1.4.2025:
Včera jsem v jednom filmu uslyšela pěknou větu: ,,Milosrdenství zapřičiňuje, že se dobří lidé nedostanou do nebe".
Tak to je myslím přesné k tomu minulému tématu.
     A scénu z dnešního Terminátora 2 jsme zmiňovali zrovna při poslední práci. Jak si Zlo stále zkouší měnit podoby
stejně jako ten slévající se terminátor na konci ve snaze zachránit si život.

Prý se mluví o tom, že cílem světových ,,elit" je zničit křesťanství. Nesnaží se zničit křesťanství, snaží se zničit vědění,
křesťanství s tím nemá vůbec nic společného, leda jako primitivní zástěrka a možná odvedení pozornosti. Padají teď
v mnoha zemích chrámy a kláštery a jiné podobné svaté domy a kromě identity a paměti a moudrosti národů je třeba
zničit obecně vědění. Nepodaří se to, Zlo nemá takovou moc. Vědění máme v buňkách. A je mnoho záloh.

Dopoledne jsem mluvila po telefonu s kamarádkou a během hovoru jsem tak trochu vařila. ,,Víš, co se mi teď děje?", 
povídám jí. ,,Mačkám na sporáku znamínko plus a při každém zmáčknutí se teplota o jeden stupínek sníží. To jsem
ještě nezažila". ,,Fakt?", povídá ona. ,,Přesně tohle se mi totiž stalo včera v autě. Točila jsem kolečkem u rádia
na zesílení a zvuk se mi stále zeslaboval!"
     No, budeme to brát jako nápovědu. 

Říkala jsem si dnes, že by Putin měl vydat oficiální prohlášení, že se vzdává. Že opouští všechna dobytá území
a že je ochoten se omluvit a dobrovolně se vydat mezinárodnímu soudu. Že zaplatí reparace a pro začátek odevzdá
alespoň část nerostného bohatství Ruska. Že uznává svrchovanost a autonomii předválečného území Ukrajiny.
     A pak by měl vydat ještě jedno prohlášení se slovem ,,apríl".

4.4.2025:
Tak jsem dnes, milí J..., už rozlamovala ampuli, přesně řečeno jsem o to někoho požádala, protože sama jsem
nebyla schopna. V posledním momentě jsem ho zarazila. ,,Počkej ještě... Podej mi klíček.." Jako když si v Pánu 
prstenů někdo nasadil prsten a uviděl kolem sebe všechno, co předtím vidět nebylo, uviděla jsem řekněme
obličej, který  na mě křičel, hodně křičel: ,,Chci, abys zemřela! Nechci, aby jsi byla živá!" Bylo to trochu zuřivé,
rozhodné a trochu zoufalé; ve výrazu asi jako Šerif z Nottinghamu, když se Robinn Hood objevil v jeho svatební
den v jeho ,,svatební ložnici" v tu nejnevhodnější chvíli. Na nohy jsem se postavila až po poledni a plány na to,
co všechno udělám v tento krásný den, jsem musela zahodit, ale alespoň jsem  byla pozdě odpoledne schopna
přesadit kosatce. Nemyslím ale, že tímhle všechno skončilo.
     V minulém období, jak jsem už psala, se pořádal velký zátah na naše děti. Mnozí jsme, jako rodiče, uspěli
v jejich ochraně nebo záchraně. Takže teď to jde po nás, matkách. Matka má největší sílu, pokud tedy bojuje.
Některé matky bojují nejvíce proti svým dětem, ale to je jiná kapitola. Takže teď stojíme v cestě my. Nevím, co
to je, vypadá to, jako by to vylezlo odněkud z pravěku, teď mi to nabídlo výraz ,,nelidé", možná jacísi pomocníci
hlavního zdroje těchto zájmů. Příšeru, která stála za pokusem mě zabít, se podařilo ,,zažehnat" a uspat, aspoň
prozatím.
     Očkovaní mají velkou moc, kterou jim poskytuje pravděpodobně právě tento zdroj, tedy moc škodit nám, 
pokud ovšem chtějí. Nebo pokud chtějí něco, co máme.  
     Tohle jsem probírala a našla včera, když jsem mluvila s kamarádkou. Den předtím mi v telefonu řekla, že
ji už nějakou dobu bolí čelist, pant. Nemohla pořádně ani zpívat, bolelo jí to. Viděla jsem, že to souvisí s její
dcerou. Zastala se své matky, resp. zaváhala, když její přítel (očkovaný) o ní, tedy o té matce, ,,utrousil" asi
něco nezdvořilého. Plivnul na tebe, řekla jsem jí, a to plivnutí bylo, jako by ti dal pěstí. Od toho tě bolí ta čelist;
dostala jsi normálně ,,do huby". Něco jsem udělala a dnes, tedy druhý den, už o bolesti nevěděla. Už dříve měli
zlí či nedobří lidé velkou moc, ale teď... je třeba to skončit.

