Nejnovější příspěvky
4.2.2026:
Jedním z termínů, které se objevily v poslední době, bylo rezonance. Lidé, kteří odumřeli duchem, přestali
rezonovat.
V letošní zimě jsme absolvovali tři Rybovky. Mluvili jsme o nich později doma a shodli jsme se, že tam něco
nebylo, jak mělo, nebylo to, jak jsme znávali. Uvědomila jsem si, že s hudbou nebylo něco v pořádku. Všechno
tam bylo, ale.. nerezonovalo prostředí. Nebyla atmosféra, která by tam měla být. Chyběly vibrace. Chyběla
v podstatě hudba. I když všechny tóny tam byly, jak bylo předepsáno. Přesně takové pocity z většiny lidí máme.
Není v nich poezie.
Jedním z termínů, které se objevily v poslední době, bylo rezonance. Lidé, kteří odumřeli duchem, přestali
rezonovat.
V letošní zimě jsme absolvovali tři Rybovky. Mluvili jsme o nich později doma a shodli jsme se, že tam něco
nebylo, jak mělo, nebylo to, jak jsme znávali. Uvědomila jsem si, že s hudbou nebylo něco v pořádku. Všechno
tam bylo, ale.. nerezonovalo prostředí. Nebyla atmosféra, která by tam měla být. Chyběly vibrace. Chyběla
v podstatě hudba. I když všechny tóny tam byly, jak bylo předepsáno. Přesně takové pocity z většiny lidí máme.
Není v nich poezie.
Konečně tedy přišel ten očekávaný únor. Cítíme, že jsou v něm obsaženy velké změny, stejně jako v dalších
měsících po něm, a doufáme, že budou všechny v náš prospěch. Každopádně budou k dobrému.
Abych odpověděla na otázku, kterou mi včera někdo položil ohledně mé neúčasti na Fíglu a tak vůbec:
čím víc se to blíží, tím jsem slabší.
měsících po něm, a doufáme, že budou všechny v náš prospěch. Každopádně budou k dobrému.
Abych odpověděla na otázku, kterou mi včera někdo položil ohledně mé neúčasti na Fíglu a tak vůbec:
čím víc se to blíží, tím jsem slabší.
13.2.2026:
,,Já bych tak strašně potřebovala slyšet Mládka!", říkala jsem předevčírem ráno klukům. Po snídani jsem
pustila televizi a Mládek mi zíral z obrazovky přímo do očí. Po Písničkách z obrazovky byl další díl cyklu
Královny, které změnily svět. O královně Boudice by určitě stálo zato mluvit, ale já jsem chtěla zmínit toto:
Anglie, rok 60 n.l. Římané přepadli Anglii, vyplenili a vydrancovali území anglických kmenů. Ty neměli
šanci nějak účinně se bránit, protože se neustále potýkaly vzájemně mezi sebou (trochu Bílá hora, že?) .
Římané pak dali kmenům veliké dary na obnovu hospodářství. Po pár letech řekli, že to byli pouze půjčky
a že je chtějí splatit i s velkými úroky. Nepřipomíná nám to asi nic, že ne.
,,Já bych tak strašně potřebovala slyšet Mládka!", říkala jsem předevčírem ráno klukům. Po snídani jsem
pustila televizi a Mládek mi zíral z obrazovky přímo do očí. Po Písničkách z obrazovky byl další díl cyklu
Královny, které změnily svět. O královně Boudice by určitě stálo zato mluvit, ale já jsem chtěla zmínit toto:
Anglie, rok 60 n.l. Římané přepadli Anglii, vyplenili a vydrancovali území anglických kmenů. Ty neměli
šanci nějak účinně se bránit, protože se neustále potýkaly vzájemně mezi sebou (trochu Bílá hora, že?) .
Římané pak dali kmenům veliké dary na obnovu hospodářství. Po pár letech řekli, že to byli pouze půjčky
a že je chtějí splatit i s velkými úroky. Nepřipomíná nám to asi nic, že ne.
