25.10.2024:
Odpouštění je fígl. Ezo nauky nám říkají: odpusťte mu, a pokud to nedokážete, odpusťte alespoň sobě. Tím že
se mám zabývat? Tím mám trávit svůj čas? Připomíná mi to ty stupidní pomůcky pro malé děti, pro rozvíjení
jejich intelektu. Když chodíme na návštěvu k nejmenované rodině, já už teď velmi zřídka, slyšíme nepřetržitě:
kde je červená? Kde je zelená? Ukaž! Šikulka! Přines žlutou kostičku! Šikulka! Zatleskáme.. Vots kchalr...?
Přines ! Ukaž! Zatleskáme... (To chápete, že nedám).Vzpomínám si na nenásilnou vlídnou výuku svého dětství.
A taky dětství svého syna. - To je ale krásné červené autíčko! Nebo se ti víc líbí to modré? Tak které si vezmeme?
To modré nebo to žluté?  - Podívej, jak je ta holčička nastrojená! A jakou má velkou červenou mašli! A ty modrý
kukadla, jako pomněnky! - Na podzim žloutne listí... - Babička je stará, a tak má šedivé vlasy (tenkrát totiž měly).
- Objevil se mi první stříbrný vlas. - Říká se ,,černý jako havran". Vidíš?, to je podle tohohle ptáka. A vidíš, jak se mu
leskne peří? - Ten velký rezavý kocour je taky náš? - ,,Má krátké hnědé vlasy, šedozelené oči, naposledy byl spatřen
v modré bundě a v autě značky Favorit vínové barvy..." - Jaké barvy má naše vlajka? - ,,Červený šátečku, kolem se
toč, kolem se toč, kolem se toč, my jdeme na Rusa, nevíme proč, nevíme proč, nevíme proč." - Ty hnědý slepice
snášejí líp než ty černý. - Nejez to, je to zelený, bude ti špatně. - Vyber si jakoukoli zmrzlinu kromě té příšerné modré.
Co v ní asi může být, když má takovou barvu? - Růžový poník? Kterej magor to vymýšlel?
Děti se při takové ,,výuce" mohou dovědět mnohem víc, než jen jména barev. Prostě si s nima normálně povídáte.
A nemusíte je neustále chválit za to, že nejsou naprostí idioti. Na potlesk mají ještě dost času; až dokáží něco
mimořádného.
     Jako moudré bytosti se nad odpouštěním nemusíte zamýšlet. Moudrá bytost zná ten správný čas. Odpuštění
ale nevylučuje, dokonce nesmí vylučovat trest. Zločinci, který se chová dobře, může být odpuštěn zbytek trestu.
V některých případech i celý, tedy dostane milost, ale nejprve musí být odsouzen. Odpuštění ale neoprošťuje
od trestu. Říká se ,,už byl dost potrestán". Po prohřešku, chceme-li odpuštění, by mělo přijít litování svého činu
a náprava, je li to ještě možné. Pokud není, alespoň upřímná lítost. Někdy nezaškodí omluva. Já osobně
odpouštím okamžitě, jakmile druhý projeví dobrou vůli a snahu věc napravit. (Řekla jsem odpouštím, ne
zapomínám. Na to byl hezký vtip: odpustit a zapomenout? Nejsem Ježíš a nemám alzheimera!). Na omluvě
nelpím a často je mi i nepříjemná, protože nemám ráda, když se lidé nadbytečně ponižují. Stačí mi, když vidím,
že to toho druhého opravdu mrzí. Ale často potěší. Udělá-li dotyčný vstřícný krok, půjdu mu naproti. Obvykle
udělám sama smírné kroky, ať už je podle mě vina na jakékoli straně. Ale není třeba to provinilcům za každou
cenu ulehčovat. Nemusíme je chválit, hýčkat a oslavovat či obdivovat za to, že udělali konečně něco slušného.
