Vyhledávání
Nejnovější příspěvky



12.3.2024:
     A opět část včerejší pointy: takže když asi před týdnem ukazovali v televizi, jak Texas hoří,
..protože teploty tu vystoupily i přes třicet stupňů!" !!??, říkala jsem si: a jestli to, kluci, nebude
náhodou ještě trochu jinak...

     Předminulý týden jsem také měla na návštěvě jednoho známého...a jeho manželku. Povídali
jsme si, jen tak nezávazně a z prostého lidského zájmu o tom, že mohou být dvě reality vedle sebe
a nedokáží se spojit. A jak by to, ty reality, případně mohly udělat. Když jsme byli ve své fantazii
a představosti a soustředění se na tyto teoretické možnosti v nejlepším, zasáhla manželka se svojí
oblíbenou odrhovačkou. Jako když kočce pozorující ptáka v největším napětí chystající se už už
ke skoku tlesknete před obličejem. ,,A nemohlo by se to prostě udělat tou pravou čistou Kristovou
láskou?"
Manželky by se měly úředně zakázat.
Ženská, která nikdy zcela vědomě nechtěla mít děti, je odbornice na opravdovou čistou lásku.
     Když to vezmeme pouze z technického hlediska, je to jako byste přemýšleli, jak dostat do objektu
elektřinu, kudy by se daly natáhnout dráty, a někdo vám začne radit, že byste to tam mohli poslat
přes pravou kristovskou lásku. To nemluvím o tom, že jsem si zničehonic včera na záhonu vzpomněla,
jak nedávno, když byl zvolen Fico a začal dělat pořádek a my jsme o tom mluvili, tato žena v záchvatu
nadšení a inteligence navrhla, že proč bychom se nemohli zase spojit se Slovenskem, založit jakousi
federaci a mít jako hlavní město Bratislavu. Zmohla jsem se, kromě výbuchu, jen na lakonickou polootázku:
,,Naše hlavní město bude město, které mají Slováci (tedy alespoň hrad) pronajaté od Maďarů?" 
Proč já se s takovejma lidma, proboha, vůbec bavím?
     Ale skoro jsem zapomněla, co bylo mým hlavním směřováním. Naštěstí asi čtvrt vteřiny po kristovské
lásce, zhruba třičtvrtě vteřiny předtím, než jsem stačila - nestačila zasáhnout, přišla nečekaně sama
odpověď jako střela: ,,Kristus se toho nechce zúčastnit! Tohle není jeho práce." S potěšením jsem ji
zopakovala. Pak jsem to zkusila znovu a ozvalo se to samé. ,,Kristus se toho nechce zúčastnit, nechce s tím
mít nic společného. Ne že 
by měl něco proti. Jen to není jeho práce." Na předminulé návštěvě se ti dva
při odchodu domlouvali, že budou cosi dělat a mohli by k tomu použít energii Libuše (,,té" Libuše). Je to již
druhá dvojice, kterou jsem v poslední době slyšela říkat totéž. Plus nějaká dívka, které jsem po práci řekla
(to je velmi neobvyklé), aby se pak až někdy doma obrátila na nějaké bytosti, něco, co byste vy nazvali
,,anděly", aby dodělaly zbytek, protože tím už není třeba, abych se zabývala já. Taky se hned nadšeně
rozhodovala pro Libuši.
Všimla jsem si, že tohle je vůbec nešvar, který se hodně rozmáhá: Prosím vás! Jak si to představujete?!
Co si to vůbec dovolujete? Vyberete si nějakou bytost z dějin a pak si tvoříte přes její energii?? Vždyť 
jsou to lidi jako vy! Mají své inkarnace, řeší svoje problémy a možná touhle dobou sotva stojí na nohou,
i bez vás. Ptali jste se jich, jestli to smíte?! Možná nějakých vašich vysněných ideálů nebo přeludů; ale určitě
ne těch bytostí. Tohle by vám totiž nikdo nepodepsal.
Jedna známá mi kdysi vyprávěla, jak, když byla mladé děvče, u nich ve vesnici musela jedna žena s dcera-
mi opustit chalupu, musely utéct před režimem. Chalupa tak rok dva stála zamčená o samotě a pak milí
spoluobčané začali drancovat. Nejprve vylomili zámek a ukradli věci, co byli uvnitř, a pak začali rozebírat
chalupu. Někomu se hodily tašky, někomu zdivo. Jednou šly kolem jiné dívky z vesnice a vybízely ji:
,,Jdeme do bouračky, nejdeš s náma?" Domu se tak už běžně říkalo. Je to podobné jako s touhle válkou.
Nejprve se vyrobí a pak se tak začne nazývat. Se zděšením jim odpověděla - jaká ,,bouračka", vždyť to je
normální chalupa, která někomu patří a jednoho dne se sem ti lidé zase budou chtít vrátit; je to jejich majetek!
 - ale nikdo ji neposlouchal. Tato verze - totiž pravda - už nebyla tak zábavná a výhodná. Nakonec z krásného
neporušeného, bytelného selského statku ve vesnici zbyla jen hromada kamení.
A přesně to děláte vy. 
Zbyde z nás, kteří bychom tu mohli být velmi platní, jen hromada kamení. Rozebíráte naši energii z minulosti,
takže jí dnes nemáme dostatek. Nemůžeme dodělat střechu, protože nám mezitím rozebíráte základy.
Nechtějte, abychom tvrdě zasáhli-y, my, kterých se to týká. Na to vám vaše životy stačit nebudou, pokud
vám to za ta léta všechno spočteme... PROTAHUJETE VAŠE NÁKUPY PŘES NAŠI KARTU.

19.3.2024:
     V Rusku nám ukázali, jak dopadnou volby, když neprojdou americkým sčítacím serverem.

     Starý kostelík v Pardubicích, o kterém se již zmínila. byl poskytnut cizincům, křesťanům, kteří se
nehlásí ke katolíkům. Paní, která mi o něm vyprávěla, se tam nedávno stavila na mši, byla zvědavá,
jak taková pravoslavná mše vypadá. Farář byl rozumný spravedlivý člověk. Domlouval Ukrajincům.
Káral je, že všichni pracují, ale zároveň berou příspěvky. Neměli byste to dělat, není to správné, říkal. 
A oni prý namítali: no když oni nám je dávají; tak si je bereme.
     Rozmohli se ukrajinské cestovky. Nabízejí zájezdy na Ukrajinu, pobyty ,,v krásném a klidném
prostředí". Měli byste podpořit chudáky zbídačené válkou, kterou vedou jen a jen kvůli nám, a pustit
trochu na Ukrajině chlup. Můžete bydlet v hotelu postaveném za vaše peníze, zatímco jeho majitel
bude u nás nebo někde u moře, na našich dávkách.

