Nejnovější příspěvky
7.7.2024:
Mám teď takový případ: před asi šesti nedělemi mi zavolala paní kvůli pejskovi. Byl v katastrofálním
stavu, Nemohl chodit, špatně dýchal, měl horečku, přestal vidět. Prakticky ze dne na den. Veterinářka
našla cukrovku a chtěla předepsat inzulin v injekcích, to paní odmítla. Taky bych to odmítla. Já jsem viděla
především plíce a srdce. Pak další věci, slinivku, slezinu - tomu psovi bylo tak nějak podivuhodně všechno.
Řekla jsem paní, že pes s tím ale nemá nic společného a že to převzal od někoho asi tak před měsícem.
Tu si vzpomněla, že před měsícem u nich byl kamarád, který měl právě ty potíže, které jsem jmenovala
na prvním místě. Nedávno se vrátil z Mexika. Svěřil se tam do rukou nějakých pouličních šamanů a potom
to všechno začalo. Vrhla jsem se tedy na pejska a stav se záhy zlepšil. Jednou dvakrát se to o kus vrátilo,
ale vždy se to dalo zvrátit a pejsek se o hodně zlepšil. Pracuji po chvílích a věřím, že se to bude dále lepšit.
Těžko se můžete vykašlat na pejska, který se jmenuje Terezka.
Pokud si pán na pejska původně odložil nevědomě, resp. to na toho psa prostě přešlo, ve chvíli, kdy
mu to paní řekla, jeho bytost si uvědomila, že by se své zátěže mohla takto zbavit, a podruhé už to
udělala vědomě. Málokdo takové možnosti odolá, to už musíte být silná osobnost a silná a dobrá duše.
Pes se okamžitě zhoršil. Oči se mu začaly strašidelně protáčet nahoru, že mu bylo vidět jen bělmo a vnitřní
víčka, jak v hororu.
Ten člověk též projevil zájem spojit se se mnou, abych mu pomohla, ale můj systém okamžitě vystartil
jak bojová letka: V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ! Řekl (systém), že teď, po té nemocnici, už to vůbec nepřichází
v úvahu (pánovi mezitím lékaři již dvakrát cosi voperovávali do srdce). Že už od návštěvy Mexika je pod sy-
stémem, v podstatě pod WHO. V Mexiku jsou v čele této šamanské mafie démoni; vládnou jim (u nás
vlastně taky). Dost možná mají tito ,,šamani" nad sebou ještě nějakého pána. Stejně jako u nás.
Druhý den to vypadalo, že bych se už mohla podívat na ně na oba (to je moje blbá vlastnost. Strašně
rychle změknu. Proto musím na některé ,,práce" používat jiné lidi). Pána se ,,to" sice dotklo, ale stejně to
bylo ochotno léčit jen psa. ,,Však on není svatý. Kdo chce moc, nemá nic". Pochopila jsem problém.
Pokud máme vážné potíže, můžeme hledat a je pochopitelné, že vyhledáváme pomoc. V takovém případě
bych se ale (pokud bych měla na to, letět do Ameriky) osobně vydala za šamany na Sibiř, ale určitě ne
do Mexika, kde je víc démonů, než.., kousků lidí. (Chtěla jsem napsat ,,lidí", ale nepodařilo se mi to. Odmítá
,,to" očkované lidi nazývat lidma, to je peklo). Tohle byl ale ,,ezoterik", kterému nebylo nic a který neví, kdy
má přestat. Chce něco, co je výš, než je on, na co (karmicky) nedosáhne, kam ještě nedošel, tedy v této
době na to nemá. Tito šamani také ne, ale pýcha je velká z obou stran, takže přijdou na řadu démoni
a v tomto případě černá magie, což samozřejmě vždycky dopadne špatně. V čem jsou tyto systémy,
WHO a mexičtí démoni nebo i šamani - v tomto případě je to jedno - stejní? V principu: pokud možno
všechny nemoci, abyste se vraceli a my vás mohli nekonečně léčit. Nekonečně. Až do brzkého konce.
Paní je ráda, ale trochu frustrovaná. Nechci s ní mluvit telefonem, protože mi to k ničemu není.
Očekává nějaká témata, aby tomu porozuměla, ale není, o čem bych si s ní mohla povídat. Probírám
se systémy, silami, o kterých jsem psala v minulých dvou článečcích. Paní je samozřejmě zvědavá,
protože cítí, že se děje něco i v ní - čistí se jí ledviny, jak mi sama řekla, a ještě neví, že dojde i na psychiku.
Protože nakonec ona byla ta, která vpustila predátora dovnitř. Neříkám, že něco zavinila, jen to prostě
udělala. Pes je v potravním řetězci níže, než člověk. Podobně jako dítě vůči svému rodiči. Systém ji učí,
protože chce svého psa opravdu zachránit. Později začne vnímat, které energie nemá k sobě pouštět,
protože pak by to mohla dělat i svým dětem. Pejsek nic dělat nemůže. Je závislý na nás. Můžeme se
jenom pokusit ho od toho osvobodit. Kočky a psi jsou závislí na svých ,,pánech". Můžeme se snažit,
ale i tak to někdy nestačí. Musíme být obezřetní ve své důvěřivosti. Nemusíme litovat každého, kdo
naříká; možná si za to může. Ani oplakávat někoho, kdo lituje svých provinění. Možná by to udělal zas.
Musí pochopit. To jen pejsci za nic nemůžou.
Mám teď takový případ: před asi šesti nedělemi mi zavolala paní kvůli pejskovi. Byl v katastrofálním
stavu, Nemohl chodit, špatně dýchal, měl horečku, přestal vidět. Prakticky ze dne na den. Veterinářka
našla cukrovku a chtěla předepsat inzulin v injekcích, to paní odmítla. Taky bych to odmítla. Já jsem viděla
především plíce a srdce. Pak další věci, slinivku, slezinu - tomu psovi bylo tak nějak podivuhodně všechno.
Řekla jsem paní, že pes s tím ale nemá nic společného a že to převzal od někoho asi tak před měsícem.
Tu si vzpomněla, že před měsícem u nich byl kamarád, který měl právě ty potíže, které jsem jmenovala
na prvním místě. Nedávno se vrátil z Mexika. Svěřil se tam do rukou nějakých pouličních šamanů a potom
to všechno začalo. Vrhla jsem se tedy na pejska a stav se záhy zlepšil. Jednou dvakrát se to o kus vrátilo,
ale vždy se to dalo zvrátit a pejsek se o hodně zlepšil. Pracuji po chvílích a věřím, že se to bude dále lepšit.
Těžko se můžete vykašlat na pejska, který se jmenuje Terezka.
Pokud si pán na pejska původně odložil nevědomě, resp. to na toho psa prostě přešlo, ve chvíli, kdy
mu to paní řekla, jeho bytost si uvědomila, že by se své zátěže mohla takto zbavit, a podruhé už to
udělala vědomě. Málokdo takové možnosti odolá, to už musíte být silná osobnost a silná a dobrá duše.
Pes se okamžitě zhoršil. Oči se mu začaly strašidelně protáčet nahoru, že mu bylo vidět jen bělmo a vnitřní
víčka, jak v hororu.
Ten člověk též projevil zájem spojit se se mnou, abych mu pomohla, ale můj systém okamžitě vystartil
jak bojová letka: V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ! Řekl (systém), že teď, po té nemocnici, už to vůbec nepřichází
v úvahu (pánovi mezitím lékaři již dvakrát cosi voperovávali do srdce). Že už od návštěvy Mexika je pod sy-
stémem, v podstatě pod WHO. V Mexiku jsou v čele této šamanské mafie démoni; vládnou jim (u nás
vlastně taky). Dost možná mají tito ,,šamani" nad sebou ještě nějakého pána. Stejně jako u nás.
Druhý den to vypadalo, že bych se už mohla podívat na ně na oba (to je moje blbá vlastnost. Strašně
rychle změknu. Proto musím na některé ,,práce" používat jiné lidi). Pána se ,,to" sice dotklo, ale stejně to
bylo ochotno léčit jen psa. ,,Však on není svatý. Kdo chce moc, nemá nic". Pochopila jsem problém.
Pokud máme vážné potíže, můžeme hledat a je pochopitelné, že vyhledáváme pomoc. V takovém případě
bych se ale (pokud bych měla na to, letět do Ameriky) osobně vydala za šamany na Sibiř, ale určitě ne
do Mexika, kde je víc démonů, než.., kousků lidí. (Chtěla jsem napsat ,,lidí", ale nepodařilo se mi to. Odmítá
,,to" očkované lidi nazývat lidma, to je peklo). Tohle byl ale ,,ezoterik", kterému nebylo nic a který neví, kdy
má přestat. Chce něco, co je výš, než je on, na co (karmicky) nedosáhne, kam ještě nedošel, tedy v této
době na to nemá. Tito šamani také ne, ale pýcha je velká z obou stran, takže přijdou na řadu démoni
a v tomto případě černá magie, což samozřejmě vždycky dopadne špatně. V čem jsou tyto systémy,
WHO a mexičtí démoni nebo i šamani - v tomto případě je to jedno - stejní? V principu: pokud možno
všechny nemoci, abyste se vraceli a my vás mohli nekonečně léčit. Nekonečně. Až do brzkého konce.
Paní je ráda, ale trochu frustrovaná. Nechci s ní mluvit telefonem, protože mi to k ničemu není.
Očekává nějaká témata, aby tomu porozuměla, ale není, o čem bych si s ní mohla povídat. Probírám
se systémy, silami, o kterých jsem psala v minulých dvou článečcích. Paní je samozřejmě zvědavá,
protože cítí, že se děje něco i v ní - čistí se jí ledviny, jak mi sama řekla, a ještě neví, že dojde i na psychiku.
Protože nakonec ona byla ta, která vpustila predátora dovnitř. Neříkám, že něco zavinila, jen to prostě
udělala. Pes je v potravním řetězci níže, než člověk. Podobně jako dítě vůči svému rodiči. Systém ji učí,
protože chce svého psa opravdu zachránit. Později začne vnímat, které energie nemá k sobě pouštět,
protože pak by to mohla dělat i svým dětem. Pejsek nic dělat nemůže. Je závislý na nás. Můžeme se
jenom pokusit ho od toho osvobodit. Kočky a psi jsou závislí na svých ,,pánech". Můžeme se snažit,
ale i tak to někdy nestačí. Musíme být obezřetní ve své důvěřivosti. Nemusíme litovat každého, kdo
naříká; možná si za to může. Ani oplakávat někoho, kdo lituje svých provinění. Možná by to udělal zas.
Musí pochopit. To jen pejsci za nic nemůžou.
Ptal se mě kdosi, jestli budou 1. srpna ty ohlášené silové magnetické bouře. Ty probíhají už dlouho.
Nemyslím si, že 1. srpen bude výjimkou. Mnozí lidé mají teď podivné sklony k depresím a jiné zátěžové
stavy a jsou extrémně vyčerpaní. Vydržte to. Mění se vibrační struktury, přicházejí nové vibrace a Zlo
se snaží zabránit novým hladinám uvědomění. Věci se mění a konec starých struktur se postupně a ne-
odvratně blíží. Od půlky července je už řadu měsíců hlášen řekněme začátek velkého konce, velmi silné
energetické období, které bude trvat asi tak měsíc. Pak by mělo být volněji.
Mějte u sebe (nebo doma) stále finanční hotovost asi tak na dva týdny, taky i v cizině, kdyby se vám
nepodařilo vybrat například peníze z automatu, jak už se to stalo několika lidem.
Nemyslím si, že 1. srpen bude výjimkou. Mnozí lidé mají teď podivné sklony k depresím a jiné zátěžové
stavy a jsou extrémně vyčerpaní. Vydržte to. Mění se vibrační struktury, přicházejí nové vibrace a Zlo
se snaží zabránit novým hladinám uvědomění. Věci se mění a konec starých struktur se postupně a ne-
odvratně blíží. Od půlky července je už řadu měsíců hlášen řekněme začátek velkého konce, velmi silné
energetické období, které bude trvat asi tak měsíc. Pak by mělo být volněji.
Mějte u sebe (nebo doma) stále finanční hotovost asi tak na dva týdny, taky i v cizině, kdyby se vám
nepodařilo vybrat například peníze z automatu, jak už se to stalo několika lidem.
15.7.2024:
Taky se vám zdá, že se dnes - odpoledne - děje něco strašného?
Taky se vám zdá, že se dnes - odpoledne - děje něco strašného?
Od rána se nemůžu rozhodnout, jestli budu psát něco z toho, co jsem prožila v minulých čtyřech dnech,
neboť je mi mdlo z představy, že bych to všechno měla ještě jednou převyprávět, či udělat jen souhrn
podstaty nebo se na to úplně vykašlat. Zkusím to tedy načít a ono z toho něco vyleze.
Poslední zpráva, kterou jsem dostala 11.7.odpoledne, byla, že to, na co celou dobu čekáme, přeměna
reality, se započalo ten den ráno. ,,Ale odpálena (myslím, že to bylo to slovo) bude až víkendem. A druhý
den, v pátek - ,,Teprve až zítra přijde ta pravá tma".
V pátek v poledne jsem odjela do Moravského krasu na festival. Od té chvíle bylo všechno - až
do nedělního poledne - o komunikaci. O extrémní nutnosti dorozumívat se s druhými i přes svoji
přirozenost. I přes svoji chuť. A netýkalo se to jenom mě, ale i všech ostatních kolem. A mělo to jeden
zásadní společný prvek: všichni vyvinuli snahu i přes napjaté až výbušné chvíle spolu vyjít, případně
se omluvit a pochopit se. Extrémní potřeba a nutnost věci zkoordinovat, aby všechno klaplo pro všechny.
Dnes jsem si uvědomila, že to bylo velmi symbolické. Symbolické pro budoucnost.
V pátek v poledne jsme s Olgou vyjely vlakem z Prahy a v sobotu večer jsme se opět všichni vraceli.
Já jsem ale potřebovala domů do jižních Čech, takže jsem se předběžně domluvila s přítelem, že bych se
mohla nechat někým vysadit v Humpolci, a tam by pro mě můj přítel přijel.
V sobotu ráno jsem vstala vděčná, že zase jednou skončí mé utrpení, a od osmi do devíti si užívala
v prosklené restauraci s pěkným výhledem, ale nezbytnou debilní duc duc hudbou (miluji hotelový
život a hotelové snídaně). Začala jsem vajíčky se slaninou a skončila dvojitým presem. Protože jsem
měla ještě hodinu, zašla jsem ještě na pokoj a za půl hodiny jsem se opět vrátila do jídelny dát si
závěrečné capuccino (které capuccino ničím nepřipomínalo). Viděla jsem, že na venkovní terase sedí
dva hoši, se kterými jsem se seznámila již den předtím. S Olgou jsme přijely odpoledním vlakem a ona
mi zavolala na můj pokoj asi po hodině a půl, že se nás pořadatelé ptají, jestli nechceme s ostatními
do Býčí jeskyně. Podíváme se do jeskyně, bude tam oheň a řeknou se nějaké organizační věci. Ona
sama dá raději přednost večeři. Já nevečeřím, tak jsem se rozhodla jet za nás za obě. Jsem z podstaty
samotář a vlastně dost plachý člověk, takže se mi chtělo zvolit standardní reakci - ne, raději si dám
na pokoji nohy na trnož a budu si číst, ale rozhodla jsem se, že se na této akci budu překonávat. U auta
jsme se tedy sešli tři, řidič a ti dva hoši - Thomas, který zářil nadšením a dychtivým očekáváním
a evidentním očekáváním, že si najde spousty nových přátel a co všechno úžasného ho čeká. Vrhl na mě
svoji překotnou angličtinu. Možná to pro jeho odhodlání nebyl šťastný začátek. Naštěstí vzápětí dorazil ten
druhý, který mu to vynahradil. S tím jsme si celkem padli do oka. Měl pevný pohled a prvotřídní chování.
Bohužel dote´ď nevím, jak se jmenuje, protože napoprvé, při představování vnímám jen člověka, a později
už mi bylo blby se znovu zeptat. V autě mi řekl, že má na festivalu tanečně- pohybové číslo. Před patnácti
lety se do Čech přistěhoval z Ruska. Což jsem nikdy nezapomněla pedantsky zmínit, když o něm chtěla
Olga mluvit a v kontrastu s Thomasem ho identifikovala jako ,,ten člověk, co není Němec, ale Čech".
Takže takto jsme se dostavili k jeskyni. Byl to vyslovený omyl. Čekal nás tam již zbytek společnosti.
Kromě indiánských či prvobytně pospolných tkanin a péra ve vlasech měli též pevné obutí a čelovky.
Ukázalo se, že je to akce ,,spaní v jeskyni". To bylo to poslední, na co jsem se chystala. Po nějaké době
se dostavila i dobře stavěná moravanda jeskyňářka. Jako první si sjela pohledem mě a toho hocha, co
nebyl tak úplně Čech. Mé oblečení nejvíc kontrastovalo s tím, co se očekává. ,,Doufám, že máte všichni
teplý oblečení, pevný boty a pořádný světla! Koho uvidím s mobilem, že si svítí, tak mu ho rozšlapu!"
Schovala jsem mobil. Zamířili jsme ke vchodu do jeskyně. Rozkřikla se na nás tři, co jsme neměli světla,
a její výraz se stal velmi zlým, až duševně narušeným. Otočila se opět na mě: ,,Proč si nesvítíte aspoň tím
mobilem?" - ,,Protože jste to zakázala." ,,Tak snad si sviťte aspoň tím, když nic jinýho nemáte!" Křičela pak
něco o tom, že nám to každému říkala, že se ale vždycky najde někdo takový... a další ostřejší věci a že je
to, jako by mluvila s debilama. Ten hoch, co nebyl tak úplně Čech, to nerozchodil ještě druhý den. Mluvil
o tom se zjevným otřesem. Bylo to vůči nám skutečně trochu přes čáru. Řekla jsem, že jsem dnes odpo-
ledne přijela a že mi pouze někdo zavolal pět minut před odchodem, jestli nechci někam jet a že jsem
vůbec netušila, do čeho jdu. Na to mi odpověděla, že jsem do toho tedy neměla jít. Byla jsem kupodivu
dosti klidná a cílevědomě jsem mlčela. A neodešla jsem, i když mě to v první chvíli napadlo a ji evidentně
taky. Odpověď, že tak bych toho v životě moc nedokázala, jsem si nechala pro někoho jiného. Nicméně
prohlídka jeskyně byla dobrá, asi o třičtvrtě hodiny delší, než se původně avizovalo, takže jsem se musela
hodně vědomě rozhodnout, že se svojí alergií na chlad před vystoupením, které mělo být druhý den, prostě
nenastydnu, což by se normálně stalo, a paní se postupně uklidnila a byla celkem vtipná. Asi jsem ji poněkud
zaskočila. Vyrazila jsem totiž odhodlaně a neohroženě ve svých bílých síťovaných botkách a černém
princeznovském tenkém kabátě do nitra zablácené jeskyně a když v posledním úseku, ve kterém se postupně
sešlo k podzemnímu potoku, který vtékal zvenčí, takže příjemně oteplil vzduch, pak vyhlásila, že teď je to už
jen pro nejstatečnější, kvůli dlouhému příkrému blátivému vstupu, kde jsem sebou málem dvakrát sekla, což
by bylo nepříjemné, protože jsem měla kvůli lepšímu světlu v ruce cizí mobil, ale naštěstí jsem to vždy vybrala,
byla jsem už jednoznačně v čele výpravy a jako první jsem vyrazila bez zaváhání a razila cestu. Když jsme
pak vyšly ven, paní se ke mně přidala, teď už i mírně pobaveně a asi i trochu s oceněním a možná trochu
s obdivem sjela mé oblečení a bílé zablácené boty, smířlivě prohodila, jestli jsem to nějak přežila a omluvila se,
že na mě na začátku tak vyjela... Řekla jsem, že to nevadí a že prohlídka a výklad byly opravdu skvělé a že
za to moc děkuji.
Paní se zřejmě ten den naučila, že leccos může být jinak, než jak to na první pohled vypadá, a já jsem
si procvičila schopnost ovládnout se a moudře mlčet v pravou chvíli. Protože činy tak jako tak promluví.
neboť je mi mdlo z představy, že bych to všechno měla ještě jednou převyprávět, či udělat jen souhrn
podstaty nebo se na to úplně vykašlat. Zkusím to tedy načít a ono z toho něco vyleze.
Poslední zpráva, kterou jsem dostala 11.7.odpoledne, byla, že to, na co celou dobu čekáme, přeměna
reality, se započalo ten den ráno. ,,Ale odpálena (myslím, že to bylo to slovo) bude až víkendem. A druhý
den, v pátek - ,,Teprve až zítra přijde ta pravá tma".
V pátek v poledne jsem odjela do Moravského krasu na festival. Od té chvíle bylo všechno - až
do nedělního poledne - o komunikaci. O extrémní nutnosti dorozumívat se s druhými i přes svoji
přirozenost. I přes svoji chuť. A netýkalo se to jenom mě, ale i všech ostatních kolem. A mělo to jeden
zásadní společný prvek: všichni vyvinuli snahu i přes napjaté až výbušné chvíle spolu vyjít, případně
se omluvit a pochopit se. Extrémní potřeba a nutnost věci zkoordinovat, aby všechno klaplo pro všechny.
Dnes jsem si uvědomila, že to bylo velmi symbolické. Symbolické pro budoucnost.
V pátek v poledne jsme s Olgou vyjely vlakem z Prahy a v sobotu večer jsme se opět všichni vraceli.
Já jsem ale potřebovala domů do jižních Čech, takže jsem se předběžně domluvila s přítelem, že bych se
mohla nechat někým vysadit v Humpolci, a tam by pro mě můj přítel přijel.
V sobotu ráno jsem vstala vděčná, že zase jednou skončí mé utrpení, a od osmi do devíti si užívala
v prosklené restauraci s pěkným výhledem, ale nezbytnou debilní duc duc hudbou (miluji hotelový
život a hotelové snídaně). Začala jsem vajíčky se slaninou a skončila dvojitým presem. Protože jsem
měla ještě hodinu, zašla jsem ještě na pokoj a za půl hodiny jsem se opět vrátila do jídelny dát si
závěrečné capuccino (které capuccino ničím nepřipomínalo). Viděla jsem, že na venkovní terase sedí
dva hoši, se kterými jsem se seznámila již den předtím. S Olgou jsme přijely odpoledním vlakem a ona
mi zavolala na můj pokoj asi po hodině a půl, že se nás pořadatelé ptají, jestli nechceme s ostatními
do Býčí jeskyně. Podíváme se do jeskyně, bude tam oheň a řeknou se nějaké organizační věci. Ona
sama dá raději přednost večeři. Já nevečeřím, tak jsem se rozhodla jet za nás za obě. Jsem z podstaty
samotář a vlastně dost plachý člověk, takže se mi chtělo zvolit standardní reakci - ne, raději si dám
na pokoji nohy na trnož a budu si číst, ale rozhodla jsem se, že se na této akci budu překonávat. U auta
jsme se tedy sešli tři, řidič a ti dva hoši - Thomas, který zářil nadšením a dychtivým očekáváním
a evidentním očekáváním, že si najde spousty nových přátel a co všechno úžasného ho čeká. Vrhl na mě
svoji překotnou angličtinu. Možná to pro jeho odhodlání nebyl šťastný začátek. Naštěstí vzápětí dorazil ten
druhý, který mu to vynahradil. S tím jsme si celkem padli do oka. Měl pevný pohled a prvotřídní chování.
Bohužel dote´ď nevím, jak se jmenuje, protože napoprvé, při představování vnímám jen člověka, a později
už mi bylo blby se znovu zeptat. V autě mi řekl, že má na festivalu tanečně- pohybové číslo. Před patnácti
lety se do Čech přistěhoval z Ruska. Což jsem nikdy nezapomněla pedantsky zmínit, když o něm chtěla
Olga mluvit a v kontrastu s Thomasem ho identifikovala jako ,,ten člověk, co není Němec, ale Čech".
Takže takto jsme se dostavili k jeskyni. Byl to vyslovený omyl. Čekal nás tam již zbytek společnosti.
Kromě indiánských či prvobytně pospolných tkanin a péra ve vlasech měli též pevné obutí a čelovky.
Ukázalo se, že je to akce ,,spaní v jeskyni". To bylo to poslední, na co jsem se chystala. Po nějaké době
se dostavila i dobře stavěná moravanda jeskyňářka. Jako první si sjela pohledem mě a toho hocha, co
nebyl tak úplně Čech. Mé oblečení nejvíc kontrastovalo s tím, co se očekává. ,,Doufám, že máte všichni
teplý oblečení, pevný boty a pořádný světla! Koho uvidím s mobilem, že si svítí, tak mu ho rozšlapu!"
Schovala jsem mobil. Zamířili jsme ke vchodu do jeskyně. Rozkřikla se na nás tři, co jsme neměli světla,
a její výraz se stal velmi zlým, až duševně narušeným. Otočila se opět na mě: ,,Proč si nesvítíte aspoň tím
mobilem?" - ,,Protože jste to zakázala." ,,Tak snad si sviťte aspoň tím, když nic jinýho nemáte!" Křičela pak
něco o tom, že nám to každému říkala, že se ale vždycky najde někdo takový... a další ostřejší věci a že je
to, jako by mluvila s debilama. Ten hoch, co nebyl tak úplně Čech, to nerozchodil ještě druhý den. Mluvil
o tom se zjevným otřesem. Bylo to vůči nám skutečně trochu přes čáru. Řekla jsem, že jsem dnes odpo-
ledne přijela a že mi pouze někdo zavolal pět minut před odchodem, jestli nechci někam jet a že jsem
vůbec netušila, do čeho jdu. Na to mi odpověděla, že jsem do toho tedy neměla jít. Byla jsem kupodivu
dosti klidná a cílevědomě jsem mlčela. A neodešla jsem, i když mě to v první chvíli napadlo a ji evidentně
taky. Odpověď, že tak bych toho v životě moc nedokázala, jsem si nechala pro někoho jiného. Nicméně
prohlídka jeskyně byla dobrá, asi o třičtvrtě hodiny delší, než se původně avizovalo, takže jsem se musela
hodně vědomě rozhodnout, že se svojí alergií na chlad před vystoupením, které mělo být druhý den, prostě
nenastydnu, což by se normálně stalo, a paní se postupně uklidnila a byla celkem vtipná. Asi jsem ji poněkud
zaskočila. Vyrazila jsem totiž odhodlaně a neohroženě ve svých bílých síťovaných botkách a černém
princeznovském tenkém kabátě do nitra zablácené jeskyně a když v posledním úseku, ve kterém se postupně
sešlo k podzemnímu potoku, který vtékal zvenčí, takže příjemně oteplil vzduch, pak vyhlásila, že teď je to už
jen pro nejstatečnější, kvůli dlouhému příkrému blátivému vstupu, kde jsem sebou málem dvakrát sekla, což
by bylo nepříjemné, protože jsem měla kvůli lepšímu světlu v ruce cizí mobil, ale naštěstí jsem to vždy vybrala,
byla jsem už jednoznačně v čele výpravy a jako první jsem vyrazila bez zaváhání a razila cestu. Když jsme
pak vyšly ven, paní se ke mně přidala, teď už i mírně pobaveně a asi i trochu s oceněním a možná trochu
s obdivem sjela mé oblečení a bílé zablácené boty, smířlivě prohodila, jestli jsem to nějak přežila a omluvila se,
že na mě na začátku tak vyjela... Řekla jsem, že to nevadí a že prohlídka a výklad byly opravdu skvělé a že
za to moc děkuji.
Paní se zřejmě ten den naučila, že leccos může být jinak, než jak to na první pohled vypadá, a já jsem
si procvičila schopnost ovládnout se a moudře mlčet v pravou chvíli. Protože činy tak jako tak promluví.
17.7.2024: (pokračování):
Kdybych se nerozhodla nechat se večer, po čryřech hodinách cesty proti svým zvyklostem odvézt
do nějaké jeskyně, nevyřešila bych problém, který mě v tu chvíli trápil: že nás druhý den určitě vyhodí
z hotelu v obvyklý čas, tedy dopoledne, a já se budu sedm hodin někde plácat (představte si, že v této
oblasti už dlouhou dobu denně prší, takže oproti nám, kteří čekáme, kdy začnou stromy pouštět ovoce
suchem, jim tam všechno plesniví) a nebudu mít kde si odpočinout, což zpěvák, zejména klasikář, kterému
ve výdeji energie nepomáhá mikrofon, prakticky musí. V autě ale ten člověk, co nebyl Němec, řekl, že
musí bohužel večer odjet, přestože má zaplacený pokoj do dalšího dne. Zeptala jsem se ho, jestli bychom
jeho pokoj mohli využít. Pro vás je to možná normální, ale pro mě ne. Kdybych si proti svým zvyklostem
samotáře nešla s kafem sednout k jejich stolu, neměla bych kdy mu to připomenout a nešli bychom potom
spolu už i s Olgou po chodbě (bydlel hned ve vedlejším pokoji) a nedohadovala bych, že si k němu převe-
zeme kufry a dá mi kartu. Zároveň jsem se obrátila na Olgu, abych domluvila ještě vysazení v Humpolci,
a v tu chvíli mi z ruky vypadl mobil, spadl na zem a byl mrtvý. Hoch si ho ještě vzal na pokoj, ale za pár
minut mi ho přišel vrátit s definitivním vrcením hlavy. Kdyby mě takto neujistil, dělala bych si ještě plané
naděje, že ho třeba rozchodím. Takhle jsem věděla že jsem v pytli. Takže hlavní komunikační lekce byly
teprve přede mnou a s nimi i moje překonávání se. Když padnou systémy, v mém případě mobil, musíte
změnit plány a improvizovat. Humpolec ani jiné místo ,,někde cesou" bez mobilu nepřipadaly v úvahu.
Musela jsem použít Olgu, najít přes facebook mého přítele a požádat ho, aby napsal svoje telefonní číslo
(za socialismu jsme měli všechna telefonní čísla v hlavě. Díky mobilům degenerujeme. Nepamatujeme si
ani vlastní). Pak jsme mu zavolaly a já jsem s ním dohodla konkrétní autobus, kterým druhý den přijedu
z Prahy, neboť z nádraží je to k nám ještě tak 17 km.