Na omluvě od vládních činitelů bych každopádně trvala. A na trestu taky. Odpuštění, ať si vyřeší s Bohem.
     Omluva ještě není náprava. Slib také není náprava, i když, jak se říká - ,,Slibem nezarmoutíš". Čtyřicáté šesté
,,Já už to nikdy neudělám" není dobrá vůle, ale výsměch. 
Z odpouštění se stal takový zvláštní nicneříkající termín, podobně jak skromnost. Vyspělá bytost takové termíny
nepotřebuje. Všechno nakonec spadá pod Vědomí. (Nepleteme si s ,,vědomou úrovní mysli"). Odpuštění je stav,
nemůžeme je vytvořit. Nemůžeme ho vykalkulovat. Nemůžeme ho protlačit násilím, a to ani sami do sebe. Musí
přijít trest a může nebo nemusí přijít odpuštění. Trest samozřejmě není vždycky na nás. Jen je důležité, abychom
odpuštěním nezamezili spravedlivé odplatě, vyrovnání nebo možnosti vyrovnání účtů.. Protože tím té bytosti
dvakrát neprospějeme. A nám to žádné kladné body nepřidá. Neřeší to nic.
Mnohým z vás se asi nelíbí to slovo ,,trest". Možná vzpomenete na ,,Žána Valžána" - ukradl stříbrné svícny knězi,
který se ho ujal, nakrmil ho a nechal ho na faře přespat. Když ho přivedla policie, kněz ho podržel; řekl, že mu
svícny věnoval. Šmahem mu odpustil, bez trestu... Ne ne. Moc dobře věděl, jak ho sejme jeho svědomí, jak se 
bude stydět a trpět. Velmi důmyslný trest.
Řeknete mi, že vy jste aspoň jednou někomu velkomyslně odpustili? Ale ne. Vaše odpuštění bylo vlastně pomstou.
Mě neoklamete.   
     Někdy odpouštíme tutéž věc stále dokola. Ale pak náhle ne. Proč? V čem je to jiné? V čem se tyto dva naprosto
stejné činy liší? V počtu. V nerozumnosti navršení. Ve lhostejnosti pachatele k vašemu utrpení, k vaší toleranci,
k vaší trpělivosti. Pokud ten hajzlík začne vaši dobrotu považovat za vaši slabost a nemohoucnost. Ve chvíli,
kdy je jasné, že si neváží vaší laskavosti a nikdy nedojde k pochopení. Ve chvíli, kdy se bytost, které jste odpouštěli,
protože jste chápali její slabost, nedokonalost a zmatenost, začne nad vámi vyvyšovat a vaše utrpení jí začne
činit potěšení a pocit vítězství. Začne vámi opovrhovat. Kdy se z něho ten hajzlík opravdu stane. A zalíbí se mu to.
Nejpozději v této chvíli je třeba, abyste se svým odpouštěním přestali, neboť nadále už nebude k ničemu užitečné.
Bude zhoršovat vaši i jeho situaci. Oba vás potáhne ke dnu. Vytváříte zlo, které vám nebude odpuštěno.
     Odpuštění je fígl. Odvádí vaši pozornost. Myslíte, že je to o tom druhém, ale ve skutečnosti vás upoutává na vás.
Ve skutečnosti vás to má odpoutat od vás. To jsou ta ezo-odpouštění, na která si hrajete na kurzech a potom dál
ve svém životě. S každým takovým odpuštěním jste se sebou stále více spokojeni. S každým dalším takovým
naučeným odpuštěním si připadáte více a více osvícení. Ve skutečnosti  svítíte pouze pýchou, pokrytectvím
a hloupostí. Odpouštíte šmahem všechno bez rozmyslu, bez užitku, jen z laciné povýšenosti. Myslíte si, že se tím
stáváte lepšími. 
Nejde o to, nikdy neodpustit. Jde o to, neodpouštět za každou cenu. Ta cena může být velmi vysoká.
Ještě pár takových odpuštění a budete zcela bezcenní.