Moje matka loni v březnu dostala mrtvici, v květnu sestra, která si ji vzala k sobě, zažádala o příspěvek na péči,
 v srpnu ho urgovala, letos v lednu, tedy po 10 měsících ho schválili a po půlce března ho začali vyplácet.
Zřejmě mají nějakou vyhlášku, podle které mají počkat aspoň rok, kdyby mezitím dotyčný nějak šťastně umřel.
     Představila jsem si, co by asi bylo, kdyby takhle vypláceli dávky Ukrajincům.

20.4.2025:
,,Nemůžeme naši vzácnou energii posílat do jejich hrubozrnné struktury". Není to velmi hezky popsaný
důvod našich náhlých těžkých únav?

Moje matka je kombinací sociopata, psychopata, predátora a zemědělského zvířete převážně hnědé
barvy. K tomu jsem došla po velmi dlouhém pozorování.
Asi před týdnem jsme seděli ráno u snídaně a ona sledovala, s přivřenýma očima, což nevěstí nic
dobrého, jak se můj syn mazlí s kocourem. ,,Až si jednou Janeček najde slečnu", začala a my jsme se nadechli
a zadrželi dech, ,,tak já jenom doufám, že nebude mít ráda kočky". Pokaždé víme, že přijde něco, co ani 
nechceme vědět, ale naše fantazie nikdy nemá na originál. Čelisti nám popadali všem. ,,Tohle si přeješ?" -,,Ano".
,,Ty mu přeješ zlo? Přeješ mu neštěstí?" Opravdu zazmatkovala. ,,Tohle je neštěstí?" -,,Ano". 
     Psychopata vždy zajímá jen to, co chce on. Nad vaším neštěstím se nezamýšlí. Zcela upřímně ho nezajímá.
Sleduje jen vlastní pohodlí. Z většiny očkovaných se stali psychopati, nejpozději od druhé dávky, pokud měli
nějakou duševní úchylku, nějakou nerovnost v povaze. Očkováním se prodrala na povrch. Očko-látka může 
v důsledku ne přímo zdravotním působit podobně jako například alkohol, jak to u některých lidí známe: když
se opijí, vyleze z nich všechno, co v nich je, smradlavého a zoufalého. Mají ale také značnou sílu, podobně jako
opilý člověk, zejména v počátečním stádiu, než je tato pro ně nebezpečná látka, s ale v podstatě až
psychotronickou substancí, působící na střed mozku, nakonec zahubí. Čistá duše tohle všechno překoná. Čím
horší povaha, tím víc je zlo, které se vytahuje na povrch, může ale absurdně udržovat naživu. Psychopatovi,
predátorovi nevadí, když vám něco vezme. On to chce, to je to jediné, co ho zajímá.
     Moje matka všechny své čtyři dávky vůbec nepotřebovala, má všechny tyto špatné vlastnosti ve své
přirozené povaze, takže žádný rozdíl v tomto směru v podstatě nepoznáme. Očkovaní (typičtí očkovaní)
a špatní lidé sledují pouze vaše provinění a o svém nikdy nezauvažovali. ,,Vše, co je výhodné pro mě, je dobré",
je jejich způsob existence. Minulou neděli jsme měli na cestě do kostela, kvůli němuž jsme si velmi zkomplikovali
denní program, malé zpoždění. ,,Jedeme asi o pět minut později, jestli to není velký problém", omlouval se
opatrně můj přítel mé matce. ,,Ale vůbec ne, to je úplně jedno", řekla překvapivě, ,,na začátku je stejně jen kázání".
Jen kázání. Tam vám pouze řeknou, jak se máte chovat. Mně to pořád připomíná ty očkované. Kázání je nebaví
a nechtějí ho slyšet. Přijdou si jen pro oplatku a pro požehnání. Zbytek je nezajímá. Samozřejmě až do ,,soudného
dne". Pak budou litovat svých... pardon, litovat toho, že vy jste jim to neřekli dost zavčas, oni přece neměli žádné
informace. Zatímco vy jste tyto informace studovali, oni seděli v restauracích a přemýšleli, jak na vás.