     Pokud se mi ukazovalo, že v půlce března bude nějaké peklo, představovala jsem si spíš, že to
bude něco zvenčí, než zevnitř. A podle zvýšeného počtu telefonátů jsem nebyla sama. U mě to začalo
už  z 12. na 13. nocí plnou utrpení a zlých snů. Když se ke mně závěrem ve snu blížila postava, postavila
se za mě, otevřela pomalu úzkou pusu od brady až k čelu svého dlouhého podivně zvlněného obličeje
s prázdnýma kulatýma očima a chtěla pohltit moji hlavu, kočka, která spala vedle mě, vyjekla a prudce
se posadila. Řekla jsem si, že to by stačilo, a vstala jsem. To bývá ostatně často mým ranním heslem.
Tři dny jsem měla stále  patnáctého. Když jsem se přítele zeptala, kolikátého je, a on mi odpověděl, že
patnáctého, řekla jsem: ,,Už zase?!" Věci se někde přetáčely a já jsem trpěla. Všechno vypadalo šíleně.
Šestnáctého všechno skončilo, všechno bylo v pohodě. Mnohé věci se mi vyjasnily. Skončilo to divné
počasí, nebe se vyjasnilo. 
Takže nevěšte hlavy, i když teď věci vypadají šíleně a beznadějně. Zítra může být všechno jinak.

     Psala jsem tu jednou o své asi nejbližší kamarádce, zpěvačce, které se bezprostředně po očkování 
objevil zhoubný agresivní nádor na mozku. Doma měla malého školního kluka. Po dvou operacích, které
nepřinesly úspěch,  se vrhla na alternativní léčení a začala dělat ve vztazích a v životě konečně, co měla.
Nádor se jí postupně zmenšoval, až zmizel. Po půlroce se objevilo něco malého na druhé straně. Chtělo
to začít dřív.
Zemřela 14. ve čtvrtek, dnes mi přišla zpráva, z jejího mobilu. Nemůžu jít ani na pohřeb. Musela bych říct 
její matce, která ji přiměla na to očkování jít: no tak hlavně že nedostala chřipku.

21.3.2024:
     Vláda do nenápadného malého zastrčeného ,,Zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury"
včlenila vsuvku, která je o tom, že když budou rodiče dětí někam posláni, mohou se o tyto děti starat
náhradní rodiče. Zároveň vytvořili novelu, podle které ,,vláda bude moci zakázat lidem opustit určité
území, prostor, bydliště, například s cílem zabránit opuštění republiky". Dále ,,Vláda bude moci nařizovat
pravidla pro výkon činnosti školy nebo školského zařízení" atd atd. Zákon se zabývá činností škol a podob-
ných zařízení o organizace dětí v případech mobilizace. Jeden článek to popsal takto. ,,Dá se to považovat
za zmocňovací zákon pro českou vládu k zajištění bezpečnosti státu v době vojenské a bezpečnostní
krize a ke koordinaci mobilizačních procesů, ale bez nutnosti vyhlášení válečného stavu". 
     Vypadá to tedy, že se chystají nařídit dospělým odchod někam a zároveň jim zamezí vycestovat, tedy
nedovolí, aby mohli zavčas utéct. A jejich děti poslat k - vládou nebo jejími úředníky vybraným - cizím lidem.
Nikde, ani na Ukrajině, není vyhlášena válka. Nemohou být tedy uplatňovány zákony týkající se války, ale
tento zákon - tato novela tento ,,problém" obchází a v případě, že se vláda rozhodne, že je v zemi krizový, 
nouzový stav, že se například cítíme ohroženi nebo cokoli jiného, podobně jako při Pandemickém zákonu,
mohou v podstatě stejné věci vyhlásit a nařídit i v době míru. Takže: jako občané máme zaručená právaˇ
Ústavou. Při tomto zákonu, kdykoli se vláda rozhodne, že je u nás ,,něco", veškerá práva ztrácíme. Vláda
bude moct zasáhnout do práva na ochranu soukromí, do práva na ochranu osobních údajů, do práva
na vzdělání (na výkon činnosti školy nebo školského zařízení), vláda bude moci nařizovat nejen evakuaci
osob z ohrožených míst, ale i zakázat opuštění určitého území.
     Neboli - jak řekl můj přítel - proč si tou Ústavou rovnou nevytřou prdel.

     Říkala jsem si, že celá vláda bude mít brzo vynikající imunitu. V současné době už nemůže být hospoda,
kde by jim neplivli do jídla, takže teď v době dovolených budou mít i s celou svojí rodinou kompletní balíček
všech očkování.

28.3.2024:
     Ještě další výhodu Minicoopru jsem objevila: vhodnost do terénu. Když jsem před pár týdny objížděla
Barrandovský most druhou cestou přes Smíchov, na vysokém retardéru jsem o ostré hrany prorazila
olejovou vanu. Takže díky, Správy silnic. Dlužíte nám za tubu vteřiňáku.

     Tohle už nosím v hlavě taky několik týdnů: pokud nakupujete pečivo ve velkých supermarketech,
zvolte Tesco, případně Albert. Určitě se vyhněte Kauflandu a Lidlu.
     Některé polské firmy nakoupily za miliony zlotých ukrajinské zrno - to s tlustými vrstvami plísně,
jak to zdokumentovali přímo polští celníci, pár lidem jsem posílala fotky, byly z přímého zdroje. Lisují
z tohoto zrna olej. Takže i na ten si dávejte pozor.

     Je úžasné, jak člověk neuteče svému osudu. Jednou jsem tu zmiňovala svoji kariérní zpěváckou
Odysseu po rolích, které vždy něco znamenaly a přesně kopírovaly děje v mém životě. Dostala jsem
nedávno práci, přesněji přihlásila jsem se na vypsaný konkurz a oni mě rovnou vzali, aniž jsem se ho
nějak zúčastnila - už to bylo zajímavým momentem. Paní režisérka - Holanďanka - mě pozvala na pra-
covní schůzku a tam mi vysvětlila, co přesně chce, co by měla moje postava představovat. Vy byste
měla být, říkala mi, taková zvláštní bytost, něco jakoby mimo prostor a čas, ani ne člověk, spíš něco
třeba jako Siréna.. Chtěla na mně nějaké barokní árie, které by se do projektu hodily, a v podstatě
na jedné jediné skutečně bazírovala - takže roli královny kouzelnice Alciny se tentokrát již nevyhnu -
zřejmě na ni přišel ten pravý čas. Královna se v této stěžejní roli celé opery dostane k jakési pokoře,
nebo aspoň si to myslí. A já mám být představitelkou čehosi, co dost nepokrytě zavání procházením
různými inkarnacemi.. Paní Olga během své řeči trochu znejistěla, protože  nevěděla, čemu se tlemím,
a obávala se zřejmě, že mi její řeči připadají jako hovadina. Asi dvakrát se mě zeptala, jestli jí rozumím,
a já jsem odpověděla, že jí rozumím zcela přesně. Řekla mi - vy ty lidi na ten koncert ,,pozvete", tak
nějak je přitáhnete, a oni přijdou, aby se vámi nechali ,sežrat"... Myslela to obrazně. Já vím, jak to
myslela.
Projekt je celkově velmi specifický, v netradičních interiérech. Dnes mi potvrdila první zkoušku -
na nákladovém nádraží.
Doma jsem se zanořila do not, abych se podívala po něčem vhodném, a vypadly na mě noty (na knížky
vyčuhující či téměř vyskakující z knihovny jsem si už zvykla. V Městské knihovně v Praze to byly kdysi
dva životopisy, z dosti vzdálených dob, a oba tyto životy si byly tolik podobné.., v mnohém a zejména
zásadních specifických bodech tak stejné, a tolik připomínaly ten můj..), byl to cyklus krátkých skladeb
od Bohuslava Martinů Kytice, nádherné dílo. Tři z těchto skladeb se mi kdysi hluboce a nesmazatelně 
zaryly do duše a často jsem si je zpívala. Jedna se jmenuje Člověk a smrt. Chtěla jsem noty vrátit do po-
lice, ale otevřela jsem je právě na této skladbě.. Dala jsem si s paní režisérkou ještě jednu schůzku
a tam jsem jí navrhla, jestli by doprostřed těch árií nechtěla vložit tuhle skladbu. Že je to přesně to, co se
teď děje, a dít bude. Byla by to pecka a po ní bych zase odpojeně mohla zpívat barokní árie...To jsem ještě
nevěděla, že právě tu noc zemře moje kamarádka. Povídala jsem jí obsah: byl jednou jeden člověk. Chodil
a obhlížel svá pole, svoji krásnou úrodu obilí a dělal si starosti, ,,kterak já ho sežnu, do stodoly svezu?". Byly
to jediné jeho starosti  -,,starosti". ,,Potkala ho smrti na velkej silnici" . A smrt mu říká, ať všeho zanechá, že
musí jít s ní. Ale člověk není připravený a žádá smrt, aby z různých důvodů posečkala. ,,Zanechej mě, smrti,
až pošlu pro kněze, co  jsem v mládí činil, na oči mi leze!" Má děti, mladou manželku... Nabízí smrti i peníze.
Ale Smrt je neoblomná. O manželku i děti se postará bůh. Peníze jsou pro ni bezcenné. Nakonec sedlák
zoufale a již s trochou hrůzy namítá, spíš se zpovídá: ,,jsem dlužen každému, a nejvíc jednomu, pánu bohu
svému!" Pokud myslíte, že Smrt s ním dál diskutuje, tak nediskutuje.
,,Střelila ho Smrti střelou přeukrutnou a píchla ho v srdce převelice těžce.. Už ten vtipný rozum, už mu sloužit
nechce."
A na konci je vzkaz: ,,Rozmilí přátelé, toho příklad vemte - co na mně vidíte, na sobě čekejte!"