28.10.2024:
Jedna moje známá byla v Americe - psala jsem, že ztratila mobil, zatkla je policie a uletělo jim letadlo.
Udělali si výlet do Hollywoodu a její manžel rozhodl, že se vyfotí co nejblíže nápisu. Ideálně tak trochu
na něm. Jí se moc nechtělo, ale její manžel, arogantní právník, rozhodl jinak. Neodradil ho ani zákaz
vstupu. Tak je zatkla policie. S kyselým ksichtem nad pruzením policie tedy museli odejít. Doma se
pak bavili s jinými známými, kteří tentýž rok kroužili kolem stejného místa a též narazili na zákaz 
vstupu mimo vyznačené cesty. Oni se ho ale drželi. Nebylo to totiž všechno, ještě pokračoval:
chřestýši a pumy. 
Některé zákazy a příkazy jsou pro naše bezpečí, pro naše dobro. Je dobré se jimi řídit. A některé ne,
a je třeba se jimi neřídit.
     Pokud by se na konci tohoto měsíce dělo cokoli, neřiďte se příkazy, nenechte se přinutit udělat něco,
co výslovně udělat nechcete. A jednejte velmi rychle.

     Shodneme se, že ,,ranní mlhy" vypadají ještě trochu jinak? 

6.11.2024:
Letos stejně jako minulý rok touto dobou byla nařízena likvidace jednoho velkochovu hus na Moravě.
,,Ptačí chřipka" zařádila opět spolehlivě před svátkem sv. Martina a odstranila tak konkurenci svatomartinským
husám ze supermarketů. Problémem v tomto případě je, že farmáři ,,kopou za sebe". Vloni jeden chovatel
drůbeže, kterému stát nastavil finanční podmínky, které by ho zcela zruinovaly, kdyby v chovu pokračoval,
chytil nějakou volavku nebo cosi takového, rohnul ji, hodil mezi svůj chov drůbeže a zavolal veterinu, že 
ve svém hejnu našel mrtvého ptáka, Ptáci byli utraceni a chovatel dostal od státu ,,náhradu". Co měl, chudák,
dělat? No možná něco měl. Protože jinak to nikdy neskončí. Náhrady jdou z našich peněz, Ale provize za to,
že se budou prodávat výhradně supermarketová kuřata, jdou do soukromých kapes. Ale ne těch, které
potřebujeme, aby zůstali.
     Těm, co tohle dělají, budeme taky odpouštět?  Je to určitě jednodušší, že?
Pokud se všichni nespojíme, nebude konec nikdy.

   V těchto dnech se řešily zhusta i v soukromých sektorech podmínky kapitulace, i přeneseně, věci majetku
(i přeneseně), majetkových rozdělení, nadvlád a podvlád, rozdělení pravomocí, nových možností a nových
následků původních příčin. Také prosperity, a stejně tak úplného opaku. Někteří padnou tam, odkud vzešli,
a jiní se povznesou výše a dostanou se na místa, kde se neocitli ještě nikdy.
     Rakousko se dočká začátku své prosperity. Svět se bude marně snažit k návratu k minulému - nebo
budoucímu? Budoucnost se bude předělávat. Budoucnost se už teď předělává. Věci teď často dopadnou
jinak, než je ,,nutně logické". Nutné už je teď jenom žít. Opozice, protější strana - strany se ještě pokusí
o odvetu, pomstu, tak je třeba být ještě pozorní a nespoléhat se na ,,dané výsledky".

Ze všeho dnes alespoň tuto větu: ,,Závěr není, nemusí být vždy ,,závěr vysílání." Může to být (znamenat) jen,
 že  přeladíme na jinou, novou frekvenci."

23.11:2024: pokračování:
,,Ona", pokud jste ten film neviděli, je obrovský pavouk. Glum ve svých dvou podobách (nádherný učebnicový 
příklad schizofrenie) chce hobity zabít, aby získal všemocný prsten, ale napadne ho, že by tento nepohodlný
čin mohl přehodit na někoho jiného a mít z toho jen ten příjemný výsledek.
(Budete se letos opět dívat na Pyšnou princeznu? ,,Pro sebe zlaťáky, pro chudáky bídu, pro mě vězení!")
Další armádou jsou tedy doktoři, sestřičky a všichni ti debilové, co tak přičinlivě opakují všechny ty ,,tvoje rouška
chrání mě, můj estébák chrání tebe". Tu část plánu, kdy se ti na druhé straně, kteří byli proti nám neustále 
poštváváni s tím, že my budeme moct za smrt jejich rodin, budou na nás vrhat a pobíjet nás, ,,se" už překonal
dávno. Defacto stále ještě kličkujeme v minovém poli a já věřím, že dokličkujeme k dobrému konci.