Z dezinformátorů, dezolátů a kolaborantů jsme povýšili na fašisty. Tak nás jmenují ti, kdo stojí za prezidentem
a každou močkou, která mu vypadne z huby. Stojí za ním srdnatě - ostatně nic je to nestojí, oproti nám, kteří
jsme si za coronaviru stáli za svými názory - neustále a ve všem. Jak hezky řekla jedna dáma - vždyť ti chudáci
si už vůbec nesednou! Zajímavé je, že my jsme na demonstracích neužívali žádných hrubých slov, zatímco
jejich transparenty jsou plné hajzlů a sviní. Fašisti by se mezi nimi cítili jako doma.
a každou močkou, která mu vypadne z huby. Stojí za ním srdnatě - ostatně nic je to nestojí, oproti nám, kteří
jsme si za coronaviru stáli za svými názory - neustále a ve všem. Jak hezky řekla jedna dáma - vždyť ti chudáci
si už vůbec nesednou! Zajímavé je, že my jsme na demonstracích neužívali žádných hrubých slov, zatímco
jejich transparenty jsou plné hajzlů a sviní. Fašisti by se mezi nimi cítili jako doma.
V daňovém přiznání na rok 2026 se nově dočtete, že daňové přiznání nemusí podávat, čili nemusí daně
platit cizinci, jejichž příjmy nepřesáhnou trojnásobek průměrné mzdy. Průměrná mzda (to já žiju zřejmě
v nějakém paralelním světě) je 46.000,- .Cizinci, oproti nám, domácím, platí (možná) daně až od cca 150 tis.
Můžeme, prosím, vědět proč? Vlastně - to je také fašismus, ne?
platit cizinci, jejichž příjmy nepřesáhnou trojnásobek průměrné mzdy. Průměrná mzda (to já žiju zřejmě
v nějakém paralelním světě) je 46.000,- .Cizinci, oproti nám, domácím, platí (možná) daně až od cca 150 tis.
Můžeme, prosím, vědět proč? Vlastně - to je také fašismus, ne?
19.2.2026:
Můj přítel při shlédnutí sociálních sítí vymyslel nový termín: Pavlův reflex.
Můj přítel při shlédnutí sociálních sítí vymyslel nový termín: Pavlův reflex.
Dnes jsem odevzdala klíče od svého dětství Maďarům, jak mi bylo původně řečeno, u kterých se při podepsání
smlouvy ukázalo, že mají trvalé bydliště na Ukrajině. No, karma mé matky, která vždy upřednostňovala cizí před
vlastními, je tím završena.
Při cestě zpět jsem si v autě pustila svého oblíbeného Purcella - tentokrát Fairy Queen - o trochu hlasitěji,
abych přehlušila... ideálně všechno. V poslední době jsem vůbec vytáhla své oblíbené vykopávky, mezi jinými
některá cd, na kterých jsem se nějak podílela. Mnoho týdnů mi vydržela Carmina burana. Pokaždé mám při ní
vjem rychlé jízdy na nízkém koni bez sedla. Úžasné dílo. Pokud znáte, není třeba vysvětlovat. Pokud neznáte,
nemá smysl vysvětlovat. Mám nahrávku z Obecního domu z roku 1995, kde Opilce zpíval Ivan Kusnjer a Husu
na pekáči Vláďa Doležal, exkluzivní obsazení. Zpívala jsem ve sboru a stejně jako na jiných i na této nahrávce
slyším a jasně rozeznám svůj hlas. Baví mě to poslouchat a vzpomínat si na svou vzdálenou podobu, kdy jsem
ještě byla sebou. Poslouchám, jak držím intonaci, kde padá, zabírám v místech, kde ostatní díky rozsahu příliš
vysoko nebo příliš nízko nejsou slyšet, vyplňuji nepatřičné prázdnoty, dodávám barvy... V různých činnostech
a různých kolektivech jsem bývala často nejlepší. Ve zpěvu, v češtině, pár trimestrů na British council, semtam
ve sportu, ve sborech, na gymplu asi nikdo nezapomene na můj přednes ,,Pryč s tyrany a zrádci všemi", ve střelbě...