1.4.2024:
     Všimli jste si, jak je to pořád to samý, žádné nové nápady? Za ,,covidu" jsme byli nabádáni, abychom
se zavřeli doma a nikam nechodili, zejména o prázdninách a Vánocích, hlavně kamkoli, kde se lidé baví,
popíjejí svařák nebo pivo a povídají si spolu o příjemných a veselých, normálních věcech. Jediné povolené
téma je nárůst počtu úmrtí na covid. Lidem je vnucován strach a jsou odsuzováni, pronásledováni a deho-
nestováni ti, kdo se nebojí. Pak válka s povinným pohledem na věc a denodenními výčty mrtvých a vyvolá-
vání strachu, že nás chce Putin napadnout. Jsou odsuzováni, pronásledováni a dehonestováni ti, kdo se
nebojí a vidí věci jinak. A teď jsou tu ty nešťastné Velikonoce, kdy se jako z udělání přihrne krásné počasí,
dokonce na více dnů, než se očekávalo, a náhle, též jako z udělání - kde se vzal, tu se vzal - objeví se prach
ze Sahary. No měl by to být správně písek, ale není-li zrovna poruce, musí stačit prach. Celou dobu foukal
západní vítr; to jen tak pro šťouraly. V Budějovicích a Prachaticích sice spadl nějakej sajrajt, ale u nás a v širo-
kém okolí ani stopa. Tak nevím, co znamenala ta dvoudenní deka nad námi stejně jako jinde. Každopádně
bylo opět lidem doporučováno, aby raději nevycházeli a průběžně přes den kontrolovali na internetu výskyt
a pohyb prachu. Snaží se lidi udržet doma, co nejdále od životodárného slunce, od posezení s rodinou a přáteli,
od příjemných pocitů a životodárného veselí, pobytu na venkově a prací na zahradě, nedejbože spojených
s bezstarostností a smíchem, skotačením dětí, neglobálními zvyky a nedoporučenými tématy. Každopádně
dobře, že jste byli venku, protože ten ,,saharský prach" může přinést lehčí respirační potíže, které ale venku
snadno vydýcháte. Ještě si zítra vyvětrejte, pokud jste tak dostatečně nečinili dnes.
Jak to dělají Arabové, kteří jsou v tom denodenně už tisíce let, opravdu nevím.

6.4.2024:
     Říkala jsem, že jsem v půlce března měla asi čtyři šílené dny, kdy se všechno protáčelo a mlelo
z jedné strany na druhou a bylo to opravdu nelidské. Několik lidí mi řeklo, že to měli v jiné dny během
následujících dvou týdnů. Pro všechny to bylo stejně náročné, velmi podobné, téměř nesnesitelné, Peklo.
Mně se míhaly různé věci, například jsem se na zahradě chystala zasypávat kompost a najednou jsem se,
s lopatkou plnou hlíny ,,viděla" v jiném oblečení, dlouhém, takovém středověkém lněném sepraném asi
modročerném a místo hlíny jsem lopatkou zasypávala vápnem.. hromady. Bylo jasné, že je to nejen
vzpomínka, ale i předzvěst. V jednom z těch šílených dnů jsem se vrhla po klíči: nedalo by se něco dělat?
Není možné tomu nějak pomoct, aby se už něco posunulo, aby se věci začaly dít (ten stav jistě znáte všichni
důvěrně)? A přišla mi v odpověď vlídná věta: ale vždyť  ony se dějí.
     Bylo mi řečeno, že v půlce března bylo cosi zpečetěno. Když to mluvilo, již někdy na konci ledna, o půlce
března, druhá část zprávy bylo ,,od poloviny března". Od poloviny března má zřejmě všechno začít. Začátek
i konec. Vše je zpečetěno. Každopádně bylo řečeno, že od půlky března se začne - začnou zesilovat záření;
postupně se bude zesilovat. Bude to cílit na očkované, kteří mají ten správný ,,čip", kdybych to měla nějak
jednoduše přeložit.
,,Žabky" začnou teprve teď pořádně fungovat. Panika a rozruch utichl, lidé přestali být ostražití. Taky mají být
v dalších měsících velmi ohrožení ,,ezoterici"; že prý na něco skočí. Já jsem dokonce později přišla na to, co to 
asi bude, ale už jsem to zase zapomněla. Byla to taková ta vychytaná, ale logická finta. Snad si zase vzpomenu.
Ale někdo byl u toho, tak třeba si vzpomene on - ona.
     Během času jsme dostávali různé pokyny: nesmíte se zastavit, musíte věřit.., už nevím, co všechno to bylo.
Oproti ještě nedávnému ,,musíte jít, musíte tam jen dojít" máme teď tento nový pokyn či zprávu, radu:
,,jenom tam dojděte". 
A taky jsem zase viděla ty děti, zbylo jich tu spousta. Dokonce jsem sama jedno vedla za ruku. A taky jsem
viděla, že tu zbyly jen ti nejmoudřejší. Ale to ještě nebude letos. Všechno se má dít až od roku 2025. A spíš
až od druhé poloviny. Do té doby se musí věci dodít. Viděla jsem také konec této divné války. Uzavření
takového jakéhosi příměří, už brzo. Tipla bych si to na květen.

     Dnes se mě někdo ptal na pondělí 8.dubna... Já bych to tak divoce neviděla. Proklouzneme snadno.