Když jsme dnes slyšeli to staré známé ,,Kdo by se tu zpívat bál?", říkala jsem, kdy nám asi zakážou zpívat kvůli
uhlíkové stopě. Zpěváci i hráči na dechové nástroje by měli platit zvláštní daň. Stejnětak všechny kurzy, při kterých
,,se pracuje s dechem, holotropní dýchání apod., a taky sportovci. Jak ti naši planetu zaneřádí! Můj syn na to hned 

zareagoval: ,,Já hlavně pořád čekám, kdy zakážou svářeče. Umíš si představit, jaká je tahle stopa? Bomba jede
neustále naplno..."

,,Ten Fiala má ale asi pravdu", řekl můj přítel. když Fiala pronesl ta naléhavá slova s neochvějně sebejistým závěrem,
že budeme mít kromě dobrých filmů stejné platy jako v Německu. ,,Oni se k nám ti Němci s takovou brzy dorovnají".
Německo teď čekají věru bídné časy, na druhou stranu se stále neúnavně ukazuje, že na jaře, v březnu, budou mít
,,výtečnou vládu", takže pak by se i u nich mělo započít nové období. Protože u nás bude platit až do konce, že
,,my budeme ti úplně poslední kreténi až na konci", bude pak naše vláda hrst hodně velkých zoufalců v kleštích
a mizerné bezvýchodné situaci bez naděje na zlepšení a opětný ,,správný" vývoj dalšího dění. My se oproti tomu
z pozice zoufalců posuneme na pozici ,,výchozího stanoviště - stanoviska" a všechna svá slova si budeme moct 

odškrtávat jako prolog  v časomíře dějů.

4.12.2024: 
Někdy zkraje léta jsem pracovala s jednou slečnou. Po vyřešení nějakého jejího spletitého programu se nám
ukázala taková vize. Nejprve ke mně přišel pojem: veliký slunečník a říkala jsem si, co to asi může být. Představila
jsem si déšť, ale nikde nepršelo, Proti dešti to tedy nebylo.. Takže slunečník - něco, co zastiňuje slunce. Vtom se
mi ukázala obrovská kulatá šedohnědá placka stínící skoro celou oblohu, tedy i slunce. Panebože, řekla jsem si,
vždyť je to vesmírná loď! V dalším okamžiku jsem šla, jakožto její zastoupení, k nějakému vesmírnému plavidlu,
které "stálo" na obloze o nějaké desítky metrů stranou, možná 50, možná 100. Když pak tato vize skončila,
uvědomila jsem si, že pokud tu opravdu přistanou takovíto mimozemšťané, nemá smysl nikoho odvolávat,
nikomu vysvětlovat, na nikoho křičet. Cítila jsem takovou blaženost, takovou touhu jít tam, bylo to tak neodolatelné
a přitažlivé, že by mě nikdo od mého záměru nedokázal odradit. Prostě bych tam došla a... Protože to byl její
program, ona, v mé mysli, se náhle "probrala", prudce, jako z leknutí a téměř vykřikla: tam právě ne! Musím zpátky!
A otočila se zpět. Bylo to tak strašně, strašně nepříjemné. Myslím, že to bylo totožné s tím, co popisují někteří lidé,
když jdou ke "světlu na konci tunelu". Pokud je nějaký anděl či bůh nebo něco takového vrátilo zpátky, nakázalo,
že se musejí vrátit, měli určitě totožné pocity: nechtěli za žádnou cenu jinam než k tomu světlu. Bylo to jak otřesné,
ledové vystřízlivění. Chtělo to sílu, vůli a značnou disciplinu přinutit se vrátit se. Hned v dalším momentu - v další vizi
jsem viděla muže, který jde k takovémuto plavidlu. Zíral k němu nahoru a nepřiblížil se víc, než na několik desítek
metrů. Vnímala jsem jakési světlo, které ale nebylo vidět jako světlo, spíš shluk částic, vibrace nebo spíš frekvence,
které směřovaly k němu. Fascinovaně se díval a přibližoval, pak se zastavil a stále se díval. A najednou - "puk" -
a nebyl tam. Pochopila jsem, že jestli to bude něco s tak silnou psychotronikou, nemá smysl na lidi, kteří půjdou
za tímto "světlem", volat či jakkoli argumentovat. Pocítila jsem to na svém těle i uvnitř své hlavy. Nakonec jsem se
v této "situaci" odvrátila na druhou stranu a jen jsem čekala... Po nějaké době, když jsem měla pocit, že už se nic
neděje, jsem se obrátila zpátky - a nebylo tam nic. Vůbec nic. Pokud se tohle opravdu stane, vy, kdo máte nové
vědomí, jste chráněni. Bude nás hodně. Budete mít dost síly na to, uvědomit si, kudy máte nebo nemáte jít.
Zejména, v tomhle případě, tedy nemáte.

