátorům a vychytralým prolhaným smradům.
     Na závěr odlehčím vtipem, který přinesl můj syn:
Jaký je rozdíl mezi jogurtem a Amerikou? Když necháte jogurt dvěstě let o samotě, vyvine si kulturu.

     Když jsme dnes posunovali ručičky o hodinu dopředu, poznamenal můj přítel: "Časy  se mění".
(Pro mladší ročníky, rusky se "hodinky" řeknou "časy").6.7.2023:
18.10.2023:
     Před několika měsíci jsem viděla cosi jako sklad duší. Jako třeba velikou hromadu brambor.
Duše mnohých očkovaných, kteří by tu již neměli být, v jistém smyslu tu už skutečně nejsou.
Ještě chodí, ale už přestávají mít schopnost o sobě rozhodovat; jsou nesrovnatelně poslušnější.
Nemají nejmeší šanci se dostat zpátky k sobě.
Viděla jsem entity, které si chodí k těmto hromadám zobat, vyžírat tyto duše. Nic po nich nezbývá.
To byla situace tenkrát. Dnes tento druh entit již nežije, alespoň ne u nás. Duše se na těchto hroma-
dách stejně ale rozpadají a mizejí. Do nenávratna.