Kdybych se nerozhodla nechat se večer, po čryřech hodinách cesty proti svým zvyklostem odvézt
do nějaké jeskyně, nevyřešila bych problém, který mě v tu chvíli trápil: že nás druhý den určitě vyhodí
z hotelu v obvyklý čas, tedy dopoledne, a já se budu sedm hodin někde plácat (představte si, že v této
oblasti už dlouhou dobu denně prší, takže oproti nám, kteří čekáme, kdy začnou stromy pouštět ovoce
suchem, jim tam všechno plesniví) a nebudu mít kde si odpočinout, což zpěvák, zejména klasikář, kterému
ve výdeji energie nepomáhá mikrofon, prakticky musí. V autě ale ten člověk, co nebyl Němec, řekl, že
musí bohužel večer odjet, přestože má zaplacený pokoj do dalšího dne. Zeptala jsem se ho, jestli bychom
jeho pokoj mohli využít. Pro vás je to možná normální, ale pro mě ne. Kdybych si proti svým zvyklostem
samotáře nešla s kafem sednout k jejich stolu, neměla bych kdy mu to připomenout a nešli bychom potom
spolu už i s Olgou po chodbě (bydlel hned ve vedlejším pokoji) a nedohadovala bych, že si k němu převe-
zeme kufry a dá mi kartu. Zároveň jsem se obrátila na Olgu, abych domluvila ještě vysazení v Humpolci,
a v tu chvíli mi z ruky vypadl mobil, spadl na zem a byl mrtvý. Hoch si ho ještě vzal na pokoj, ale za pár
minut mi ho přišel vrátit s definitivním vrcením hlavy. Kdyby mě takto neujistil, dělala bych si ještě plané
naděje, že ho třeba rozchodím. Takhle jsem věděla že jsem v pytli. Takže hlavní komunikační lekce byly
teprve přede mnou a s nimi i moje překonávání se. Když padnou systémy, v mém případě mobil, musíte
změnit plány a improvizovat. Humpolec ani jiné místo ,,někde cesou" bez mobilu nepřipadaly v úvahu.
Musela jsem použít Olgu, najít přes facebook mého přítele a požádat ho, aby napsal svoje telefonní číslo
(za socialismu jsme měli všechna telefonní čísla v hlavě. Díky mobilům degenerujeme. Nepamatujeme si
ani vlastní). Pak jsme mu zavolaly a já jsem s ním dohodla konkrétní autobus, kterým druhý den přijedu
z Prahy, neboť z nádraží je to k nám ještě tak 17 km.
(bude mít pokračování.
Slibuji, že to bude mít i poentu.)
Slibuji, že to bude mít i poentu.)
21.7.2024: pokračování
vsuvka:
Nejen učitelky si stěžovaly. Taky ředitelka sociálky z jednoho nejmenovaného města. Řekla, že není
pravda a ať nevěříme, co vláda říká o Ukrajincích u nás. ,,To je jen, aby lidi neřvali. POŘÁD MAJÍ VŠECHNO
ZADARMO." A že kdybychom věděli, co se do nich teď aktuálně rve a zvláště, jaké další částky jsou teď
aktuálně v plánu, nechtěli bychom vůbec být.
Někdo se občas zeptá - no dobře, mají nařízení, ale proč se, třeba ti učitelé, neozvou? Proč proti tomu
neprotestují? Proč poslechnou? Proč ta zrzavá důra, ta zdravotní sestra z demonstrací, vědomě zabíjí či
mrzačí lidi (pak, když je jasně, že se vítr obrací, si ve videu posype hlavu, řekne ,,ano, věděli jsem to, ale..."
a myslí si, že je vše odpuštěno, a dokonce se chce postavit do čela neočkovaných. Rozená komunistka.
V tomhle Rajchl zabodoval, když odhalil, že měla falešný očkovací průkaz, tedy žádná příkoří, kasírovala
dokonce v Anglii, protože tam to hodilo víc, tedy je to zrádce na všech frontách, a není tedy možné, aby
teď mluvila za neočkované, kteří trpěli (nemám nic proti tomu, že si někdo pořídil falešné potvrzení o covi-
dovém očkování, ale pak samozřejmě nemůže pomýšlet na takovouhle funkci). Trpěli díky takovýmhle
a jiným krávám. Proč doktoři, úřady, školy, školky, hudebky aj. dávají poslušně přednost Ukrajincům
před vlastními lidmi a neřeknou - ne, to není správné, to my dělat nebudeme? Tak si všimněte, komu vláda
neustále přidává: doktorům, učitelům a úředníkům. Je to takové držhubné.
vsuvka:
Nejen učitelky si stěžovaly. Taky ředitelka sociálky z jednoho nejmenovaného města. Řekla, že není
pravda a ať nevěříme, co vláda říká o Ukrajincích u nás. ,,To je jen, aby lidi neřvali. POŘÁD MAJÍ VŠECHNO
ZADARMO." A že kdybychom věděli, co se do nich teď aktuálně rve a zvláště, jaké další částky jsou teď
aktuálně v plánu, nechtěli bychom vůbec být.
Někdo se občas zeptá - no dobře, mají nařízení, ale proč se, třeba ti učitelé, neozvou? Proč proti tomu
neprotestují? Proč poslechnou? Proč ta zrzavá důra, ta zdravotní sestra z demonstrací, vědomě zabíjí či
mrzačí lidi (pak, když je jasně, že se vítr obrací, si ve videu posype hlavu, řekne ,,ano, věděli jsem to, ale..."
a myslí si, že je vše odpuštěno, a dokonce se chce postavit do čela neočkovaných. Rozená komunistka.
V tomhle Rajchl zabodoval, když odhalil, že měla falešný očkovací průkaz, tedy žádná příkoří, kasírovala
dokonce v Anglii, protože tam to hodilo víc, tedy je to zrádce na všech frontách, a není tedy možné, aby
teď mluvila za neočkované, kteří trpěli (nemám nic proti tomu, že si někdo pořídil falešné potvrzení o covi-
dovém očkování, ale pak samozřejmě nemůže pomýšlet na takovouhle funkci). Trpěli díky takovýmhle
a jiným krávám. Proč doktoři, úřady, školy, školky, hudebky aj. dávají poslušně přednost Ukrajincům
před vlastními lidmi a neřeknou - ne, to není správné, to my dělat nebudeme? Tak si všimněte, komu vláda
neustále přidává: doktorům, učitelům a úředníkům. Je to takové držhubné.
V neděli po půlnoci jsme tedy dorazili domů do Prahy. První věc, kterou před spaním zjistíte, když
nemáte mobil, je, že si nenařídíte budík, například na autobus v devět. Po nějaké chvíli jsem si vzpomněla,
že v kuchyni na lednici mám elektrické hodiny s rádiem, kterými jsem se kdysi, jako mladé děvče, denně
budila. Před asi třiceti šesti lety mi je otec přivezl z nějakého prohnilého kapitalismu, mají velké červeně
svítící digitální (!) - v té době velká hit, u nás nevídaný - číslice a stále jdou. Docela přesně. Rádio pořád
hraje. V té době se totiž lidé ještě zaměřovali na to, jak věci vylepšit, zlepšit jejich kvalitu, výkon, trvanlivost
a užitkovost. To se ještě nedělala ,,kurvítka". Před asi deseti lety jedna naše známá chodila s takovým
mladým mužem. Chvástal se jednou před mým kamarádem, když jsme tam byli na návštěvě, jakou má teď
skvělou práci na fakultě. Vymýšleli kurvítko do Mercedesu, aby přepínač blinkru (směrových světel) vydržel
jen 150 000 přepnutí a pak se rozbil. Říkala jsem jí tenkrát - hele, ty jsi samá zdravá výživa, české včeličky
a lesní školka - víš, že on tohle dělá a je z toho nadšený (jí se o tom totiž nezmínil)?. Abys nakonec neskončila
s někým, kdo je úplně na druhé straně. Dám radu: buďte velmi opatrní, když někomu zasahujete nebo radíte
ve vztahu, i když to myslíte upřímně a dobře, případně logicky. Nakonec se s ním sice rozešla, kvůli něčemu
jinému, ale dodnes mě mrzí, že jsem ji k tomu možná zviklala. Hodili se k sobě skvěle.
bude mít pokračování... a poentu
nemáte mobil, je, že si nenařídíte budík, například na autobus v devět. Po nějaké chvíli jsem si vzpomněla,
že v kuchyni na lednici mám elektrické hodiny s rádiem, kterými jsem se kdysi, jako mladé děvče, denně
budila. Před asi třiceti šesti lety mi je otec přivezl z nějakého prohnilého kapitalismu, mají velké červeně
svítící digitální (!) - v té době velká hit, u nás nevídaný - číslice a stále jdou. Docela přesně. Rádio pořád
hraje. V té době se totiž lidé ještě zaměřovali na to, jak věci vylepšit, zlepšit jejich kvalitu, výkon, trvanlivost
a užitkovost. To se ještě nedělala ,,kurvítka". Před asi deseti lety jedna naše známá chodila s takovým
mladým mužem. Chvástal se jednou před mým kamarádem, když jsme tam byli na návštěvě, jakou má teď
skvělou práci na fakultě. Vymýšleli kurvítko do Mercedesu, aby přepínač blinkru (směrových světel) vydržel
jen 150 000 přepnutí a pak se rozbil. Říkala jsem jí tenkrát - hele, ty jsi samá zdravá výživa, české včeličky
a lesní školka - víš, že on tohle dělá a je z toho nadšený (jí se o tom totiž nezmínil)?. Abys nakonec neskončila
s někým, kdo je úplně na druhé straně. Dám radu: buďte velmi opatrní, když někomu zasahujete nebo radíte
ve vztahu, i když to myslíte upřímně a dobře, případně logicky. Nakonec se s ním sice rozešla, kvůli něčemu
jinému, ale dodnes mě mrzí, že jsem ji k tomu možná zviklala. Hodili se k sobě skvěle.
bude mít pokračování... a poentu
23.7.2024: pokračování:
Po půlhodině bezúspěšného pátrání, jakže ten verk tenkrát fungoval, jsem těsně před jednou šla
s pokrčením ramen spát. I bez budíku jsem vstala v půl osmé a když jsem dojela na Anděla, měla jsem
dobrou čtvrthodinu času. Kdo někdy odjížděl z autobusového nádraží Na knížecí, ví, že dost dobře
nemůžete nedojít za patnáct minut z metra na nádraží. Mně se to nicméně podařilo a konsternovaně
jsem se dívala na zadek odjíždějícího autobusu. Ještě několik hodin poté jsem to stále přepočítávala
a nikdy mi to nehodilo logický výsledek. V první řadě jsem potřebovala zjistit, kolik je hodin. V Praze
se stalo hnusným zvykem rušit všude hodiny a že nejsou ani na nádraží, je už opravdu nesvéprávné.
Rozhlédla jsem se. Jediným, kdo široko daleko seděl na prázdných lavičkách, byl evidentní Ukrajinec,
právě takový ten typ, který nechcete potkávat, natož s ním mluvit. Co naplat - začala moje další lekce
v komunikaci. Nadechla jsem se, přistoupila k němu a zdvořile jsem se ho zeptala, kolik je hodin. Dvě
až tři vteřiny nereagoval a zjevně rozvažoval, jestli by mu prošlo dělat, že tu není. Pak zvedl pomalu
oči a ujistil se, že mluvím skutečně na něj. Bylo zjevné, že sdílí stejné nadšení z komunikace jako já.
Zopakovala jsem otázku a poklepala si na zápěstí, jak se to dělalo dříve, když jste se chtěli někoho
na dálku zeptat nebo ho upozornit na ubíhající čas. Zvedl ke mně ruku se zápěstím a ukázal mi velký
digitální ciferník. 9.02. Takže mi to skutečně ujelo. Tedy první úkol - musím dát svému příteli vědět,
že daným autobusem nepřijedu. Rozhlédla jsem se a zamířila k jediné ženě, hezky oblečené, která
stála na druhém konci nástupiště. Byla také Ukrajinka. Když začala mluvit rusky, povzdechla jsem si
a začala se rozhlížet po někom jiném, ale zeptala se, co potřebuju, tak jsem jí to řekla. Je pro mě
opravdu těžké, říct někomu, že bych si od něj potřebovala zavolat, ale pak jsem si řekla, že když jí
ten mobil dva roky platím, nebude možná od věci, když si z něj aspoň jednou zavolám, a vytáhla
jsem lístek s telefonním číslem, které mi napsala Olga. Informovala jsem přítele, že má ještě hodinu
času navíc a začala jsem čekat. V půl desáté přišla na nástupiště další žena, tentokrát bílá, chci říct
česká (jedním okem se dívám na něco s indiány, tak to mě zmátlo). Asi se mě na něco zeptala, tak
jsem se s ní dala do řeči a chvíli jsme si povídaly. Kdybych to neudělala...
Za další asi čtvrthodinu jsem si uvědomila, že se nástupiště povážlivě plní, a uvědomila jsem si,
že bych se do tohoto autobusu nemusela vůbec dostat. Chytla mě panika, že je možná už teď
vyprodaný. Šla jsem tedy opět za tou paní a řekla jí, že mám takový problém... a rychle jsem
pokračovala, aby si nemyslela, že chci peníze. Kdybych si s ní předtím nepovídala, nevím, jak bych
dokázala požádat ji o následující službu. Potřebovala jsem zavolat příteli, aby mi urychleně koupil
jízdenku a poslal ji na její mobil. Neměla s tím problém, vždyť jsme se už znaly. Míst bylo ještě sedm.
Téměř všichni už byli v autobuse a jízdenka stále nepřicházela. Nepodařilo se mu ji poslat. Nakonec
jsme znovu zavolaly a on mi nadiktoval kód a já ho zopakovala paní řidičce. V rámci komunikační
lekce jsem jsem se ještě musela na něčem domluvit v autobuse se svojí spolusedící, která mluvila
pouze anglicky (na Moravě jsem zjistila, že pokud u stolu jeden člověk mluví anglicky, tedy nemluví
česky, začnou mluvit anglicky všichni, a to samozřejmě i na vás, a že tedy musím se svojí angličtinou
trochu přitvrdit. Na domluvu, že sice mám místo u okna, ale pokud by tam slečna chtěla sedět,
není to problém a nemusí si přesedat, to ale bohatě stačilo). Pak jsem už konečně bez problémů
dorazila domů a lekce skončila. Když jsem pak doma vytáhla mrtvý mobil, řekla jsem - na kynezce
nám kdysi říkali, že rozbité a ztracené telefony je vždy nějaký zásadní problém nebo výrazná změna
v komunikaci. V mém životě to tak každopádně bylo velmi důsledně. Přítel se kysele ušklíbl a vytáhl
z kapsy svůj mobil s roztříštěnou obrazovkou.
bude mít poslední pokračování a konečně poentu
Po půlhodině bezúspěšného pátrání, jakže ten verk tenkrát fungoval, jsem těsně před jednou šla
s pokrčením ramen spát. I bez budíku jsem vstala v půl osmé a když jsem dojela na Anděla, měla jsem
dobrou čtvrthodinu času. Kdo někdy odjížděl z autobusového nádraží Na knížecí, ví, že dost dobře
nemůžete nedojít za patnáct minut z metra na nádraží. Mně se to nicméně podařilo a konsternovaně
jsem se dívala na zadek odjíždějícího autobusu. Ještě několik hodin poté jsem to stále přepočítávala
a nikdy mi to nehodilo logický výsledek. V první řadě jsem potřebovala zjistit, kolik je hodin. V Praze
se stalo hnusným zvykem rušit všude hodiny a že nejsou ani na nádraží, je už opravdu nesvéprávné.
Rozhlédla jsem se. Jediným, kdo široko daleko seděl na prázdných lavičkách, byl evidentní Ukrajinec,
právě takový ten typ, který nechcete potkávat, natož s ním mluvit. Co naplat - začala moje další lekce
v komunikaci. Nadechla jsem se, přistoupila k němu a zdvořile jsem se ho zeptala, kolik je hodin. Dvě
až tři vteřiny nereagoval a zjevně rozvažoval, jestli by mu prošlo dělat, že tu není. Pak zvedl pomalu
oči a ujistil se, že mluvím skutečně na něj. Bylo zjevné, že sdílí stejné nadšení z komunikace jako já.
Zopakovala jsem otázku a poklepala si na zápěstí, jak se to dělalo dříve, když jste se chtěli někoho
na dálku zeptat nebo ho upozornit na ubíhající čas. Zvedl ke mně ruku se zápěstím a ukázal mi velký
digitální ciferník. 9.02. Takže mi to skutečně ujelo. Tedy první úkol - musím dát svému příteli vědět,
že daným autobusem nepřijedu. Rozhlédla jsem se a zamířila k jediné ženě, hezky oblečené, která
stála na druhém konci nástupiště. Byla také Ukrajinka. Když začala mluvit rusky, povzdechla jsem si
a začala se rozhlížet po někom jiném, ale zeptala se, co potřebuju, tak jsem jí to řekla. Je pro mě
opravdu těžké, říct někomu, že bych si od něj potřebovala zavolat, ale pak jsem si řekla, že když jí
ten mobil dva roky platím, nebude možná od věci, když si z něj aspoň jednou zavolám, a vytáhla
jsem lístek s telefonním číslem, které mi napsala Olga. Informovala jsem přítele, že má ještě hodinu
času navíc a začala jsem čekat. V půl desáté přišla na nástupiště další žena, tentokrát bílá, chci říct
česká (jedním okem se dívám na něco s indiány, tak to mě zmátlo). Asi se mě na něco zeptala, tak
jsem se s ní dala do řeči a chvíli jsme si povídaly. Kdybych to neudělala...
Za další asi čtvrthodinu jsem si uvědomila, že se nástupiště povážlivě plní, a uvědomila jsem si,
že bych se do tohoto autobusu nemusela vůbec dostat. Chytla mě panika, že je možná už teď
vyprodaný. Šla jsem tedy opět za tou paní a řekla jí, že mám takový problém... a rychle jsem
pokračovala, aby si nemyslela, že chci peníze. Kdybych si s ní předtím nepovídala, nevím, jak bych
dokázala požádat ji o následující službu. Potřebovala jsem zavolat příteli, aby mi urychleně koupil
jízdenku a poslal ji na její mobil. Neměla s tím problém, vždyť jsme se už znaly. Míst bylo ještě sedm.
Téměř všichni už byli v autobuse a jízdenka stále nepřicházela. Nepodařilo se mu ji poslat. Nakonec
jsme znovu zavolaly a on mi nadiktoval kód a já ho zopakovala paní řidičce. V rámci komunikační
lekce jsem jsem se ještě musela na něčem domluvit v autobuse se svojí spolusedící, která mluvila
pouze anglicky (na Moravě jsem zjistila, že pokud u stolu jeden člověk mluví anglicky, tedy nemluví
česky, začnou mluvit anglicky všichni, a to samozřejmě i na vás, a že tedy musím se svojí angličtinou
trochu přitvrdit. Na domluvu, že sice mám místo u okna, ale pokud by tam slečna chtěla sedět,
není to problém a nemusí si přesedat, to ale bohatě stačilo). Pak jsem už konečně bez problémů
dorazila domů a lekce skončila. Když jsem pak doma vytáhla mrtvý mobil, řekla jsem - na kynezce
nám kdysi říkali, že rozbité a ztracené telefony je vždy nějaký zásadní problém nebo výrazná změna
v komunikaci. V mém životě to tak každopádně bylo velmi důsledně. Přítel se kysele ušklíbl a vytáhl
z kapsy svůj mobil s roztříštěnou obrazovkou.
bude mít poslední pokračování a konečně poentu
vsuvka: asi před pěti dny přišla zpráva - ,,od teď není vhodné cestovat do Ameriky". Obávám se,
že to bude trvat do odvolání, bude-li ovšem kdy nějaké.
že to bude trvat do odvolání, bude-li ovšem kdy nějaké.
27.7.2024:
To, co jsem chtěla říct, je, celkem očekávatelně, že tohle byl ,,jeden blbý" rozbitý mobil. (Jedna
moje známá, která se mě před necelými dvěma týdny ptala, jestli ,,můžou" letět do Ameriky, a já
jsem řekla, že ještě těsně ano, mi napsala: ,,Děkuji za příspěvek. Za oceánem nás málem přepadli
feťáci, zatkla policie a uletělo letadlo, ale naštěstí jsme předevčírem šťastně přiletěli do Evropy, tedy
do olympijské Paříže, což je samo o sobě výzva. Jo, a taky se mi podařilo ztratit mobil). Mé trable
byly v podstatě banální, lidé kolem mě měli mobily, auta, internet a těch posledních 15 km z Písku
domů bych při nejhorším došla. Ale zkusme si představit, že by to nefungovalo nikomu. Tedy bude-li
cosi jako Velký reset, jakože do jisté míry bude zcela jistě, měli bychom se připravit na všechno, co
nás napadne, že by mohl být problém. Mít doma zásobu suchých potravin na pár týdnů, čistou vodu,
pokud máte studnu, tak zřejmě rumpál. Svíčky by měly být v každé domácnosti samozřejmostí, pokud
ne, budete holt chodit brzo spát. NECHÁVEJTE SI DOMA DOSTATEČNOU HOTOVOST. Vždycky bude
co koupit, ale budete potřebovat naftu (benzin), abyste si pro to dojeli. Autobusy (městské) a tramvaje
skutečně nemusí několik dní fungovat a auto bude zcela nejspolehlivější prostředek (kolo, samozřejmě,
nebuďte malicherní). Koně ve městě pře činžákem nebudete mít kde zaparkovat, abych předešla dalším
vtipným doložkám.
,,Tak máme za sebou toho strašného patnáctého", řeklo mi to šestnáctého, ,,a teď už půjde všechno
jen k lepšímu". Nechtěla jsem vás strašit, ale 15.7. ,,to" od začátku roku avizovalo jako zdaleka nejdůležitější
datum roku, neboť se mohlo stát NAPROSTO COKOLI. Přežili jsme, a to je fajn, a proto se můžeme sou-
středit na další důležitá data. Ještě tak do 22. systém velmi vážněl a váhal, než konečně zaznělo, poprvé,
to dlouho očekávané: ,,můžete se těšit". Pamatujete, jak jsme byli nervózní, zoufalí, hysteričtí až vyděšení
těch pár dnů před 15. a někdo i den dva po? Bylo proč...A co dnes? Cítíte se stejně? Vždyť je to jen o týden
a kus dál... Od 15. - 16. začala doba komunikace. Projeví se to ve všech třídách a ve všech vrstvách. Na celém
světě.
Včera byl den velmi zvláštní. Několikrát, při různých otázkách, jsem dostávala odpověď: ,,Ano, určitě.
V žádném případě". Odpovědi chodily ze dvou různých alternativ. Když jsem se na to zeptala, odpověď
byla, že několik let se k nám blížila jiná, druhá rovina, dá se říci jiný vesmír, vlastně jakýsi ,,protilehlý
vesmír", a teˇd (včera) se s tím ,,naším" prolnuly. Začne platit, začala platit jiná rovina. V té má Zlo sílu
experimentální, ale začne mu ubývat na síle praktické.
To, co jsem chtěla říct, je, celkem očekávatelně, že tohle byl ,,jeden blbý" rozbitý mobil. (Jedna
moje známá, která se mě před necelými dvěma týdny ptala, jestli ,,můžou" letět do Ameriky, a já
jsem řekla, že ještě těsně ano, mi napsala: ,,Děkuji za příspěvek. Za oceánem nás málem přepadli
feťáci, zatkla policie a uletělo letadlo, ale naštěstí jsme předevčírem šťastně přiletěli do Evropy, tedy
do olympijské Paříže, což je samo o sobě výzva. Jo, a taky se mi podařilo ztratit mobil). Mé trable
byly v podstatě banální, lidé kolem mě měli mobily, auta, internet a těch posledních 15 km z Písku
domů bych při nejhorším došla. Ale zkusme si představit, že by to nefungovalo nikomu. Tedy bude-li
cosi jako Velký reset, jakože do jisté míry bude zcela jistě, měli bychom se připravit na všechno, co
nás napadne, že by mohl být problém. Mít doma zásobu suchých potravin na pár týdnů, čistou vodu,
pokud máte studnu, tak zřejmě rumpál. Svíčky by měly být v každé domácnosti samozřejmostí, pokud
ne, budete holt chodit brzo spát. NECHÁVEJTE SI DOMA DOSTATEČNOU HOTOVOST. Vždycky bude
co koupit, ale budete potřebovat naftu (benzin), abyste si pro to dojeli. Autobusy (městské) a tramvaje
skutečně nemusí několik dní fungovat a auto bude zcela nejspolehlivější prostředek (kolo, samozřejmě,
nebuďte malicherní). Koně ve městě pře činžákem nebudete mít kde zaparkovat, abych předešla dalším
vtipným doložkám.
,,Tak máme za sebou toho strašného patnáctého", řeklo mi to šestnáctého, ,,a teď už půjde všechno
jen k lepšímu". Nechtěla jsem vás strašit, ale 15.7. ,,to" od začátku roku avizovalo jako zdaleka nejdůležitější
datum roku, neboť se mohlo stát NAPROSTO COKOLI. Přežili jsme, a to je fajn, a proto se můžeme sou-
středit na další důležitá data. Ještě tak do 22. systém velmi vážněl a váhal, než konečně zaznělo, poprvé,
to dlouho očekávané: ,,můžete se těšit". Pamatujete, jak jsme byli nervózní, zoufalí, hysteričtí až vyděšení
těch pár dnů před 15. a někdo i den dva po? Bylo proč...A co dnes? Cítíte se stejně? Vždyť je to jen o týden
a kus dál... Od 15. - 16. začala doba komunikace. Projeví se to ve všech třídách a ve všech vrstvách. Na celém
světě.
Včera byl den velmi zvláštní. Několikrát, při různých otázkách, jsem dostávala odpověď: ,,Ano, určitě.
V žádném případě". Odpovědi chodily ze dvou různých alternativ. Když jsem se na to zeptala, odpověď
byla, že několik let se k nám blížila jiná, druhá rovina, dá se říci jiný vesmír, vlastně jakýsi ,,protilehlý
vesmír", a teˇd (včera) se s tím ,,naším" prolnuly. Začne platit, začala platit jiná rovina. V té má Zlo sílu
experimentální, ale začne mu ubývat na síle praktické.
Takže co jsem to psala 3. a 4.8. minulého roku?
Mnoho lidí si v těchto dnech stěžovalo a stěžuje, že je velmi bolí kolena, někdy i ramena, nemohou chodit,
mají brnění v nohách či rukách nebo v obojím a dokonce chvíli nebo i pár dnů necitlivost, jako by jim končetina
mrtvěla. Neděste se. Brzy to přestane. Není to skutečný problém, je to jen sugesce s nějakým svinstvem
ve vzduchu. Napadá to nervová zakončení. Jezte hodně věcí na imunitu, Kdo má kapky z echinacey, bohatě
to stačí, 1-3x denně 15-25 kapek, 5-10 dnů.
(U mého přítele zabrala bylinka - jen tak mě to napadlo - žabinec ptačinec. Když jsem plela truhlík, jednu
hrst jsem si zadumaně nechala a nevyhodila k ostatnímu a večer jsem mu ji rozemletou ve vrstvě naplácala
na koleno, zavázala a nechala do rána. Nemůžete ji nenajít, roste běžně na vlhčích místech. Musí být čerstvá,
nikoli sušená. V sobě můžete podpořit léčbu tématem: dělat správné kroky. Prostě se nad tím jenom
zamyslete. Protože i sugesce je na stejné téma: ,,Udělejte ten správný krok. Nechejte se očkovat"
Vy ale udělejte ty správné kroky.
Pořád mi vycházelo, že většina Ukrajinců emigruje do Ruska. Znovu se mi to objevovalo v minulých dnech.
Možná víte, že Ukrajincům u nás i jinde v Evropě končí ochranná a pobytová lhůta a musí si znovu zažádat.
A musí si obnovit pasy. Ukrajinská velvyslanectví, a to i v jiných zemích Evropy, jim pasy nevydávají, protože
to Zelenský zakázal. Mají si pro ně dojet na Ukrajinu. Tam je ale dost jistě čeká odchycení do armády, jenže
tady dost možná také. Navíc bez pasu, tj. bez dokladů jim banky nevydají peníze, sociálky dávky atd., končí
jim ubytování. Měli nařízeno Zelenským) se do půlky července zaregistrovat (spousta z nich je tu načerno),
a pokud tak neučinili, jsou bez dokladů. A to se týká i těch, kteří jsou tu už léta a teď jim zrovna skončily pasy.
Jediná země, která je jim otevřená, kam mohou přijet třeba jen na řidičák nebo jakýkoli jiný doklad, mládež
do osmnácti dokonce je tak, země, která jim otvírá svou náruč a říká: ,,Pojďte, děti moje", je Rusko. Nemají
kam jinam utéct. Myslím si, že mnoho žen se vrátí na Ukrajinu a mnoho mužů uteče do Ruska; Zároveň
,,vidím", že jich mnoho opět z Ruska vyhostí - no pokud tam budou dělat to, co u nás, či pokud se zjistí, že
patří ke zběři jménem AZOV, je to pochopitelné. V Rusku mají rádi pořádek. A nemají rádi zrádce.
Mnoho lidí si v těchto dnech stěžovalo a stěžuje, že je velmi bolí kolena, někdy i ramena, nemohou chodit,
mají brnění v nohách či rukách nebo v obojím a dokonce chvíli nebo i pár dnů necitlivost, jako by jim končetina
mrtvěla. Neděste se. Brzy to přestane. Není to skutečný problém, je to jen sugesce s nějakým svinstvem
ve vzduchu. Napadá to nervová zakončení. Jezte hodně věcí na imunitu, Kdo má kapky z echinacey, bohatě
to stačí, 1-3x denně 15-25 kapek, 5-10 dnů.
(U mého přítele zabrala bylinka - jen tak mě to napadlo - žabinec ptačinec. Když jsem plela truhlík, jednu
hrst jsem si zadumaně nechala a nevyhodila k ostatnímu a večer jsem mu ji rozemletou ve vrstvě naplácala
na koleno, zavázala a nechala do rána. Nemůžete ji nenajít, roste běžně na vlhčích místech. Musí být čerstvá,
nikoli sušená. V sobě můžete podpořit léčbu tématem: dělat správné kroky. Prostě se nad tím jenom
zamyslete. Protože i sugesce je na stejné téma: ,,Udělejte ten správný krok. Nechejte se očkovat"
Vy ale udělejte ty správné kroky.