     V minulých pár letech jsem našla mnoho způsobů, jak nám očkovaní mohou brát kdeco životně důležitého,
a nedávno jsem našla ještě jednu novinku: přímý přísun energie už nemají, odnaučili jsme se dávat jim ji, ale mezi
nimi a jakýmisi entitami probíhá určitý obchod: sami pro sebe si ji brát nemohou, ale mohou ji ,,přeprodávat",
jako takoví ,,bílí koně". Stahují energii pro ,,entitu", a ta je za to udržuje nějakým způsobem naživu. Že by
cosi jako Zeman? Z celého národa? Entita se nasytí a toho chudáčka si ještě chvíli nechá. I když myslím, že
už i tohle končí nebo skončilo.
     Kdysi dva staří herci, myslím, že Vojta a Štěpánek, ve hře o Janu Husovi udělali při jednom představení
takovou věc, která jim vynesla velkou pokutu, ale asi jim to stálo zato. Zcela nečekaně dali Husovi milost
a nechali ho jít.
Asi poprvé v životě moje matka letos nebyla na Velký pátek v kostele. Rozhodla jsem se, že tentokrát
mesiáš přežije.

21.4.2025:
(pokračování) Moje matka je též učebnicový prototyp tyrana. Dnes ráno zazvonili u vrátek tři roztomilí
malí koledníčci a chlapeček stejně jako loni za pomoci tatínka krásně odříkal dvě hezké říkačky. Naštěstí
jsem včera ještě na poslední chvíli pověřila přítele koupí krabičky vajec a v Kauflandu se mu podařilo 
uchvátit jednu poslední červenou cibuli a hrst slupek, takže každé z dětí vyfasovalo jedno krásné
hnědočervené vejce a taky čokoládové dvoueuro, ať nejsem tak nelidsky zastaralá. Když jsem pak 
došla do matčina pokojíku, abych jí pomohla se obléknout, proběhl tento rozhovor: ,,Promiň, zdrželi
mě koledníci". -,,Já vím, tady jsem koukala.. (z okna). Koukala jsem, jak jsi dostala vejprask..." -,,No jo,
to se ti líbilo, co.." Když pak vstala, sháněla se po pomlázce. ,,Přece jsme tu nějakou měli, ne?", řekne
člověk, který u vás bydlí tři měsíce a nikdy u vás nebyl doma. Moc nás všechny tři chtěla vyšlehat.
Já to přeložím: moc ráda by nás zmrskala.
   Tyran nesnese potupu. Určitě se vám pomstí. Nepočítá vaše dobré skutky, eviduje pouze vaše prohřešky
proti němu. Před pár dny jsme přijeli večer domů z návštěvy. Můj přítel dělá mé matce pomyšlení, rozhodně 