11.12.2024:
V létě mě opět navštívila paní z Dolních Věstonic. Stále se ještě usmívala, ale vypadala tak nějak trochu pomačkaně, 

jako když si po sauně dáte ještě masáž. Řekla, že za ty dva měsíce se u ní všechno otočilo vzhůru nohama a překopalo 

a že ještě do konce roku vyhodí pár lidí z práce. Pak se ke mně naklonila a tak trochu nešťastně mi svěřila: ,,Když já to teď 

všechno vidím...!"
Schopnost vidět si člověk musí zasloužit. Znovu si uvědomíme, jak je ta ,,ezoterika" chytře vymyšlená. A jak bylo fikané 

přijít s ní s tak dostatečným předstihem, aby se to do lidí stačilo náležitě uložit, jako samozřejmá přirozenost. Jaká je jedna 

z vět, které jste slýchali nejčastěji? Že si nepotřebujete nic zasluhovat. Všechno k vám přijde samo, snadně, bez námahy, 

zcela samozřejmě. Pokud ne, děláte něco špatně, nesete vinu. Naučila lidi, že pokud jim nelítají pečení holubi sami do huby, 

nejsou dost duchovní a vůbec celkově nemožní. Proč tolik pracujete? Nedělejte si násilí, uvolněte se, nechte věci plynout, 

počkejte, až to k vám samo přijde, všechno je na světě správně, stejně se s tím nedá nic dělat, všechno je dané, není třeba 

si něco vybojovat, natož si to zasloužit! Fuj, takové ošklivé, neduchovní slovo! Radši si udělejte radost a něco si kupte.. 

Americké ,,náboženství" hlásá pravý opak, ale na tom konci se shodnou obě skupiny. Běžte utrácet, ať se vám uleví...
     Nevidění usnadňuje situace. Můžeme jít oklikou a nemusíme se dostávat do konfliktů. Nemusíme mít nepřítele. 

Můžeme být se všemi zadobře. Život je nenáročný. Nemusíme příliš přemýšlet, ani se těžce a složitě rozhodovat. 

vztahy. Nevidění postupně znesnadňuje celý náš život. Nakonec nutně dojdeme k ,,Lepší konec s křikem, než křik bez 

konce". Nebo do nemoci. Odhodlanost nevidět může být sveřepá, jak vidíme všude kolem. 

V posledních měsících mě stále znepokojovala až udivovala ukrajinská neutuchající odhodlanost na nás zaútočit. 

Dříve přímo a teď zejména na naši kulturu a na naše banky – to už se ostatně děje. 
Podívali jsme se z jistých důvodů do katastru nemovitostí, a ze dvou třetin až tří čtvrtin byla jména nových nabyvatelů 

nemovitostí ukrajinská. To je jeden z velkých úspěchů Fialy. Vlivem jeho vlády musejí naši lidé své nemovitosti prodávat 

či o ně prostě přicházejí a Ukrajinci je vesele kupují, protože, též vlivem Failovy vlády, mají zač. Ukrajinci kupují za hotové. 

Nepůjčují si u našich bank (u bank u nás), ale od ukrajinských oligarchů, kteří u nás žijí na dávkách. Splácejí to pak jim. 