Pořád mi vycházelo, že většina Ukrajinců emigruje do Ruska. Znovu se mi to objevovalo v minulých dnech.
Možná víte, že Ukrajincům u nás i jinde v Evropě končí ochranná a pobytová lhůta a musí si znovu zažádat.
A musí si obnovit pasy. Ukrajinská velvyslanectví, a to i v jiných zemích Evropy, jim pasy nevydávají, protože
to Zelenský zakázal. Mají si pro ně dojet na Ukrajinu. Tam je ale dost jistě čeká odchycení do armády, jenže
tady dost možná také. Navíc bez pasu, tj. bez dokladů jim banky nevydají peníze, sociálky dávky atd., končí
jim ubytování. Měli nařízeno Zelenským) se do půlky července zaregistrovat (spousta z nich je tu načerno),
a pokud tak neučinili, jsou bez dokladů. A to se týká i těch, kteří jsou tu už léta a teď jim zrovna skončily pasy.
Jediná země, která je jim otevřená, kam mohou přijet třeba jen na řidičák nebo jakýkoli jiný doklad, mládež
do osmnácti dokonce je tak, země, která jim otvírá svou náruč a říká: ,,Pojďte, děti moje", je Rusko. Nemají
kam jinam utéct. Myslím si, že mnoho žen se vrátí na Ukrajinu a mnoho mužů uteče do Ruska; Zároveň
,,vidím", že jich mnoho opět z Ruska vyhostí - no pokud tam budou dělat to, co u nás, či pokud se zjistí, že
patří ke zběři jménem AZOV, je to pochopitelné. V Rusku mají rádi pořádek. A nemají rádi zrádce.
Jo, tak ta důležitá data. Asi v nejbližších dobách nejpozoruhodnější je polovina srpna. Objevuje se mi tu
cosi jako ,,státní převrat", osvobození a tak. Skončí nějaké těžší období. Další částí je polovina září. Není už
ale nic, čeho bychom se měli nějak výrazně bát. Pád ekonomiky. Neřekla jsem to? V polovině srpna je tu cosi
jako pád ekonomiky. Ale každopádně se nám asi uleví.
cosi jako ,,státní převrat", osvobození a tak. Skončí nějaké těžší období. Další částí je polovina září. Není už
ale nic, čeho bychom se měli nějak výrazně bát. Pád ekonomiky. Neřekla jsem to? V polovině srpna je tu cosi
jako pád ekonomiky. Ale každopádně se nám asi uleví.
A ještě jednou - na podzim, tj. od září jsem viděla mnoho vyděšených a šílících očkovaných. Může to
souviset s tím, co teď řeší celý svět, že česká republika vydala statistiku za rok 2021 - 22, co se týče očkování
na covid: kompletní soupis, (samozřejmě beze jmen) - rok narození, přesná data očkování a jakou šarží
a datum úmrtí, pokud nastalo. Dodnes byli očkováni lidé ještě dva týdny po očkování vedeni jako neočkovaní,
takže všichni ti, co sebou sekli hned v ordinaci, a nebylo jich málo, nebyli v kolonce ,,zemřel po očkování".
Stejně tak ženy, které hned po očkování či do dvou týdnů potratily, a těch také nebylo málo. Takže tím se
nám čísla hodně změní. Dost možná si někdo vyžádá statistiku za rok 2023 anebo aktuální. To je konečně
to, co to chtělo. Nebudeme už nazýváni dezinformátory. Nebo budeme, od paranoiků. A těch bude...
Nechtěli nás slyšet, nechtějí nás slyšet, nebudou slyšet...
Hm, říkala jsem, že bude pršet. Prý ,,díval jsem se a všichni říkali, že nebude". Ach jo, ti chlapi, kdyby
radši naslouchali...
souviset s tím, co teď řeší celý svět, že česká republika vydala statistiku za rok 2021 - 22, co se týče očkování
na covid: kompletní soupis, (samozřejmě beze jmen) - rok narození, přesná data očkování a jakou šarží
a datum úmrtí, pokud nastalo. Dodnes byli očkováni lidé ještě dva týdny po očkování vedeni jako neočkovaní,
takže všichni ti, co sebou sekli hned v ordinaci, a nebylo jich málo, nebyli v kolonce ,,zemřel po očkování".
Stejně tak ženy, které hned po očkování či do dvou týdnů potratily, a těch také nebylo málo. Takže tím se
nám čísla hodně změní. Dost možná si někdo vyžádá statistiku za rok 2023 anebo aktuální. To je konečně
to, co to chtělo. Nebudeme už nazýváni dezinformátory. Nebo budeme, od paranoiků. A těch bude...
Nechtěli nás slyšet, nechtějí nás slyšet, nebudou slyšet...
Hm, říkala jsem, že bude pršet. Prý ,,díval jsem se a všichni říkali, že nebude". Ach jo, ti chlapi, kdyby
radši naslouchali...
29.7.2024:
Před asi týdnem a půl jsem se jen tak pro zajímavost koukla na Zelenského. Byl v malé prázdné místnosti
a chodil od jedné zdi k druhé, vždy se k jedné rozešel. jako by chtěl někam jít, ale nebyl tam východ, tak to
zkusil k opačné, ale tam taky nebyl východ. ,,Co mám dělat? Vůbec nevím, co teď mám dělat".
No zvolil řešení hodné sama sebe. V situaci, kdy bývalý poradce prezidenta Ukrajiny O. Arestovič oznámil,
že chce kandidovat ve volbách a že je blízko čas, kdy si potřeseme rukou s Putinem v uzavření míru - mohu
udělat to, co Zelenský nemůže - vzal iniciativu do svých rukou. Nenechá přece slávu a pozornost a nedejbože
snad i vděčnost světa přenést na někoho jiného. Delegace z Vatikánu bez obav přijela a procházela se
po Kyjevě - zřejmě věřili, že je Bůh ochrání. Nevím, proč v tom případě nehýřili stejnou důvěrou za covidu,
a nepustili věřící do kostela. Nebo možná věděli, že Putin by nezaútočil na církevní představitele - oproti
Zelenskému. Zelenský se tedy nechal slyšel, že by bylo třeba válku ukončit, aby zbytečně neumírali lidé.
Katoličtí hodnostáři to jistě rádi slyšeli. Jejich církev byla také vždy mírumilovná a vybíjela lidi také jen
pro svoje zájmy.
Před asi týdnem a půl jsem se jen tak pro zajímavost koukla na Zelenského. Byl v malé prázdné místnosti
a chodil od jedné zdi k druhé, vždy se k jedné rozešel. jako by chtěl někam jít, ale nebyl tam východ, tak to
zkusil k opačné, ale tam taky nebyl východ. ,,Co mám dělat? Vůbec nevím, co teď mám dělat".
No zvolil řešení hodné sama sebe. V situaci, kdy bývalý poradce prezidenta Ukrajiny O. Arestovič oznámil,
že chce kandidovat ve volbách a že je blízko čas, kdy si potřeseme rukou s Putinem v uzavření míru - mohu
udělat to, co Zelenský nemůže - vzal iniciativu do svých rukou. Nenechá přece slávu a pozornost a nedejbože
snad i vděčnost světa přenést na někoho jiného. Delegace z Vatikánu bez obav přijela a procházela se
po Kyjevě - zřejmě věřili, že je Bůh ochrání. Nevím, proč v tom případě nehýřili stejnou důvěrou za covidu,
a nepustili věřící do kostela. Nebo možná věděli, že Putin by nezaútočil na církevní představitele - oproti
Zelenskému. Zelenský se tedy nechal slyšel, že by bylo třeba válku ukončit, aby zbytečně neumírali lidé.
Katoličtí hodnostáři to jistě rádi slyšeli. Jejich církev byla také vždy mírumilovná a vybíjela lidi také jen
pro svoje zájmy.
30.7.2024:
Jedna věc mě lehce znepokojuje. Už měsíce se mi ukazuje, že Zelenský na nás chce zaútočit. Má něco
za lubem a nechává si to na konec. Kdyby naši lidé - ne naše vláda - se snad chtěli vzbouřit. Možná ale
nejde o bombový útok, jak se mi zprvu zdálo (možná že už), ale o ekonomický. Nemyslím to, že nám
Ukrajinci už rozkradli, co mohli, ale skutečný útok na náš státní důchod. Proč by to neudělali? Vždyť Ukrajinci
sedí na mnoha strategických místech v naší zemi a vlastní mnohé společnosti, které by takovou věc mohly
umožnit.
Jedna věc mě lehce znepokojuje. Už měsíce se mi ukazuje, že Zelenský na nás chce zaútočit. Má něco
za lubem a nechává si to na konec. Kdyby naši lidé - ne naše vláda - se snad chtěli vzbouřit. Možná ale
nejde o bombový útok, jak se mi zprvu zdálo (možná že už), ale o ekonomický. Nemyslím to, že nám
Ukrajinci už rozkradli, co mohli, ale skutečný útok na náš státní důchod. Proč by to neudělali? Vždyť Ukrajinci
sedí na mnoha strategických místech v naší zemi a vlastní mnohé společnosti, které by takovou věc mohly
umožnit.
Fiala je velmi pyšný, jak postavil na nohy naši ekonomiku a jak si zde vede vůbec. Taky na to, že se daří
prázdná pracovní místa, tedy místa, na kterých akutně chybí lidé, zaplňovat Ukrajinci. Jak zoufale jsme je
potřebovali! Jaké štěstí, že je máme! Jak nám vytrhli trn z paty! Je se sebou tak spokojený. Jeho projevy
dost připomínají projevy Bidena.
Před nějakými týdny mi ,,Dívka z povodí Labe" psala: její manžel má horečku, bolí ho břicho, zvrací. Chce
k doktorovi. Řekla jsem jí, ať ho vezme k doktorovi - aspoň ho prohlídne a bude vědět, na čem je. Koukla jsem
na to, ale neviděla jsem žádnou nemoc. ,,Nemůže mít nějakou otravu? Nesněd něco špatného?" Zeptala se ho,
ale řekl, že o ničem neví. Druhý den tedy jeli do nemocnice na pohotovost. V nemocnici si ho nechali. Hned
do něj narvali antibiotika a analgetika, ale ještě druhý den (prozradím, že ještě i ten další) den byla diagnóza:
nemáme tušení, co mu je. Druhý den lékař vytasil jakousi ,,diagnózu".: ,,Štítná žláza, mozkové funkce, břišní kýla". Sudkulatýrystupijetujekáratentoryje. No i člověk nepříliš zběhlý v medicíně odhadne, že jako diagnóza je to
hodně divoká říkačka. Když se první den zmínila o možnosti otravy, ignorovali ji . Když se jednoho doktora
zeptala druhý den, jestli by to nemohla být otrava, pokrčil rameny a řekl ..No. asi mohla". Ale dřívější ,,diagnózu"
opět změnili na ,,příčina neznámá", neboli ,,nevíme". Zamyslela jsem se. Bylo to hned po té vlně těch obrovských
veder. Znovu jsem se zeptala paní, ta udeřila na manžela a on přiznal. či si zkrátka vzpomněl, že si v práci
o přestávce dal párek v rohlíku. Dál už nemusíte mít zvláštní fantazii. Majitel stánku zajede do Kauflandu nebo
do Makra, naloží balíky párků zabalených v igelitu do té rozpečené dodávky... Obyčejný botulotoxin. Všechny
příznaky. ,,Copak jsou ti doktoři úplně tupí?" napsala jsem jí. Jejího muže pustili po třech dnech, už mu bylo dobře,
dokonce i ta kýla tak nějak zmizela. Propustili ho s diagnózou ,,příčina neznámá". V jejich nemocnici prý slouží
(jako doktoři) převážně Ukrajinci. Určitě to s tím nijak nesouvisí. Všichni budou zkušení odborníci. jen nikdo nemá
to srdce na těch chudácích vystresovaných válkou chtít, aby se mezi padající bomby vrátili pro diplomy.
Minulý týden byla moje kamarádka u své zubařky. Ta jí řekla, že na místa zubařů (kterých je kritický nedostatek.
to víme), jsou teď masově obsazovaní Ukrajinci. Další Fialova výhra na pracovním trhu s nedostatkem odborníků.
,,Ale nebojte se", řekla zubařka, ..oni je na vás hned nepustí samotné. Budou mít po tři roky vedle sebe asistenta
a za ty tři roky se to už nějak naučí". Takže naši lidé chodí šest let do školy. Tihle do školy vůbec chodit nebudou,
jen to za tři roky tak nějak odkoukají, s asistentem, kterého zaplatíme my, a samozřejmě budou rovnou dostávat
plat, protože nejsou studenti, ale budou mít statut jakýchsi zaučujících se doktorů. Na diplomy pod troskami
z ruských (čti ukrajinských) bomb se tady asi nehraje vůbec. No - máme se tedy na co těšit. Totiž vy, protože já
mám skvělého zubaře, i když spořím prakticky jen na něj, zvláště teď. Před časem jsem měla dost důvtipu, abych
do pořadníku nechala zapsat i svého syna, a již na něj přišla řada. Teď tam ještě přibyde můj přítel. Rozbolely ho
zuby, tak včera zavolal svému lékaři a zjistil, že je už dva roky mrtvý. Ten zubař, myslím. To víte, ten šel hned,
z protekce, na doporučení svých studovaných kolegů...
prázdná pracovní místa, tedy místa, na kterých akutně chybí lidé, zaplňovat Ukrajinci. Jak zoufale jsme je
potřebovali! Jaké štěstí, že je máme! Jak nám vytrhli trn z paty! Je se sebou tak spokojený. Jeho projevy
dost připomínají projevy Bidena.
Před nějakými týdny mi ,,Dívka z povodí Labe" psala: její manžel má horečku, bolí ho břicho, zvrací. Chce
k doktorovi. Řekla jsem jí, ať ho vezme k doktorovi - aspoň ho prohlídne a bude vědět, na čem je. Koukla jsem
na to, ale neviděla jsem žádnou nemoc. ,,Nemůže mít nějakou otravu? Nesněd něco špatného?" Zeptala se ho,
ale řekl, že o ničem neví. Druhý den tedy jeli do nemocnice na pohotovost. V nemocnici si ho nechali. Hned
do něj narvali antibiotika a analgetika, ale ještě druhý den (prozradím, že ještě i ten další) den byla diagnóza:
nemáme tušení, co mu je. Druhý den lékař vytasil jakousi ,,diagnózu".: ,,Štítná žláza, mozkové funkce, břišní kýla". Sudkulatýrystupijetujekáratentoryje. No i člověk nepříliš zběhlý v medicíně odhadne, že jako diagnóza je to
hodně divoká říkačka. Když se první den zmínila o možnosti otravy, ignorovali ji . Když se jednoho doktora
zeptala druhý den, jestli by to nemohla být otrava, pokrčil rameny a řekl ..No. asi mohla". Ale dřívější ,,diagnózu"
opět změnili na ,,příčina neznámá", neboli ,,nevíme". Zamyslela jsem se. Bylo to hned po té vlně těch obrovských
veder. Znovu jsem se zeptala paní, ta udeřila na manžela a on přiznal. či si zkrátka vzpomněl, že si v práci
o přestávce dal párek v rohlíku. Dál už nemusíte mít zvláštní fantazii. Majitel stánku zajede do Kauflandu nebo
do Makra, naloží balíky párků zabalených v igelitu do té rozpečené dodávky... Obyčejný botulotoxin. Všechny
příznaky. ,,Copak jsou ti doktoři úplně tupí?" napsala jsem jí. Jejího muže pustili po třech dnech, už mu bylo dobře,
dokonce i ta kýla tak nějak zmizela. Propustili ho s diagnózou ,,příčina neznámá". V jejich nemocnici prý slouží
(jako doktoři) převážně Ukrajinci. Určitě to s tím nijak nesouvisí. Všichni budou zkušení odborníci. jen nikdo nemá
to srdce na těch chudácích vystresovaných válkou chtít, aby se mezi padající bomby vrátili pro diplomy.
Minulý týden byla moje kamarádka u své zubařky. Ta jí řekla, že na místa zubařů (kterých je kritický nedostatek.
to víme), jsou teď masově obsazovaní Ukrajinci. Další Fialova výhra na pracovním trhu s nedostatkem odborníků.
,,Ale nebojte se", řekla zubařka, ..oni je na vás hned nepustí samotné. Budou mít po tři roky vedle sebe asistenta
a za ty tři roky se to už nějak naučí". Takže naši lidé chodí šest let do školy. Tihle do školy vůbec chodit nebudou,
jen to za tři roky tak nějak odkoukají, s asistentem, kterého zaplatíme my, a samozřejmě budou rovnou dostávat
plat, protože nejsou studenti, ale budou mít statut jakýchsi zaučujících se doktorů. Na diplomy pod troskami
z ruských (čti ukrajinských) bomb se tady asi nehraje vůbec. No - máme se tedy na co těšit. Totiž vy, protože já
mám skvělého zubaře, i když spořím prakticky jen na něj, zvláště teď. Před časem jsem měla dost důvtipu, abych
do pořadníku nechala zapsat i svého syna, a již na něj přišla řada. Teď tam ještě přibyde můj přítel. Rozbolely ho
zuby, tak včera zavolal svému lékaři a zjistil, že je už dva roky mrtvý. Ten zubař, myslím. To víte, ten šel hned,
z protekce, na doporučení svých studovaných kolegů...
31.7.2024:
Pokud by se ta zmíněná technická lapálie uskutečnila, připadá to v úvahu zejména v polovině srpna a pak
kdykoli různě do konce října. Já jsem již dala svému synovi povel opatřit - a když se ukázalo, že jej vlastníme -
zprovoznit generátor, což také bez prodlení učinil. Během několika vteřin zamořil dvůr dusivým modrošedým
kouřem. Ale i tak mě to oslnilo a naplnilo partizánským nadšením. My tedy přežijeme.
Od poloviny srpna by se mělo dít prakticky všechno. I tento rok byl avizován jako rok, kdy se všechno vyřeší.
Do poloviny srpna nebylo stále dost jasně určeno, co by se vlastně mělo dít, jako by ten čas v některých ohledech
vůbec neexistoval, nebo se prolínal s jinými, tedy i možnosti s jinými možnostmi, ale před několika dny se ustálil
a začal ,,čas přibližovat" a předevčírem se začalo jasně ukazovat, že věci se začnou hýbat nebo jinak vyvíjet od..
no vlastně ode dneška, neb dnes je 31.
Co se taky ukazuje ustavičně, je značné úmrtí lidí, a to ještě letos. Další - že mnoho Ukrajinců zemře na AIDS.
Nechápala jsem, proč to vůbec přišlo a ani jak by se to mělo stát, ale řekla jsem si, že to smysl dává. Mnoho
z nich skutečně AIDS má a sice nejsou očkovaní na covid, ale jak jsou hamižní a chtějí všechno, co tu můžou
získat zadarmo, budou chodit na všechna ta lákavá ostatní očkování, která také poškozují imunitu - a pak by
se to asi dít mohlo.
Pokud vám, stejně jako mnohým jiným tyto dny lezly do hlavy zlé myšlenky, depresivní, sebedestruktivní
apod., vězte, že by tomu měl být konec. Cosi, co vypadalo jako velký démon s podobou hada, draka nebo
ještěra otravovalo naše životy a naši krev. Všímala jsem si, že během dneška mizel a i jeho zlá nálada. Opět
se vynoří, ale už pravděpodobně nepůjde po nás. Zaútočil, kdykoli jsme se měli někam pohnout; jako celek,
ale i individuálně. Pokud jste v minulých dnech zaznamenali divné kousnutí, jehož původ si neumíte vysvětlit,
vysvětlujte si to jako div přírody - příčina neznámá. Všechno kolem nás a všude je živé.
Pokud by se ta zmíněná technická lapálie uskutečnila, připadá to v úvahu zejména v polovině srpna a pak
kdykoli různě do konce října. Já jsem již dala svému synovi povel opatřit - a když se ukázalo, že jej vlastníme -
zprovoznit generátor, což také bez prodlení učinil. Během několika vteřin zamořil dvůr dusivým modrošedým
kouřem. Ale i tak mě to oslnilo a naplnilo partizánským nadšením. My tedy přežijeme.
Od poloviny srpna by se mělo dít prakticky všechno. I tento rok byl avizován jako rok, kdy se všechno vyřeší.
Do poloviny srpna nebylo stále dost jasně určeno, co by se vlastně mělo dít, jako by ten čas v některých ohledech
vůbec neexistoval, nebo se prolínal s jinými, tedy i možnosti s jinými možnostmi, ale před několika dny se ustálil
a začal ,,čas přibližovat" a předevčírem se začalo jasně ukazovat, že věci se začnou hýbat nebo jinak vyvíjet od..
no vlastně ode dneška, neb dnes je 31.
Co se taky ukazuje ustavičně, je značné úmrtí lidí, a to ještě letos. Další - že mnoho Ukrajinců zemře na AIDS.
Nechápala jsem, proč to vůbec přišlo a ani jak by se to mělo stát, ale řekla jsem si, že to smysl dává. Mnoho
z nich skutečně AIDS má a sice nejsou očkovaní na covid, ale jak jsou hamižní a chtějí všechno, co tu můžou
získat zadarmo, budou chodit na všechna ta lákavá ostatní očkování, která také poškozují imunitu - a pak by
se to asi dít mohlo.
Pokud vám, stejně jako mnohým jiným tyto dny lezly do hlavy zlé myšlenky, depresivní, sebedestruktivní
apod., vězte, že by tomu měl být konec. Cosi, co vypadalo jako velký démon s podobou hada, draka nebo
ještěra otravovalo naše životy a naši krev. Všímala jsem si, že během dneška mizel a i jeho zlá nálada. Opět
se vynoří, ale už pravděpodobně nepůjde po nás. Zaútočil, kdykoli jsme se měli někam pohnout; jako celek,
ale i individuálně. Pokud jste v minulých dnech zaznamenali divné kousnutí, jehož původ si neumíte vysvětlit,
vysvětlujte si to jako div přírody - příčina neznámá. Všechno kolem nás a všude je živé.
13.8.2024:
,,Čím větší kravinu do toho Fígla napíšu, tím víc se to těm lidem děje", povzdechla jsem onehdy doma.
K Hadovi se hned druhý den přihlásilo několik lidí. Symboly hada (např. v kartách u jedné dívky poté, co
ji něco sejmulo energeticky tak, že sotva dýchala) se objevovaly a projevovaly různými způsoby.
Nejpikantnější, ale zároveň asi nejvýstižnější byla jedna paní, která zdolala nějaký svůj velký problém,
oddechla si zhluboka a řekla sama sobě: tak, to se zvládlo, dopadlo to dobře a teď už půjde všechno jenom
k lepšímu! Hned nato ucítila ostrou bolest na předloktí. Našla zřetelné známky divného kousnutí. ,,Nemohlo
tu být nic takového, co by to mohlo způsobit, u nás v obýváku. Prostě nemohlo", tvrdila mi. (To samé mi
říkala jiná paní, myslím, že den předtím. Ta měla kousnutí na noze, zřetelné zuby. ,,Nemohlo tam být nic, co
by takové kousnutí mohlo způsobit"). Ruka nepřestávala bolet ani další dny, tak zavolala, to bylo 31. ráno.
Řešily jsme to po telefonu. ,,Vypadá to, jako by vás kousnul nějaký obrovský had. Je těsně vedle vás, ale
nemůžete ho vidět.". Pracovaly jsme na tom a paní náhle začalo kousnutí mizet. Ztratilo se jí před očima,
ruka přestala bolet. Had zmizel a myslím, že šel domů. Entita, která se v této ,,bytosti" realizovala a dodávala
jí sílu, tu ale zůstala. Víme, že ve středověku ,,se v podobě hada zjevoval Ďábel" (nebo Satan).
Co se týče toho druhého tématu - roztomilou sms mi jedna paní poslala druhý den ráno: ,,.....jen jsem
dočetla fígla, přijdu do práce a nejde proud, poškodilo se trafo a ..... Trénujeme".
Někdy se svým zdrojem opatrně polemizuji. Spíš zlehka namítnu či si dovolím podotknout. Nebo si alespoň
něco v duchu pro sebe pomyslím.. Což asi v tomto případě vyjde nastejno, jako bych to řekla rovnou nahlas.
Ale někdy... to není nejlehčí a trochu o nervy. ,.To mám vážně říct, že někoho kousl veliký had z vedlejšího vesmíru?!"
V Plzni jedna stará paní žije v bytě vedle Ukrajinců. Ještě stále mají na okně vyvěšenou ukrajinskou vlajku.
Stará paní se své sousedky Ukrajinky po dnech květnových událostí zeptala, jestli alespoň na Den osvobození
nemohla tu vlajku sundat a nahradit ji českou vlajkou, nebo alespoň americkou, pokud už to musí být. Ukrajinka
si na ni stěžovala a stará paní dostala ve správním řízení 5.000,- pokutu a podmínku. Zajímalo by mě, kdo na
tom úřadu seděl. Jestli tu stařenku sejmuli a naše lidi zrazují vlastní anebo Ukrajinci, z vděčnosti za to, že se kvůli
nim všichni omezujeme; protože úřady jsou jich plné. Protože v tom případě jdeme věrně ve stopách zemí jako je
třeba Británie.
Důležitá data, na která bylo předem upozorňováno (od 15. července dál, začala včera - průběh mezi
12. a 13. - a pak dnes, tedy 13. Závratné datum by mělo být 15. Nebojte se ho (mluvím ke ,,svým", samozřejmě).
16. je takové průběhové datum a 17. ... Na tento den se dá podívat více způsoby. Já bych ho nazvala
,,prohnisáním". Některé věci, které ,,by se měly povést", se nepovedou. Někdo bude rád. A někteří zase ne.
Návštěvy Ameriky nedoporučuju. Velmi nebezpečné. Zatím to nevypadá, že by to bylo někdy jinak.
Návštěvy sopek taky nechte radši na jindy.
Ještě mnoho lidí zemře, než přijde nové slunce. Neohlížejte se za nimi.
,,Čím větší kravinu do toho Fígla napíšu, tím víc se to těm lidem děje", povzdechla jsem onehdy doma.
K Hadovi se hned druhý den přihlásilo několik lidí. Symboly hada (např. v kartách u jedné dívky poté, co
ji něco sejmulo energeticky tak, že sotva dýchala) se objevovaly a projevovaly různými způsoby.
Nejpikantnější, ale zároveň asi nejvýstižnější byla jedna paní, která zdolala nějaký svůj velký problém,
oddechla si zhluboka a řekla sama sobě: tak, to se zvládlo, dopadlo to dobře a teď už půjde všechno jenom
k lepšímu! Hned nato ucítila ostrou bolest na předloktí. Našla zřetelné známky divného kousnutí. ,,Nemohlo
tu být nic takového, co by to mohlo způsobit, u nás v obýváku. Prostě nemohlo", tvrdila mi. (To samé mi
říkala jiná paní, myslím, že den předtím. Ta měla kousnutí na noze, zřetelné zuby. ,,Nemohlo tam být nic, co
by takové kousnutí mohlo způsobit"). Ruka nepřestávala bolet ani další dny, tak zavolala, to bylo 31. ráno.
Řešily jsme to po telefonu. ,,Vypadá to, jako by vás kousnul nějaký obrovský had. Je těsně vedle vás, ale
nemůžete ho vidět.". Pracovaly jsme na tom a paní náhle začalo kousnutí mizet. Ztratilo se jí před očima,
ruka přestala bolet. Had zmizel a myslím, že šel domů. Entita, která se v této ,,bytosti" realizovala a dodávala
jí sílu, tu ale zůstala. Víme, že ve středověku ,,se v podobě hada zjevoval Ďábel" (nebo Satan).
Co se týče toho druhého tématu - roztomilou sms mi jedna paní poslala druhý den ráno: ,,.....jen jsem
dočetla fígla, přijdu do práce a nejde proud, poškodilo se trafo a ..... Trénujeme".
Někdy se svým zdrojem opatrně polemizuji. Spíš zlehka namítnu či si dovolím podotknout. Nebo si alespoň
něco v duchu pro sebe pomyslím.. Což asi v tomto případě vyjde nastejno, jako bych to řekla rovnou nahlas.
Ale někdy... to není nejlehčí a trochu o nervy. ,.To mám vážně říct, že někoho kousl veliký had z vedlejšího vesmíru?!"
V Plzni jedna stará paní žije v bytě vedle Ukrajinců. Ještě stále mají na okně vyvěšenou ukrajinskou vlajku.
Stará paní se své sousedky Ukrajinky po dnech květnových událostí zeptala, jestli alespoň na Den osvobození
nemohla tu vlajku sundat a nahradit ji českou vlajkou, nebo alespoň americkou, pokud už to musí být. Ukrajinka
si na ni stěžovala a stará paní dostala ve správním řízení 5.000,- pokutu a podmínku. Zajímalo by mě, kdo na
tom úřadu seděl. Jestli tu stařenku sejmuli a naše lidi zrazují vlastní anebo Ukrajinci, z vděčnosti za to, že se kvůli
nim všichni omezujeme; protože úřady jsou jich plné. Protože v tom případě jdeme věrně ve stopách zemí jako je
třeba Británie.
Důležitá data, na která bylo předem upozorňováno (od 15. července dál, začala včera - průběh mezi
12. a 13. - a pak dnes, tedy 13. Závratné datum by mělo být 15. Nebojte se ho (mluvím ke ,,svým", samozřejmě).
16. je takové průběhové datum a 17. ... Na tento den se dá podívat více způsoby. Já bych ho nazvala
,,prohnisáním". Některé věci, které ,,by se měly povést", se nepovedou. Někdo bude rád. A někteří zase ne.
Návštěvy Ameriky nedoporučuju. Velmi nebezpečné. Zatím to nevypadá, že by to bylo někdy jinak.
Návštěvy sopek taky nechte radši na jindy.
Ještě mnoho lidí zemře, než přijde nové slunce. Neohlížejte se za nimi.
Vím, že tyhle dny jsou děsné. Zatněte zuby a vydržte to. Zase vyjde nové slunce. ,,Světlo je za velkou
tmou", bylo nám řečeno před časem. Ta tma je ještě z velké části před námi. Ale i tak se nebojte.