neadekvátní jejímu stupni vývoje, ale ten večer byl už unavený a když jí pomáhal a vedl z auta a jednou rukou
se pokoušel otevřít bránu, o kterou se ona vytrvale opírala i přes jeho ,,říkám vám, ať se o ní neopíráte, když
se ji snažím otevřít, a vy mi říkáte ..ne ne ne", ale děláte to pořád dál", ztratil trpělivost a zvýšil hlas: ,,Tak
sakra přestanete se konečně o tu bránu opírat, jak ji mám asi otevřít...!" Za bránou jsem mu ji vzala, abychom
se v odírání nervů střídali, a moje matka, celá ve spravedlivém šoku (kromě všeho ostatního ještě použil slovo
,,sakra", což je pro katolíky velký hřích), mi při zouvání bot řekla: ,,To bych si nikdy nemyslela, že na mě Jára
bude takhle drzý.., tak hrubý!" -,,No snad ti zas tak nic strašného neudělal", namítla jsem zlehka. Ale viděla jsem
tipický hněv v jejích očích a bylo mi to jasné. Viděla jsem, jak ,,predátor plánuje pomstu". Druhý den se můj přítel
 sotva hýbal, byl zcela vyřízený a marně si lámal hlavu, čím to může být.

     Dnes jsem se nad ní slitovala a pustila jí televizi Noe. Dívala jsem se na to ubohé stvoření, jak poslouchá
zadrhávací vytí Kluse, nad kterým by za normálních okolností mávla opovržlivě rukou, ale teď ho sledovala,
protože jí ho naordinovala její Strana. Z kuchyně jsem zaslechla semtam něco z projevu papeže (před 
několika dny mi kdosi řekl, že papež je na tom mizerně. Řekla jsem ,,to je ale otázka nejbližších dnů, kdoví,
jestli už není mrtvej", ale že to dá takhle parádně, to mě nenapadlo. Kdyby kterýkoli jiný den, i o Velikonocích,
ale na den Vzkříšení, to je krásná symbolika. Dobro (dejme tomu) vstane z hrobu (dejme tomu), a papež
umírá (či je prohlášen za mrtvého). Jeden z největších ,,duchovních" představitelů na světě propagující
očkování je tedy pryč. Teď už jenom dalajláma). Papež v projevu říkal, že je třeba dívat se na Ameriku jako
na vzácnou zemi, hlavního bojovníka za svobodu...V podstatě dost podobně propagandistická řeč jako dnes
s Ukrajinou: bojují za svobodu a demokracii, za nás za všechny... Měl zvláště silný vztah k panně Marii - stále
to bylo tak nějak přebytečně zdůrazňováno, jako by tím v něčem mimořádně vynikal. Říkal, že jako děti chodili
panence Marii dávat květiny... Ale to je jasné! Vždy máme vztah k hezkým vzpomínkám z dětství, ať už se
týkají čehokoli, a to ,,cokoli" kvůli tomu milujeme. V našem případě to byl 1. máj - svátek práce. Krásný
jarní den, procházka klidnou Prahou (komu to dovolil kádrový profil, byl už dávno na chalupě) rozkvetlou
šeříky a tulipány - radostně jsme mávali přidělenými mávátky na Husáka a všechny ty ostatní hovada, protože
tento den, plný vůní, slunce a včel, volna ze školy a mládí nám prostě nemohli zkazit... K takovému dni se 
pak člověk ve vzpomínkách může vracet... A dělá to stále častěji.
     V neštěstí můžeme hledat útěchu u panny Marie pod křížem... Co to vlastně říká? Člověka, který
kupříkladu má rakovinu, utěší, že někdo jiný ji měl taky? Na co nás tím ten argentinský chlapec
protěžující Ameriku chtěl připravit? Proč ne prostě panna Maria? Proč matka oplakávající svého syna?
Taky prý celý svůj život loboval za sjednocenou církev. Může to samozřejmě vyznívat, a tak je to taky 
podáváno, jako mírotvorná politika, ale můžeme se na to taky dívat jako na další globalizaci, na další
Univers, jednotné učení (univerzity byly zakládány jako uni vers - jedna verze, tedy jednotný názor),
sjednocení se k jedné ideologii, jedné církvi, jednotné věrouce (pikanní slovo), samozřejmě té jeho,
katolické, a prakticky zakázání, vymazání jiného názoru a možností a svobod vidět věci jinak. Jinak,
než máme předepsáno. Dost výhodný papež pro tuto dobu, nemyslíte?
Moje matka by ráda prosazovala totéž.