Dalším z velkých úspěchů Fialy, kterými se tak pyšní, jsou teď opět aktuálně obědy zdarma pro ukrajinské děti. Moje
kamarádka napsala na facebook – a co podpora našich dětí? A nějaký dobrý muž jí odepsal cosi jako ty krávo, to závidíš
i dětem jídlo? Napsala, že nezávidí, jen – co podpora našich dětí? A připojila článek o tom, jak mnoho českých rodin nemá
na školní obědy. V minulých dnech mi bylo řečeno, že jsme v cílové rovince, v nejtemnější části této štreky. Že je třeba to
jen přestát. Všimněte si, jak je tu čeština opět skvělá – opakem smyslu slova ,,přestát" je ,,nepadnu, nesednu si na zadek, nepoložím se, nepadnu na kolena, nekleknu, či jak říkávala moje kamarádka – ,,já se z toho neposesouvám". Jsme teď tyto
dny také opakovaně a důrazně nabádáni k tomu, abychom se věnovali výhradně svým osobním cílům. A abychom se jim ale skutečně věnovali.

12.12.2024
Včera při práci padlo mnoho zajímavých vět. Tuhle jsem udržela v hlavě: ,,Víra je (začne být, bude) překonaná -
- překážka. Všechno takové bude patřit pod vědomí. Jednoduché vysvětlení. Věřili jsme, měli jsme víru, a to bylo 

dobře. Teď budeme vědět. 
Zhruba před týdnem jsem, samozřejmě opět při práci, jinak vidím pouze to, co běžný člověk v běžném životě:
plný dřez nádobí, přetékající popelnice, žádné místo k parkování, reklamy na rychlé štěstí a pozdější zhoubu 
(V poslední době jsem zaznamenala, že v nových reklamách hrají Ukrajinky. Nikdy nemluví, jsou jen na obraz,
ale poznáte je. Oni si je taky poznají, a o to jde. Prodejci začínají mířit na koupěschopnou část obyvatelstva.
Taky jsem si už kolikrát říkala - dřív byly v reklamách pod heslem ,,rodinné štěstí" potravinové doplňky - vitamíny, 

minerály či nějaká ta řasa. Dnes jsou tam vánoční balení prášků proti bolesti. To je rodinné štěstí?),
holčičku, která na silnici na sídlišti přeskáče kaluže, sklopí stranou deštník a s obličejem obráceným k nebi 
a rukama roztaženýma se ještě umí radovat z deště, Předměřickou mouku v akci..., tedy zhruba před týdnem
jsem uviděla, objevilo se mi velké množství částic rychle přilétajících k sobě a shlukujících se do do.... shluků.
Jsou to ,,duše", řeklo mi to. ,,Slučují se v poměru po 10 - 15. Budou odcházet. Zemře teď najednou mnoho lidí."
Po pár dnech jsem se na tu situaci opět přeptala. ,,Ano, začali umírat před třemi dny." - ,,A kde?" - ,,V nemocnicích". 

   Další zajímavost přišla předevčírem. V posledních týdnech až měsících se vůbec ukazují konkrétní jednotlivé body
toho, co ,,nám" to ukázalo z počátku v souhrnu. Jako by jeden po druhém přicházel na řadu.
Poslední dva dny, včera i předevčírem, se objevovalo slovo ,,hmota" a bylo ,,přeměňováno" na výraz ..hmotnost".
Mělo to znamenat, že hmotné je i mnoho polohmotných věcí v mnoha rovinách, které pro nás jsou nehmatatelné,
přesto patří do kategorie ,,hmota".  ,,Hmotnost" je pro nás spojeno s váhou. Něco, co můžeme zvážit čili změřit,
poměřovat s něčím. A něco, co pro nás má váhu. Potřebujeme zkrátka hmatatelné, očividné, měřitelné výnosy.
Potřebujeme výsledky. Důkaz. A jsou to dva dny, co se začalo ,,uskutečňovat" slovo ,,hmotnost".

Zjistila jsem, že je více příznivců ,,hořkého čaje", než bych doufala, takže: další pití od 19.12. do 7.ledna.