15.8.2024:
Jakýsi pan Foltýn - snad jsem to jméno nespletla, slyšela jsem ho předevčírem poprvé, nezajímám se
o bezvýznamné lidi - řekl, že je třeba vykopat velmi hluboký příkop mezi - zkrátím to - námi a - zkrátím to-
jimi. A taky něco o sviních. Tomu nerozumím, až natolik se v zoologii nevyznám a vůbec, nechce se mi
o tom nijak přemýšlet. Jak se dřív říkalo, ,,zamýšlet se nad životem hmyzu". Můj mozek má v poslední
době tendenci odpočívat způsobem, že se mi vybavují jednoduché říkačky z dětství. Například ,,Ententýky
dva špalíky čert vyletěl z elektriky", ,,Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje" nebo ,,Strč prst skrz krk".
K tomu prvnímu výroku, co největší příkop a izolaci - je to vůbec možné? Taková dokonalá shoda?!
Jsem nadšena! Já mám úplně stejný plán! Hluboký, přehluboký, sáhodlouhý, přesáhodlouhý, dimenzionální
příkop. No tak už aby to bylo..!
Ten pán říká, že jsme pesimisti, že žijeme v negativitě. Tak to mě se jeho zátah netýká. Já optimismem
překypuju. Ale taky je možné, že prostě jen čte Fígl a řídí se jím, jak nejlépe dokáže. Včera jsem si totiž
vzpomněla, že jsem to před časem napsala, předala vzkaz. Že přežijí pouze optimisté. Bylo to myšleno
doslova. Já myslím, že ten pán, jakže se... Falta ne, nějak jinak, Faltýnek...taky ne, ale je to hodně podobné
.....jo, Foltýn, to myslí dobře. Jen se vyjadřuje jako křupan. Ale já bydlím 12 let na vesnici, tak mně to už
nepřijde.
Měla jsem včera takový zážitek. Ráno mi kamarádka zavolala další pravidelnou dávku katastrofických
zpráv, mně kolena podklesla opět o kousek níže, ale pár vteřin po ní volala paní, u které jsme byli ze čtvrtka
na pátek na návštěvě (to je ta, jak se jí ztratilo kousnutí před očima). V posledních tak třech týdnech se jí
něco děje s nohama a už téměř nemohla chodit. Asi před 2 týdny měla jet na výstavu psů a všechno
nasvědčovalo tomu, že tam jet nebude moct. Přes bolest už sotva udělala krok. Dokonce nám oběma
vycházelo, že ta výstava možná ani nebude, v té době byly ty výpadky všeho. Nakonec jsme to po tele-
fonu nějak nouzově vyřešily, paní tam dokázala nějak se ctí chodit a všichni její psi přivezli ceny. Pořád
ale byla v nedobrém stavu. Řekla mi, že od naší návštěvy se to prudce zlepšuje.
Také se jí rozbila varná deska, což není levná věc, takže s velkým povzdechem objednala novou, ale
ještě pro sichr zavolala opraváře. Opravář ohnul jeden drátek a deska byla v pořádku, objednávku
zase zrušila. Chci tím říct, že něco, co vypadá jako velký a těžko řešitelný problém, může být snadno
napraveno ,,ohnutím jednoho drátku". Znáte ten socialistický vtip?
Nějakému muži se na cestě porouchá auto. Zvedne kapotu a marně zírá (to mi taky připomeňte)
do motoru. Zastaví u něj jiné auto a pán z něho se nabídne, že by se na to mrknul, že je automechanik.
Muž je rád, že mu někdo nabídl pomoc a uvolní mu místo. Pán se chvíli dívá, pak vezme šroubovák
a utáhne šroubek. Nastartuje auto. Majitel vozu je šťastný a ptá se, co mu za opravu dá. Mechanik řekne
102,- (Kčs). Muž povídá, že samozřejmě velmi rád, vždyť ho zachránil, co by si bez něj počal, jen že ta
suma je zvláštní, proč právě sto dva... Druhý muž odpověděl: ,,Dvě koruny za utažení šroubku a stovku
za to, že jsem věděl, kterej".
Předevčírem, když volala, řekla, že opět jede na nějaký ten slet psů a že bere pouze dva, u kterých je to
nutné, třetí může počkat. A plnou nádrž nafty. Aby, kdyby se cokoli dělo, mohla vzít do jedné ruky jednoho
a do druhé druhého, nasedla do auta a odjela. A dalších pár ještě jiných věcí v tomto duchu, bohužel jsem
je už zapomněla. Byl to velmi dobrý a přínosný rozhovor, řekla jsem jí - ano, přesně takhle jsem to myslela,
jak to vy říkáte. A přesně stejný přístup bych doporučila všem. (16.8.2024 - pokračování): Já absolutně věřím
ve vítězství lidu, ve vítězství Dobra nad mocí Zla, Absolutně. A nevadí mi, že to nebude ještě dnes (ale vadilo
by mi, kdyby to nebylo pozítří). Věci se mohou snadno změnit. Jen je třeba najít ten správný šroubek.
Zpráva, kterou jsem vám chtěla, ale nestihla říct, protože ty dna byly, alespoň pro mě.....no velmi náročné,
je z počátku nebo možná spíš přelomu tohoto týdne. Teď bude doba velkých Strašáků. Snažte se jich
nebát. Mnoho zla se nás bude pokoušet odradit. Vidíme všude kolem sebe, jak se ze zmocněnců stávají
znemocněnci. Přejděme dál i přes jejich nemoci, které jim nakonec zkrátí jejich utrpení.
Nenechte se ABSOLUTNĚ NIKÝM demoralizovat. Jsme v podstatě na konci této války a teď už si
budeme jenom lízat rány, možná dost dlouho. Ale budeme tady.
Již několik měsíců, vlastně od začátku roku, neexistuje podstata slova ,,my". Každý se má snažit
být za sebe. Je to dobrá zpráva, kdybyste to náhodou nepochopili. Každý si může sám rozhodnout,
kam jde, zatímco skupinu, ze které MY nevymizelo, bude někdo táhnout na otrockém provaze
ke svému cíli.
Chápu, že zlo nechce, abychom dostávali ceny. Ale my je nepotřebujeme. Máme je v sobě. Máme
stále ještě svoji vlastní duši. Všechny - všichni MY už ne. Jejich cena byla schlamstnuta obrovským
hadem. A většině se - jejich duše - už nikdy neobnoví.
Na začátku týdne také bylo zítřejší datum - 17.8. - nazváno jako ,,konec světa", to jsem taky
zapomněla zmínit. A dnes je ještě taková malá vsuvka - ,,hrozba pro teroristy".
Jakýsi pan Foltýn - snad jsem to jméno nespletla, slyšela jsem ho předevčírem poprvé, nezajímám se
o bezvýznamné lidi - řekl, že je třeba vykopat velmi hluboký příkop mezi - zkrátím to - námi a - zkrátím to-
jimi. A taky něco o sviních. Tomu nerozumím, až natolik se v zoologii nevyznám a vůbec, nechce se mi
o tom nijak přemýšlet. Jak se dřív říkalo, ,,zamýšlet se nad životem hmyzu". Můj mozek má v poslední
době tendenci odpočívat způsobem, že se mi vybavují jednoduché říkačky z dětství. Například ,,Ententýky
dva špalíky čert vyletěl z elektriky", ,,Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje" nebo ,,Strč prst skrz krk".
K tomu prvnímu výroku, co největší příkop a izolaci - je to vůbec možné? Taková dokonalá shoda?!
Jsem nadšena! Já mám úplně stejný plán! Hluboký, přehluboký, sáhodlouhý, přesáhodlouhý, dimenzionální
příkop. No tak už aby to bylo..!
Ten pán říká, že jsme pesimisti, že žijeme v negativitě. Tak to mě se jeho zátah netýká. Já optimismem
překypuju. Ale taky je možné, že prostě jen čte Fígl a řídí se jím, jak nejlépe dokáže. Včera jsem si totiž
vzpomněla, že jsem to před časem napsala, předala vzkaz. Že přežijí pouze optimisté. Bylo to myšleno
doslova. Já myslím, že ten pán, jakže se... Falta ne, nějak jinak, Faltýnek...taky ne, ale je to hodně podobné
.....jo, Foltýn, to myslí dobře. Jen se vyjadřuje jako křupan. Ale já bydlím 12 let na vesnici, tak mně to už
nepřijde.
Měla jsem včera takový zážitek. Ráno mi kamarádka zavolala další pravidelnou dávku katastrofických
zpráv, mně kolena podklesla opět o kousek níže, ale pár vteřin po ní volala paní, u které jsme byli ze čtvrtka
na pátek na návštěvě (to je ta, jak se jí ztratilo kousnutí před očima). V posledních tak třech týdnech se jí
něco děje s nohama a už téměř nemohla chodit. Asi před 2 týdny měla jet na výstavu psů a všechno
nasvědčovalo tomu, že tam jet nebude moct. Přes bolest už sotva udělala krok. Dokonce nám oběma
vycházelo, že ta výstava možná ani nebude, v té době byly ty výpadky všeho. Nakonec jsme to po tele-
fonu nějak nouzově vyřešily, paní tam dokázala nějak se ctí chodit a všichni její psi přivezli ceny. Pořád
ale byla v nedobrém stavu. Řekla mi, že od naší návštěvy se to prudce zlepšuje.
Také se jí rozbila varná deska, což není levná věc, takže s velkým povzdechem objednala novou, ale
ještě pro sichr zavolala opraváře. Opravář ohnul jeden drátek a deska byla v pořádku, objednávku
zase zrušila. Chci tím říct, že něco, co vypadá jako velký a těžko řešitelný problém, může být snadno
napraveno ,,ohnutím jednoho drátku". Znáte ten socialistický vtip?
Nějakému muži se na cestě porouchá auto. Zvedne kapotu a marně zírá (to mi taky připomeňte)
do motoru. Zastaví u něj jiné auto a pán z něho se nabídne, že by se na to mrknul, že je automechanik.
Muž je rád, že mu někdo nabídl pomoc a uvolní mu místo. Pán se chvíli dívá, pak vezme šroubovák
a utáhne šroubek. Nastartuje auto. Majitel vozu je šťastný a ptá se, co mu za opravu dá. Mechanik řekne
102,- (Kčs). Muž povídá, že samozřejmě velmi rád, vždyť ho zachránil, co by si bez něj počal, jen že ta
suma je zvláštní, proč právě sto dva... Druhý muž odpověděl: ,,Dvě koruny za utažení šroubku a stovku
za to, že jsem věděl, kterej".
Předevčírem, když volala, řekla, že opět jede na nějaký ten slet psů a že bere pouze dva, u kterých je to
nutné, třetí může počkat. A plnou nádrž nafty. Aby, kdyby se cokoli dělo, mohla vzít do jedné ruky jednoho
a do druhé druhého, nasedla do auta a odjela. A dalších pár ještě jiných věcí v tomto duchu, bohužel jsem
je už zapomněla. Byl to velmi dobrý a přínosný rozhovor, řekla jsem jí - ano, přesně takhle jsem to myslela,
jak to vy říkáte. A přesně stejný přístup bych doporučila všem. (16.8.2024 - pokračování): Já absolutně věřím
ve vítězství lidu, ve vítězství Dobra nad mocí Zla, Absolutně. A nevadí mi, že to nebude ještě dnes (ale vadilo
by mi, kdyby to nebylo pozítří). Věci se mohou snadno změnit. Jen je třeba najít ten správný šroubek.
Zpráva, kterou jsem vám chtěla, ale nestihla říct, protože ty dna byly, alespoň pro mě.....no velmi náročné,
je z počátku nebo možná spíš přelomu tohoto týdne. Teď bude doba velkých Strašáků. Snažte se jich
nebát. Mnoho zla se nás bude pokoušet odradit. Vidíme všude kolem sebe, jak se ze zmocněnců stávají
znemocněnci. Přejděme dál i přes jejich nemoci, které jim nakonec zkrátí jejich utrpení.
Nenechte se ABSOLUTNĚ NIKÝM demoralizovat. Jsme v podstatě na konci této války a teď už si
budeme jenom lízat rány, možná dost dlouho. Ale budeme tady.
Již několik měsíců, vlastně od začátku roku, neexistuje podstata slova ,,my". Každý se má snažit
být za sebe. Je to dobrá zpráva, kdybyste to náhodou nepochopili. Každý si může sám rozhodnout,
kam jde, zatímco skupinu, ze které MY nevymizelo, bude někdo táhnout na otrockém provaze
ke svému cíli.
Chápu, že zlo nechce, abychom dostávali ceny. Ale my je nepotřebujeme. Máme je v sobě. Máme
stále ještě svoji vlastní duši. Všechny - všichni MY už ne. Jejich cena byla schlamstnuta obrovským
hadem. A většině se - jejich duše - už nikdy neobnoví.
Na začátku týdne také bylo zítřejší datum - 17.8. - nazváno jako ,,konec světa", to jsem taky
zapomněla zmínit. A dnes je ještě taková malá vsuvka - ,,hrozba pro teroristy".
Přijímejte hrozivé zprávy pouze jako fakt. Ti, co nás soudí, budou souzeni. Ti, kdo soudí, soudí
před večerem. Nenechte se strhnout do žádného MY. Pokud má někdo pocit prohry, je to JEHO
VLASTNÍ PROHRA.
(pokračování příště)
před večerem. Nenechte se strhnout do žádného MY. Pokud má někdo pocit prohry, je to JEHO
VLASTNÍ PROHRA.
(pokračování příště)
17.8.2024:
Bylo jasné, že se jedná o určitý druh konce nějakého světa, ale stejně jsem byla zvědavá, v čem
to bude spočívat. Dívala jsem se na hodiny a říkala jsem si, je skoro večer a stále nic, ale už to vím.
Víte, co je ,,konec světa"? Když vytočíte Krakena na poslední závit a pohár konečně přeteče, a to
asi tak o jednu potopu světa.
Bylo jasné, že se jedná o určitý druh konce nějakého světa, ale stejně jsem byla zvědavá, v čem
to bude spočívat. Dívala jsem se na hodiny a říkala jsem si, je skoro večer a stále nic, ale už to vím.
Víte, co je ,,konec světa"? Když vytočíte Krakena na poslední závit a pohár konečně přeteče, a to
asi tak o jednu potopu světa.
Ještě pár poznatků či informací z posledních dnů: jsou sčítány karmy jednotlivců. Už přes dva roky
jsme tu totiž neměli být a přestože jsme přežili, vesmír, či jak to nazvat, jede podle plánu, i když my ne.
Každopádně karmy jsou uzavřeny a sečteny. A ,,tyto dny" , resp. tento rok, možná nejvíce tyto týdny
probíhá to, co bychom popsali jako ,,Soudný den". Od této ,,chvíle" už není na záznamu, kdo co udělá
dál, naše charaktery jsou již jasné. Všechny karmy jsou sečteny. Pokud jste v mnoha minulostech byli
dobří, nemáte už prakticky žádnou šanci nějak to pokazit. Pokud jste v minulých karmách byli dobří,
ale často se vám něco nepovedlo, jste-li teď čestní a spravedliví, všechno jste napravili. Je to jako když
ve škole jsou v půlce června sečteny známky a učitelé již vědí, i s přihlédnutím na to, jak se žáci učili
a snažili po celý rok, jaké jim dají vysvědčení. A pokud ještě na poslední chvíli něco zvržete, nebude
k tomu přihlédnuto. Pokud se zlepšíte - pozor - bude. Stále ještě si můžete - vlastně mohli jste si polepšit.
Protože jak teď vidím, brány se zavřou dnes, zhruba půl hodiny po půlnoci. Zítra tedy započne něco jako
,,nová karma lidstva", tedy aspoň těch, kdo tu zbyli jako lidstvo. Nejdůležitější k tomu, kam vás teď nohy
ponesou, je, jak moc věříte v sebe. Je doba samostatnosti, a započne doba svobody. Nebude to dnes
ani letos (samostatnost ano), ale příští rok už by mohl být jiný. Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte
si za každou cenu věřit. Nesmíte zapochybovat ani na chvíli. Musíte jít pořád rovně za svým cílem. Toto
období bude trvat několik týdnů. Jakmile zapochybujete, zboří se vám váš svět pod nohama. Svoboda
nebo smrt, zapomnění. Volte dobře a moudře. Nic nestojí za zrušení dobrého úmyslu.
jsme tu totiž neměli být a přestože jsme přežili, vesmír, či jak to nazvat, jede podle plánu, i když my ne.
Každopádně karmy jsou uzavřeny a sečteny. A ,,tyto dny" , resp. tento rok, možná nejvíce tyto týdny
probíhá to, co bychom popsali jako ,,Soudný den". Od této ,,chvíle" už není na záznamu, kdo co udělá
dál, naše charaktery jsou již jasné. Všechny karmy jsou sečteny. Pokud jste v mnoha minulostech byli
dobří, nemáte už prakticky žádnou šanci nějak to pokazit. Pokud jste v minulých karmách byli dobří,
ale často se vám něco nepovedlo, jste-li teď čestní a spravedliví, všechno jste napravili. Je to jako když
ve škole jsou v půlce června sečteny známky a učitelé již vědí, i s přihlédnutím na to, jak se žáci učili
a snažili po celý rok, jaké jim dají vysvědčení. A pokud ještě na poslední chvíli něco zvržete, nebude
k tomu přihlédnuto. Pokud se zlepšíte - pozor - bude. Stále ještě si můžete - vlastně mohli jste si polepšit.
Protože jak teď vidím, brány se zavřou dnes, zhruba půl hodiny po půlnoci. Zítra tedy započne něco jako
,,nová karma lidstva", tedy aspoň těch, kdo tu zbyli jako lidstvo. Nejdůležitější k tomu, kam vás teď nohy
ponesou, je, jak moc věříte v sebe. Je doba samostatnosti, a započne doba svobody. Nebude to dnes
ani letos (samostatnost ano), ale příští rok už by mohl být jiný. Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte
si za každou cenu věřit. Nesmíte zapochybovat ani na chvíli. Musíte jít pořád rovně za svým cílem. Toto
období bude trvat několik týdnů. Jakmile zapochybujete, zboří se vám váš svět pod nohama. Svoboda
nebo smrt, zapomnění. Volte dobře a moudře. Nic nestojí za zrušení dobrého úmyslu.
22.82024:
Ti noví antichartisti mi nejvíc ze všeho připomínají Johnnyho Englishe (Rowan Atkinson), jak si s těmi
brýlemi na virtuální realitu pletl stařenku či dědečka na vozíku s nadupaným útočícím asijským zabijákem
apod. Stejně tak oni vidí v obyvatelstvu Donbasu, v těch dětech, maminkách a tatíncích, dědečcích
a babičkách zákeřné separatisty promyšleně rozpoutávající válku sami proti sobě a po tisících umírající
ukrajinskými tříštivými (kazetovými) bombami ve svých převlecích, aby zasadili ránu celému světu a jeho
úžasné demokracii, neotřesitelné svobodě a bázni boží. Pod vlivem jaké drogy a jaké virtuální reality asi
takto myslí... no totiž, myslí... takto jednají a volají po krvi svých spoluobčanů, kteří ještě mají hlavu tam,
kde má být, a ne na druhém konci těla, a hanobí spravedlivost? Co asi, copak asi jim způsobilo toto
evidentní trvalé poškození mozku? Byli by tohle řekli před dvaceti lety? Byli by tohle řekli, když byli mladí?
Když byli ještě svéprávní, když měli ještě všech pět pohromadě? Kdykoli předtím, než jim někdo či něco
nainstalovalo do hlavy tenhle nesmysl, tuto sugesci? A než měli tělo plné jedů a mozek plný parazitů?
Když mohli ještě volit své lepší já?
Ti noví antichartisti mi nejvíc ze všeho připomínají Johnnyho Englishe (Rowan Atkinson), jak si s těmi
brýlemi na virtuální realitu pletl stařenku či dědečka na vozíku s nadupaným útočícím asijským zabijákem
apod. Stejně tak oni vidí v obyvatelstvu Donbasu, v těch dětech, maminkách a tatíncích, dědečcích
a babičkách zákeřné separatisty promyšleně rozpoutávající válku sami proti sobě a po tisících umírající
ukrajinskými tříštivými (kazetovými) bombami ve svých převlecích, aby zasadili ránu celému světu a jeho
úžasné demokracii, neotřesitelné svobodě a bázni boží. Pod vlivem jaké drogy a jaké virtuální reality asi
takto myslí... no totiž, myslí... takto jednají a volají po krvi svých spoluobčanů, kteří ještě mají hlavu tam,
kde má být, a ne na druhém konci těla, a hanobí spravedlivost? Co asi, copak asi jim způsobilo toto
evidentní trvalé poškození mozku? Byli by tohle řekli před dvaceti lety? Byli by tohle řekli, když byli mladí?
Když byli ještě svéprávní, když měli ještě všech pět pohromadě? Kdykoli předtím, než jim někdo či něco
nainstalovalo do hlavy tenhle nesmysl, tuto sugesci? A než měli tělo plné jedů a mozek plný parazitů?
Když mohli ještě volit své lepší já?
Začněte se už psychicky připravovat na novou poprázdninovou covidovou masírku. Velmi pravděpodobně
se dozvíte, že jsme opět zamořeni covidem, a to nějakou dvousmrtelně nebezpečnou odnoží, na kterou už
včera se očkovat bylo pozdě. Dítě, které vyměnilo jednu hračku za druhou, novou, či z labutí přestoupilo
na lochnesku, se po vyhrání si s druhou hračkou opět vrací k té první. Z lochnesky zpět na ty staré dobré
labutě.
se dozvíte, že jsme opět zamořeni covidem, a to nějakou dvousmrtelně nebezpečnou odnoží, na kterou už
včera se očkovat bylo pozdě. Dítě, které vyměnilo jednu hračku za druhou, novou, či z labutí přestoupilo
na lochnesku, se po vyhrání si s druhou hračkou opět vrací k té první. Z lochnesky zpět na ty staré dobré
labutě.
Taky jsem přesvědčena, že po prázdninách je naplánován příliv černých migrantů. Protože nejen, že Macron
řekl, ale hlavně Rakušan podepsal; že si je sem vezmeme - ty nepřizpůsobivé. Hrůza z covidu by tedy mohla
vhodně otupit a odvrátit pozornost od mnohem horšího zla, které se tu má šířit a brát nám, co nám tu ještě zbylo.
řekl, ale hlavně Rakušan podepsal; že si je sem vezmeme - ty nepřizpůsobivé. Hrůza z covidu by tedy mohla
vhodně otupit a odvrátit pozornost od mnohem horšího zla, které se tu má šířit a brát nám, co nám tu ještě zbylo.
26.8.2024:
26. srpna před zhruba 750 lety zemřel - padl Přemysl Otakar II. Věnujte mu jakoukoli sebemenší vzpomínku.
Myslel to dobře. Ať je mu odpuštěno a může se k nám vrátit.
26. srpna před zhruba 750 lety zemřel - padl Přemysl Otakar II. Věnujte mu jakoukoli sebemenší vzpomínku.
Myslel to dobře. Ať je mu odpuštěno a může se k nám vrátit.
Je to pár týdnů, co jsme si povídali s nějakými přáteli a já jsem vyjádřila obavu, že - jak se mi stále ukazuje
dosti neurčitě a hlavně střídavě, že peníze v bankách jsou a zase nejsou ohroženy, takže jsem začala uvažovat,
nespočívá-li to v něčem jiném, než v pádu bank - mohou být finanční transakce podmíněny očkováním.
Samozřejmě soud by to časem shodil jako nezákonné, ale lidé by se mezitím dostali do platebních neschopností
a exekucí a přicházeli by o své majetky. Jako by v posledních letech (Babišem počínaje) v této zemi nešlo už
vůbec o nic jiného.
dosti neurčitě a hlavně střídavě, že peníze v bankách jsou a zase nejsou ohroženy, takže jsem začala uvažovat,
nespočívá-li to v něčem jiném, než v pádu bank - mohou být finanční transakce podmíněny očkováním.
Samozřejmě soud by to časem shodil jako nezákonné, ale lidé by se mezitím dostali do platebních neschopností
a exekucí a přicházeli by o své majetky. Jako by v posledních letech (Babišem počínaje) v této zemi nešlo už
vůbec o nic jiného.
Když jsem napsala, že nějaké věci, co by se měly podařit, se nepodaří, a někdo bude rád, a někdo zase ne,
nenapadlo mě, že toto selhání, velký průšvih a problém se stane v našich řadách. A absurdně úplně stejně.
Osudné, tedy vlastně neosudné dny byly 18. a 19. Něco se už nedá napravit. Některé věci se nedají spravit dřív
než za půl roku. Vlastně se to celé bude opravovat a přeskládávat, dorůstat a napřimovat půl roku. A můžeme
jen doufat. že se dostaneme do stejného místa, kde jsme byli teď.
Některá data, silná numerologická čísla a konstelace, jako například silné úplňky, nelze vynechat. Když se něco
nestane, nelze na to pak navázat. Je to jako v chemii.
Představte si, že vyrábíte nějaký kouzelný elixír. Máte příslušné ingredience a návod. Postupujete přesně
podle návodu: napřed dáme tohle a pak přidáme tamto. Pak chvíli počkáme... Až začne směs bublat, přidáme
další. V přesném množství. Ne víc, ne míň. Ne dřív, ne později. Musí to být přesně. Pokud to nebude přesně
a v pravý okamžik, může to vybouchnout nebo nějaký prvek mezitím vyprchá či se mezitím promění v něco
jiného. Výsledek se nedostaví. Ale se může dostavit katastrofa. Nedostanete požadovanou sloučeninu, zato
můžete dostat jinou, která kupříkladu ovládne Zlo světa a to zlo ovládne vás.
Stačí, když pečete chleba. Nedáte dostatečný čas na předkvašení či na kvašení bochníku, a máte z toho
brousek. Nebo naopak necháte v lednici kvásek příliš dlouho, kvasinky přestanou mít co jíst a chcípnou.
Nemáte z čeho péct. Akorát že v tomto případě se zřejmě svět nezboří.
Pozdě nebo téměř včas je úplně špatně. Musí to být ještě včas nebo s nepatrnou odchylkou, zanedbatelnou
pro výsledek. Normální čas funguje stejně. Vždyť to znáte i z běžného života. Předčasně též může způsobit
problémy.
Někteří členové budou vyměněni. O některé skvělé duše, hlavně mladých lidí, jsme zcela přišli, alespoň
v tuhle chvíli to tak vypadá. Snad by mohl pomoct nějaký technický fígl, jak nespojit minulost s budoucností,
tedy nic s něčím. Minulé negativní s budoucím pozitivním. Minulost s budoucností.
Lepší je jít přímo a bez problémů. Objížďky jsou vždy nepříjemné. Poslední dny tady u nás ostatně neděláme
nic jiného. Ztrácíme čas a naftu v objížďkách a slepých ulicích. Jak příhodné, jak symbolické. Na 6O - 7O
kilometrech najedeme asi třičtvrtě hodiny. ,,Přes co jste jeli?", zeptala se mě předevčírem kamarádka, když
jsme konečně dorazili. ,,Já myslím, že prakticky přes všechno", odpověděla jsem. Dnes z Plzně to bylo stejné.
Pokud jste někdy byli v Plzni v posledních dvaceti letech, víte, že bez dobré znalosti města nebo bez navigace
nemáte šanci. Včera jsme si zrovna doma povídali, jak nehumánní výše pokut za cokoli nově vypsali. A já jsem
dnes k plzeňské fyzioterapeutce v centru zabočila doprava na zákazu zabočení doprava a dále mě navigace
ještě protáhla dvěma zákazy vjezdu motorových vozidel hned po sobě, a co bylo nejlepší, s policejním autem
těsně za mým zadkem, Ti asi nevěřili. Teď se mohu jen modlit. Snad pochopili, že jsem bezradná a v koncích.
Při cestě zpět jsem se sice pod dohledem navigace vyhnula obávanému avizovanému zákazu vjezdu na hlavním
tahu, ale nemohla jsem si nevšimnout, že přes několik obcí jsem jela dvakrát, vždy asi po půl hodině, jednou
tam a jednou zpátky, jinou ulicí. A podezřele dlouho to bylo domů stále hodinu cesty. Nicméně některé vesnice
mě velmi zaujaly a umínila jsem si, že je musím v dohledné době ještě znovu navštívit a blíže prozkoumat.
nenapadlo mě, že toto selhání, velký průšvih a problém se stane v našich řadách. A absurdně úplně stejně.
Osudné, tedy vlastně neosudné dny byly 18. a 19. Něco se už nedá napravit. Některé věci se nedají spravit dřív
než za půl roku. Vlastně se to celé bude opravovat a přeskládávat, dorůstat a napřimovat půl roku. A můžeme
jen doufat. že se dostaneme do stejného místa, kde jsme byli teď.
Některá data, silná numerologická čísla a konstelace, jako například silné úplňky, nelze vynechat. Když se něco
nestane, nelze na to pak navázat. Je to jako v chemii.
Představte si, že vyrábíte nějaký kouzelný elixír. Máte příslušné ingredience a návod. Postupujete přesně
podle návodu: napřed dáme tohle a pak přidáme tamto. Pak chvíli počkáme... Až začne směs bublat, přidáme
další. V přesném množství. Ne víc, ne míň. Ne dřív, ne později. Musí to být přesně. Pokud to nebude přesně
a v pravý okamžik, může to vybouchnout nebo nějaký prvek mezitím vyprchá či se mezitím promění v něco
jiného. Výsledek se nedostaví. Ale se může dostavit katastrofa. Nedostanete požadovanou sloučeninu, zato
můžete dostat jinou, která kupříkladu ovládne Zlo světa a to zlo ovládne vás.
Stačí, když pečete chleba. Nedáte dostatečný čas na předkvašení či na kvašení bochníku, a máte z toho
brousek. Nebo naopak necháte v lednici kvásek příliš dlouho, kvasinky přestanou mít co jíst a chcípnou.
Nemáte z čeho péct. Akorát že v tomto případě se zřejmě svět nezboří.
Pozdě nebo téměř včas je úplně špatně. Musí to být ještě včas nebo s nepatrnou odchylkou, zanedbatelnou
pro výsledek. Normální čas funguje stejně. Vždyť to znáte i z běžného života. Předčasně též může způsobit
problémy.
Někteří členové budou vyměněni. O některé skvělé duše, hlavně mladých lidí, jsme zcela přišli, alespoň
v tuhle chvíli to tak vypadá. Snad by mohl pomoct nějaký technický fígl, jak nespojit minulost s budoucností,
tedy nic s něčím. Minulé negativní s budoucím pozitivním. Minulost s budoucností.