7.4.2024:
     A ta je roztomilá... Sms: 
,,Tohle mi poslala taxikářka: ,,Jinak jsme s holkama zkoušeli test údajného písku a z čelního skla ho dali
na papír a zespod papíru jezdily magnetem a ejhle... Písek se hýbal za magnetem."
K tomu připojila odkaz na jakýsi slaboduchý aprílový článek o tom, že to není písek ze Sahary, ale
vzácný vesmírný prach." 

    Prý je obrovský nárůst respiračních potíží u dětí i dospělých. Pokud jste do toho padli také, po tom
,,vzácném vesmírném prachu", dýchejte silice. V první řadě jedle, eukalyptus a pak ostatní.

14.4.2024:
     Ve středu jsem měla druhou pracovní schůzku s paní, co mě najala na již zmíněný umělecký projekt.
Nápady, se kterými jsem přišla, byla nadšená, takže kostru, alespoň z mé strany, máme pod střechou.
     Ten den byl pro mě nebývale těžký. Po druhé pekelné noci v řadě jsem vstala pod známým impulsem
,,musím vstát, abych přežila", dokázala jsem jen sejít schody a pak jsem padla opět na pohovku,
lapala jsem po dechu a poprvé jsem měla skutečně pocit, že "teď to mám za pár". Všechna síla mi
vyprchala z těla a nemohla jsem ani zvednout ruku. Trvalo mi neskutečné tři hodiny - to tu ještě nebylo;
než jsem byla schopna bezpečně vstát, a to už s pěkným tlakem 96 na 63. Vzápětí mi ještě spadl těžký
předmět na nohu, takže jsem se opět zhroutila a přítel mě nabádal, abych schůzku zrušila a když jsem
odmítla, že tedy odvolá jejich zkoušku a do Prahy mě odveze, ale rázně jsem to odmítla se slovy, že
jak se něco začne rušit a odvolávat, je konec, už není cesty zpět. Potíže se děly i nadále, na schůzku
jsem přijela skoro o půl hodiny pozdě, místo oblečení, které jsem si v Praze narychlo naházela do tašky,
neboť jsme chtěly řešit i kostýmy, jsem přitáhla tašku s jídlem, a ještě i když si sundávala u paní kabát,
zatímco jsem jí některé příhody vyprávěla, zůstal mi v ruce knoflík od mého oblíbeného oděvu, tím to
ale končilo, od té chvíle šlo už všechno dobře, jen snad ,,dobrý čaj" jsem si představovala trochu jinak.
Nikdy se nesmíme nechat od ničeho odradit.
     Projekt má být o tom, že já budu zpívat určité barokní árie, které spolu v nějakém smyslu ladí -
nejvíce jde paní R. od ,,tu esenci", stejně tak u postav, které máme tvořit či znázorňovat - a do toho
bude druhý člověk, mladík kavkovského typu, který tento obor vystudoval, pouštět různé zvuky
přes elektroniku. Má to celé dělat dojem, že zvuky přicházejí z různých dimenzí a různých dob, stejně
jako ty postavy.
Paní R. není holanďanka, jak jsem si původně myslela - do Čech přijela a pak se tu i usadila natrvalo
a také vdala, z Holandska, kde studovala; u nás se ale prý, oproti Holandsku, dá mnohem lépe dělat
umění. No to asi jo. Jinak je ale kanaďanka, tedy má kanadskou státní příslušnost. Její rodiče se přistě-
hovali, přesněji řečeno utekli do Kanady, když byla malá, možná hned po jejím narození  -hádej odkud?.
zeptala jsem se kamarádky. Netrvalo jí to ani dvě vteřiny: ,,Nee! Že ne?!!"  - ,,Ale ano, přesně odtamtud".
Přesně takhle funguje karma. (Připomíná mi to mého přítele. Říkával, že ze všeho nejvíc na světě nená-
viděl dvě věci: práce na zahradě a život na venkově s tím spojený, a pražáky. Odříkaného největší krajíc.
Teď toho má plnou měrou. Sloužím jako takové nápravně zařízení). Ale Bůh ví, že soudím jen principy,
nikoli lidi.
Každopádně paní R. odjakživa fascinovala anglická mytologie, tím je určitě sympatická. Objasňovala mi
dál obsah a smysl postav. 

     (pokračování - 16.4.2024):
,,V anglické středověké mytologii", povídala, ,,se vyskytují postavy - takové tajemné postavy, které se vždy
objeví jednou za čas, třeba za třista let. Přijdou na tento svět udělat něco dobrého a lidi, které potkají, které
mají kolem sebe, k tomu tak nějak zvláštně použijí. Nejsou nutně jakože úplně dobří, nejsou dobří ani zlí.
Jsou i nebezpeční. Dějí se kolem nich zvláštní věci. Protože se pohybují volně mezi dimenzemi, nejsou si nikdy
zcela jistí, kde jsou, ani ve které přesně době; jsou trochu zmatení. Protože sem přijdou přímo z jiné doby,
používají se samozřejmostí věci, které používali doteď i ty, které mají právě kolem, tedy z různých dob, klidně
několik set let od sebe (říkala jsem si - ona se mnou bydlí?)".
     Árie, která má být vyvrcholením a stěžejním bodem, ,,zlé kouzelnice", královny Alciny, se nazývá
Ah, mio cor (Ach, mé srdce). Měla jsem ji v repertoiru a zpívala ji dvakrát týdně v době, kdy se mi zhroutil
svět a já jsem se přes noc stala ..někým jiným" (popisovala jsem to v části stránek Terapie). Dnes se k ní
vracím po 19 a půl letech a jsem zvědavá, co se zhroutí teď a v co se proměním.

      Duben je zhruba od února avízován jako měsíc, kdy ,,budou padat lidé". Dále i květen. Bylo to myšleno
doslova. Na březen a dále pak přibývání infarktů a pak také mozkových mrtvic. Jako důsledek očkování
spojeného se zářením. Ale také jako důsledek karmy, tedy následek našich rozhodnutí, na to nezapomínejme.
Také bude přibývat problémů s mozkovou kůrou, to už jsem kdysi dávno psala. Což bude způsobovat, kromě
jiného, šílenství. U očkovaných myslím, samozřejmě. I anomálie na mozkové kůře.
     V těchto dnech se dokončila nová rovina. Vlastně pořádně a zcela sepla až dnes. Několik dalších měsíců
se bude rozkládat, tedy zesilovat. Věci se již počaly otáčet.
Při jednom ,,zážitku" jsem se dostala do této nové roviny, do dimenze, na kterou čekáme. Byla úžasná.
Zůstali tam jen moudří. Děti s neskutečným vědomím. Když jsme se hodně soustředili, mohli jsme tam
vidět potácející se trosky kolem, ale moc jsme je nevnímali. Už před několika lety se mi postupně nekoli-
krát ukazovalo velké množství mrzáků, zejména na vozících, a to, že jsme se všichni dohodli, že do nich 
nebudeme investovat. Bude tu zcela zborcená ekonomika, kterou bude třeba opět postavit na nohy.
Nebudeme chtít investovat do těch, kteří to v podstatě způsobili. Budeme chtít investovat do budoucnosti.
     Budeme se chystat na obranu naší svobody, v květnu. V květnu se též bouří lidé na celém světě.
V červnu je stále extrémní možnost pádu vlády.
     Též přibyde šílenství. Mezi lidmi očkovanými, nemají-li placebo, budou volně proudit satanské síly,
před kterými jsme ale my zcela chránění, vlastně spolu ty dvě věci souvisí. Před takovýmito vlivy můžete
také své nejbližší ode dneška bezpečně ochránit, jednoho, maximálně dva, pokud by to byly například vaše
děti, aniž za to budete jakkoli trestáni. Ale kroťte se, všeho s mírou, žádné zbytečné dobrodiní. Musí si to
velmi zasloužit. Nesmějí vám to vracet ve zlém. Jinak propadáte spolu s nimi.
     Podstatné věci se budou dít až v roce 2025 a dále. Tím nechci říct, že se letos nebude dít nic. Naopak,
tento rok je rokem činění a závratných změn.