16.12.2024:
Tak už víme, proč na Plzeňsku je největší procento ukrajinských imigrantů.  Objasnila to tamnější sociální
pracovnice. Stát jim každý rok vytipuje seznam problematických rodin s dětmi. V posledních dobách ukrajinských.
Všechny, které navštěvuje, jsou stejné. Žena je vždy doma, nepracuje. Žije na (našich) dávkách. Je zhruba 3 měsíce
na Ukrajině a 2 měsíce u nás. ,,Dala jsem si tu práci a u všech jsem si našla jejich bydliště. Ani jedna není  z válečné
zóny, všechny jsou z podkarpatí. Přinášíme si z těchto rodin meningocoka, tyfus, černý kašel, svrab a další." Děti
nechodí do školy. Jejich matky říkají, že děti chodí do školy na Ukrajině, a na Ukrajině říkají, že chodí do školy tady.
S úžasným vynálezem distanční výuky je to velmi snadné. Místo toho sedí u televizí a mobilů. nemají žádné vzdělání
 a nic neumí. A teď - proč jich je nejvíc v Plzni a okolí? Protože muži, tedy jejich manželé, kteří jsou tu v drtivé většině
nelegálně, jezdí pracovat do Německa. Plzeň je prostě blízko těch správných hranic, hranic se západním Německem.

Občas přeposílám nějaké přínosné maily - jak někteří víte, Kamila hbitě začerstva překládá z Angličtiny i z Ruštiny,
ale v posledních týdnech se mi tři nepodařilo přeposlat - tzn., že můj mail má už filtr.. První článek byl o očkovaném
americkém pilotu - jeho příběh, potíže a nakonec vyhraný soud, ale taky a hlavně výpovědi letušek, jak očkovaní
piloti kolabují až umírají za letu a jak je to (logicky) nebezpečně, druhý o tom, jak bývalý americký šéf bezpečnosti
v nebezpečí hledal azyl u 21 zemí a nakonec mu ho poskytlo až Rusko, a třetí o tom, že bylo schváleno, že se do
různých potravin, například mouky, může přidávat až 25 % hmyzu. A oproti jiným zemím u nás to nemusí být uvedeno
na obalu. Prostě se to vůbec nedozvíte. Pekaři si prý v poslední době stěžují, že jim nekyne pečivo. Tak možná máme
důvod. Nedivila bych se, kdyby se hmyz vyskytoval i v některých veganských produktech - vždyť je to spíš protein,
než maso.

Někdo se mě před časem ptal. co vozím z Německa, Všechno. Sýry, uzeniny, máslo, rajčatové omáčky na špagety
(z Lidlu), vloni i vejce a zubní pastu, mouku (z Lidlu), strouhanku, prášky do pečiva, kakao, puding, prášek na praní, veškeré potravinové doplňky (z DM) včetně různých cucavých bonbonů proti kašli nebo bolení v krku - neuvěřitelně
fungují, kočičí konzervy z DM (kupovala jsem je u nás v DM a když jsem je pak koupila v německém, naše kočky to
nechtěly žrát. Přišla jsem tomu na kloub, když jsem oboje ochutnala. Německé mají méně ochucovadel, Nějakou dobu
trvalo, než těm cukrům a solím odvykly. Pak už ty nové ale žraly rády a oproti českým skoro nic nevyhodím).
Asi nejkvalitnější konzervy jsou z  Edeky, též prášek na praní z Edeky je skvělý. Také vřele doporučuji zmrzlinu - mají ji
pouze v Normě (pouze v německé), hranatá krabice, 2 druhy, s nějakým italským názvem, asi kilová krabice vyjde
zhruba na stovku. Těstoviny, džusy Hohes C, margarín od Frisanu a auta.

18.12.2024:
V poslední době prý přibývá žen, zejména asi v Americe, které se nechávají sterilizovat. Z obvyklého populárního
důvodu, že ,,do tohoto světa...". Takže to řeší hned a nezvratně. Takovou disciplinovanost je třeba ocenit.

Američtí vědci prý vymysleli nějaký lék či látku, která vyléčí člověka z očkování (proti covidu). Dostane to z něj ven.
Zklamu vás, ale nebude to tak. OK lidé, mají-li pravou dávku, nemají už duchovní těla nebo jim urychleně mizí.
Od 24.12. to bude opravdu fofr. Má na to vliv jakási astrologie. Asi ne tak úplně ta jejich. Mohli na některé cesty,
kde se jim jejich těla opravovala, ale ty teď budou pro ně zavřené. Není to nespravedlivé, brali si z jiných. Takhle
svět ani vesmír fungovat nemůže.
     Protože nemají duchovní těla, nemůže být jejich fyzické tělo léčeno. Fyzické tělo je toho schopno jenom
v přítomnosti duchovního těla. Zajímavá souvislost. Regenerovat a opravovat si buňky můžeme pouze s Duchem
ve svém těle.
     Pokud budou léčeni, jejich těla budou neúměrně zatížena a jejich imunita bude mizet o to rychleji. Jejich těla
budou reagovat opačně. Půjdou ke dnu rychleji, než by museli. Ale nevím, jestli je v tom rozdíl.