Lepší je jít přímo a bez problémů. Objížďky jsou vždy nepříjemné. Poslední dny tady u nás ostatně neděláme
nic jiného. Ztrácíme čas a naftu v objížďkách a slepých ulicích. Jak příhodné, jak symbolické. Na 6O - 7O
kilometrech najedeme asi třičtvrtě hodiny. ,,Přes co jste jeli?", zeptala se mě předevčírem kamarádka, když
jsme konečně dorazili. ,,Já myslím, že prakticky přes všechno", odpověděla jsem. Dnes z Plzně to bylo stejné.
Pokud jste někdy byli v Plzni v posledních dvaceti letech, víte, že bez dobré znalosti města nebo bez navigace
nemáte šanci. Včera jsme si zrovna doma povídali, jak nehumánní výše pokut za cokoli nově vypsali. A já jsem
dnes k plzeňské fyzioterapeutce v centru zabočila doprava na zákazu zabočení doprava a dále mě navigace
ještě protáhla dvěma zákazy vjezdu motorových vozidel hned po sobě, a co bylo nejlepší, s policejním autem
těsně za mým zadkem, Ti asi nevěřili. Teď se mohu jen modlit. Snad pochopili, že jsem bezradná a v koncích.
Při cestě zpět jsem se sice pod dohledem navigace vyhnula obávanému avizovanému zákazu vjezdu na hlavním
tahu, ale nemohla jsem si nevšimnout, že přes několik obcí jsem jela dvakrát, vždy asi po půl hodině, jednou
tam a jednou zpátky, jinou ulicí. A podezřele dlouho to bylo domů stále hodinu cesty. Nicméně některé vesnice
mě velmi zaujaly a umínila jsem si, že je musím v dohledné době ještě znovu navštívit a blíže prozkoumat.
Tyto a minulé dny byly tak šílené, že si ve svém životě nepamatuji tak dlouhou řadu tak zátěžových dnů,
My přecitlivělí to neseme těžko. Lidem bez valné hloubky mohou připadat ,,trochu divné". Karel Heřmánek
byl Váha. Váha je stále trochu labilní, jak se neustále svažuje jednou tam a pak zase na druhou stranu (oproti
Rybám, které se v mžiku promění ve svůj protipól a vy nestačíte mrkat, nebo Blížencům, kteří se promění
rovnou v někoho jiného). A pokud v jeho hlavě delší dobu hlodaly nějaké obavy o budoucnost, tyto dny byly
to pravé k nakládání na tu neblahou stranu váhy a k jejímu definitivnímu převážení. Včera se mi najednou
ozvalo v hlavě ,,Heřmánek už teď lituje svého činu, protože vidí, že za pár let (2 - 3) by se jeho problémy
vyřešily - ztratily a jemu by se dařilo velmi, velmi dobře". Zároveň bylo dost jasně vidět, že toto zlepšení by
se netýkalo pouze jeho osobních problémů, ale vlastně asi nás všech. Myslím, že právě proto to ke mně přišlo.
Je tedy stále v co doufat.
My přecitlivělí to neseme těžko. Lidem bez valné hloubky mohou připadat ,,trochu divné". Karel Heřmánek
byl Váha. Váha je stále trochu labilní, jak se neustále svažuje jednou tam a pak zase na druhou stranu (oproti
Rybám, které se v mžiku promění ve svůj protipól a vy nestačíte mrkat, nebo Blížencům, kteří se promění
rovnou v někoho jiného). A pokud v jeho hlavě delší dobu hlodaly nějaké obavy o budoucnost, tyto dny byly
to pravé k nakládání na tu neblahou stranu váhy a k jejímu definitivnímu převážení. Včera se mi najednou
ozvalo v hlavě ,,Heřmánek už teď lituje svého činu, protože vidí, že za pár let (2 - 3) by se jeho problémy
vyřešily - ztratily a jemu by se dařilo velmi, velmi dobře". Zároveň bylo dost jasně vidět, že toto zlepšení by
se netýkalo pouze jeho osobních problémů, ale vlastně asi nás všech. Myslím, že právě proto to ke mně přišlo.
Je tedy stále v co doufat.
28.8.2024:
Asi to obrečí, ale zřejmě svůj milovaný covid budou muset odložit do ústraní a dát přednost opičí
chřipce. Je to jako když se těšíte, že po zimě zase vytáhnete své staré kecky a vyrazíte do přírody, ale
dostanete od Ježíška nové boty a předpokládá se, že budete nosit ty. Vlastně je to teď hit na hit.
Takže bude dobré, když si ty vakcíny nějak zřetelně barevně označí.
Asi to obrečí, ale zřejmě svůj milovaný covid budou muset odložit do ústraní a dát přednost opičí
chřipce. Je to jako když se těšíte, že po zimě zase vytáhnete své staré kecky a vyrazíte do přírody, ale
dostanete od Ježíška nové boty a předpokládá se, že budete nosit ty. Vlastně je to teď hit na hit.
Takže bude dobré, když si ty vakcíny nějak zřetelně barevně označí.
Lidé se stále ještě hledají, zařazují a roztřiďují, teď zejména na ty, kteří zvracejí a kteří ne. Virus, který to
způsobuje, je vytvořen, chci říct funguje tak, že v člověku vyvolá alergickou reakci a za pár hodin chcípne.
Je to spojeno s jakousi sugescí a je to v podstatě psychosomatika. Nic vám to dál neudělá. Vyhodíte ze sebe
staré a ošklivé a uděláte si místo na nové a hezké.
způsobuje, je vytvořen, chci říct funguje tak, že v člověku vyvolá alergickou reakci a za pár hodin chcípne.
Je to spojeno s jakousi sugescí a je to v podstatě psychosomatika. Nic vám to dál neudělá. Vyhodíte ze sebe
staré a ošklivé a uděláte si místo na nové a hezké.
Dívka z povodí Labe se mě ptala, ,,do kdy asi půjde letos cestovat bez omezení a komplikací". No já
myslím, že nepůjde. Můžete mít nějaké nehorázné štěstí, ale od září asi můžeme čekat komplikace všude.
Určitě se budou vyskytovat výpadky elektřiny a problémy s tím spojené. ale i další problémy spíš sociálního
myslím, že nepůjde. Můžete mít nějaké nehorázné štěstí, ale od září asi můžeme čekat komplikace všude.
Určitě se budou vyskytovat výpadky elektřiny a problémy s tím spojené. ale i další problémy spíš sociálního
charakteru. Nepokoje, problémy na letištích, zatýkání teroristů, ptačí chřipka atd....
Když jsem nedávno psala, že (ˇkromě Ameriky) bych nenavštěvovala sopky, samozřejmě to nebyl vtip.
K té zprávě tenkrát patřilo ještě ,,první bouchne ještě do soboty". Což u některých sopek to není nic
nového, ale já jsem viděla celou řadu, bouchaly jedna za druhou. Dnes jsem na to koukla znovu a připadá
mi, jako by měly bouchnout všechny sopky světa. Každopádně podzim bude asi celkově velmi dobrodružný.
Už na přelomu socialismu jsem občas říkala, že jednou bouchne Milešovka. Byl to takový nesmysl, že nevím,
k čemu bych to přirovnala. A víte co? Myslím si to stále. A myslím si, že už tento rok se někde kolem této
oblasti něco objeví. Možná i trhlinka. A jsem přesvědčená, že o této pravěké sopce brzo uslyšíme.
Před nějakými měsíci jsem psala, že jsem předpověděla zemětřesení asi půl roku předtím, než opravdu
přišlo, a to ,,pod naší chalupou" (a taky v širším okolí), jak mi bylo těch několik měsíců předtím řečeno.
Byla jsem zrovna v Praze, takže já jsem to nezažila. Prý nám ,,nadskočil dům", říkal můj přítel. A předtím
se ozval velmi silný pískavý zvuk, jako když se těsně u vás řítí vlak. Geologové a seismologové zkoumali,
ale dodnes pro to nenašli sebemenší důvod. Já myslím, že by se mělo pátrat na opačné straně. Asi o měsíc
později mi přítel řekl, že v noci nemohl spát a najednou ucítil jemné zachvění. Bylo to prý vlastně velmi příjemné.
O tomhle zemětřesení se nikde nepsalo. Bylo jen velmi jemné, ale i tak nám pukla zeď u malé přístavby, kterou
jsme dělali asi před dvěma lety. Byla jsem zase zrovna v Praze. Třetí už by být nemělo.
K té zprávě tenkrát patřilo ještě ,,první bouchne ještě do soboty". Což u některých sopek to není nic
nového, ale já jsem viděla celou řadu, bouchaly jedna za druhou. Dnes jsem na to koukla znovu a připadá
mi, jako by měly bouchnout všechny sopky světa. Každopádně podzim bude asi celkově velmi dobrodružný.
Už na přelomu socialismu jsem občas říkala, že jednou bouchne Milešovka. Byl to takový nesmysl, že nevím,
k čemu bych to přirovnala. A víte co? Myslím si to stále. A myslím si, že už tento rok se někde kolem této
oblasti něco objeví. Možná i trhlinka. A jsem přesvědčená, že o této pravěké sopce brzo uslyšíme.
Před nějakými měsíci jsem psala, že jsem předpověděla zemětřesení asi půl roku předtím, než opravdu
přišlo, a to ,,pod naší chalupou" (a taky v širším okolí), jak mi bylo těch několik měsíců předtím řečeno.
Byla jsem zrovna v Praze, takže já jsem to nezažila. Prý nám ,,nadskočil dům", říkal můj přítel. A předtím
se ozval velmi silný pískavý zvuk, jako když se těsně u vás řítí vlak. Geologové a seismologové zkoumali,
ale dodnes pro to nenašli sebemenší důvod. Já myslím, že by se mělo pátrat na opačné straně. Asi o měsíc
později mi přítel řekl, že v noci nemohl spát a najednou ucítil jemné zachvění. Bylo to prý vlastně velmi příjemné.
O tomhle zemětřesení se nikde nepsalo. Bylo jen velmi jemné, ale i tak nám pukla zeď u malé přístavby, kterou
jsme dělali asi před dvěma lety. Byla jsem zase zrovna v Praze. Třetí už by být nemělo.
Tento týden byla v nějaké časové trhlině možnost, aby se ,,mrtví mohli setkávat se živými".
29.8.2024:
pokračování:
Bylo to naznačeno už v červenci a já jsem byla dost zvědavá, jak by to mělo vypadat nebo v čem to má spočívat.
Tyto dny jsem pochopila, že je (bylo) to tohle: očkovaným rodičům (musí být oba, a to na počátku těhotenství,
a netýká se to ,,prázdných vakcín") se narodily děti. Nemusí mít nutně nějaké zdravotní problémy, ale některé
jsou ,,neobsazené". Přes genetiku - negenetiku svých rodičů (nebo´t očkování tomuto přenosu zabraňuje) se
nemohou ke své genetice dostat, ale ani ke svým duševním vlastnostem, protože tělo a duše jsou v jednom
balíčku, je nutné, aby spolupracovaly, jinak tito lidé skončí v psychiatrických ústavech. K těmto ,,podnožím"
by se měly přivtělovat ,,bloudící duše" nevinně zabitých zejména dětí. Jako když se naroubuje nový druh
na starou podnož. Je to dobré řešení pro obě strany. Neptejte se, proč a jak je to možné, prostě je to tak
zařízeno. Na konci života si obě tyto bytosti podají ruce a mohou volně pokračovat ve svých vlastních životech.
To se zlu samozřejmě nelíbí, protože tyto podnože potřebuje ke svým vlastním účelům. Tyto nevinné oběti
mohou jako satelit obletovat své ,,nové příbytky" jen určitou dobu. U někoho jsou to dny, u někoho týdny a
u někoho - maximálně - pár let. Pokud se jakýsi přirozený rituál nevyvede, zemřou navždy, pro tento konkrétní
život. Budou žít novou karmu. Po zabití může být ale karma trochu složitá a mít různá úskalí. Mnohem jednodušší
by bylo toto obnovení, a neztrácel by se čas. V novém životě, ať už v těle nebo bez něj,může být složité si
uvědomit, co se to vlastně stalo. Teď jsem tu byl, a najednou nejsem. Nedošel jsem si k tomu sám ani náhodou.
Jak mám dokončit svůj cíl? V těle, které jste neukradli, ale prostě jste se do něho nastěhovali, protože původní
majitel k němu nemá přístup (podobně jako domy po Němcích a samozřejmě i jiných v dějinách), lze toto
pochopení učinit velmi záhy. Z našeho mozku (víte, že máme i éterický mozek?) ještě informace nevypadly.
Mohu rychle dosáhnout uvědomění a pochopit sounáležitosti. Není to ve všech případech dyskarnátů. Je to
pro tento konkrétní případ: smrtonosného očkování proti covidu. Datum 18.8. bylo pro to jako dělané. Volně
by bylo přeložitelné jako ,,nová karma". Nezdařilo se, a byla jsem z toho hodně nešťastná. když jsem na to
narazila. Velmi špatně dopadlo i 19. - začátek a konec - které mohlo toho 18., kdy nebylo něco dokončeno,
ještě zvrátit. Tyto - další - dny též probíhalo přirozeně téma ,,děti jako pevný základ rodiny a společnosti".
Ideálně, při správném uchopení, výhodné pro neočkované. Pokud by se toto téma ve vesmíru zcela zhroutilo,
mohly by se snadno stát pevným základem pro účely očkovaných. A jejich páníčků. Věci se začaly dít ošklivě.
Některé děti se začaly koncem týdne chovat jako nesvéprávné. Čím nadějnější, tím větší hrůza. Predátoři
začali mít navrch. Padala jsem do propasti beznaděje.
Nikdy nenechte svou pozornost odlákat od cíle, za kterým jste vědomě šli a který byl pro vás důležitý.
Předevčírem jsem konečně zachytila nový vjem.. A ozvalo se ,,přepočítávání". A téměř okamžitě a pak víc
a více jsem přestávala cítit tu absolutní prázdnotu, nicotnost, marnost, a začala jsem opět ožívat. Zatímco
minulé dny před tím mi hlavou pořád dokola běželo (já mám nápovědy přes ty písničky) ,,Tělo bez duše
a duše bez těla, ne, to jsem vážně, vážně nechtěla", velice brzy po oznámení přepočítávání mi hlavu ovládl
italský hit ,,Sempre, sempre..." (mám ráda staré italské hity, ale nesmí trvat moc dlouho). Věci se opět rozjely
a začaly směřovat k nějakému novějšímu pozitivnímu cíli pro všechny. Vesmír naskočil zpět do svých vlastních
obrátek.
pokračování:
Bylo to naznačeno už v červenci a já jsem byla dost zvědavá, jak by to mělo vypadat nebo v čem to má spočívat.
Tyto dny jsem pochopila, že je (bylo) to tohle: očkovaným rodičům (musí být oba, a to na počátku těhotenství,
a netýká se to ,,prázdných vakcín") se narodily děti. Nemusí mít nutně nějaké zdravotní problémy, ale některé
jsou ,,neobsazené". Přes genetiku - negenetiku svých rodičů (nebo´t očkování tomuto přenosu zabraňuje) se
nemohou ke své genetice dostat, ale ani ke svým duševním vlastnostem, protože tělo a duše jsou v jednom
balíčku, je nutné, aby spolupracovaly, jinak tito lidé skončí v psychiatrických ústavech. K těmto ,,podnožím"
by se měly přivtělovat ,,bloudící duše" nevinně zabitých zejména dětí. Jako když se naroubuje nový druh
na starou podnož. Je to dobré řešení pro obě strany. Neptejte se, proč a jak je to možné, prostě je to tak
zařízeno. Na konci života si obě tyto bytosti podají ruce a mohou volně pokračovat ve svých vlastních životech.
To se zlu samozřejmě nelíbí, protože tyto podnože potřebuje ke svým vlastním účelům. Tyto nevinné oběti
mohou jako satelit obletovat své ,,nové příbytky" jen určitou dobu. U někoho jsou to dny, u někoho týdny a
u někoho - maximálně - pár let. Pokud se jakýsi přirozený rituál nevyvede, zemřou navždy, pro tento konkrétní
život. Budou žít novou karmu. Po zabití může být ale karma trochu složitá a mít různá úskalí. Mnohem jednodušší
by bylo toto obnovení, a neztrácel by se čas. V novém životě, ať už v těle nebo bez něj,může být složité si
uvědomit, co se to vlastně stalo. Teď jsem tu byl, a najednou nejsem. Nedošel jsem si k tomu sám ani náhodou.
Jak mám dokončit svůj cíl? V těle, které jste neukradli, ale prostě jste se do něho nastěhovali, protože původní
majitel k němu nemá přístup (podobně jako domy po Němcích a samozřejmě i jiných v dějinách), lze toto
pochopení učinit velmi záhy. Z našeho mozku (víte, že máme i éterický mozek?) ještě informace nevypadly.
Mohu rychle dosáhnout uvědomění a pochopit sounáležitosti. Není to ve všech případech dyskarnátů. Je to
pro tento konkrétní případ: smrtonosného očkování proti covidu. Datum 18.8. bylo pro to jako dělané. Volně
by bylo přeložitelné jako ,,nová karma". Nezdařilo se, a byla jsem z toho hodně nešťastná. když jsem na to
narazila. Velmi špatně dopadlo i 19. - začátek a konec - které mohlo toho 18., kdy nebylo něco dokončeno,
ještě zvrátit. Tyto - další - dny též probíhalo přirozeně téma ,,děti jako pevný základ rodiny a společnosti".
Ideálně, při správném uchopení, výhodné pro neočkované. Pokud by se toto téma ve vesmíru zcela zhroutilo,
mohly by se snadno stát pevným základem pro účely očkovaných. A jejich páníčků. Věci se začaly dít ošklivě.
Některé děti se začaly koncem týdne chovat jako nesvéprávné. Čím nadějnější, tím větší hrůza. Predátoři
začali mít navrch. Padala jsem do propasti beznaděje.
Nikdy nenechte svou pozornost odlákat od cíle, za kterým jste vědomě šli a který byl pro vás důležitý.
Předevčírem jsem konečně zachytila nový vjem.. A ozvalo se ,,přepočítávání". A téměř okamžitě a pak víc
a více jsem přestávala cítit tu absolutní prázdnotu, nicotnost, marnost, a začala jsem opět ožívat. Zatímco
minulé dny před tím mi hlavou pořád dokola běželo (já mám nápovědy přes ty písničky) ,,Tělo bez duše
a duše bez těla, ne, to jsem vážně, vážně nechtěla", velice brzy po oznámení přepočítávání mi hlavu ovládl
italský hit ,,Sempre, sempre..." (mám ráda staré italské hity, ale nesmí trvat moc dlouho). Věci se opět rozjely
a začaly směřovat k nějakému novějšímu pozitivnímu cíli pro všechny. Vesmír naskočil zpět do svých vlastních
obrátek.
4.9.2024:
Dnes jsem při mazání mailů narazila na nějaký starý mail (mezi mnoha dalšími nepřečtenými). Jedna
paní mi psala, že sleduje jinou paní, která mluvila o příchodu mimozemšťanů, kteří nás přijdou zachránit.
Budou tu rakety k naložení lidí, odvezou je a zachrání. A přinesou nám nové technologie.
Tak odvezou nás pryč nebo nám přinesou nové technologie? Já jsem žádné to video neviděla, ale
když slyším o mimozemšťanech, co nám přivezou nové technologie, otvírá se mi laser v kapse.
Nikdy nám to nepřineslo nic dobrého. Když chci, aby mi lidé naslouchali, přidám jim stovku k důchodu
a rozdám pár koblih. My potřebujeme nové technologie? To je to, co opravdu potřebujeme? Proč
máme pořád pocit, že všichni odevšud jsou ve všem před námi? Že všechno mimozemské je lepší, než
zemské, každý mimozemšťan je inteligentnější, morálnější, šikovnější a ..dál", než člověk? (A ostatně - víte,
co na Zemi žije šikovných mimozemšťanů?) Již před sto i více lety přišlo pár lidí s hotovými technologiemi
na získání dostatečného množství energie z vody, vzduchu, případně slunce. Technologie nenáročné
a jednoduché jak ruční mandl. Jenže většina těch vynálezců, zejména z těch dalších desetiletí, zmizela
beze stopy. Vždyť kdo by pak kupoval naftu, případně elektřinu nebo uhlí?
Celkem nedávno se skupina lidí, ovládajících žití bez jídla, nabídla, že třetí svět, ty hladovějící chudáky, tuto
metodu naučí. Druhý problém vyřešen. Tito dobrodinci ale málem také zmizeli beze stopy. Na čem by se
pak živily všechny ty ,,neziskovky"? Víc jich, těch opravdových problémů, už nemáme.
Vlastně samozřejmě ten hlavní: člověk. Jeho chamtivost, povrchnost, sobeckost, lacinost, nerozumnost,
ubohost... Jeho nemocnost. Tak snadno onemocní vším tímhle morem, touhle špínou. Je tu tolik věcí,
které by nás měly zaujmout, fascinovat, uchvátit. Ale my se zmůžeme jen na obdiv k novým technologiím.
většina lidí je schopna zradit tak snadno a za tak málo: za peníze. Za pochlebování. Za přísliby. Za nic.
Úředníci, právníci, soudci, učitelé, doktoři.. Všichni ti, kteří by lidem měli nejvíc pomáhat, je zrazují.
Politici - úředníci přidělují zakázky tomu, kdo je podplatí. Soudci odsoudí toho, kdo je nepodplatí. Doktoři
dostávají od farmaceutických firem drahé telefony, notebooky a dovolené pro celou rodinu za to, že budou
Dnes jsem při mazání mailů narazila na nějaký starý mail (mezi mnoha dalšími nepřečtenými). Jedna
paní mi psala, že sleduje jinou paní, která mluvila o příchodu mimozemšťanů, kteří nás přijdou zachránit.
Budou tu rakety k naložení lidí, odvezou je a zachrání. A přinesou nám nové technologie.
Tak odvezou nás pryč nebo nám přinesou nové technologie? Já jsem žádné to video neviděla, ale
když slyším o mimozemšťanech, co nám přivezou nové technologie, otvírá se mi laser v kapse.
Nikdy nám to nepřineslo nic dobrého. Když chci, aby mi lidé naslouchali, přidám jim stovku k důchodu
a rozdám pár koblih. My potřebujeme nové technologie? To je to, co opravdu potřebujeme? Proč
máme pořád pocit, že všichni odevšud jsou ve všem před námi? Že všechno mimozemské je lepší, než
zemské, každý mimozemšťan je inteligentnější, morálnější, šikovnější a ..dál", než člověk? (A ostatně - víte,
co na Zemi žije šikovných mimozemšťanů?) Již před sto i více lety přišlo pár lidí s hotovými technologiemi
na získání dostatečného množství energie z vody, vzduchu, případně slunce. Technologie nenáročné
a jednoduché jak ruční mandl. Jenže většina těch vynálezců, zejména z těch dalších desetiletí, zmizela
beze stopy. Vždyť kdo by pak kupoval naftu, případně elektřinu nebo uhlí?
Celkem nedávno se skupina lidí, ovládajících žití bez jídla, nabídla, že třetí svět, ty hladovějící chudáky, tuto
metodu naučí. Druhý problém vyřešen. Tito dobrodinci ale málem také zmizeli beze stopy. Na čem by se
pak živily všechny ty ,,neziskovky"? Víc jich, těch opravdových problémů, už nemáme.
Vlastně samozřejmě ten hlavní: člověk. Jeho chamtivost, povrchnost, sobeckost, lacinost, nerozumnost,
ubohost... Jeho nemocnost. Tak snadno onemocní vším tímhle morem, touhle špínou. Je tu tolik věcí,
které by nás měly zaujmout, fascinovat, uchvátit. Ale my se zmůžeme jen na obdiv k novým technologiím.
většina lidí je schopna zradit tak snadno a za tak málo: za peníze. Za pochlebování. Za přísliby. Za nic.
Úředníci, právníci, soudci, učitelé, doktoři.. Všichni ti, kteří by lidem měli nejvíc pomáhat, je zrazují.
Politici - úředníci přidělují zakázky tomu, kdo je podplatí. Soudci odsoudí toho, kdo je nepodplatí. Doktoři
dostávají od farmaceutických firem drahé telefony, notebooky a dovolené pro celou rodinu za to, že budou
předepisovat léčiva, která jim firma ,,doporučí". Technologie. Peníze. Kouzlo laciných produktů téhle doby.
Jakékoli doby.
No a teď ti mimozemšťani. A jejich nové, úžasné technologie. Co nám přinášejí nové technologie? Jsme
šťastnější? Jsme zdravější? Chytřejší? Moudřejší? Vzdělanější? Osvícenější? Co za ně budou chtít tyto ,
,,bytosti z hvězd", jak o nich a se kterými mluví paní? A já nepochybuji, že mluví. Určitě jsou přesvědčiví.
Má rada je každopádně stále stejná: nenastupujte. Také už chápu, proč nás tu má zbýt tak strašně málo.
Nástrah je nekonečno.
Jakékoli doby.
No a teď ti mimozemšťani. A jejich nové, úžasné technologie. Co nám přinášejí nové technologie? Jsme
šťastnější? Jsme zdravější? Chytřejší? Moudřejší? Vzdělanější? Osvícenější? Co za ně budou chtít tyto ,
,,bytosti z hvězd", jak o nich a se kterými mluví paní? A já nepochybuji, že mluví. Určitě jsou přesvědčiví.
Má rada je každopádně stále stejná: nenastupujte. Také už chápu, proč nás tu má zbýt tak strašně málo.
Nástrah je nekonečno.
Tyto dny se spínají nové typy záření, silnější než ty předtím. Může nás to trochu rozhazovat a působit
drobné problémy, zejména neuro.. V takovém případě se držte raději dál od lidí, odpočívejte. Účelem a cílem
těchto záření a asi i frekvencí má být rozpad vědomí, tedy vymazání, posléze. Nikdo a nic vás před tím
celkem neochrání, ale můžete tak učinit sami. Zřejmě proto jsme byli v poslední době nabádáni, že se máme
starat a zaměřovat výhradně sami na sebe. Každý sám na sebe. Držte se svých pocitů. Svých zájmů. Vám se
vědomí nevymaže, když se budete aspoň trochu snažit být sami sebou. Je to zaměřeno na očkované.
drobné problémy, zejména neuro.. V takovém případě se držte raději dál od lidí, odpočívejte. Účelem a cílem
těchto záření a asi i frekvencí má být rozpad vědomí, tedy vymazání, posléze. Nikdo a nic vás před tím
celkem neochrání, ale můžete tak učinit sami. Zřejmě proto jsme byli v poslední době nabádáni, že se máme
starat a zaměřovat výhradně sami na sebe. Každý sám na sebe. Držte se svých pocitů. Svých zájmů. Vám se
vědomí nevymaže, když se budete aspoň trochu snažit být sami sebou. Je to zaměřeno na očkované.
6.9.2024:
A ještě ,,vjem" z předvčerejška - ,,Dvě vedlejší protilehlé planety mají potřebu ochlazování svých jader.
A později ještě ...Proto jsou tu lidé tak nervózní".
Předpokládám, že vedlejší protilehlé planety jsou Venuše a Mars. A dál pak bylo ještě ,,Merkur je
pomáhající Venuši", nebo pomáhá Venuši, neboli Venuše s pomocí, nebo za pomoci Merkura...
Je tu, mezi námi nějaký astrofyzik? Dokázal by to vysvětlit?
A ještě ,,vjem" z předvčerejška - ,,Dvě vedlejší protilehlé planety mají potřebu ochlazování svých jader.
A později ještě ...Proto jsou tu lidé tak nervózní".
Předpokládám, že vedlejší protilehlé planety jsou Venuše a Mars. A dál pak bylo ještě ,,Merkur je
pomáhající Venuši", nebo pomáhá Venuši, neboli Venuše s pomocí, nebo za pomoci Merkura...
Je tu, mezi námi nějaký astrofyzik? Dokázal by to vysvětlit?
22.9.2924:
,,Prší krásně, nebe změnilo se v konev plnou vláhy. Všechny trable, vedra pozbývají váhy..."
Když se podíváme na staré obrazy měst, kde jsou nějaké řeky či potoky, uvidíme široké pozvolné
holé břehy. Nikde žádné stavby, jen nějaké ty stromy, maximálně dřevěná rybářská bouda, kterou si její
majitel při povodni přinejhorším vyměnil s někým 20 km po proudu. Když bylo hodně vody, řeky a potoky
se vylily do těchto přírodních koryt, které už napohled pobraly dvojnásobek až trojnásobek vody. Po březích
se pak po povodni posbíraly škeble a uvařil hrnec polívky. Dnes jsou řeky vedeny vybetonovanými či
kameny vyloženými úzkými koryty, voda se nikam nevsakuje ani nerozlévá a je z toho rázem ,,přírodní"
kalamita. Voda se přeleje přes silnici (,,Když se ten Tálinskej rybník nahání, dosahá voděnka k samému kraji.
Dosahá dosahuje, cestičku zaplavuje" - nic nového), reportéři nasadí pandemicko-válečný hlas a dramatické
záběry doutnajícího domu, jak někdo zahájil topnou sezónu. Ještě neměli žádného poškozeného, a už měli
číslo konta. Stát špatně hospodaří, a lidé se na to opět složí. A nic se nezmění.
Chtěla jsem ale říct, že původně bylo ohlášen ,,krásný" teplý podzim - bez dešťů, maximálně nějaká ta
přeprška, které by v tomhle fatálním suchu neřešily vůbec nic. Opět po letech začali mluvit o Sahaře.
Znamenalo by to úhyn stromů a neúroda nejen pro tento rok... I kdyby teď začaly nějaké ty podzimní
deštíky, tráva by se sice udržela, ale stromy určitě ne. A přestože někteří lidé měli a mají dočasné problémy,
nezlobte se na mě, já si prostě myslím, že tohle byla ta lepší možnost.
,,Prší krásně, nebe změnilo se v konev plnou vláhy. Všechny trable, vedra pozbývají váhy..."
Když se podíváme na staré obrazy měst, kde jsou nějaké řeky či potoky, uvidíme široké pozvolné
holé břehy. Nikde žádné stavby, jen nějaké ty stromy, maximálně dřevěná rybářská bouda, kterou si její
majitel při povodni přinejhorším vyměnil s někým 20 km po proudu. Když bylo hodně vody, řeky a potoky
se vylily do těchto přírodních koryt, které už napohled pobraly dvojnásobek až trojnásobek vody. Po březích
se pak po povodni posbíraly škeble a uvařil hrnec polívky. Dnes jsou řeky vedeny vybetonovanými či
kameny vyloženými úzkými koryty, voda se nikam nevsakuje ani nerozlévá a je z toho rázem ,,přírodní"
kalamita. Voda se přeleje přes silnici (,,Když se ten Tálinskej rybník nahání, dosahá voděnka k samému kraji.