     Bratr mého přítele si stěžoval obvoďákovi, že je mu pořád tak nějak špatně. ,,Není divu", řekl doktor,
,,s tím, jak tu jsou jedovaté potraviny".
     Jiný muž, jak mi vyprávěla jeho manželka, též potřeboval něco od obvoďáka a čekal v přeplněné
čekárně. Doktor otevřel dveře, opřel se rukou o futra, rozhlédl se po natřískané místnosti, a řekl:
,,No vás tady tedy je. Lidi, co žerete?!"

24.4.2024:
     Duben a květen jsou měsíce zlých duchů. Nezdržujte se příliš dlouho nikde, kde byste čekali duchy,
kdybyste byli pověrčiví.

     Duben a květen je stále měsíc padajících lidí. U nás se to projevilo hned v naší rodině. Moje matka
padla s mrtvicí a teď se o ní stará moje sestra, která měla mrtvici před dvěma roky, po očkování.

     Vždy, když mi připadá, že bychom si měli zoufat, vzpomenu si, co nám to říká již několik měsíců:
všude se už bude něco dít, jen u nás se to bude zdánlivě stále zhoršovat a vypadat zcela beznadějně. 
Bude to o nervy, tedy velká zátěž na nervovou soustavu. Do poslední chvíle. Pak se to otočí naráz.
     Květen je stále měsíc, kdy se budou bouřit lidé na celém světě, případně jejich vlády. Všichni budou
chtít svoji svobodu.

      Tohle nesouvisí výrazně s ničím, ale je to zajímavý postřeh: ,,Všimla sis, jak mladá generace 
neumí stát frontu? Jsou zvyklí si objednat a vyzvednout objednávku až zavolají jejich číslo. Což je
v obyčejném pekařství problém. Stojí všichni u stěny a nikdo neví, kdo je na řadě"
     
Její dcera přišla ze školy ( z vysoké zemědělské) s tím, že mladí (to jsou pořád ti samí, naše
,,zlatá mládež", nechtějí třídit odpad, protože to dělají jejich rodiče - protože to je ,,to staré".
No počkáme si, s čím oni přijdou úžasným novým.
Ne, to je vtip. Za mě si myslím, že by to měli zkusit až někdy příště.

     Tento čas bude časem odhalování nepoctivosti, chyb, omylů, nesvobod a falší. Touhou a snah 
o osvobození od ničení a ničemných.
     Neměli bychom se příliš bát; jen buďme pozorní. Jakmile nám něco bude vadit, měli bychom se
hned ozvat, hned protestovat. Protože ,,generál nikdy nespí". Pokud zaváháme, můžeme mít opravdové
problémy.

25.4.2024:
     V průběhu minulých dvou týdnů se mi také ukázalo, že velmi pravděpodobně, či aspoň to generál
,,Rozseknuté čelo aneb ostuda ve Zbrojovce" najisto plánuje, bude v květnu vydána vyhláška, podle které
budou automaticky a suverénně, veřejně a nepokrytě, tedy oficiálně, Ukrajinci prohlášeni nad námi nadřa-
zeni - lepší, vyvolený druh. Nutno podotknout, že to nemusí být výhra. Na jednom takovém lepším vyvo-
leném druhu jsou už mnohá staletí po celém světě páchány genocidy. Může se to týkat vojenství nebo 
čehokoli jiného. Ono se to děje po celou tu dobu, co tu Ukrajinci jsou, jen trochu skrývaně. Kdo nechce
vidět, nevidí. Že se to ani trochu nezměnilo, potvrzuje výpověď jedné známé, která byla dnes u doktora.
(Jméno samozřejmě mohu dodat, kdyby měla například paní Natalie Jebavá zájem. Mimochodem - nevy-
hostili tu paní, když má tak evidentně ruské jméno?). Potřebovala si nechat udělat magnetickou rezonanci.
,,Jó, kdybyste byla Ukrajinka", řekl jí doktor, ,,tak by to bylo do zítřka. Ale protože nejste, mohu vám dát
termín až za čtyři měsíce". - ,,Ale já mám potíže teď a teď potřebuju vědět, co mi je!" Doktor pokrčil rameny:
,,Tak to máte smůlu".
Vyhláška a interní nařízení je jedna věc. Ale jedno nechápu a nikdo mi nevysvětlí, že se pod to ti doktoři
podepíšou. Nemuseli by. Přece to dělat nemusí.

     Taky jsem si vzpomněla - tedy jedna dívka mi to připomněla - , co se mi to nedávno ukázalo jako 
,,ohrožení ezoteriků". Týkalo se to mimozemšťanů. Že jsou stále žhavé téma, na to vemte jed. I když se
o tom až tak nemluví. Nevzpomenu si už na přesné podrobnosti - potřebovala bych, abych měla v hlavě
magneťák a ten nahrával moje ,,myšlenky". Vlastně občas mám pocit, že ho tam mám, ale nenahrává
pro mě.
,,Psychotronické" možnosti těchto entit od půlky března opět sílí. Stále stoupá počet ,,vyznavačů Rostliny"
- když už tu není povolený heroin a cocain - a oni se na tyto podivné bytosti, které nemusí být vždycky naši
přátelé z jiných planet, napojují. Chtějí utéct nepříjemné realitě a namlouvají si, že se od nich něco naučí.
Nemusí to být vůbec bytosti z planet. Je mnoho meziprostorů. Ve spolupráci s halucinogeny je mohou
tyto bytosti odjinud k sobě stále více a snadněji přitahovat a oni se mohou stále více přidávat k jejich podstatě.
Pokud včas neodstoupí, mohou poměrně rychle vymizet ze svého těla a ,,mimozemšťan" si přisvojí jejich energii.
Nebudou nikde. Další přirozený výběr.