Jen dokud mě to bavilo. Vždy jsem byla outsider. Samota byla mnohem silnějším vjemem než úspěchy. Není to
špatný pocit, být nejlepší, i když já jsem se díky tomu často cítila spíš trapně až provinile. Protože některé věci mi
šly prostě tak nějak samy. Když jsem v autoškole měla první jízdu, řekl mi instruktor ,,ale vy už jste za tím seděla,
že jo?". Jen na golf jsem úplně tupá. Může být samozřejmě příjemné být mezi někým nejlepší. Je zábavné vynikat.
Ale... Když poslouchám tu starou anglickou hudbu zpívanou prvořadými, ještě skutečně anglickými sbory, je to
tam samá Pecharová. Polovina má hlas podobný mému. Všichni mají moji energii. A já se cítím jako doma.
Mnohem lepší je být řadovým jedincem mezi svými než mezi jednookými králem. Mezi svými budete
šťastnější, protože to budou vaši. Buďte řadoví mezi nejlepšími. Buďte tím, čím teď jste. Když jsou spolu sobě
rovní lidé určité dostatečně vysoké vibrační úrovně, nepovažují se za konkurenci, aspoň ne takovou, která by
vadila. Jsou rádi, že spolu mohou spolupracovat. Že si rozumí. Že spolu souzní. Že tvoří dobré dílo. Tohle je život,
který by nás v blízké budoucnosti měl čekat. Spojovat se se svými. Před časem se mi v nějakém programu ukázalo,
jak se budeme dorozumívat pomocí zvláštního mimosmyslového vnímání. Eliminovalo to potíže s jazyky. Rozuměli
jsme všem. Žádný problém. Díky tomu se také budeme schopni rychle najít, najít a spojit se s těmi správnými,
se svým druhem. Takhle ale příroda funguje, ne? Jedinci určitého druhu slyší svoje volání, i na značné vzdálenosti...
Při cestě zpět jsem si v autě pustila svého oblíbeného Purcella - tentokrát Fairy Queen - o trochu hlasitěji,
abych přehlušila... ideálně všechno. V poslední době jsem vůbec vytáhla své oblíbené vykopávky, mezi jinými
některá cd, na kterých jsem se nějak podílela. Mnoho týdnů mi vydržela Carmina burana. Pokaždé mám při ní
vjem rychlé jízdy na nízkém koni bez sedla. Úžasné dílo. Pokud znáte, není třeba vysvětlovat. Pokud neznáte,
nemá smysl vysvětlovat. Mám nahrávku z Obecního domu z roku 1995, kde Opilce zpíval Ivan Kusnjer a Husu
na pekáči Vláďa Doležal, exkluzivní obsazení. Zpívala jsem ve sboru a stejně jako na jiných i na této nahrávce
slyším a jasně rozeznám svůj hlas. Baví mě to poslouchat a vzpomínat si na svou vzdálenou podobu, kdy jsem
ještě byla sebou. Poslouchám, jak držím intonaci, kde padá, zabírám v místech, kde ostatní díky rozsahu příliš
vysoko nebo příliš nízko nejsou slyšet, vyplňuji nepatřičné prázdnoty, dodávám barvy... V různých činnostech
a různých kolektivech jsem bývala často nejlepší. Ve zpěvu, v češtině, pár trimestrů na British council, semtam
ve sportu, ve sborech, na gymplu asi nikdo nezapomene na můj přednes ,,Pryč s tyrany a zrádci všemi", ve střelbě...
Jen dokud mě to bavilo. Vždy jsem byla outsider. Samota byla mnohem silnějším vjemem než úspěchy. Není to
špatný pocit, být nejlepší, i když já jsem se díky tomu často cítila spíš trapně až provinile. Protože některé věci mi
šly prostě tak nějak samy. Když jsem v autoškole měla první jízdu, řekl mi instruktor ,,ale vy už jste za tím seděla,
že jo?". Jen na golf jsem úplně tupá. Může být samozřejmě příjemné být mezi někým nejlepší. Je zábavné vynikat.