Dosahá dosahuje, cestičku zaplavuje" - nic nového), reportéři nasadí pandemicko-válečný hlas a dramatické
záběry doutnajícího domu, jak někdo zahájil topnou sezónu. Ještě neměli žádného poškozeného, a už měli
číslo konta. Stát špatně hospodaří, a lidé se na to opět složí. A nic se nezmění.
Chtěla jsem ale říct, že původně bylo ohlášen ,,krásný" teplý podzim - bez dešťů, maximálně nějaká ta
přeprška, které by v tomhle fatálním suchu neřešily vůbec nic. Opět po letech začali mluvit o Sahaře.
Znamenalo by to úhyn stromů a neúroda nejen pro tento rok... I kdyby teď začaly nějaké ty podzimní
deštíky, tráva by se sice udržela, ale stromy určitě ne. A přestože někteří lidé měli a mají dočasné problémy,
nezlobte se na mě, já si prostě myslím, že tohle byla ta lepší možnost.
Když po atentátu Trump překypoval sebevědomím a v debatách s Bidenem žertoval a nepokrytě se vysmíval
a chrlil plány do budoucna, říkala jsem kamarádce, že jeho sebevědomí je asi předčasné, protože mi vychází, že
tento atentát nebude poslední. V současné době se začal jako opětná reálná možnost kupodivu objevovat
mladý Kennedy. Ale představit si to neumím. Letos se ale každopádně stane ještě mnoho věcí, které si
představit neumíme. Neměnná je stále ,,zpráva", že ještě do konce roku zemře velmi, velmi mnoho lidí.
a chrlil plány do budoucna, říkala jsem kamarádce, že jeho sebevědomí je asi předčasné, protože mi vychází, že
tento atentát nebude poslední. V současné době se začal jako opětná reálná možnost kupodivu objevovat
mladý Kennedy. Ale představit si to neumím. Letos se ale každopádně stane ještě mnoho věcí, které si
představit neumíme. Neměnná je stále ,,zpráva", že ještě do konce roku zemře velmi, velmi mnoho lidí.
Co se týče výpadků energie ,,z různých důvodů", jak jsem psala, určitě ještě není konec. Další ,,možnost"
bude pravděpodobně v říjnu a pak ještě v listopadu. Pokud jste generátor neměli při povodních, ještě pořád
by se vyplatilo si ho opatřit.
bude pravděpodobně v říjnu a pak ještě v listopadu. Pokud jste generátor neměli při povodních, ještě pořád
by se vyplatilo si ho opatřit.
24.9.2024:
Skoro všechno, co jsem nosila v hlavě posledních dva a půl týdne, o čem bych ještě chtěla napsat, se mi z
ní mezitím vykouřilo, ale jedno tam přece jenom zůstalo.
Víme, že v posledních dvou, spíš třech letech je na nás pouštěno už ne snad ani tak záření jako nové a nové
vibrace a frekvence, tedy neviditelné vlnění. Tyto frekvence – vlnění jsou na různá témata. Netýrejte si hlavy
dumáním, jak by se to dalo udělat, není to zas tak těžké. Říkala – psala jsem, již před delší dobou, že doba bude
zaměřena na děti. Před asi měsícem – měsícem a půl mi – jak to mám říct, přišlo sdělení, že (předtím byla doba,
tak půl roku, zaměření se na lidskou RNA) příští vibrace – frekvence se budou snažit, tedy budou mít za úkol
odtrhnout ,,nás" od genetiky. Energie se teď zaměřuje zejména na mladé lidi a děti. Ještě před čtrnácti dny jsem
si myslela, že jde o to, odřezat nás od našich kořenů (o což ostatně jde celosvětově, začíná to kinematografií, kdy
v nějakém novém filmu, ze kterého jsem viděla asi tak šest vteřin, tedy čas nutný k tomu, abych sáhla po ovladači
a zmáčkla jakékoli jiné tlačítko, v Anglii 19. století byly dvě mladé dámy, asi dvanáctileté, žijící v bohatém domě a
mající společenské způsoby a chování odpovídající této společenské vrstvě, tmavé pleti. Jedna asi Afričanka či
těžko říct a druhá asi Indka. V té době by bohužel pravděpodobně neměli přístup ani do stáje. To jsou historická
fakta. Stejných šest vteřin jsem před časem věnovala Davidu Copperfieldovi, taky černému. Tomu můžou věřit jen
malé africké děti s IQ pod šedesát. Černému D ́Artagnanovi se pečlivě vyhnu. Také se přepisují knihy – například
byl zakázán název knihy Aghaty Christie ,,Pět malých černoušků". Také bylo z této knihy například vyškrtnuto ,,ze
tmy mu svítily jen jeho bílé zuby". Myslím si, že jim v tomto případě podlézají zbytečně, protože černoši jsou pyšní
na svoje krásné bílé zuby. Pravděpodobně i na to, že se je kniha pojmenována po nich. Být jimi, tak to žaluju jako
rasismus.
V posledních dvou letech se mi podařilo slušně doplnit sbírku ruských spisovatelů, protože ,,správní občané" je
teď houfně vyhazují. Doufám, že se mi brzy podaří je zkompletovat, protože Pekarová je schopna ruské knihy
zakázat.
Nějaký kokot řekl, že Rusko je vinné už tím, že vzniklo. Já myslím, že hlavním proviněním je to, že se dopustilo,
aby vzniklo lidstvo na Zemi. Ale tato chyba se dá naštěstí ještě napravit.
Kde jsem to skončila...? Myslela jsem, že jde o nás o všechny a o naše kořeny. Ale ono jde především o naše mladé.
A teprve před pár dny mi došla ta hrůznost: mají se odtrhnout především od svých rodičů. Budou pak tak snadno
manipulovatelní, děti a mladiství bez zkušeností, s touhou být samostatní..., například ke změně pohlaví? To je ale
jen mizivý příklad. Především nebudou mít budoucnost. Rostlina, která ztratí kořen, nemůže vyrůst. Stanou se z
nich roboti, bez vlastní vůle. Uvažovali jste o tom někdy takhle, například ve spojení s národy? Nemuselo by to tak
(u našich dětí) být, i samostatně lze samozřejmě vyrůst, ale ty vibrace by tomu zabránily. Přes despotické a
agresivní prosazování své vůle se dostanou do úplného bezvládí. Vůbec si nebudou vědět rady. Nebudou se už mít
jít koho zeptat, na své rodiče zapomenou.
Zjistila jsem, že v minulém týdnu až dvou, ale i dříve, se objevilo mnoho příkladů podivného, až nepochopitelného
chování. Vlastně z toho jde docela hrůza. Nevidí, neslyší, jsou tak divně mimo... Jako by ani neměli duši v těle. Když
jsem o tom včera povídala jedné paní z Chrudimi, která za mnou přijela, řekla, že přesně takhle se teď chovají její
vnoučata. ,,Sami jejich rodiče mi řekli - ,,Co to s těmi dětmi proboha je?" Neodpovídají, nereagují, jenom se pořád
tak divně koukají..."
Pokud se vaše děti takhle chovají nebo chovaly, nechte je teď hodně odpočívat. Doufám, že to tak do dvou až třech
dnů přejde.
Skoro všechno, co jsem nosila v hlavě posledních dva a půl týdne, o čem bych ještě chtěla napsat, se mi z
ní mezitím vykouřilo, ale jedno tam přece jenom zůstalo.
Víme, že v posledních dvou, spíš třech letech je na nás pouštěno už ne snad ani tak záření jako nové a nové
vibrace a frekvence, tedy neviditelné vlnění. Tyto frekvence – vlnění jsou na různá témata. Netýrejte si hlavy
dumáním, jak by se to dalo udělat, není to zas tak těžké. Říkala – psala jsem, již před delší dobou, že doba bude
zaměřena na děti. Před asi měsícem – měsícem a půl mi – jak to mám říct, přišlo sdělení, že (předtím byla doba,
tak půl roku, zaměření se na lidskou RNA) příští vibrace – frekvence se budou snažit, tedy budou mít za úkol
odtrhnout ,,nás" od genetiky. Energie se teď zaměřuje zejména na mladé lidi a děti. Ještě před čtrnácti dny jsem
si myslela, že jde o to, odřezat nás od našich kořenů (o což ostatně jde celosvětově, začíná to kinematografií, kdy
v nějakém novém filmu, ze kterého jsem viděla asi tak šest vteřin, tedy čas nutný k tomu, abych sáhla po ovladači
a zmáčkla jakékoli jiné tlačítko, v Anglii 19. století byly dvě mladé dámy, asi dvanáctileté, žijící v bohatém domě a
mající společenské způsoby a chování odpovídající této společenské vrstvě, tmavé pleti. Jedna asi Afričanka či
těžko říct a druhá asi Indka. V té době by bohužel pravděpodobně neměli přístup ani do stáje. To jsou historická
fakta. Stejných šest vteřin jsem před časem věnovala Davidu Copperfieldovi, taky černému. Tomu můžou věřit jen
malé africké děti s IQ pod šedesát. Černému D ́Artagnanovi se pečlivě vyhnu. Také se přepisují knihy – například
byl zakázán název knihy Aghaty Christie ,,Pět malých černoušků". Také bylo z této knihy například vyškrtnuto ,,ze
tmy mu svítily jen jeho bílé zuby". Myslím si, že jim v tomto případě podlézají zbytečně, protože černoši jsou pyšní
na svoje krásné bílé zuby. Pravděpodobně i na to, že se je kniha pojmenována po nich. Být jimi, tak to žaluju jako
rasismus.
V posledních dvou letech se mi podařilo slušně doplnit sbírku ruských spisovatelů, protože ,,správní občané" je
teď houfně vyhazují. Doufám, že se mi brzy podaří je zkompletovat, protože Pekarová je schopna ruské knihy
zakázat.
Nějaký kokot řekl, že Rusko je vinné už tím, že vzniklo. Já myslím, že hlavním proviněním je to, že se dopustilo,
aby vzniklo lidstvo na Zemi. Ale tato chyba se dá naštěstí ještě napravit.
Kde jsem to skončila...? Myslela jsem, že jde o nás o všechny a o naše kořeny. Ale ono jde především o naše mladé.
A teprve před pár dny mi došla ta hrůznost: mají se odtrhnout především od svých rodičů. Budou pak tak snadno
manipulovatelní, děti a mladiství bez zkušeností, s touhou být samostatní..., například ke změně pohlaví? To je ale
jen mizivý příklad. Především nebudou mít budoucnost. Rostlina, která ztratí kořen, nemůže vyrůst. Stanou se z
nich roboti, bez vlastní vůle. Uvažovali jste o tom někdy takhle, například ve spojení s národy? Nemuselo by to tak
(u našich dětí) být, i samostatně lze samozřejmě vyrůst, ale ty vibrace by tomu zabránily. Přes despotické a
agresivní prosazování své vůle se dostanou do úplného bezvládí. Vůbec si nebudou vědět rady. Nebudou se už mít
jít koho zeptat, na své rodiče zapomenou.
Zjistila jsem, že v minulém týdnu až dvou, ale i dříve, se objevilo mnoho příkladů podivného, až nepochopitelného
chování. Vlastně z toho jde docela hrůza. Nevidí, neslyší, jsou tak divně mimo... Jako by ani neměli duši v těle. Když
jsem o tom včera povídala jedné paní z Chrudimi, která za mnou přijela, řekla, že přesně takhle se teď chovají její
vnoučata. ,,Sami jejich rodiče mi řekli - ,,Co to s těmi dětmi proboha je?" Neodpovídají, nereagují, jenom se pořád
tak divně koukají..."
Pokud se vaše děti takhle chovají nebo chovaly, nechte je teď hodně odpočívat. Doufám, že to tak do dvou až třech
dnů přejde.
4.10.2024
Odstraňte ze zahrad, zahrádek či okolí vašeho domu vše, co by mohlo létat vzduchem, rozbíjet okna nebo opustit
hranice vašeho pozemku. Uložte to do kůlen, sklepů nebo kam to běžně dáváte na zimu. Hned. Nebo zítra ráno.
Pokud se nic nestane, budeme všichni rádi.
Odstraňte ze zahrad, zahrádek či okolí vašeho domu vše, co by mohlo létat vzduchem, rozbíjet okna nebo opustit
hranice vašeho pozemku. Uložte to do kůlen, sklepů nebo kam to běžně dáváte na zimu. Hned. Nebo zítra ráno.
Pokud se nic nestane, budeme všichni rádi.
5.10.2024:
Včera jsem v autě poslouchala medailón o Otakaru Brouskovi st. Mluvil moc hezky, ostatně byl to skvělý
člověk. A citoval (samozřejmě ze záznamu) svého oblíbeného Saroyana: ,,S láskou k životu musí jít zároveň nenávist
k jeho ničitelům. Dejte si velkou práci s tím, abyste přežili". Řekl, že s tím souhlasí. Všímáte si, že slovo ,,nenávist"
nebylo dřív sprostým slovem?"
Vymazání či zakázaní tohoto ,,slova" způsobuje v člověku zmatek, nasranost a zoufalství.
Včera jsem v autě poslouchala medailón o Otakaru Brouskovi st. Mluvil moc hezky, ostatně byl to skvělý
člověk. A citoval (samozřejmě ze záznamu) svého oblíbeného Saroyana: ,,S láskou k životu musí jít zároveň nenávist
k jeho ničitelům. Dejte si velkou práci s tím, abyste přežili". Řekl, že s tím souhlasí. Všímáte si, že slovo ,,nenávist"
nebylo dřív sprostým slovem?"
Vymazání či zakázaní tohoto ,,slova" způsobuje v člověku zmatek, nasranost a zoufalství.
Pokud jsem před nějakými dny chtěla psát o historce, která mě hodně nadzvedla, ta včerejší ji zcela
převálcovala. Začnu tedy tou včerejší.
Jeden pan učitel žijící v okrajových (přidružených) částech Prahy pořádá kurzy ježdění na kolečkových
bruslích (má to teď nějaký speciální název). Pro děti. Mezi jinými tam chodí také ukrajinská dívka, která je
tu s rodiči už asi deset let. Ta je bez problémů. Teď přibyly dvě z těch ,,nových". Jako první si řekly o slevu.
Na otázku ,,proč?" odpověděly ,,Protože jsme z Ukrajiny". Pan učitel odmítl, samozřejmě.
Holky se hned při příští hodině začaly lísat k té ,,starší" Ukrajince, a že se spolu dají dohromady - a že dají
dohromady své peníze a pak si budou společně kupovat nějaké ty pamlsky atd. Holčička souhlasila nebo
si jen netroufla odmítnout a holky si začaly kupovat - za její peníze. Učitel to pozoroval, ale zdráhal se
zasahovat - byly to tři Ukrajinky a nevěděl, jak to spolu mají domluvené; aspoň tak to vysvětloval. Nakonec
to ale řekl matce té dívky.
Ty dvě nové holky jsou prý velmi problematické a agresivní.. Na tom hřiště je mnoho velmi drahých pomůcek
pro tělocvik. Holky do nich mlátí a ničí je. Záměrně. Když jim řekl, ať to nedělají, řekly, že mohou a on jim
do toho nemá co mluvit. Zeptal se, proč. ,,Protože jste Čech. My jsme Ukrajinci." ,,A co má být?", řekl.
,,My jsme Češi, vy jste Ukrajinci a někdo jiný je něco jiného. Jaký je v tom rozdíl?" - ,,Protože my jsme lepší".
- ,,V čem jste lepší?",,Jsme lepší lidi. Máme lepší krev".
JSME LEPŠÍ LIDI. MÁME LEPŠÍ KREV.
Ještěže nejsem učitelem kolečkových bruslí. Protože by to děvče poté, co by se o sobě dozvědělo
mnoho zajímavého, letělo velkým obloukem přes mantinel.
Škoda.
Oni se to totiž učí ve škole: ,,Máme lepší krev! Jsme lepší lidi! Musíme zabíjet Rusy!"
Mám ještě tu druhou historku, ta je od paní z Chrudimi, co u mě onehdy byla. Chodí na trh kupovat jablka.
Prodává je tam dvojice starých manželů, kteří před časem předali sady a hospodářství svému synovi. Obživa
to není bůhvíjaká, zvláště v posledních letech. Město na nich chce 600,- korun za den, takže když na trhu
prodávají týden, zaplatí 4200,- Sady jsou vzdálené asi 20 km. ,,Minule jsme si nevydělali ani na nájem, byli
jsme v minusu", říkala smutně stará paní. Mnoho let se drželi dobře díky smlouvám se školami, kam dodávali
jablka dětem na svačiny. Školám teď ale na svačiny byly nabídnuty dotační programy, které jsou ale vázány
podmínkou, že školy budou brát jablka ze supermarketů.
Lidi! Vláda ruku v ruce s korporacemi likviduje soukromé pěstitele, ale vy tomu přece můžete zabránit!
Jsou to přece VAŠI sadaři! Jsou to přece VAŠE děti! Chcete, aby oba přežili! Chcete i nadále mít v dosahu
sady s dobrými jablky. Nechcete, aby vaše děti krmili jedy ze supermarketů! UDĚLEJTE PRO TO NĚCO!
Zorganizujte něco na jejich záchranu, domluvte se s dalšími lidmi! Nakupujte od těch chudáků, nebo vám
za chvíli nezbyde nic než ty supermarkety, pokud tedy budou otevřeny... Tohle JE ve vašich silách. Kašlete
na dotovaný jabka a kupujte je dětem sami! Domluvte se se sousedy v domě, s kolegy v práci nebo dalšími
rodiči ve školách a školkách. Kupujte si jabka domů, uskladněte je ve sklepích a dávejte je dětem nejen
do školy. Vyrábějte na zimu křížaly. Domluvte se s ostatními a berte přímo od sadařů.
Zachraňte je i sebe.
Psala jsem před pár týdny že ,,jsem měla takový zážitek". Tím zážitkem ale nebylo to, že jsem měla dva
telefonáty hned po sobě, z nichž jeden se mě pokusil zdemoralizovat a druhý mě zase okamžitě vrátil
,,na své místo". Zážitek byl, když jsem hned potom nasedla do auta a vyrazila do Prahy a začala ve mně
růst tak neuvěřitelná síla a tak obrovský pocit svobody, že jsem se až zalykala. Byla uvnitř i venku. Uvědomila
jsem si, že jsme tak svobodní, my, co jsme vydrželi doteď, že není žádná moc, která by nám tu svobodu mohla
vzít, i kdyby s námi prováděli cokoli. Nelze ji zlomit, protože to je svoboda ducha, tedy něčeho, co většina
obyvatel už nemá. Ta svoboda - svoboda, kterou máme uvnitř - měla nekonečné rozměry a byla zcela
fatální a neotřesitelná. Přestáli jste VŠECHNY ty strašné zkoušky, které na vás byly nastraženy, a prokázali jste
svoji inteligenci, Uvědomujete si, jak vzácný druh jste?
6.10.2024:
Před 11 lety jsem měla přítele ze Slovenska. Byla to velká škola, ale kromě jiného mě udivoval svým
obdivem k Čechám a k Čechům. Byl to obdiv malého hocha ke svému velkému, dokonalému bratru.
Mluvil o různých věcech, co se dějí na Slovensku, a vždy dodal: ,,To vy byste si nikdy líbit nenechali! Tohle
by se u vás dít nemohlo, vy byste se postavili!" - ,,Myslíš jako tady, u nás...", ubezpečovala jsem se vždycky.
Nedal si to vymluvit. Jeho pohled na hrdé, statečné a odbojné Čechy byl naivně nesvéprávný. Občas si
na něj v těchto letech vzpomenu a představím si ho, jak drží hlavu v dlaních: ,,Boha jeho, zase mala pravdu!"
Před 11 lety jsem měla přítele ze Slovenska. Byla to velká škola, ale kromě jiného mě udivoval svým
obdivem k Čechám a k Čechům. Byl to obdiv malého hocha ke svému velkému, dokonalému bratru.
Mluvil o různých věcech, co se dějí na Slovensku, a vždy dodal: ,,To vy byste si nikdy líbit nenechali! Tohle
by se u vás dít nemohlo, vy byste se postavili!" - ,,Myslíš jako tady, u nás...", ubezpečovala jsem se vždycky.
Nedal si to vymluvit. Jeho pohled na hrdé, statečné a odbojné Čechy byl naivně nesvéprávný. Občas si
na něj v těchto letech vzpomenu a představím si ho, jak drží hlavu v dlaních: ,,Boha jeho, zase mala pravdu!"
Zatímco Slovensko jako jediné zablokovalo podpis Unie ohledně absolutní moci WHO nad všemi členskými
státy, naše země (promiňte, že nejsem schopna používat název ,,Česko", pozvracela bych si monitor) jako
jediná zablokovala jednomyslný podpis ostatních států EU pro cestu k míru (jak jsem to kdysi napsala?
,,Jenom my, jako úplně poslední kreténi, když už všichni..."?).
Pokud jste to ještě neslyšeli, najděte si Kotlár - covid a poslechněte si ten čtyřicetiminutový projev
pro tisk. Udělá vám to lepší den, samozřejmě pokud nejste očkovaní. To, v co jsme doufali...
Na konci se do něho samozřejmě pustí nějaký arogantní blbeček, ale to fakta nezmění... V podstatě tito
lidé, tito křiklouni tvářící se, že hájí fakta, hájí jen sebe. Snaží se co nejvíce oddálit chvíli, kdy budou muset
připustit, že tohle všechno je pravda. Protože pak musí umřít hrůzou.
státy, naše země (promiňte, že nejsem schopna používat název ,,Česko", pozvracela bych si monitor) jako
jediná zablokovala jednomyslný podpis ostatních států EU pro cestu k míru (jak jsem to kdysi napsala?
,,Jenom my, jako úplně poslední kreténi, když už všichni..."?).
Pokud jste to ještě neslyšeli, najděte si Kotlár - covid a poslechněte si ten čtyřicetiminutový projev
pro tisk. Udělá vám to lepší den, samozřejmě pokud nejste očkovaní. To, v co jsme doufali...
Na konci se do něho samozřejmě pustí nějaký arogantní blbeček, ale to fakta nezmění... V podstatě tito
lidé, tito křiklouni tvářící se, že hájí fakta, hájí jen sebe. Snaží se co nejvíce oddálit chvíli, kdy budou muset
připustit, že tohle všechno je pravda. Protože pak musí umřít hrůzou.
Předevčírem u mě byla paní - nevím, jak je stará, ale určitě dost přes sedmdesát. Je to velmi slušná
a milá paní. Všem přeje dobré. Je vám dobře v její přítomnosti. Naposledy u mě byla před rokem - jako
SOS - s ošklivým kašlem, který vypadal jako černý kašel a měla ho už dlouhé týdny. Zpívá v dechovce
a už si myslela, že se bude muset vzdát své jediné záliby a radosti spojené se sociálním vyžitím. Něco jsme
udělaly, dala jsem jí kapky proti spikeproteinům a druhý den mi psala, že je jí lépe, a za pár dnů bylo po kašli.
Teď přišla s obdobnými problémy. Kromě dýchacích potíží a kašle ji bolely klouby. Udělala lékařské kolečko,
ale na nic se nepřišlo. Zkoumání mi zabralo asi čtyři vteřiny. ,,Vy jste zase zahnojená od těch očkovaných,
jako posledně". -,,Když oni mě mají tak rádi", bědovala. ,,Pořád mě objímají a pusinkujou... Já nechci, ale oni
se nedají odbýt. Ale už si to nenechám líbit". Kapky jsem jí rovnou postavila na stůl. Tím jsme začaly. Včera
mi psala, že je jí lépe.
Paní mi povídala, jak byla u lékaře na kontrole.
,,Vstoupila jsem do čekárny, a ta byla úplně plná. Stála tam dlouhá fronta lidí, co čekali na očkování".
- ,,A nebylo to třeba na chřipku?" (Ne že bych si myslela, že je to lepší). ,,Ne, na covid, na další dávku".
- ,,Panebože, na kolikátou?" - ,,Nevím; prostě na další. Sedla jsem si na lavičku před druhou ordinací,
kde nikdo neseděl, jen jedna paní, poměrně mladá. Zeptala jsem se jí, jestli taky čeká na výsledky
kontroly. Řekla, že ne, že čeká na manžela; šel na očkování. Vytřeštila jsem na ni oči: ,,Vy jste se nechala
očkovat?!" Zatvářila se podobně: ,,A vy ne?" - ,,Do mě by tu sračku nikdo nikdy nedostal", odpověděla
naše milá paní.
Když pak byla v ordinaci, doktor při zápisu nahlas citoval, co psal: ,,Zatím neočkovaná..." - ,,Ne zatím, pane
doktore, nikdy! Nikdy nebude očkovaná!" Doktor se k ní pomalu otočil a stejně pomalu se jí zeptal: ,,Vy
tomu nevěříte, paní M...? - ,,Ne, nevěřím, pane doktore. Já jsem totiž pracovala v Zentivě". A pokračovala:
,,Veškeré vakcíny se testovaly pět až deset let. Pět let bylo minimum. To byly takové ty jednoduché.
Většina aspoň deset, než nám je SUKL schválil. A mnohokrát nám je vrátil, abychom udělali ještě další testy.
Takže mi nikdo nebude povídat, že na vakcínách, které se netestují ani půl roku, není něco divně, že jsou
prověřené a bezpečné".
a milá paní. Všem přeje dobré. Je vám dobře v její přítomnosti. Naposledy u mě byla před rokem - jako
SOS - s ošklivým kašlem, který vypadal jako černý kašel a měla ho už dlouhé týdny. Zpívá v dechovce
a už si myslela, že se bude muset vzdát své jediné záliby a radosti spojené se sociálním vyžitím. Něco jsme
udělaly, dala jsem jí kapky proti spikeproteinům a druhý den mi psala, že je jí lépe, a za pár dnů bylo po kašli.
Teď přišla s obdobnými problémy. Kromě dýchacích potíží a kašle ji bolely klouby. Udělala lékařské kolečko,
ale na nic se nepřišlo. Zkoumání mi zabralo asi čtyři vteřiny. ,,Vy jste zase zahnojená od těch očkovaných,
jako posledně". -,,Když oni mě mají tak rádi", bědovala. ,,Pořád mě objímají a pusinkujou... Já nechci, ale oni
se nedají odbýt. Ale už si to nenechám líbit". Kapky jsem jí rovnou postavila na stůl. Tím jsme začaly. Včera
mi psala, že je jí lépe.
Paní mi povídala, jak byla u lékaře na kontrole.
,,Vstoupila jsem do čekárny, a ta byla úplně plná. Stála tam dlouhá fronta lidí, co čekali na očkování".
- ,,A nebylo to třeba na chřipku?" (Ne že bych si myslela, že je to lepší). ,,Ne, na covid, na další dávku".
- ,,Panebože, na kolikátou?" - ,,Nevím; prostě na další. Sedla jsem si na lavičku před druhou ordinací,
kde nikdo neseděl, jen jedna paní, poměrně mladá. Zeptala jsem se jí, jestli taky čeká na výsledky
kontroly. Řekla, že ne, že čeká na manžela; šel na očkování. Vytřeštila jsem na ni oči: ,,Vy jste se nechala
očkovat?!" Zatvářila se podobně: ,,A vy ne?" - ,,Do mě by tu sračku nikdo nikdy nedostal", odpověděla
naše milá paní.
Když pak byla v ordinaci, doktor při zápisu nahlas citoval, co psal: ,,Zatím neočkovaná..." - ,,Ne zatím, pane
doktore, nikdy! Nikdy nebude očkovaná!" Doktor se k ní pomalu otočil a stejně pomalu se jí zeptal: ,,Vy
tomu nevěříte, paní M...? - ,,Ne, nevěřím, pane doktore. Já jsem totiž pracovala v Zentivě". A pokračovala:
,,Veškeré vakcíny se testovaly pět až deset let. Pět let bylo minimum. To byly takové ty jednoduché.
Většina aspoň deset, než nám je SUKL schválil. A mnohokrát nám je vrátil, abychom udělali ještě další testy.
Takže mi nikdo nebude povídat, že na vakcínách, které se netestují ani půl roku, není něco divně, že jsou
prověřené a bezpečné".
Když mi ráno přítel pouštěl ten Kotlárův proslov, na konci jsme se ještě pozastavili u toho drzého
arogantního projevu, kterým ten kdosi rádoby argumentoval tím, že se odvolával na doktory a jejich
výlučný patent na pravdu a rozhodování o ní. Můj přítel přišel s přínosnou myšlenkou: ,,Tvrdí, že doktoři
vědí všechno nejlíp a že oni je poslouchají. Tak ať je poslouchají ve všem, ti, co je poslouchají, ať nepodvádějí.
Stejnému doktorovi věří, a stejnému doktorovi nevěří. Když jim říká, ať nepijou colu, nejí tolik cukru, nepřežírají
se, omezí alkohol atd., neposlechnou ho. Ale pak jim stejný doktor řekne, aby se naočkovali, a oni ho
poslechnou na slovo. Proč to udělají jednou tak a podruhé naopak?" - ,,Ono to vlastně není naopak, ale úplně
stejně", řekla jsem. ,,Když se nechtějí vzdát coly či alkoholu, neposlechnou, protože je to nepohodlné. Když
jim doktor řekl, aby se očkovali, poslechli ho, protože neposlechnout by bylo nepohodlné. Je to stále totéž.
Jak už jsem kdysi psala: pohodlnost, neochota a neschopnost vzdát se pohodlí bude to, co tyhle lidi zabije.
arogantního projevu, kterým ten kdosi rádoby argumentoval tím, že se odvolával na doktory a jejich
výlučný patent na pravdu a rozhodování o ní. Můj přítel přišel s přínosnou myšlenkou: ,,Tvrdí, že doktoři
vědí všechno nejlíp a že oni je poslouchají. Tak ať je poslouchají ve všem, ti, co je poslouchají, ať nepodvádějí.