30.4.2024:
     Takže znovu: nekupujte NIC, co byste ohodnotili jako ,,pamlsky pro děti". Předevčírem mi volala kamarádka
SOS - dlouho rozvažovala, jestli mě má ,,otravovat" v neděli, ale když už uvažovala, že si zavolá záchranku,
rozhodla se, že mi zavolá (připomíná mi to, jak jsem jednou psala, že s někým nic nenaděláte, protože je to
prostě ,,vada materiálu", a postupně mi pak přišlo několik osob v depresích, že si to přečetly a usoudily, že 
ony budou zkrátka ten vadný materiál. Všechny do jedné byly ty, kterých se to netýkalo. Ale tak to bývá.).
Koupila si medvídky. Zkolabovala po prvním. Viděla jsem žlučník, posléze i slinivku a játra a slezinu, ale tak nějak
podivuhodně s tím nešlo nic dělat, ve smyslu, že nic vlastně nepomůže. Pak jsem našla, že největším problémem
jsou vibrace. Vibrace jejího těla zareagovaly na vibrace v tom produktu, tělo dostalo šok a zakřičelo na ni: ,,Ty mě
chceš zabít?! Chceš mě otrávit?!" (přesně cituji). Potvrdila mi, že přesně tak se cítila - šok - a že vůbec nic nezabíralo.
Teprve když jsem odstranila z nejhoršího šok těla a celého jejího systému, mohla přejít k nějakému léčení. I tak
to bude chtít hodně vody a určitě dva týdny léčení jater. Po jednom medvědovi. 
Kromě jedu jde v této a jistě i jiných potravinách tedy o vibrace. O čem že to mluvím? Jednou jsem tu zmínila,
jak jsem byla před lety u jednoho pána na nějakém přístroji, dokázalo to srovnat nějaké nesrovnalosti v buňkách.
Vyprávěl mi, že ten přístroj (vyrobený na Ukrajině) koupil od jednoho Ukrajince a ten mu při prodeji zdůrazňoval:
,,Tenhle je určený pro zlepšení zdraví." 
Mám známého, co dělá sonofraktály - pomocí hudby či prostě zvuku vyrobí vodu, která umí například zničit 
spike proteiny ve vašem těle, odrazit škodlivé záření, pomoct vám se závislostí, s diabetem, značně urychlit
detoxikaci, zbavit vás mnohých parazitů atd. atd., je toho strašně moc - samozřejmě za určitých okolností,
jako všechno. Tato voda má prostě jen určité konkrétní vibrace, podle toho, jakého výsledku potřebujete
docílit. Vibrace. Neslyšeli jste nikdy o mrtvé a živé vodě? Nečetli jste pohádky? Co si asi tak myslíte, že to bylo?
Jaký je asi problém naplnit halu petlahvemi s nějakou limonádou a pustit do nich např. pomocí zvuku ,,ty správné
vibrace"? A želatina je dost blízko vodě. To jen tak namátkou. Jedy se dají zanalyzovat. Ale vibrace?

1.5.2024:
     Ještě bych s dovolením pokračovala: pokud má někdo pocit, že ten, komu po konzumaci takové (p)otraviny
,,nic není", je zdravější a odolnější, tak to určitě ne. Vemte si třeba cukr: pokud jíte mnoho cukru, začnete být
na cukru závislí (začnete mít stejné argumenty a řeči jako při závislostech na těžkých drogách, protože tou
cukr určitě je, jako: Potřebuju to kvůli energii. Mám lepší náladu. Nakopne mě to. Jsem pak klidnější. Osladím si
život, jsem pak v pohodě.) Stejně jako vy si tělo začne nalhávat a vykrucovat se. A zamlčí vám, že to pro vás
není dobré. Chce drogu. V případě cukru je váš nepřítel vaše slinivka. Typický slinivkář neodolá sladkému.
A teď si to převeďte na jiné drogy a jiné případy. Stačí křidýlka z KFC. Jak jste jednou ochutnali, začnete slintat,
jen si na ně vzpomenete. Při reklamě na ně dostanete chuť až panickou. Chcete je, strašně. Až trochu moc, ne?
Jsou možná dobrá, ale tím to není, věřte mi.
     Naše sousedka mi včera večer u ohně řekla, že stejnou reakci jako dáma s medvídkama měla nedávno
po jednom loku jakési limonády, které se napila ze zdvořilosti na rodinné oslavě. Den dva se v tom plácala
a nakonec prý do sebe po dvaceti letech kopla antibiotika. A rázem se jí ulevilo.
Pokud máte na jedy, ať už jakéhokoli rázu, takovouto reakci, buďte svému tělu vděční, protože vás okamžitě
varuje. nenechá vás trávit se dál, ať už čímkoli.. A samozřejmě poklepejte po rameni i sebe, že jste mu to svojí životosprávou umožnili.
     Samozřejmě ne jenom potraviny mohou být droga.

     Psala jsem o mladých, kteří nechtějí třídit odpad. Ale ona ta dívka to říkala šířeji. Našla jsem si tu sms znova:
,,B. říkala, že mladá generace kašle na všechny ekologické věci a udržitelnost včetně třídění, ne-konzumu atd.,
protože ,,to už je starý".  Nebudou to dělat, protože to dělají jejich rodiče".
No, milá mladá generace, nebude vám tedy vadit, když my pro změnu nebudeme lpět na vaší udržitelnosti? 
Kdo čím zachází, tím také schází.
     Ale všichni mladí nejsou stejní. Můj syn třídí odpad tak, že ho za to všichni nenávidíme. Vždycky, když 
odjede, první prázdný kelímek hodím do odpadkového koše s gustem a pocitem neskonalé svobody.
Často se pak ale vrátím, vylovím ho z koše a s hlubokým povzdechem ho hodím do odpadkových nádob
tomu teroristovi.

      Chtěla jsem napsat tři věci. Vím určitě, že byly tři.

4.5.2024:
     Krásné počasí vytáhlo mnoho lidí do bazénů. Pokud jste z Plzně - ve vířivce Na Slovanech v minulých dnech
dva lidé chytli svrab. Jakže to říkal Ivan Bartoš? Přítomnost Ukrajinců nijak neovlivní život našich lidí?

     Před několika dny jsem si při pletí záhonu uvědomila, že mi hlavou probíhá jeden verš písničky Michala
Davida, jen s mírně pozměněnými slovy: ,,Když se unaví, co unavit se má, tak je přece krásně na světě..."
Čekají, že se unavíme a vzdáme to, dojde nám síla a podrobíme se. Ale to se nestaneme. Běžte pořád dál.
i když vám připadá, že to nemá cenu.
Buďte neúnavní, jak to umí jen děti, Buďte únavní, jak to umí jen děti. Buďte neúnavně únavní, jak to umí jen
děti. A Zlo se zhroutí a padne jako rodič takových dětí.
     Národní zdravotní služba (vládní organizace obhospodařující veřejné zdravotnictví v Británii) vydala
zákaz používání genderově neutrálních výrazů ve zdravotnických zařízení. Takže třeba kojení (breastfeeding)
- v angličtině doslova ,,krmení z prsu" už se nesmí nahrazovat genderově neutrálním  chestfeeding, tj.
,,krmení z hrudi".
Tohle není jediný případ, kdy se věci odehrávají opačně, než Zlo doufalo. Výrobci elektromobilů se začínají
docela potit. Nabízejí stále větší a větší výhody a bonusy k těmto autům, ale ani tak nemají úspěch, nikdo je 
nechce. Svět kráčí svým vlastním přirozenějším směrem.

     Moje záhonová písnička pak po chvíli ještě pokračovala a já jsem si uvědomila, že tento text se mi v hlavě
objevoval už nějaké dny předtím. ,,Když se podaří, co se dařit má, podaří se také vnoučata..."
Minulý rok se zaměřoval na ,,nás". Abychom se měli dobře. Od začátku tohoto roku se téma přesunulo
na ,,naše děti". Pod stejným zadáním. A v posledních týdnech - na ,,naše vnoučata", tedy na další generaci,
Protože - co je platné, kdyby bylo dobře nám, ale v dalších generacích se to zase vrátilo zpět?