23.4.2025:
(pokračování): Dala jsem si předsevzetí, že tohle celé musím dopsat včera, ale trochu se to u nás večer
,,zatřáslo", takže jsem to nechala na dnes. To, na co jsem minimálně chtěla upozornit, bylo, že následující
dva dny, tedy dnes a zítra, můžeme být opravdu výrazně nervózní. Je asi dobré to vědět. 
     Na Velký pátek jsem důsledně v televizi pouštěla pohádky - potvrdili jsme si, že ,,O princezně, která
ráčkovala", je opravdu tak děsivé, jak jsme si pamatovali, pečlivě jsem se vyhnula Slavnostní mši a nedala
jsem predátorovi šanci posilovat svoji závislost na mučení, trýznění a svaté smrti někoho jiného.
     Také existuje teorie, že není-li pozorovatel, neexistuje ani pozorovaný objekt. V přeneseném smyslu to
určitě platí. Za druhé - jak řekl přítel, když jsem mluvila o tom, jak se osoba zjevně nedokáže vypořádat s tím,
že se této tryzny nemůže zúčastnit - on ale neumře doopravdy!; to je jenom vzpomínka na něco, co se stalo
kdysi dávno. A za třetí - stačilo mi bohatě, co si s sebou za energetické hrůzy včetně podivného agresivního
sebevědomí přinesla domů z nedělní mše. A za další - myslím, že by se tato fatálně, trapná příhoda, neúspěch
v dějinách lidstva, zvláště s ohledem k jejím dopadům, měla spíše taktně přejít, ne ji stále připomínat.
Navrhovala bych nezávazným hovorem o počasí.
     Dnes jsem se domlouvala s kamarádkou, že k nám přijede na neděli. ,,Myslím, že pokud to půjde
po včerejším večeru dál, přijedete tak akorát na pohřeb mě nebo matky, psala jsem jí pak ještě." Rozumíme si,
má stejnou. Jen ta její skončila brzo po 4. dávce v ústavu a své děti už prakticky nepoznává. Ta moje má jen dost 

rychle se rozšiřující demenci, která se dnes ráno dost hodila. Nevím, co si predátor ze včerejška pamatoval, ale
ráno uběhlo z mé strany v rezervovaném zdvořilém odstupu profesionální ošetřovatelky nenáchylné ke konfliktům
a nástrahám. Ale dnešní den je evidentně významný a Predátor se nevzdává. Nevím, co si z naší včerejší ,,debaty" 

zapamatoval, ale zřejmě v něm každopádně zůstal jakýsi nejasný, možná jasný pocit, že byl pokořen. Po snídani
se ozval ten známý typický tón. Prvním důležitým tahem v této hře je odněkud vás zavolat, donutit vás přijít,
vstát apod. I oslovení je velmi důležité. ,,Hleď, Lendi... Ty se rozčertíš", podsouvala mi, ,,ale tamten obrázek bych
dala pryč. Za prvé má tam v rohu prasklé sklo a za druhé je tam vzadu na něm pavučina."  - ,,Ty bys dala obraz
pryč proto, že je na něm pavučina?" ,,No... dala bych ho pryč a pověsila tam nějaký jiný, hezčí." Přijala jsem to jako
fakt a abych nebyla nelida a byla spravedlivá, utřela jsem pavučinku na rámu. ,,Ještě tam je, tam... utři ji." - ,,Žádná
tu není." ,,Tam vzadu ještě..." Pochopila jsem hru a okamžitě jsem od obrazu odešla. Tyran, predátor, psychopat, 

pokud začnete hrát jeho hru - v tomto případě na ,,hleď ¨- běž, skoč" -  vás bude honit po neexistujících problémech, 

neexistujících pavučinkách, a bude se kochat a sytit pohledem na vás, jak poslušně jdete, kam vás pošle, děláte,
co vám řekne, pohledem na vaše podřízené postavení, do kterého vás dostal, aniž jste si toho všimli...
Mimochodem gratuluji Británii, že už má zase jen muže a ženy. Podle výroku jejich soudu je muž ten, kdo se
narodil jako muž, a žena ten, kdo se narodil jako žena. Naši dědové by asi nechápali, o čem se bavíme.