Ale... Když poslouchám tu starou anglickou hudbu zpívanou prvořadými, ještě skutečně anglickými sbory, je to
tam samá Pecharová. Polovina má hlas podobný mému. Všichni mají moji energii. A já se cítím jako doma.
Mnohem lepší je být řadovým jedincem mezi svými než mezi jednookými králem. Mezi svými budete
šťastnější, protože to budou vaši. Buďte řadoví mezi nejlepšími. Buďte tím, čím teď jste. Když jsou spolu sobě
rovní lidé určité dostatečně vysoké vibrační úrovně, nepovažují se za konkurenci, aspoň ne takovou, která by
vadila. Jsou rádi, že spolu mohou spolupracovat. Že si rozumí. Že spolu souzní. Že tvoří dobré dílo. Tohle je život,
který by nás v blízké budoucnosti měl čekat. Spojovat se se svými. Před časem se mi v nějakém programu ukázalo,
jak se budeme dorozumívat pomocí zvláštního mimosmyslového vnímání. Eliminovalo to potíže s jazyky. Rozuměli
jsme všem. Žádný problém. Díky tomu se také budeme schopni rychle najít, najít a spojit se s těmi správnými,
se svým druhem. Takhle ale příroda funguje, ne? Jedinci určitého druhu slyší svoje volání, i na značné vzdálenosti...
Jedním z cd, ve kterých jsem v posledních měsících jela, bylo moje profilové. Poprvé po pětadvaceti letech
jsem si uvědomila, že poslední slova poslední písničky na něm jsou: ,,jestli smrt nebo prostě jen život".
Se la morte o pur la vita.
jsem si uvědomila, že poslední slova poslední písničky na něm jsou: ,,jestli smrt nebo prostě jen život".
Se la morte o pur la vita.
Únor byl avizovaný jako přípravný měsíc. Z mého pohledu měl být obrat 13.2., kdy budou mizet všechny ty
psychohrůzy, z pohledu astrologie je obrat 14. U nás doma to teda dost sedí. Březen už by měl být měsícem
nějakých výrazných změn.
Každopádně za neodvratně fatální stále považuji červenec a srpen. No tak uvidíme, co bude, a podle toho se zařídíme...
24.2.2026:
Ze zápisků, které jsem si udělala v poslední době, by snad stál zato zmínit jen termín ,,bude nás tu řídce". Výraz
řídce minimalizuje stres, který máme například při slově málo. Řídké lesy jsou něco docela jiného než málo lesů.
,,Řídký" les můžeme vnímat jako prostorný, zdravý, prosvětlený, zatímco ,,málo" vnímáme jako nedostatek. Navíc
prořídnutí lidstva například na jednu desetinu bych považovala stále ještě spíš za přebytek než za nedostatek.
Bojíme se, že bychom toto velké množství lidí postrádali. Ve skutečnosti by to byl pouze nezvyk.
A snad ještě jeden fragment z podstatně delšího výkladu: ,,...Nenarodili jste se s mírumilovností. Vaše
mírumilovnost je ,,nic neudělám". Ale..." Zde můj zápis bohužel končí, tři tečky udělám vždy tam, kde je mi už
zcela jasné, jak to je dál, bohužel je mi to jasné jen v tu chvíli, jak se pak prakticky vždy ukáže. Systém nám
tam ale reálně vysvětloval, pokud si vzpomínám, že je to jeden z mnoha našich tvrdých omylů, že tím, že nikdy
nikomu nic neuděláme, nikdy nezasáhneme, vytvoříme mír. A že jsme se narodili již se zmatenými pojmy jako je
,,mírutvornost" nebo ,,mírumilovnost". My jenom milujeme, když se po nás nic nechce a nic nemusíme. A snažíme
se to prezentovat jako něco, čím to určitě není, dokonce jako duchovnost. A opět to alibistické slovo ,,odpouštění".