12.5.2024:
     Již dlouho myslím na to, že bych si chtěla opět pořídit gramofon. Jeden takový zoufalý přitáhl Jan
onehdy ze sběrného dvora. Malá dřevěná bedýnka s odendavacím víkem, ve kterém je zabudován
reproduktor. Víko musíte s gramofonem spojit přiloženým kabelem, který je dlouhý asi 3 metry, takže
si můžete reproduktor postavit na stůl, do vedlejšího pokoje nebo například - do okna.
     V přípravě na tuto akci - pořízení gramofonu - jsem již před nějakou dobou zakoupila pár desek - 
malých sp v Diakonii. Pokaždé jich tam byla plná krabice a já jsem neměla nikdy trpělivost prodírat se
těmi kvanty Chladila a Simonové a odnesla jsem si jen tak něco spíš namátkou, protože jsou tam toho
vždycky přehršle a až se mi bude chtít, můžu se v tom prohrabat pečlivěji. Když můj syn přinesl gramofon,
můj přítel se ho jal vyzkoušet a vytáhl mé desky. Z kuchyně jsem uslyšela zaklení podivně nezvyklé intonace
a můj syn mi to dokonce odmítl zopakovat. Pak můj přítel gramofon rozpochodoval a já, ale i on jsme zjistili,
že jsem si koupila (kromě jiného) překrásné ruské lidovky vydané odhadem někdy v šedesátých letech,
ne-li dřív..
Nemohla jsem se dočkat, až týden nato opět pojedu do Prahy a vtrhnu do Diakonie. Koupím třeba všechno,
vyjma Simonové a Chladila. Na to je opravdu vždycky času dost.
Ale byla jsem zklamána, nebylo tam nic, všechny desky zmizely. Ukázalo se, že na Praze 10 proběhla jakási
hovadská tvořivá akce, kdy děti malovaly na staré gramofonové desky, takže všechny tyto poklady skoupily
a zničily. Ze zoufalství jsem si odnesla několik velkých šelakových, většinou se Zímou a R. A. Dvorským,
ke kterým si budu muset pořídit gramofon.
     8. pozdě večer jsem přijela do Prahy i s gramofonem. Víko s reproduktorem jsem postavila do otevřeného
okna a z vybraných desek jsem stvořila hitparádu završenou Kaťušou (to byste ještě dali: Razcvětáli jábloni
i grůši...
). Jako poděkování dvěstě tisícům ruských vojáků, kteří tu za nás padli.
Děkujeme vám, že jste nás osvobodili od Němců, kterým my teď lížeme prdel.

22.5.2024:
     Ze starších ,,zpráv" bych zmínila asi tuhle, je tak z poloviny března:
,,Projekt ,,Člověk na Zemi" je ukončen". Bytosti se shodly, člověk není schopen udržet Zemi živou a zdravou,
pokaždé ji zahubí. Projekt ,,člověk" bude navždy ukončen. Navždy. Lidé budou nekompromisně vyhubeni.
Nebude o nich zmínky v novodobých dějinách.
     Ne všichni lidé jsou ze Země. Jsou tu i lidé, kteří v daleké minulosti pocházeli z jiných planet. Je jich tu 
velmi mnoho. Budeme žít na jiné bázi, vnitřní ,,technologie" se nám dost promění, budeme své síly používat
z jiných vrstev a ve vyšších levelech. Budeme moudřejší, ostražitější a věrnější svým cílům. Životu na Zemi
a ve svých zemích. To jsem trochu předběhla, ale to nevadí.
     Někdy na podzim minulého roku jsem začala sledovat novou realitu. Objevoval se mi příměr ke skupině
turistů, skautů, prostě výletníků. Středové části si nepamatuji, jen ten konec, těsně poté, co jsem už vypěnila,
cože je to proboha za nekonečnou hovadinu. Skupina měla někam dojít. byla tam nějaká čára, kterou jsme si
mohli představit jako např. vchod do hospody. Jeden ze skautů či turistů si začal zavazovat botu a zůstal
za ostatními, kteří mezitím už překračovali práh hospody a vcházeli dovnitř. ,,Tohle se nesmí stát. Je naprosto
nezbytné, aby všichni členové došli zároveň, ve stejný okamžik, nikdo se nesmí opozdit". 
Na slově ,,členové"
mi to došlo: členové - částice - molekuly... to je cestování v čase!
Vzpomněla jsem si na ten proslulý případ někdy z poloviny minulého století, kdy Američani učinili pokus
tohoto typu a námořníci se jim zpět vrátili zarostlí do lodi, tedy jejich molekuly byly smíseny s molekulami
lodi. Velký průšvih.
     Tato ,,alternativa", pro nás nejnepředstavitelnější, nejnepochopitelnější, je ale zároveň tou nejpravděpo-
dobnější. Lidé pak budou prostě mizet. ,,To jako zemřou nebo se rozplynou nebo... co se s nimi stane?",
zeptala jsem se hloupě. Koneckonců na tom nezáleží, vy prostě chcete jen slyšet odpověď. ,,Přestanou se
uskutečňovat ve vašem světě". To už je jasnější, ne? Přemisťování se v čase a (či) prostoru, je to v důsledku
vlastně to samé. Neumíme si to představit (ve skutečnosti), proto je to tak těžké. Může se tu totiž neobvyklý-
mi způsoby uskutečnit jen to, co si umíme opravdu představit. Lidé se bojí apokalypsy. Uvnitř to nepřipustíme.
Pamatují - pamatujeme si mory. Bojí se tu být ,,sami". Bude nás tu málo? Toho se bojíte?
Bude nás tu málo, ať už si to umíte představit, nebo ne. Záleží na tom, jak k tomu dojde.
Jestli mnoha válkami nebo nějakou přirozenou, i když méně uchopitelnou cestou. Jestli se ,,postižení"
dostanou do časoprostoru, kde se budou moct zamyslet nad tím, co už stačili udělat a co se ještě chystali
udělat, nebo tuto šanci již nedostanou a zmizí navždy.

23.5.2024:
     .....Také velkou budovu jsem viděla zmizet. Ta nepřešla do jiného časoprostoru, ale hmota se změnila
v energii a ta byla použita na něco jiného.
Tak u tohoto maslostroje bych chtěla být já.

     Důležitým datem pro změny - a že to bylo znát hned během dne - bylo 20. a extrémně důležitý zlom
má být z dneška na zítřek. Uvidíme, co nám tento nový vítr přinese.

     Dnes mi volala jedna paní, měla od rána pocit, že má zavolat. Při rozhovoru s ní ke mně pišlo toto:
je extrémně důležité, abyste v sobě neudržovali kyselé prostředí. Máme brát sodu, lžičku jednou až třikrát
denně. Kyselé prostředí spolu s určitým vlněním v nás působí skepsi. Nesledujeme pak správné cíle,
zaměřujeme se na hovadiny. Nemáme ponětí, jak moc jsme důležití. Máme větší moc, můžeme toho víc,
než jsme schopni dokázat si představit.