     Podruhé to zkusila na zahradě. ,,Tam, koukej, Leňďo..., jak je tam ta bílá plachta..." - ,,Prostěradlo..., na šňůře"
,,No ta plachta,... kdyby něco fouklo, mohla by o něco zavadit. Běž, pohni tím." V klidu jsem si doplela záhon
a když jsem pak skutečně zamířila k prostěradlu, ale minula jsem ho a pouze jsem hodila kameny přes plot
na cestu, byl v její tváři výraz, který jsem doposud ještě neznala. Překvapení, úžas, nevěřícnost, budoucí hněv, 

podezření a děsivé tušení, že nejde jen o podezření... I když neznámé výrazy se teď od očkování objevují často.
O tom asi taky víte své. Občas si o tom s někým povídáme.
     Nedávno jsem k ní ráno přišla a ona mě pozorovala pravým studeným, výsměšným, nelítostným pohledem 

predátora - dravce a ještě něčeho jiného. Podobný pohled mívají velcí draví ptáci, například Vlastimil Harapes
ve filmu Kráska a Zvíře. Výraz byl také výsměšně bezstarostný ve smyslu ,,pozoruji, aniž jsem pozorován".
Bylo to jen několik vteřin. Domnívala se, že budu jako obyčejně šůrovat po koupelně, já jsem ale udělala něco 

nečekaného. Zastavila  jsem se a dívala jsem se jí do očí. V okamžiku se ostrý úzký pohled změnil na kulatý 

pomněnkový hloupoučký pohled odpojené nevinné bezbranné až bezradné stařenky. Dnes odpoledne
na zahradě to zkusila ještě minimálně jednou. Tentokrát jsem se zase já na ni poprvé v životě podívala svým
pohledem a usmála jsem se novým úsměvem. Nic z toho ode mě dodnes neznala. Pokud tenkrát ještě mohl
Predátor zaváhat, jestli se mu to nezdálo, dnes jsem ho již nenechala na pochybách. Dnes už ví, že o něm vím.

     Můj přítel neznalý mé matky jí zpočátku říkával: ,,Jsme tu všichni jedna parta. Máte stejná práva..". Ale já
jsem ho okamžitě zarážela, teď už ví, proč. ,,To neříkej. Má jen ta práva, která jí přináleží". Každý si z možnosti
vládnout někomu bereme něco jiného. Jeden touží po moci proto, aby mohl udělat něco pro svůj - pardon,
pro lid, budovat stát, rozhodovat spravedlivě a moudře, aby se lidem dobře vedlo, a jiný si pouze přeje
služebnictvo, které bude moct peskovat a týrat. V tom vidí účel a potěšení moci. Můj syn nezná od své babičky
nic jiného než ,,pojď sem, ať tě vytahám za vlasy, za uši, zatahám za nos, šlápnu ti na nohu..." Tyran agresor
v tom dokonce může vidět svým způsobem cosi jako lásku. Skutečná láska je pro něho neznámou substancí.
     Tyran psychopat je absolutně nevinný. Moji matku nikdy ani na sebemenší okamžik nenapadlo, že mohla
ke stavu mé sestry jakkoli přispět nebo ho dokonce zapříčinit. Když jsem před časem něco takového naznačila,
mírně řečeno, obrátila se zcela zmateně na mého přítele a řekla: ,,Já vůbec nevím, o čem to ta holka mluví!"