Je to tak jiné, když můžeme prohlásit, že jsme velkodušně odpustili, než jsme byli příliš zbabělí a ubozí, než
abychom udělali to, co bylo pravé a správné a co jsme udělat měli. Slyšeli jste někdy, že má někdo bojovného
ducha? Ne povahu, ale ducha? Povaha je taky něco jiného. ,,Odpustíme" znamená také ,,neumožníme druhému
jeho správnou, zdravou karmu".
Zajímavé bylo ponaučení o souvislosti zla, prostoru a dlouhověkosti. Nikoli množství lidí, ale množství zlé
energie nám bere prostor a zřejmě časoprostor. Zlá vůle lidí nám kazí prostor a bere nám hodně času, času
našeho života. V novém, lepším časoprostoru bychom se mohli vyvíjet lépe. Nejde tentokrát o dimenzi, ale
skutečně o časoprostor. Zjednodušené pravidlo: travte lépe svůj čas a vybudujete si kolem sebe lepší prostor.
Ale zpět: dejme si příklad na rostlinách, tak jak jsem to viděla. Kdyby ubylo významně lidí se skutečně zlou energií
(šlo by říct i povahou), v praxi doslovně lidí, ale ve skutečnost i podstatě především zlé energie, takže nezáleží
na množství lidí, ale na množství energie, začne vše ostatní živé neuvěřitelně bujet a překypovat. Lidé s mizernou
energií nás zužují. Zužují nás na fyzickém těle (to s obezitou nemá nic společného) a my ztrácíme svůj věk.
Bující zlo dosahuje toho, že ztrácíme naše přirozené vlastnosti. Někteří propadnou strachu, ve kterém se nedá
dobře a zdravě vyvíjet, a jiní přes nutnost se energeticky bránit na to prostě nemáme čas. Pokud si někdo myslí,
že se nebude duševně, duchovně, energeticky bránit, že ,,nechá věci plynout" a bude ,,mírumilovný" a bude se
stále dobře vyvíjet, je na omylu; začne padat do duchovních, duševních mdlob.
Zlo se tedy snaží, abychom měli strach a neměli ,,čas" na obranu. Pakliže si na ni čas uděláme, snaží se,
abychom se jen bránili a neměli přes to čas se vyvíjet. My ale dosáhneme jiného efektu: budeme se vyvíjet přes
obranu, přes svoji ochranu. Zlé entitě se to opět vymkne z rukou; opět. Dosáhne opačného povyražení. než
k jakému vždy směřuje. Ocitneme se náhle na opačném konci, než kam se nás celou dobu snaží dostat a kam
nás domněle zatlačuje. Napřed možná ztrácíme, ale pak se o to více dostáváme ke svým přirozeným vlastnostem.
Zdánlivě slábneme. Ale ve skutečnosti posílíme.
Viděla jsem obrovsky bující rostliny, zabírající prostor po zlé energii. Uprázdněný prostor. Už se těším,
až uvidím nás, zbylé, jak si zabíráme prostor, který nám po právu náleží. Protože prostor na Zemi patří těm,
kdo tu chtějí žít v míru. A my víme, jak se takový mír tvoří.
Ze zápisků, které jsem si udělala v poslední době, by snad stál zato zmínit jen termín ,,bude nás tu řídce". Výraz
řídce minimalizuje stres, který máme například při slově málo. Řídké lesy jsou něco docela jiného než málo lesů.
,,Řídký" les můžeme vnímat jako prostorný, zdravý, prosvětlený, zatímco ,,málo" vnímáme jako nedostatek. Navíc
prořídnutí lidstva například na jednu desetinu bych považovala stále ještě spíš za přebytek než za nedostatek.
Bojíme se, že bychom toto velké množství lidí postrádali. Ve skutečnosti by to byl pouze nezvyk.