     Tento rok má být intenzivním, když to řeknu velmi mírně. Počítám, že v červenci až srpnu se pokusí
o narukování nás, nás všech. Neřekla jsem, že někam půjdeme. Tato země má být vylidněna, jsme na řadě
po Ukrajině. Ale nás chtějí donutit, abychom sami utekli - vlastně v tom rozdíl není. Abychom opustili
dobrovolně své domovy, abychom emigrovali. Naši zemi chtějí jako odkladiště pro přistěhovalce,
pro utečence. Amerika, samozřejmě. Následující doba bude asi pro nervovou soustavu hodně náročná.

     Minulou středu mi volala kamarádka a byla zděšená, jak jsem mluvila do telefonu slabým hláskem.
Tlak se mi ustálil na krásných 85 na 52. Říkala jsem jí, že se mi chvějou buňky a podlamují nohy.
Nemohla jsem skoro mluvit a stále jsem již od rána říkala a cítila, vlastně už od noci, že mohu reálně zemřít,
v jakoukoli chvíli. ,,A není náhodou patnáctýho?", řekla mi. Pár týdnů předtím mi ,,zdroj" řekl, že 15. května
je den mé smrti. Ona byla jedním ze dvou lidí, kterým jsem to svěřila. 
Sama jsem na to zapomněla jak na smrt.
Když mi to připomněla, vzpomněla jsem si, že jsem se pokoušela získat nějakou milosrdnější verzi, než že
tak to prostě je, a nakonec se mi to podařilo. ,,Dávej si opravdu velký, velký pozor". Tak v tom už byla naděje.
Vypustila jsem to z hlavy. 
Několik dalších lidí mi pak ještě ten den řeklo, že měli  - mají problémy se srdcem.
     Můžou na nás zkoušet leccos, ale nedostanou nás. Když se nedáme sami.

28.5.2024:
     V sobotu i v neděli večer jsem si užila svého ,,já jsem to ale říkala"  a radovali jsem se 
samozřejmě spolu s ostatními z vítězství našich hokejistů, Velmi silně a mysticky na mě zapůsobilo,
když se v závěru při hymně vynořila naše vlajka a kolem ní ty dva kříže..
Taky mi připadalo symbolické, že Fiala hrál za druhou stranu.
Mimochodem, kdyby se Rusové mohli zúčastnit, byli by 3.
Naši hokejisté si ještě užili oslav a náležitého aplausu na Staroměstském náměstí a my jim samozřejmě
tleskáme z našich domovů.
Bohužel i jinde se aplaudovalo.
     Britové měli ve svém parlamentu delegaci ukrajinského neonacistického pluku Azov. Boris Johnson,
bývalý ministerský předseda, se s nimi fotografoval, celý parlament jim vstoje aplaudoval a oni seděli
na čelním místě v maskáčových uniformách ozdobených stylizovaným hákovým křížem. 
     Spojené státy uvažují o tom, že by se ukrajinští vojáci necvičili v Německu, jak původně zamýšleli, 
ale přímo na Ukrajině, tedy američtí vojáci budou oficiálně přítomni na Ukrajině. Tedy přesně to, co 
ještě nedávno řekli, že v žádném případě neudělají a co je, jako vždy, zcela proti pravidlům. Přiklánějí
se k útoku na vnitrozemí  Ruska. My máme nejvíc Ukrajinců na hlavu. Mnozí z nich jsou vycvičení vojáci
NATO. Ještě více než u nás by se jim líbilo umístit základny na Slovensku. To by jim Fico ale těžko dovolil.
Takže bouření se lidí na samém konci května až polovina června má  - by mělo - opět větší opodstatnění.

29.5.2024:
     Ano ano, nepřesnost se vloudila. ,,Zamýšlejí cvičit" znamenalo samozřejmě ,,i nadále cvičit". V Německu
jsou ukrajinští vojáci cvičeni již několik let. Nedávno jich bylo 7 vyhoštěno zpět do Ukrajiny právě z důvodu
propagace fašismu a nošení fašistických symbolů. Tak aspoň že Němcům to vadí.
     Už tak před rokem jsem si říkala, a samozřejmě nejenom sobě, že ještě budeme škemrat, aby nám
Rus pomohl. A že přilezeme po čtyřech. Myslím, že teď je ta správná chvíle. Budeme ještě prosit.
Jen jestli už nebude pozdě.

     Před 19 a půl roky, když se mi ,,zhroutil svět", jsem během velmi krátké doby zpozorovala na svém
těle zvláštní úkaz: začaly se mi na solaru tvořit pihy, které opět během velmi krátké doby vytvářely
přesné čáry. malé mezi většími, doplňovaly se obrovskou rychlostí a rostly a objevovaly se prakticky
před očima. Na první pohled evidentní souhvězdí. Nevím, jak dlouho mi to zůstalo, možná pár měsíců
a pak to postupně nějak zmizelo, možná po narození mého dítěte, až tolik jsem to nesledovala. Když
jsem se pokusila zeptat, řeklo mi něco, že je to navádění. Dodnes nevím, jestli pozitivní nebo nepozitivní.
Nevím, kdo a koho to mělo navádět a k jakému cíli.
Když jsem se tak před dvěma a půl měsíci náhodou podívala do zrcadla, zjistila jsem, že se to opakuje.
Mám na sobě nové souhvězdí, zcela neznámé, dlouhé přímky s ostrými úhly, jako když táhnou divoké
husy, jak podle pravítka, vzájemně se křížící s dalšími, jinými.. Zdá se, že tentokrát toho bude mnohem
víc. Ani teď nevím, jaký je toho účel. jestli mi má něco pomoct, nebo mě zabít.

     Před časem jsem psala, že na úplném konečku května a pak ještě další dva týdny se začnou lidé bouřit.
(Ukazovalo se taky cosi jako ,,tábor lidu". Vláda lidu, tedy moudrých lidí, a ta druhá, že se nechá prostě být,
až sama odumře. No zní to dobře, jen si to neumím moc představit. Ale trochu  přece jenom ano).
Že to vypadá, že Ukrajinci budou u nás ,,prohlášeni" v podstatě oficiálně nějakým způsobem nad námi, jako
důležitější než my.
Zapomněla jsem ale dopsat poslední část, konec té ,,zprávy", a to bylo: ,,Pak ale lidé úplně zešílí". Byla tím
myšlena zuřivost, hysterie. Kdyby kupříkladu Ukrajinci zůstali u nás, pěkně v pohodlí a oficiálně státem
chráněni a my jsme byli poslání za ně do jejich války, tedy jejich životy byly důležitější než naše, považovali
byste tento popis za splněný? Myslím, že se k tomuto bodu blížíme.
Včera jsem byla strašně, strašně nervózní, celý den. Říkala jsem si, co to asi znamená. Vy se to dozvíte 
každopádně brzy. Pokud se teď nezmění vláda nebo aspoň její valná část a cíl, kam směřuje, myslím, že
bude mít Putin stejné dilema. Jestli se nás ještě pokusí zachránit, nebo se nás už zbaví.
Nerada bych, abychom nakonec museli emigrovat do Ruska, tahle věta se mi totiž taky poslední měsíce
občas prohnala hlavou. Ne myšlenka, ale prostě věta. To se ale nesmí stát. NAŠI ZEMI NEDÁME!
     Možná nevíte, že Macron oficiálně prohlásil, že chce africké uprchlíky převézt z Francie k nám.