Stejnému doktorovi věří, a stejnému doktorovi nevěří. Když jim říká, ať nepijou colu, nejí tolik cukru, nepřežírají
se, omezí alkohol atd., neposlechnou ho. Ale pak jim stejný doktor řekne, aby se naočkovali, a oni ho
poslechnou na slovo. Proč to udělají jednou tak a podruhé naopak?" - ,,Ono to vlastně není naopak, ale úplně
stejně", řekla jsem. ,,Když se nechtějí vzdát coly či alkoholu, neposlechnou, protože je to nepohodlné. Když
jim doktor řekl, aby se očkovali, poslechli ho, protože neposlechnout by bylo nepohodlné. Je to stále totéž.
Jak už jsem kdysi psala: pohodlnost, neochota a neschopnost vzdát se pohodlí bude to, co tyhle lidi zabije.
7.10.2024:
Takže abych zcela dokončila myšlenku - můj přítel měl pravdu, když položil otázku: ,,Tak proč jednou
poslouchají doktory a jednou ne?" Já jsem na ni pouze odpověděla; ale tato otázka je dokonalou
a dostatečnou argumentací proti nim. On pak ještě na závěr dodal: ,,Byla na to větší reklama?" To je
taky správný postřeh, Reklama, kampaň - čím slabší jedinec, tím snadněji se nechá zmanipulovat. Slabší
na některé ze svých stránek: IQ, inteligence, duchovní vlastnosti, zkušenost duše, schopnost rozhodovat
o sobě, schopnost poznání či poznávání... Případně pokud má mizernou povahu.
V těchto týdnech vymýšlel můj přítel obal na nové CD svého kamaráda Milana Prince. Na přední stranu
obalu dal takový ten známý výjev - velký strážný anděl drží vlídně ruku nad dvěma dětmi. V tomto případě
děti běží - chlapec za míčem a holčička za motýlem - k okraji hlubokého srázu. Na zadní straně je stejná
scenérie, ale chybí anděl, děti, je tam jen míč a motýlek asi o metr dál, už nad srázem. CD se jmenuje Slepá
důvěra. Moc se mi ten nápad líbil, pochválila jsem zpracování a dodala: ,,Ještě by ten anděl měl mít na krku
stetoskop".
Takže abych zcela dokončila myšlenku - můj přítel měl pravdu, když položil otázku: ,,Tak proč jednou
poslouchají doktory a jednou ne?" Já jsem na ni pouze odpověděla; ale tato otázka je dokonalou
a dostatečnou argumentací proti nim. On pak ještě na závěr dodal: ,,Byla na to větší reklama?" To je
taky správný postřeh, Reklama, kampaň - čím slabší jedinec, tím snadněji se nechá zmanipulovat. Slabší
na některé ze svých stránek: IQ, inteligence, duchovní vlastnosti, zkušenost duše, schopnost rozhodovat
o sobě, schopnost poznání či poznávání... Případně pokud má mizernou povahu.
V těchto týdnech vymýšlel můj přítel obal na nové CD svého kamaráda Milana Prince. Na přední stranu
obalu dal takový ten známý výjev - velký strážný anděl drží vlídně ruku nad dvěma dětmi. V tomto případě
děti běží - chlapec za míčem a holčička za motýlem - k okraji hlubokého srázu. Na zadní straně je stejná
scenérie, ale chybí anděl, děti, je tam jen míč a motýlek asi o metr dál, už nad srázem. CD se jmenuje Slepá
důvěra. Moc se mi ten nápad líbil, pochválila jsem zpracování a dodala: ,,Ještě by ten anděl měl mít na krku
stetoskop".
Němečtí vědci udělali výzkum: vzali čtyři různé sady antigenních testů, po čtyřech kusech od každé
sady, a udělali rozbor. Výsledek prezentovali jako šokující. Všechny sady ve všech kusech obsahovaly
podle jejich slov tak fatální množství toxických a rakovinotvorných látek, že by se jich člověk neměl téměř
ani dotýkat. A to ,,nejlepší" na závěr - obsahují látku, která, když budu přesně citovat, i v nepatrném množství
mění DNA. Byli šokováni a zděšeni. Sady jsou určeny k samotestování pro děti. Řekli, že k tomu jsou zcela
nevhodné, protože při neodborném zacházení mohou mít zcela zásadní následky (já myslím, že tato úvaha
už je zcela přebytečná). A že je to absolutní zanedbání zdravotní péče, a zcela zjevně úmyslné.
Vzpomínáte, jak jsem varovala před lety - vyhněte se testování, ,,bude tam něco"? Jen si vždycky říkám,
proč to testovali až teď. Proč všechno ověřují a testují až teď.
Oni tedy ani nepotřebují, aby se lidi dále očkovali nebo vůbec očkovali. Stačí, když se budou testovat. Stačí
stále vyvolávat strach plus zavádět sankce - nemůžete bez testu na pracoviště, do divadla či kavárny, do letadla
atd. - a mají většinu tam, kde chtěli. Když jsem to povídala kamarádce, řekla ,,Takže jsem udělala dobře, když
jsem B.... (dceři) kupovala ze svýho plivací testy (do školy)...?" Takže pokud jste pyšní na to, že jste neočkovaní
a ,,pouze" se testujete, například na letištích, když letíte za rodinou nebo na dovolenou, ještě jednou se
nad tím zamyslete.
sady, a udělali rozbor. Výsledek prezentovali jako šokující. Všechny sady ve všech kusech obsahovaly
podle jejich slov tak fatální množství toxických a rakovinotvorných látek, že by se jich člověk neměl téměř
ani dotýkat. A to ,,nejlepší" na závěr - obsahují látku, která, když budu přesně citovat, i v nepatrném množství
mění DNA. Byli šokováni a zděšeni. Sady jsou určeny k samotestování pro děti. Řekli, že k tomu jsou zcela
nevhodné, protože při neodborném zacházení mohou mít zcela zásadní následky (já myslím, že tato úvaha
už je zcela přebytečná). A že je to absolutní zanedbání zdravotní péče, a zcela zjevně úmyslné.
Vzpomínáte, jak jsem varovala před lety - vyhněte se testování, ,,bude tam něco"? Jen si vždycky říkám,
proč to testovali až teď. Proč všechno ověřují a testují až teď.
Oni tedy ani nepotřebují, aby se lidi dále očkovali nebo vůbec očkovali. Stačí, když se budou testovat. Stačí
stále vyvolávat strach plus zavádět sankce - nemůžete bez testu na pracoviště, do divadla či kavárny, do letadla
atd. - a mají většinu tam, kde chtěli. Když jsem to povídala kamarádce, řekla ,,Takže jsem udělala dobře, když
jsem B.... (dceři) kupovala ze svýho plivací testy (do školy)...?" Takže pokud jste pyšní na to, že jste neočkovaní
a ,,pouze" se testujete, například na letištích, když letíte za rodinou nebo na dovolenou, ještě jednou se
nad tím zamyslete.
15.10.2024:
Američtí vědci zjistili, kolik spánku člověk doopravdy potřebuje: ještě asi 5 minut.
Američtí vědci zjistili, kolik spánku člověk doopravdy potřebuje: ještě asi 5 minut.
Může se vám - nám zdát, že se v náš prospěch nic moc neděje; ale není tomu tak. Často - a teď už
vlastně pořád balancujeme na hraně opravdu fatálních průšvihů či spíše katastrof. Zatím se to
všechno ustálo - a to je dobrá indicie. Napsala jsem, ať si urychleně uklidíte, co by mohlo lítat vzduchem.
Nehrozil nějaký běžný větší vítr, ale tlaková vlna. Viděla jsem vodní vlnu na Vltavě, zrovna svižně probíhala
kolem Národního divadla. K ničemu naštěstí nedošlo a my si můžeme projednou oddechnout a otřít pot
s čela. Mimochodem včera mi pán, co ke mně přijel, řekl, když jsem mu to povídala, že v tu dobu, co jsem
to psala, se v Německu zvedlo tornádo a směřovalo k České republice. Pak se ale zastavilo a otočilo...
vlastně pořád balancujeme na hraně opravdu fatálních průšvihů či spíše katastrof. Zatím se to
všechno ustálo - a to je dobrá indicie. Napsala jsem, ať si urychleně uklidíte, co by mohlo lítat vzduchem.
Nehrozil nějaký běžný větší vítr, ale tlaková vlna. Viděla jsem vodní vlnu na Vltavě, zrovna svižně probíhala
kolem Národního divadla. K ničemu naštěstí nedošlo a my si můžeme projednou oddechnout a otřít pot
s čela. Mimochodem včera mi pán, co ke mně přijel, řekl, když jsem mu to povídala, že v tu dobu, co jsem
to psala, se v Německu zvedlo tornádo a směřovalo k České republice. Pak se ale zastavilo a otočilo...
Ta milá starší paní, co pracovala v Zentivě, mi také říkala, co jí povídal jeden její známý doktor, pediatr.
Že zatímco v minulosti se semtam nějakému dítěti pomocí cvičení upravovaly kyčle - na kontrolu kyčlí se
chodilo v nějakých čtyřech měsících - teď k němu přichází veliké množství rodičů s pártýdenními i týdenními
miminky s vážnými vadami páteře a kloubů. Očkovaní rodiče.
Pán ze včerejška měl jinou rozmluvu s doktorem. Díky svému zaměstnání musí na celkovou kontrolu
povinně každý rok. Celá prohlídla proběhla bez problémů a už si myslel, že mu to projde, ale úplně
na konci pan doktor řekl oblíbenou obávanou větu: máte prošlý tetanus! Pán mu řekl, že nechce a že
určitě nepůjde. Načež se obvoďák tak nějak až skoro zasnil a pravil: ,,Takoví lidi jako vy by si měli jít
chcípnout do lesa ke stromu".
Mému příteli přišla do mailu od jeho pojišťovny lákavá nabídka na celou řadu očkování. Byla vypíchnuta
jejich výhodnost a prospěšnost. A za ní byl dovětek o tom, jak někteří lidé po internetu ,,šíří mýty"...
A pak jakési zřejmě jakože vtipné povídání nazvané ,,O devíti mýtech".
V dnešní době, kdy se - v jiných zemích samozřejmě - začínají očkování zakazovat a jak houby po dešti se
množí odborné články a závěry vědců o vadách tohoto best of očkování, bez kterého prakticky nemáte
šanci přežít, a jak vůbec všechna očkování, kterým kdy bylo lidstvo vystaveno, uškodila...
Že zatímco v minulosti se semtam nějakému dítěti pomocí cvičení upravovaly kyčle - na kontrolu kyčlí se
chodilo v nějakých čtyřech měsících - teď k němu přichází veliké množství rodičů s pártýdenními i týdenními
miminky s vážnými vadami páteře a kloubů. Očkovaní rodiče.
Pán ze včerejška měl jinou rozmluvu s doktorem. Díky svému zaměstnání musí na celkovou kontrolu
povinně každý rok. Celá prohlídla proběhla bez problémů a už si myslel, že mu to projde, ale úplně
na konci pan doktor řekl oblíbenou obávanou větu: máte prošlý tetanus! Pán mu řekl, že nechce a že
určitě nepůjde. Načež se obvoďák tak nějak až skoro zasnil a pravil: ,,Takoví lidi jako vy by si měli jít
chcípnout do lesa ke stromu".
Mému příteli přišla do mailu od jeho pojišťovny lákavá nabídka na celou řadu očkování. Byla vypíchnuta
jejich výhodnost a prospěšnost. A za ní byl dovětek o tom, jak někteří lidé po internetu ,,šíří mýty"...
A pak jakési zřejmě jakože vtipné povídání nazvané ,,O devíti mýtech".
V dnešní době, kdy se - v jiných zemích samozřejmě - začínají očkování zakazovat a jak houby po dešti se
množí odborné články a závěry vědců o vadách tohoto best of očkování, bez kterého prakticky nemáte
šanci přežít, a jak vůbec všechna očkování, kterým kdy bylo lidstvo vystaveno, uškodila...
Výpadky proudu jsou určitě stále aktuální a v říjnu jsou nejpravděpodobnější zhruba od 16., tedy
v nejbližších třech dnech, a ve stejné době v listopadu. Letos to vypadá na rozsáhlejší mrazy než loni,
takže v listopadu nám mrazáky už asi neroztají.
v nejbližších třech dnech, a ve stejné době v listopadu. Letos to vypadá na rozsáhlejší mrazy než loni,
takže v listopadu nám mrazáky už asi neroztají.
16.10.2024:
Psala jsem, že před časem neklapnul rituál osidlování prázdných těl novými dušemi. Ne každý rituál se
,,musí udělat", některé probíhají zcela přirozeně. V normálním světě by se tento zcela přirozeně děl, ale
Zlo nám ho trochu pozastavilo. My jsme právě v tomto podstatném dni jeli na návštěvu. Před odchodem
mezi mnou a synem proběhl tento rozhovor: ,,A vem si čistý tričko. Ne že pojedeš v tomhle". - ,,Jo, už tu
mám jedno nachystaný". To tričko jsem neviděla poprvé. Jen jsem si ho nikdy moc neprohlížela. Lidská lebka,
tak nějak hustě zdobená, v každém oku a na bradě květina, na hlavě červený klobouk působící jihoamericky,
na širokém ohnutém okraji lemovaný modrou krempou s květinami. Vše působí velmi barevně. Pod lebkou
nějaký nápis. Když jsme pak jeli v autě, otočila jsem se na něj: ,,Co tam je vlastně napsaný, na tom tričku?"
Přečetla jsem si nápis. Na chvilku jsem oněměla a zírala na své dítě a ono posléze na mě, protože nechápalo,
proč tak zírám. Nic jsem mu neřekla. Día De Los Muertos.
Ten den sice neproběhlo, co bylo naplánováno, ale všimla jsem si nedávno, že rituál se pozvolna obnovuje.
Duše, které bloudily, se postupně vracejí a nacházejí si své nové domovy. Zlo svůj triumf neudrželo.
Asi před třemi týdny jsme byli na návštěvě u našich přátel tady v lese. Jejich dva pejsci - malá bílá Kačenka
a veliký vlčák Čert nás jako vždy hlasitě vítali. Čert byl tentokrát hodně bez nálady, když to řeknu mírně, a bylo
vidět, že předloni zlomená a operovaná packa ho velmi bolí. Od té doby ji nemohl ohnout a velmi špatně chodil.
Nehrál si jako vždy, ale ležel téměř bez zájmu, a to i při našem odchodu. Než jsme odešli, zašla jsem k němu,
pohladila jsem ho po hlavě a řekla mu: ,,Sbohem, Čerte. My dva se už neuvidíme." Zemřel asi za dva dny.
Před týdnem též zemřel syn mého bratrance. Byl od malička postižený (mezi mými předky se, před pár stoletími,
Psala jsem, že před časem neklapnul rituál osidlování prázdných těl novými dušemi. Ne každý rituál se
,,musí udělat", některé probíhají zcela přirozeně. V normálním světě by se tento zcela přirozeně děl, ale
Zlo nám ho trochu pozastavilo. My jsme právě v tomto podstatném dni jeli na návštěvu. Před odchodem
mezi mnou a synem proběhl tento rozhovor: ,,A vem si čistý tričko. Ne že pojedeš v tomhle". - ,,Jo, už tu
mám jedno nachystaný". To tričko jsem neviděla poprvé. Jen jsem si ho nikdy moc neprohlížela. Lidská lebka,
tak nějak hustě zdobená, v každém oku a na bradě květina, na hlavě červený klobouk působící jihoamericky,
na širokém ohnutém okraji lemovaný modrou krempou s květinami. Vše působí velmi barevně. Pod lebkou
nějaký nápis. Když jsme pak jeli v autě, otočila jsem se na něj: ,,Co tam je vlastně napsaný, na tom tričku?"
Přečetla jsem si nápis. Na chvilku jsem oněměla a zírala na své dítě a ono posléze na mě, protože nechápalo,
proč tak zírám. Nic jsem mu neřekla. Día De Los Muertos.
Ten den sice neproběhlo, co bylo naplánováno, ale všimla jsem si nedávno, že rituál se pozvolna obnovuje.
Duše, které bloudily, se postupně vracejí a nacházejí si své nové domovy. Zlo svůj triumf neudrželo.
Asi před třemi týdny jsme byli na návštěvě u našich přátel tady v lese. Jejich dva pejsci - malá bílá Kačenka
a veliký vlčák Čert nás jako vždy hlasitě vítali. Čert byl tentokrát hodně bez nálady, když to řeknu mírně, a bylo
vidět, že předloni zlomená a operovaná packa ho velmi bolí. Od té doby ji nemohl ohnout a velmi špatně chodil.
Nehrál si jako vždy, ale ležel téměř bez zájmu, a to i při našem odchodu. Než jsme odešli, zašla jsem k němu,
pohladila jsem ho po hlavě a řekla mu: ,,Sbohem, Čerte. My dva se už neuvidíme." Zemřel asi za dva dny.
Před týdnem též zemřel syn mého bratrance. Byl od malička postižený (mezi mými předky se, před pár stoletími,
trochu kouzlilo a poněkud se to odrazilo). Jeho matka si pár dnů předtím mé sestře stěžovala, že už to fyzicky
přestává zvládat. Skoro jsem ani nestihla sáhnout na Klíč, a už mi jeho duše říkala, že se rozhodla nikoho dál už
nezatěžovat. Že to stačilo. Obě tato úmrtí mi přišla jako symbolika pro to, co nás teď čeká.
Dnes jsem si znovu přečetla - poprvé od té doby, co jsem to napsala před třemi a půl roky, o tom, co bude
dělat lidem očkování. No to je teda humus! Neměla jsem dost trpělivosti to pročíst, ale jen tak jsem si pár bodů
zkontrolovala. Něco, tedy drtivá většina zůstala, ale něco se změnilo. Týkalo se to hlavně dětí. Ne všichni
očkovaní rodiče mohou ohrozit své děti. Některé dostanou nové šance. Vzpomínám si také, jak jsem před lety
říkávala, že do tří let budou lidé odcházet semtam, jako jednotlivci. Teprve po třech letech přijde opravdová
vlna. U nás se o očkování začalo mluvit teprve v roce 2O21, přesněji na přelomu roku 2020/2021. První dávky,
někdy na jaře, dostali protekčně doktoři (taky nám začali umírat nejdříve). V létě pak důchodci a na střední
ročníky se dostalo až někdy na podzim, pokud je neskolila paranoia, a mládež až na konci roku. Takže - teď
právě jsou to tři roky. Až teď. Před pár dny jsem si na to vzpomněla a řekla jsem - jaké by asi bylo teď aktuální
očkovaní rodiče mohou ohrozit své děti. Některé dostanou nové šance. Vzpomínám si také, jak jsem před lety
říkávala, že do tří let budou lidé odcházet semtam, jako jednotlivci. Teprve po třech letech přijde opravdová
vlna. U nás se o očkování začalo mluvit teprve v roce 2O21, přesněji na přelomu roku 2020/2021. První dávky,
někdy na jaře, dostali protekčně doktoři (taky nám začali umírat nejdříve). V létě pak důchodci a na střední
ročníky se dostalo až někdy na podzim, pokud je neskolila paranoia, a mládež až na konci roku. Takže - teď
právě jsou to tři roky. Až teď. Před pár dny jsem si na to vzpomněla a řekla jsem - jaké by asi bylo teď aktuální
pokračování těchto předpovědí? Odpověď - předpověď byla okamžitá: začne se teď rodit obrovské množství
mrzáků. A ještě něco mi to řeklo asi před týdnem: ,,Teď, v téhle době budete muset být nejstatečnější".
Vypadá to, že nás čekají zlé časy. Kromě jiného asi padne ekonomika, včetně zdravotní pojišťovny.
Budou to nelehké měsíce, do konce tohoto roku. Někteří lidé skončí úplně. Ale asi to nebudeme my, kdo bude
na té blbé straně.
Od začátku roku stále drží předpověď, že se letos vyřeší všechno. Tím je myšleno, že se toho asi provalí
většina. Že bude v mnohém jasno. Někteří lidé budou mít jasno ve věcech, o kterých nechtěli ani slyšet.
Důležité datum v energiích je od noci ze 14. na 15. až do 16.října, tedy ještě pár hodin, a pak nejdůležitější -
na úplném konci října, přelom říjen - listopad. O tomto datu to mluví už celé měsíce jako o nejvýraznějším.
Od něho - nevím, co bude. Nechce mi to, můj zdroj, říct. Spíš ale myslím, že co už nebude.
mrzáků. A ještě něco mi to řeklo asi před týdnem: ,,Teď, v téhle době budete muset být nejstatečnější".
Vypadá to, že nás čekají zlé časy. Kromě jiného asi padne ekonomika, včetně zdravotní pojišťovny.
Budou to nelehké měsíce, do konce tohoto roku. Někteří lidé skončí úplně. Ale asi to nebudeme my, kdo bude
na té blbé straně.
Od začátku roku stále drží předpověď, že se letos vyřeší všechno. Tím je myšleno, že se toho asi provalí
většina. Že bude v mnohém jasno. Někteří lidé budou mít jasno ve věcech, o kterých nechtěli ani slyšet.
Důležité datum v energiích je od noci ze 14. na 15. až do 16.října, tedy ještě pár hodin, a pak nejdůležitější -
na úplném konci října, přelom říjen - listopad. O tomto datu to mluví už celé měsíce jako o nejvýraznějším.
Od něho - nevím, co bude. Nechce mi to, můj zdroj, říct. Spíš ale myslím, že co už nebude.
18.10.2024:
Pohromy v Americe ještě nekončí. Ještě je mají čekat ,,,,ohnivé šípy". Ale blesky to nebudou".
Pohromy v Americe ještě nekončí. Ještě je mají čekat ,,,,ohnivé šípy". Ale blesky to nebudou".
Někdy v půlce srpna - to byl vůbec výživný čas, nabitý ději, vjemy a informacemi, ještě stále se
rozpomínám na další - přijela ke mě například jedna paní z Dolních Věstonic (to je to místo, kde byla
nalezena pravěká soška té genderově značně nevyvážené osoby). Práce byla dobrá a nesmírně dlouhá,
jako teď všechny, ale největším okamžikem bylo toto sdělení, náhlé a zcela neočekávané (museli byste
to zažít. Takové chvíle přicházejí zřídka, v málokterých ,,pracech". Náhle se prudce zvyšují vibrace, cítí to
obvykle oba (je to tak výjimečné, že ,,obvykle" se sem vlastně nehodí), a jako by k vám promluvil ,,hromový
hlas z nebes", jako by ten hlas zabíral obrovský prostor):
pokračování zítra
rozpomínám na další - přijela ke mě například jedna paní z Dolních Věstonic (to je to místo, kde byla
nalezena pravěká soška té genderově značně nevyvážené osoby). Práce byla dobrá a nesmírně dlouhá,
jako teď všechny, ale největším okamžikem bylo toto sdělení, náhlé a zcela neočekávané (museli byste
to zažít. Takové chvíle přicházejí zřídka, v málokterých ,,pracech". Náhle se prudce zvyšují vibrace, cítí to
obvykle oba (je to tak výjimečné, že ,,obvykle" se sem vlastně nehodí), a jako by k vám promluvil ,,hromový
hlas z nebes", jako by ten hlas zabíral obrovský prostor):
pokračování zítra
19.10.2024:
...Bohužel si většinou nepamatuju slovosledy. A to je škoda, protože ty jsou opravdu boží. Pokusím se to
co nejvěrněji opsat. ,,Nemůžete jim stále odpouštět. Prodlužujete jejich život, který už tu nemají, a ztrácíte tím
svůj. Nemůžete je tu držet. Zemřou hned poté, co zemřete vy. Jsou tu jenom díky vám. Nemůžete je tu držet,
je to proti přírodě. Proti přirozenému řádu. Myslíte si, že jim můžete odpustit a oni se polepší. Nikdy se už
nevzmůžou. Jejich duše jsou ztraceny. Myslíte si, že jim odpustíte a všechno bude zase dobré. Hrajete si tady
na odpuštění. Myslíte, že tohle tu můžete. Není to vůbec na vás. Nezajímá mě (nás) vaše hra. Nemůžete jim
dát odpuštění. Věci jsou už uzavřené. Jim NEBUDE odpuštěno. MY jim neodpustíme."
...Bohužel si většinou nepamatuju slovosledy. A to je škoda, protože ty jsou opravdu boží. Pokusím se to
co nejvěrněji opsat. ,,Nemůžete jim stále odpouštět. Prodlužujete jejich život, který už tu nemají, a ztrácíte tím
svůj. Nemůžete je tu držet. Zemřou hned poté, co zemřete vy. Jsou tu jenom díky vám. Nemůžete je tu držet,
je to proti přírodě. Proti přirozenému řádu. Myslíte si, že jim můžete odpustit a oni se polepší. Nikdy se už
nevzmůžou. Jejich duše jsou ztraceny. Myslíte si, že jim odpustíte a všechno bude zase dobré. Hrajete si tady
na odpuštění. Myslíte, že tohle tu můžete. Není to vůbec na vás. Nezajímá mě (nás) vaše hra. Nemůžete jim
dát odpuštění. Věci jsou už uzavřené. Jim NEBUDE odpuštěno. MY jim neodpustíme."
20.10.2024:
Včera jsme trochu mluvili o hudbě a našli jsme v životopise Otakara Ševčíka (houslista): ,,V září 1875 začal
vyučovat na konzervatoři v Kyjevě a v Rusku zůstal až do roku 1892".
To jen tak, pro osvěžení paměti, kdo je kdo.
Včera jsme trochu mluvili o hudbě a našli jsme v životopise Otakara Ševčíka (houslista): ,,V září 1875 začal
vyučovat na konzervatoři v Kyjevě a v Rusku zůstal až do roku 1892".
To jen tak, pro osvěžení paměti, kdo je kdo.
Před časem jsem přidala do části Terapie malý odstaveček až skoro na konci. V poslední době se ke mně
chtělo přihlásit několik očkovaných lidí, ale všechny jsem odmítla. Není to nutně o odsuzování očkovaných.
Ale moje práce se z lidí (už tady nastává problém) snaží vytáhnout (ve smyslu posílit, zvýraznit, využít, objevit..)
všechno to dobré; ty nejlepší vlastnosti, myšleno ty nejlepší, ne ty nejvychcanější. Objevuje, tedy pomáhá jim
uvědomit si, najít to nejsilnější a dokázat to použít s radostí. Dělá z nich lidi, kteří jsou užiteční pro tuto planetu
a život na ní. Látka, kterou máte vy, OK lidé, v sobě, působí na druhou stranu. Vytahuje z vás, zvýrazňuje
chtělo přihlásit několik očkovaných lidí, ale všechny jsem odmítla. Není to nutně o odsuzování očkovaných.
Ale moje práce se z lidí (už tady nastává problém) snaží vytáhnout (ve smyslu posílit, zvýraznit, využít, objevit..)
všechno to dobré; ty nejlepší vlastnosti, myšleno ty nejlepší, ne ty nejvychcanější. Objevuje, tedy pomáhá jim
uvědomit si, najít to nejsilnější a dokázat to použít s radostí. Dělá z nich lidi, kteří jsou užiteční pro tuto planetu
a život na ní. Látka, kterou máte vy, OK lidé, v sobě, působí na druhou stranu. Vytahuje z vás, zvýrazňuje
a upřednostňuje to nejhorší. To nejslabší, nejmizernější, nejstupidnější. Každému podle jeho nátury. A já určitě
nebudu zbytek času, ze kterého mi tu ještě něco málo zbývá, bojovat za vás proti látce, na kterou jste stáli
frontu.
nebudu zbytek času, ze kterého mi tu ještě něco málo zbývá, bojovat za vás proti látce, na kterou jste stáli
frontu.
Další, na co si vzpomínám z posledních pár měsíců - viděla jsem ,,Matku Zemi" neuvěřitelně rozzuřenou.
Nevadily jí války. na ty je prý zvyklá, co je lidstvo lidstvem. Vadilo jí eco --pokrytectví, vedeno jakože v její
prospěch, jakože kvůli ní.
Nevadily jí války. na ty je prý zvyklá, co je lidstvo lidstvem. Vadilo jí eco --pokrytectví, vedeno jakože v její
prospěch, jakože kvůli ní.
Včera mi jedna dáma napsala: ,,Ahoj, přesně ty dvě noci 14.-15. října jako by mi
tělem nebo rukama a hlavou někdo cukal pokaždé, když jsem upadla do hlubokého spánku a probudilo mě to.
Takové trhání příšerné dvě noci".
Jo jo, Mirko, když už teď Ti to mlátí tělem, to si neumím představit, co bude na konci října.
Jo jo, Mirko, když už teď Ti to mlátí tělem, to si neumím představit, co bude na konci října.
Minulé dva dny se Zlo chytalo na jakékoli střípečky čehokoli neduživého, co jsme v sobě měli, všimli jste
si toho? Chce to mít opravdu hodně pevné nervy.
si toho? Chce to mít opravdu hodně pevné nervy.
Abych se ještě vrátila k tomu odpouštění - jsme pod vlivem mnoha staletí vlády a vlivu katolické církve,
která před pár desítkami let jen (zavčas) volně přešla v ,,ezoteriku". Je nám hystericky a diktátorsky
vštěpováno, že když neodpustíme, budeme potrestáni. pro dítě i pokárání je trest. Nosíme si to s sebou
jako trvalý stav: když budeš trucovat, půjdeš do kouta. Budeš potrestán. ,,Trucováním" se stalo cokoli,
co dospělý, tedy i nadřízený chce, ale my ne. Vlastně nám říkají: budeš-li silný, zkrotíme tě. Bojíme se být
silní. Raději jednáme umravněně, upraveně, ovlivněně. Jsme zmatení. Máme být tedy milosrdní? Nemusíte.
Dělejte, jak to cítíte. Nikdo se nedívá, buďte v klidu. Ten ,,hlas", o kterém jsem včera mluvila, řekl ještě
jednu věc: uchováte je při životě, jste k nim hodní? A kdo vás pak vytáhne z té šlamastiky, kterou si tím
způsobíte, Nějaký váš bůh? To asi těžko. Není takový bůh, nemáte takového boha. Žádný takový bůh
na této Zemi neexistuje.
Postupně jim ,,přilíváme do žil" naši vlastní karmu. Zbavujeme se své vlastní minulosti. Protože čas je
velmi silná a vzácná energie. Na tom několik pěkných pár let mohou přežít. Proto asi ta neustálá varování:
buďte teď už jenom sami za sebe. Mnozí už to neděláme. tak začínají vyžírat svoji vlastní karmu. Zbavují
se své vlastní minulosti. Ale to jim nevadí. Jejich duchovní těla, pokud je ještě mají, jim už neukazují vizi
budoucnosti. Pokud je už nemají - tím spíš. Žijí už jenom pro ,,teď". Stejně jako ti, co neodvratně ,,směřují
do pekla - asi nebude těžké je ve světě a samozřejmě i u nás rozpoznat. Co nám stále opakuje ezoterika?