A snad ještě jeden fragment z podstatně delšího výkladu: ,,...Nenarodili jste se s mírumilovností. Vaše
mírumilovnost je ,,nic neudělám". Ale..." Zde můj zápis bohužel končí, tři tečky udělám vždy tam, kde je mi už
zcela jasné, jak to je dál, bohužel je mi to jasné jen v tu chvíli, jak se pak prakticky vždy ukáže. Systém nám
tam ale reálně vysvětloval, pokud si vzpomínám, že je to jeden z mnoha našich tvrdých omylů, že tím, že nikdy
nikomu nic neuděláme, nikdy nezasáhneme, vytvoříme mír. A že jsme se narodili již se zmatenými pojmy jako je
,,mírutvornost" nebo ,,mírumilovnost". My jenom milujeme, když se po nás nic nechce a nic nemusíme. A snažíme
se to prezentovat jako něco, čím to určitě není, dokonce jako duchovnost. A opět to alibistické slovo ,,odpouštění".
Je to tak jiné, když můžeme prohlásit, že jsme velkodušně odpustili, než jsme byli příliš zbabělí a ubozí, než
abychom udělali to, co bylo pravé a správné a co jsme udělat měli. Slyšeli jste někdy, že má někdo bojovného
ducha? Ne povahu, ale ducha? Povaha je taky něco jiného. ,,Odpustíme" znamená také ,,neumožníme druhému
jeho správnou, zdravou karmu".
Zajímavé bylo ponaučení o souvislosti zla, prostoru a dlouhověkosti. Nikoli množství lidí, ale množství zlé
energie nám bere prostor a zřejmě časoprostor. Zlá vůle lidí nám kazí prostor a bere nám hodně času, času
našeho života. V novém, lepším časoprostoru bychom se mohli vyvíjet lépe. Nejde tentokrát o dimenzi, ale
skutečně o časoprostor. Zjednodušené pravidlo: travte lépe svůj čas a vybudujete si kolem sebe lepší prostor.
Ale zpět: dejme si příklad na rostlinách, tak jak jsem to viděla. Kdyby ubylo významně lidí se skutečně zlou energií
(šlo by říct i povahou), v praxi doslovně lidí, ale ve skutečnost i podstatě především zlé energie, takže nezáleží
na množství lidí, ale na množství energie, začne vše ostatní živé neuvěřitelně bujet a překypovat. Lidé s mizernou
energií nás zužují. Zužují nás na fyzickém těle (to s obezitou nemá nic společného) a my ztrácíme svůj věk.
Bující zlo dosahuje toho, že ztrácíme naše přirozené vlastnosti. Někteří propadnou strachu, ve kterém se nedá
dobře a zdravě vyvíjet, a jiní přes nutnost se energeticky bránit na to prostě nemáme čas. Pokud si někdo myslí,
že se nebude duševně, duchovně, energeticky bránit, že ,,nechá věci plynout" a bude ,,mírumilovný" a bude se
stále dobře vyvíjet, je na omylu; začne padat do duchovních, duševních mdlob.
Zlo se tedy snaží, abychom měli strach a neměli ,,čas" na obranu. Pakliže si na ni čas uděláme, snaží se,
abychom se jen bránili a neměli přes to čas se vyvíjet. My ale dosáhneme jiného efektu: budeme se vyvíjet přes
obranu, přes svoji ochranu. Zlé entitě se to opět vymkne z rukou; opět. Dosáhne opačného povyražení. než
k jakému vždy směřuje. Ocitneme se náhle na opačném konci, než kam se nás celou dobu snaží dostat a kam
nás domněle zatlačuje. Napřed možná ztrácíme, ale pak se o to více dostáváme ke svým přirozeným vlastnostem.
Zdánlivě slábneme. Ale ve skutečnosti posílíme.
Viděla jsem obrovsky bující rostliny, zabírající prostor po zlé energii. Uprázdněný prostor. Už se těším,
až uvidím nás, zbylé, jak si zabíráme prostor, který nám po právu náleží. Protože prostor na Zemi patří těm,
kdo tu chtějí žít v míru. A my víme, jak se takový mír tvoří.