     Pravý tyran si vždy vezme výhody a vám nechá nevýhody. Vezme si zisk a vás nechá zaplatit.
Když jsem byla malá, někdy mi říkala, když jsem zlobila, nebo když ona měla pocit, že zlobím - Když budeš
zlobit, budu tě muset dát do sirotčince. Bylo to pro mě zřejmě tak traumatické, že jsem to zcela vymazala
a vzpomněla jsem si na to až asi před šestnácti lety, když jsem náhodou zaslechla, jak říká mému maličkému
synkovi: ,,Když nebudeš babičku poslouchat, tak tě maminka bude muset dát do sirotčince". 
     Tento typ se vždy bude snažit spojit se s někým proti vám. Bude se snažit vytvořit s ním zdánlivé ,,my".
V osobních poměrech s vašimi nejbližšími a ve veřejných s kýmkoli, ideálně se všemi. Bude se snažit zesměšnit
vás, udělat z vás pomatence, dezoláta... 

Asi před dvěma týdny přivezl můj přítel moji matku z kostela a když ji převáděl přes dvůr, vyjádřila svůj nesouhlas
s malým vytrčeným záhonkem, který jsem vytvořila na podzim a teď na něm krásně kvetou tulipány. Je mimo
vyznačenou a kameny symetricky vytyčenou dráhu. Přítel to dává, což by ještě před pár lety bylo nemožné, ale
babička ne. Své ,,mně se to nelíbí" říká způsobem, jako by to mělo odstartovat hemžení poddaných, kteří záhon
okamžitě odstraní.
,,Tak to Lence neříkejte, ona má z něho radost", řekl jí můj přítel. Právě v tu chvíli jsem vcházela do chodby, abych jí
pomohla se přezout. Takže jsem ještě slyšela její reakci: ,,Jen jí to řekněte, ať se naštve!" To je další věc, z které tyran
žije - vzpomeňte na Babiše. Měla v obličeji takový ten mladistvý, milný, hloupý, rozjařený výraz domnělého ,,my" , na
jehož opačném konci je ,,vona". Stejně mylnému dojmu v souvislosti s mým přítelem propadla ta osoba, co mě otrávila.
Vlastně právě proto mě otrávila. I tenkrát jsem varovala: nebuď na ni tak milý, vyloží si to špatně.
     Tyranovi nesmíte povolit v domnění, že vás pak nechá na pokoji, protože v tu chvíli nabyde jak kvásek
ve skleníku a své požadavky a vrtochy zmnohonásobí. Vždy bude zkoušet, co vydržíte, kam až může zajít.
     Můj přítel se před několika dny také pokusil v nějaké situaci ovlivnit můj adrenalin a řekl smířlivě - vždyť tvoje
matka je v podstatě hodná ženská. A to se právě mýlíš, řekla jsem. To, co na ní vypadá hodné, je výchovou
a také genetikou. Ale jako bytost, tedy v podstatě, je zlá.
Takovýto člověk bude rozdávat vaše věci jiným, aby si je koupil a zalíbil se jim. 
     O tuto osobu se tedy teď starám, cvičím se na ní a nabírám síly na větší cíl... 

O co snadněji se žije a komunikuje s mým synem, který v neděli ráno vstoupí do pokoje, podívá se

na talíř s chlebem a druhý s mazancem a zeptá se: ,,Jak je to s dobrovolností chleba?"    
     Pokud si stále ještě říkáte, proč tu proboha pořád mele o své matce, napovím. Mnohokrát v minulých letech
jsem si povzdechla: ,,Vládo, vládo. Proč ty jsi jako moje matka."
     Červená, modrá fiala, kde jsi ju, milá, trhala? Kde jsi ju, milá, trhala...
     Trhala jsem ju na skládce, zabolelo mě mé srdce. Zabolelo mě mé srdce...
Na Babiše mě žádná písnička nenapadá.

     Na tyranovi je nejlepší to, že víte, že tu jednou nebude.

     Téměř celé moje dětství a moje mládí bylo neutuchající utrpení a nezměrná bolest a trýzeň duše v pekle,
které hezky nazval Shakespeare, ,,hloupost velící rozumu". A teď je to všude kolem nás a já v tom musím žít dál,
my všichni. Aspoň to se nám Zlo snaží namluvit.
Ale my nejsme bezbranní.