,,Žijte tady a teď"? Hm... No dávala bych na to pozor. Taky je nějaké zítra. Mnozí se očkovaní se chovají
jako člověk, který tvrdí, že nemá, a jí z vašeho, a teprve když vy už umíráte hlady, začnou používat své
vlastní konto. Nemusíme asi chodit daleko, máme tu hezký příklad s Ukrajinci. Žijí tu z našich daní a ze svých
peněz, které si přivezli nebo si tu ,,vydělali" na náš úkor, si tu kupují celé ulice. Ale zpět k očkovaným - nedejte
jim úplně všechno, co máte.
Pokud se rozhodneme odpustit, ale ,,nedarovat jim to", ezoterika pohotově zasáhne: vše, co jinému
uděláš, se ti v dalším životě vrátí. Budeš přesně v té opačné pozici.
Proč bychom měli být přesně v té stejné pozici? Nejsme přeci přesně stejně hloupí! To je velké ego,
absolutní demagogie, zcela bezvýchodné, velmi násilné. A hodně dobře vypočítané. Nemáme se kam hnout
Budujeme svoje duše celé civilizace a někam jsme došli. nemůžeme nést stejnou odpovědnost jako ti, kteří
na to celou dobu kašlali. Nejlepší, nejrychlejší závodník nemůže mít na konci stejný počet bodů, být zprůměrován
s těmi nejhoršími. Samozřejmě, o to se všichni snaží. Za vším je pouze snaha o výdělek, včetně těchto takzvaně
,,duchovních věcí". Budete chodit na stále více přednášek a seminářů, kde se budete donekonečna zbavovat
svých domnělých hříchů. nenechte si namluvit, že můžete za všechno. Že jste vinní, ať jste na té nebo na té
straně. Vždycky budete mít výhody. Jste čestní a spravedliví, i pokud se o to jenom snažíte. vaše duše je
vzácná. každý se bude snažit obrat vás o ni. ,,Já vám ji ohlídám, běžte si zatím do kláštera očistit svoji duši,
zbavit se svých hříchů, já vám ji zatím vezmu do úschovy". No to si pište, že se s ní ještě někdy shledáte.
Vy se pak vrátíte, čistí a hloupí a bez duše. Nenechte si namluvit, že jste vinní. Že byste měli převzít zodpovědnost
za někoho jiného. Že máte společnou zodpovědnost. Společná zodpovědnost - společné dluhy? Dluhy budou
platit ti, kdo si je nadrobili. Myslíte, že oni by je platili za nás? Chcete být lepší, než oni? Nebo radši mrtví? Ale
to je přece totéž. Můžete být živí a spravedliví. Nemusíte nevybíjet své vrahy. Takhle svět stavěn není.
Někoho to pohoršuje? Co? Někoho snad vybíjíme? Ne; pouze nevybijeme sebe. Nějaké námitky?
která před pár desítkami let jen (zavčas) volně přešla v ,,ezoteriku". Je nám hystericky a diktátorsky
vštěpováno, že když neodpustíme, budeme potrestáni. pro dítě i pokárání je trest. Nosíme si to s sebou
jako trvalý stav: když budeš trucovat, půjdeš do kouta. Budeš potrestán. ,,Trucováním" se stalo cokoli,
co dospělý, tedy i nadřízený chce, ale my ne. Vlastně nám říkají: budeš-li silný, zkrotíme tě. Bojíme se být
silní. Raději jednáme umravněně, upraveně, ovlivněně. Jsme zmatení. Máme být tedy milosrdní? Nemusíte.
Dělejte, jak to cítíte. Nikdo se nedívá, buďte v klidu. Ten ,,hlas", o kterém jsem včera mluvila, řekl ještě
jednu věc: uchováte je při životě, jste k nim hodní? A kdo vás pak vytáhne z té šlamastiky, kterou si tím
způsobíte, Nějaký váš bůh? To asi těžko. Není takový bůh, nemáte takového boha. Žádný takový bůh
na této Zemi neexistuje.
Postupně jim ,,přilíváme do žil" naši vlastní karmu. Zbavujeme se své vlastní minulosti. Protože čas je
velmi silná a vzácná energie. Na tom několik pěkných pár let mohou přežít. Proto asi ta neustálá varování:
buďte teď už jenom sami za sebe. Mnozí už to neděláme. tak začínají vyžírat svoji vlastní karmu. Zbavují
se své vlastní minulosti. Ale to jim nevadí. Jejich duchovní těla, pokud je ještě mají, jim už neukazují vizi
budoucnosti. Pokud je už nemají - tím spíš. Žijí už jenom pro ,,teď". Stejně jako ti, co neodvratně ,,směřují
do pekla - asi nebude těžké je ve světě a samozřejmě i u nás rozpoznat. Co nám stále opakuje ezoterika?
,,Žijte tady a teď"? Hm... No dávala bych na to pozor. Taky je nějaké zítra. Mnozí se očkovaní se chovají
jako člověk, který tvrdí, že nemá, a jí z vašeho, a teprve když vy už umíráte hlady, začnou používat své
vlastní konto. Nemusíme asi chodit daleko, máme tu hezký příklad s Ukrajinci. Žijí tu z našich daní a ze svých
peněz, které si přivezli nebo si tu ,,vydělali" na náš úkor, si tu kupují celé ulice. Ale zpět k očkovaným - nedejte
jim úplně všechno, co máte.
Pokud se rozhodneme odpustit, ale ,,nedarovat jim to", ezoterika pohotově zasáhne: vše, co jinému
uděláš, se ti v dalším životě vrátí. Budeš přesně v té opačné pozici.
Proč bychom měli být přesně v té stejné pozici? Nejsme přeci přesně stejně hloupí! To je velké ego,
absolutní demagogie, zcela bezvýchodné, velmi násilné. A hodně dobře vypočítané. Nemáme se kam hnout
Budujeme svoje duše celé civilizace a někam jsme došli. nemůžeme nést stejnou odpovědnost jako ti, kteří
na to celou dobu kašlali. Nejlepší, nejrychlejší závodník nemůže mít na konci stejný počet bodů, být zprůměrován
s těmi nejhoršími. Samozřejmě, o to se všichni snaží. Za vším je pouze snaha o výdělek, včetně těchto takzvaně
,,duchovních věcí". Budete chodit na stále více přednášek a seminářů, kde se budete donekonečna zbavovat
svých domnělých hříchů. nenechte si namluvit, že můžete za všechno. Že jste vinní, ať jste na té nebo na té
straně. Vždycky budete mít výhody. Jste čestní a spravedliví, i pokud se o to jenom snažíte. vaše duše je
vzácná. každý se bude snažit obrat vás o ni. ,,Já vám ji ohlídám, běžte si zatím do kláštera očistit svoji duši,
zbavit se svých hříchů, já vám ji zatím vezmu do úschovy". No to si pište, že se s ní ještě někdy shledáte.
Vy se pak vrátíte, čistí a hloupí a bez duše. Nenechte si namluvit, že jste vinní. Že byste měli převzít zodpovědnost
za někoho jiného. Že máte společnou zodpovědnost. Společná zodpovědnost - společné dluhy? Dluhy budou
platit ti, kdo si je nadrobili. Myslíte, že oni by je platili za nás? Chcete být lepší, než oni? Nebo radši mrtví? Ale
to je přece totéž. Můžete být živí a spravedliví. Nemusíte nevybíjet své vrahy. Takhle svět stavěn není.
Někoho to pohoršuje? Co? Někoho snad vybíjíme? Ne; pouze nevybijeme sebe. Nějaké námitky?
22.10.2024:
A ještě jsem si vzpomněla... Taky nám ten ,,hlas" říkal, že máme tak rok. Pak se vzduchem začne šířit...látka
- už teď se vyvíjí, na Ukrajině, mimochodem - po které naprosto a zcela zhloupneme. Bude to jako chemická
lobotomie. Pokud rychle něco neuděláme. Pokud nezačneme být alespoň trochu nelítostní. Pokud si budeme
i nadále myslet, že se vše obrátí k dobrému, a my budeme moci zůstat dál takoví, jací teď jsme: bezzubí.
Pak skončíme.
A ještě jsem si vzpomněla... Taky nám ten ,,hlas" říkal, že máme tak rok. Pak se vzduchem začne šířit...látka
- už teď se vyvíjí, na Ukrajině, mimochodem - po které naprosto a zcela zhloupneme. Bude to jako chemická
lobotomie. Pokud rychle něco neuděláme. Pokud nezačneme být alespoň trochu nelítostní. Pokud si budeme
i nadále myslet, že se vše obrátí k dobrému, a my budeme moci zůstat dál takoví, jací teď jsme: bezzubí.
Pak skončíme.
Do Ameriky bych opravdu nejezdila. Do žádného kusu Ameriky.
Dnes mi zavolala jedna paní. Několik měsíců ji velmi bolela kyčel. Nepomáhaly léky, byliny, masáže, cvičení.
Nemohla už skoro chodit. ,,Včera jsem si přečetla váš příspěvek", povídala. ,,A potom.. nebylo to po zralé
úvaze; prostě se to ve mně najednou stalo: uvědomila jsem si, že nechci odpustit bratrovi..., bývalému manželovi
a - synoviˇ". (Nesuďte, neznáte fakta). ,,Všechno jsem ,,jim" to hned naplno řekla. Hrozně se mi ulevilo. Začlo se
to okamžitě lepšit, i když domů jsem ještě trochu kulhala. Když jsem dorazila domů, zeptala jsem se přítele:
,,Vidíš něco?" - ,,A co mám vidět?" - ,,Já normálně chodím!". Zeptal se jí, jak k tomu došlo. Odpověděla: ,,Ale,
udělala jsem si takové mentální cvičení podle paní Pecharové..."
Takže mě napadlo - co kdybyste si všichni udělali taky takové mentální cvičení a byli k sobě projednou pravdiví,
a pak si povíme (nebo nepovíme), co to s kým udělalo?
Nemohla už skoro chodit. ,,Včera jsem si přečetla váš příspěvek", povídala. ,,A potom.. nebylo to po zralé
úvaze; prostě se to ve mně najednou stalo: uvědomila jsem si, že nechci odpustit bratrovi..., bývalému manželovi
a - synoviˇ". (Nesuďte, neznáte fakta). ,,Všechno jsem ,,jim" to hned naplno řekla. Hrozně se mi ulevilo. Začlo se
to okamžitě lepšit, i když domů jsem ještě trochu kulhala. Když jsem dorazila domů, zeptala jsem se přítele:
,,Vidíš něco?" - ,,A co mám vidět?" - ,,Já normálně chodím!". Zeptal se jí, jak k tomu došlo. Odpověděla: ,,Ale,
udělala jsem si takové mentální cvičení podle paní Pecharové..."
Takže mě napadlo - co kdybyste si všichni udělali taky takové mentální cvičení a byli k sobě projednou pravdiví,
a pak si povíme (nebo nepovíme), co to s kým udělalo?
24.10.2024:
Včera mi další dáma sdělila v podstatě úplně stejný příběh: po přečtení Fígla všechno vykřičela na svoji
nepřítomnou dceru, vychrlila na ni všechno, co měla na duši a na srdci a co (by) jí chtěla říct (,,ještě jsem si
v průběhu vzpomínala na další") a dále si vzala na paškál bratra a otce, a kyčel (taky kyčel), která ji bolela
pár týdnů a už to začínalo být nesnesitelné, okamžitě povolila. Dnes mi nějaká paní též napsala zpětnou vazbu
ve dvou smskách, s dovolením napíšu jen krátký úryvek, určitě se v tom najdete mnozí: ,,tohle přece nemám
zapotřebí.. buď hodná holka.. Nebuď vzteklá. Všechno je tvá vina. Podívej se nejdřív na sebe.. a já se snažila být
hodná holka, všem pomáhat a když jsem se naštvala, tak obrovský pocit viny. Dnes jsem řvala, jak.. Všechen
ten vztek, ukrytý někde hluboko, vychází ven. Nemusím být hodná a jediného člověka, za kterého nesu
zodpovědnost a na kterého mám být hodná jsem já....a já byla tím nejzlejším člověkem na světě sama sobě..."
(Není to úplně česky, ale já v citátech pokud možno neopravuji).
Vlastně jsem to použila bez dovolení, ale snad mi to odpustí, protože tohle je opravdu příkladné a myslím,
že to pomůže mnohým.
(Taky doufám, že jsem to správně opsala, protože před pár týdny, v nějakém tom komunikačně náročném
období, kdy jsem náhle opravdu udělala změnu v komunikaci i v pocitech, jsem při vystupování z auta mobil
nějak vytrousila z tašky, druhý den ho přítel přejel dodávkou a den nato mi upadl do kýble plného vody, takže
teď sice jde, ale má poněkud mlhavý obraz a proužky a pravý okraj je mi zcela zatajen a sice mi už Ježíšek koupil
nový, ale k jeho zoufalství jsem zakázala, aby mi ho dal okamžitě, a trvala jsem na tom, že se řádně počká až
do jeho narození, protože je ve mně přece jenom trocha masochismu...)
Včera mi další dáma sdělila v podstatě úplně stejný příběh: po přečtení Fígla všechno vykřičela na svoji
nepřítomnou dceru, vychrlila na ni všechno, co měla na duši a na srdci a co (by) jí chtěla říct (,,ještě jsem si
v průběhu vzpomínala na další") a dále si vzala na paškál bratra a otce, a kyčel (taky kyčel), která ji bolela
pár týdnů a už to začínalo být nesnesitelné, okamžitě povolila. Dnes mi nějaká paní též napsala zpětnou vazbu
ve dvou smskách, s dovolením napíšu jen krátký úryvek, určitě se v tom najdete mnozí: ,,tohle přece nemám
zapotřebí.. buď hodná holka.. Nebuď vzteklá. Všechno je tvá vina. Podívej se nejdřív na sebe.. a já se snažila být
hodná holka, všem pomáhat a když jsem se naštvala, tak obrovský pocit viny. Dnes jsem řvala, jak.. Všechen
ten vztek, ukrytý někde hluboko, vychází ven. Nemusím být hodná a jediného člověka, za kterého nesu
zodpovědnost a na kterého mám být hodná jsem já....a já byla tím nejzlejším člověkem na světě sama sobě..."
(Není to úplně česky, ale já v citátech pokud možno neopravuji).
Vlastně jsem to použila bez dovolení, ale snad mi to odpustí, protože tohle je opravdu příkladné a myslím,
že to pomůže mnohým.
(Taky doufám, že jsem to správně opsala, protože před pár týdny, v nějakém tom komunikačně náročném
období, kdy jsem náhle opravdu udělala změnu v komunikaci i v pocitech, jsem při vystupování z auta mobil
nějak vytrousila z tašky, druhý den ho přítel přejel dodávkou a den nato mi upadl do kýble plného vody, takže
teď sice jde, ale má poněkud mlhavý obraz a proužky a pravý okraj je mi zcela zatajen a sice mi už Ježíšek koupil
nový, ale k jeho zoufalství jsem zakázala, aby mi ho dal okamžitě, a trvala jsem na tom, že se řádně počká až
do jeho narození, protože je ve mně přece jenom trocha masochismu...)
25.10.2024:
Odpouštění je fígl. Ezo nauky nám říkají: odpusťte mu, a pokud to nedokážete, odpusťte alespoň sobě. Tím že
se mám zabývat? Tím mám trávit svůj čas? Připomíná mi to ty stupidní pomůcky pro malé děti, pro rozvíjení
jejich intelektu. Když chodíme na návštěvu k nejmenované rodině, já už teď velmi zřídka, slyšíme nepřetržitě:
kde je červená? Kde je zelená? Ukaž! Šikulka! Přines žlutou kostičku! Šikulka! Zatleskáme.. Vots kchalr...?
Přines ! Ukaž! Zatleskáme... (To chápete, že nedám).Vzpomínám si na nenásilnou vlídnou výuku svého dětství.
A taky dětství svého syna. - To je ale krásné červené autíčko! Nebo se ti víc líbí to modré? Tak které si vezmeme?
To modré nebo to žluté? - Podívej, jak je ta holčička nastrojená! A jakou má velkou červenou mašli! A ty modrý
kukadla, jako pomněnky! - Na podzim žloutne listí... - Babička je stará, a tak má šedivé vlasy (tenkrát totiž měly).
- Objevil se mi první stříbrný vlas. - Říká se ,,černý jako havran". Vidíš?, to je podle tohohle ptáka. A vidíš, jak se mu
leskne peří? - Ten velký rezavý kocour je taky náš? - ,,Má krátké hnědé vlasy, šedozelené oči, naposledy byl spatřen
v modré bundě a v autě značky Favorit vínové barvy..." - Jaké barvy má naše vlajka? - ,,Červený šátečku, kolem se
toč, kolem se toč, kolem se toč, my jdeme na Rusa, nevíme proč, nevíme proč, nevíme proč." - Ty hnědý slepice
snášejí líp než ty černý. - Nejez to, je to zelený, bude ti špatně. - Vyber si jakoukoli zmrzlinu kromě té příšerné modré.
Co v ní asi může být, když má takovou barvu? - Růžový poník? Kterej magor to vymýšlel?
Děti se při takové ,,výuce" mohou dovědět mnohem víc, než jen jména barev. Prostě si s nima normálně povídáte.
A nemusíte je neustále chválit za to, že nejsou naprostí idioti. Na potlesk mají ještě dost času; až dokáží něco
mimořádného.
Jako moudré bytosti se nad odpouštěním nemusíte zamýšlet. Moudrá bytost zná ten správný čas. Odpuštění
ale nevylučuje, dokonce nesmí vylučovat trest. Zločinci, který se chová dobře, může být odpuštěn zbytek trestu.
V některých případech i celý, tedy dostane milost, ale nejprve musí být odsouzen. Odpuštění ale neoprošťuje
od trestu. Říká se ,,už byl dost potrestán". Po prohřešku, chceme-li odpuštění, by mělo přijít litování svého činu
a náprava, je li to ještě možné. Pokud není, alespoň upřímná lítost. Někdy nezaškodí omluva. Já osobně
odpouštím okamžitě, jakmile druhý projeví dobrou vůli a snahu věc napravit. (Řekla jsem odpouštím, ne
zapomínám. Na to byl hezký vtip: odpustit a zapomenout? Nejsem Ježíš a nemám alzheimera!). Na omluvě
nelpím a často je mi i nepříjemná, protože nemám ráda, když se lidé nadbytečně ponižují. Stačí mi, když vidím,
že to toho druhého opravdu mrzí. Ale často potěší. Udělá-li dotyčný vstřícný krok, půjdu mu naproti. Obvykle
udělám sama smírné kroky, ať už je podle mě vina na jakékoli straně. Ale není třeba to provinilcům za každou
cenu ulehčovat. Nemusíme je chválit, hýčkat a oslavovat či obdivovat za to, že udělali konečně něco slušného.
Na omluvě od vládních činitelů bych každopádně trvala. A na trestu taky. Odpuštění, ať si vyřeší s Bohem.
Omluva ještě není náprava. Slib také není náprava, i když, jak se říká - ,,Slibem nezarmoutíš". Čtyřicáté šesté
,,Já už to nikdy neudělám" není dobrá vůle, ale výsměch.
Z odpouštění se stal takový zvláštní nicneříkající termín, podobně jak skromnost. Vyspělá bytost takové termíny
nepotřebuje. Všechno nakonec spadá pod Vědomí. (Nepleteme si s ,,vědomou úrovní mysli"). Odpuštění je stav,
nemůžeme je vytvořit. Nemůžeme ho vykalkulovat. Nemůžeme ho protlačit násilím, a to ani sami do sebe. Musí
přijít trest a může nebo nemusí přijít odpuštění. Trest samozřejmě není vždycky na nás. Jen je důležité, abychom
odpuštěním nezamezili spravedlivé odplatě, vyrovnání nebo možnosti vyrovnání účtů.. Protože tím té bytosti
dvakrát neprospějeme. A nám to žádné kladné body nepřidá. Neřeší to nic.
Mnohým z vás se asi nelíbí to slovo ,,trest". Možná vzpomenete na ,,Žána Valžána" - ukradl stříbrné svícny knězi,
který se ho ujal, nakrmil ho a nechal ho na faře přespat. Když ho přivedla policie, kněz ho podržel; řekl, že mu
svícny věnoval. Šmahem mu odpustil, bez trestu... Ne ne. Moc dobře věděl, jak ho sejme jeho svědomí, jak se
bude stydět a trpět. Velmi důmyslný trest.
Řeknete mi, že vy jste aspoň jednou někomu velkomyslně odpustili? Ale ne. Vaše odpuštění bylo vlastně pomstou.
Mě neoklamete.
Někdy odpouštíme tutéž věc stále dokola. Ale pak náhle ne. Proč? V čem je to jiné? V čem se tyto dva naprosto
stejné činy liší? V počtu. V nerozumnosti navršení. Ve lhostejnosti pachatele k vašemu utrpení, k vaší toleranci,
k vaší trpělivosti. Pokud ten hajzlík začne vaši dobrotu považovat za vaši slabost a nemohoucnost. Ve chvíli,
kdy je jasné, že si neváží vaší laskavosti a nikdy nedojde k pochopení. Ve chvíli, kdy se bytost, které jste odpouštěli,
protože jste chápali její slabost, nedokonalost a zmatenost, začne nad vámi vyvyšovat a vaše utrpení jí začne
činit potěšení a pocit vítězství. Začne vámi opovrhovat. Kdy se z něho ten hajzlík opravdu stane. A zalíbí se mu to.
Nejpozději v této chvíli je třeba, abyste se svým odpouštěním přestali, neboť nadále už nebude k ničemu užitečné.
Bude zhoršovat vaši i jeho situaci. Oba vás potáhne ke dnu. Vytváříte zlo, které vám nebude odpuštěno.
Odpuštění je fígl. Odvádí vaši pozornost. Myslíte, že je to o tom druhém, ale ve skutečnosti vás upoutává na vás.
Ve skutečnosti vás to má odpoutat od vás. To jsou ta ezo-odpouštění, na která si hrajete na kurzech a potom dál
ve svém životě. S každým takovým odpuštěním jste se sebou stále více spokojeni. S každým dalším takovým
naučeným odpuštěním si připadáte více a více osvícení. Ve skutečnosti svítíte pouze pýchou, pokrytectvím
a hloupostí. Odpouštíte šmahem všechno bez rozmyslu, bez užitku, jen z laciné povýšenosti. Myslíte si, že se tím
stáváte lepšími.
Nejde o to, nikdy neodpustit. Jde o to, neodpouštět za každou cenu. Ta cena může být velmi vysoká.
Ještě pár takových odpuštění a budete zcela bezcenní.
Odpouštění je fígl. Ezo nauky nám říkají: odpusťte mu, a pokud to nedokážete, odpusťte alespoň sobě. Tím že
se mám zabývat? Tím mám trávit svůj čas? Připomíná mi to ty stupidní pomůcky pro malé děti, pro rozvíjení
jejich intelektu. Když chodíme na návštěvu k nejmenované rodině, já už teď velmi zřídka, slyšíme nepřetržitě:
kde je červená? Kde je zelená? Ukaž! Šikulka! Přines žlutou kostičku! Šikulka! Zatleskáme.. Vots kchalr...?
Přines ! Ukaž! Zatleskáme... (To chápete, že nedám).Vzpomínám si na nenásilnou vlídnou výuku svého dětství.
A taky dětství svého syna. - To je ale krásné červené autíčko! Nebo se ti víc líbí to modré? Tak které si vezmeme?
To modré nebo to žluté? - Podívej, jak je ta holčička nastrojená! A jakou má velkou červenou mašli! A ty modrý
kukadla, jako pomněnky! - Na podzim žloutne listí... - Babička je stará, a tak má šedivé vlasy (tenkrát totiž měly).
- Objevil se mi první stříbrný vlas. - Říká se ,,černý jako havran". Vidíš?, to je podle tohohle ptáka. A vidíš, jak se mu
leskne peří? - Ten velký rezavý kocour je taky náš? - ,,Má krátké hnědé vlasy, šedozelené oči, naposledy byl spatřen
v modré bundě a v autě značky Favorit vínové barvy..." - Jaké barvy má naše vlajka? - ,,Červený šátečku, kolem se
toč, kolem se toč, kolem se toč, my jdeme na Rusa, nevíme proč, nevíme proč, nevíme proč." - Ty hnědý slepice
snášejí líp než ty černý. - Nejez to, je to zelený, bude ti špatně. - Vyber si jakoukoli zmrzlinu kromě té příšerné modré.
Co v ní asi může být, když má takovou barvu? - Růžový poník? Kterej magor to vymýšlel?
Děti se při takové ,,výuce" mohou dovědět mnohem víc, než jen jména barev. Prostě si s nima normálně povídáte.
A nemusíte je neustále chválit za to, že nejsou naprostí idioti. Na potlesk mají ještě dost času; až dokáží něco
mimořádného.
Jako moudré bytosti se nad odpouštěním nemusíte zamýšlet. Moudrá bytost zná ten správný čas. Odpuštění
ale nevylučuje, dokonce nesmí vylučovat trest. Zločinci, který se chová dobře, může být odpuštěn zbytek trestu.
V některých případech i celý, tedy dostane milost, ale nejprve musí být odsouzen. Odpuštění ale neoprošťuje
od trestu. Říká se ,,už byl dost potrestán". Po prohřešku, chceme-li odpuštění, by mělo přijít litování svého činu
a náprava, je li to ještě možné. Pokud není, alespoň upřímná lítost. Někdy nezaškodí omluva. Já osobně
odpouštím okamžitě, jakmile druhý projeví dobrou vůli a snahu věc napravit. (Řekla jsem odpouštím, ne
zapomínám. Na to byl hezký vtip: odpustit a zapomenout? Nejsem Ježíš a nemám alzheimera!). Na omluvě
nelpím a často je mi i nepříjemná, protože nemám ráda, když se lidé nadbytečně ponižují. Stačí mi, když vidím,
že to toho druhého opravdu mrzí. Ale často potěší. Udělá-li dotyčný vstřícný krok, půjdu mu naproti. Obvykle
udělám sama smírné kroky, ať už je podle mě vina na jakékoli straně. Ale není třeba to provinilcům za každou
cenu ulehčovat. Nemusíme je chválit, hýčkat a oslavovat či obdivovat za to, že udělali konečně něco slušného.
Na omluvě od vládních činitelů bych každopádně trvala. A na trestu taky. Odpuštění, ať si vyřeší s Bohem.
Omluva ještě není náprava. Slib také není náprava, i když, jak se říká - ,,Slibem nezarmoutíš". Čtyřicáté šesté
,,Já už to nikdy neudělám" není dobrá vůle, ale výsměch.
Z odpouštění se stal takový zvláštní nicneříkající termín, podobně jak skromnost. Vyspělá bytost takové termíny
nepotřebuje. Všechno nakonec spadá pod Vědomí. (Nepleteme si s ,,vědomou úrovní mysli"). Odpuštění je stav,
nemůžeme je vytvořit. Nemůžeme ho vykalkulovat. Nemůžeme ho protlačit násilím, a to ani sami do sebe. Musí
přijít trest a může nebo nemusí přijít odpuštění. Trest samozřejmě není vždycky na nás. Jen je důležité, abychom
odpuštěním nezamezili spravedlivé odplatě, vyrovnání nebo možnosti vyrovnání účtů.. Protože tím té bytosti
dvakrát neprospějeme. A nám to žádné kladné body nepřidá. Neřeší to nic.
Mnohým z vás se asi nelíbí to slovo ,,trest". Možná vzpomenete na ,,Žána Valžána" - ukradl stříbrné svícny knězi,
který se ho ujal, nakrmil ho a nechal ho na faře přespat. Když ho přivedla policie, kněz ho podržel; řekl, že mu
svícny věnoval. Šmahem mu odpustil, bez trestu... Ne ne. Moc dobře věděl, jak ho sejme jeho svědomí, jak se
bude stydět a trpět. Velmi důmyslný trest.
Řeknete mi, že vy jste aspoň jednou někomu velkomyslně odpustili? Ale ne. Vaše odpuštění bylo vlastně pomstou.
Mě neoklamete.
Někdy odpouštíme tutéž věc stále dokola. Ale pak náhle ne. Proč? V čem je to jiné? V čem se tyto dva naprosto
stejné činy liší? V počtu. V nerozumnosti navršení. Ve lhostejnosti pachatele k vašemu utrpení, k vaší toleranci,
k vaší trpělivosti. Pokud ten hajzlík začne vaši dobrotu považovat za vaši slabost a nemohoucnost. Ve chvíli,
kdy je jasné, že si neváží vaší laskavosti a nikdy nedojde k pochopení. Ve chvíli, kdy se bytost, které jste odpouštěli,
protože jste chápali její slabost, nedokonalost a zmatenost, začne nad vámi vyvyšovat a vaše utrpení jí začne
činit potěšení a pocit vítězství. Začne vámi opovrhovat. Kdy se z něho ten hajzlík opravdu stane. A zalíbí se mu to.
Nejpozději v této chvíli je třeba, abyste se svým odpouštěním přestali, neboť nadále už nebude k ničemu užitečné.
Bude zhoršovat vaši i jeho situaci. Oba vás potáhne ke dnu. Vytváříte zlo, které vám nebude odpuštěno.
Odpuštění je fígl. Odvádí vaši pozornost. Myslíte, že je to o tom druhém, ale ve skutečnosti vás upoutává na vás.
Ve skutečnosti vás to má odpoutat od vás. To jsou ta ezo-odpouštění, na která si hrajete na kurzech a potom dál
ve svém životě. S každým takovým odpuštěním jste se sebou stále více spokojeni. S každým dalším takovým
naučeným odpuštěním si připadáte více a více osvícení. Ve skutečnosti svítíte pouze pýchou, pokrytectvím
a hloupostí. Odpouštíte šmahem všechno bez rozmyslu, bez užitku, jen z laciné povýšenosti. Myslíte si, že se tím
stáváte lepšími.
Nejde o to, nikdy neodpustit. Jde o to, neodpouštět za každou cenu. Ta cena může být velmi vysoká.
Ještě pár takových odpuštění a budete zcela bezcenní.