27.12.2024:
Těžké temno skončilo 21. a nebyla to pouze tma krátící se zimním slunovratem. Druhé veselejší období
pro řadu lidí začalo 24. a Vánoce měly být dost pohodové, tak doufám, že se to vyplnilo i u vás. Dneškem též
končí nebezpečí jakési vojensko-ekologické katastrofy. Teď by nějakou dobu nemělo hrozit nic.

Pokud by se tu v blízké budoucnosti objevily mimozemské rakety, podívejte se, jestli nemají na zadní straně
nápis NASA. Pokud někdo do takové rakety nastoupí, zahyne. Druhá vrstva by vám pravděpodobně mohla
umožnit setkat se s mimozemšťany, ale určitě vás nikam neodvezou, natož na nějakou krásnou a bezpečnou
planetu. My, co nechceme skončit jako laboratorní krysy, tu rozhodně zůstaneme.

Při jedné z posledních prací před Vánocemi se mi úplně na konci, jako poslední obraz, snad zcela bez kontextu,
objevil na nepatrný okamžik obraz nějaké ženy s boulemi po těle. Vzpomněla jsem si na Broučky. ,,Broučku, 
co je sladké jako med?"  Proč vždy ve všem hledáme jinotaje? Černý mor. ,,Panebože..", řekla jsem si. ,,Oni nám
snad chtějí naočkovat mor".
     V říjnu mě taky po dlouhé době navštívil můj známý, astrolog a vědec. ,,Od konce října by se mělo začít dít
něco šíleného", říkala jsem mu, ,,Ale nechtějí mi říct, co". Vycházelo mu totéž. ,,Říkal jsem jim (taky používá ,,oni"),
že bych chtěl vědět, co přijde, ale nechtěli mi to říct. Nakonec mi nepatrně poodhrnuli závěs, jen na nepatrný
okamžik. Bylo to tak strašné, že jsem to nechtěl vidět."
     Již několik let nás to připravovalo na něco, abychom to zvládli, na něco, co si nedokážeme představit. Myslím, 
že už si dokážeme představit ledacos, a také bychom dokázali to zvládnout. Masivní úmrtí po očkování ,,na covid"
či ,,na rakovinu"... Co by mohlo být tak strašné? Mor.... Tak na ten opravdu připraveni nejsme.
     Zato by to teprve teď dávalo smysl.

Pokud by se s něčím takovým, pod záminkou jiných nemocí, opravdu vytasili, nepůjde o mor, který byste mohli
chytit (oni ho také nechtějí chytit). Je závislý na očkování. Nebojte se. Nenechte se ničím obelstít, ničím zmást.
Uvidíme, co bude. Nemůže se vám nic stát, když nic nevyvedete.

30.12.2024:
Dnes mi někdo napsal (omlouvám se, že říkám ,,někdo", ale mám nový mobil a prozatím netuším, kdo mi volá
nebo píše), že Nostradamus předpovídal na příští rok mor...
     Průběžně se budeme snažit zjistit, co s tím. Prozatím vitamin B a D.

Před dvěma a půl týdny jsem vyklízela byt svých rodičů, byt, ve kterém jsem strávila celé své dětství a mládí. 

Vyndavala jsem z vitrín sady broušených sklenic, které byly pro mě vždy symbolem Vánoc a mého otce, 
a namísto abych je vyleštěné stavěla na stůl s vánočním ubrusem do zářícího světla křišťálového lustru, balila
jsem je do novin a rovnala do krabic. Když jsem pak odjížděla, s autem naloženým celým mým dětstvím a 

vzpomínkami, na které jsem už zapomněla, do svého současného domova, pustila jsem si na cestu svou
nejoblíbenější barokní operu, Purcellovu Dido a Aeneas. Když jsem ji kdysi dávno slyšela poprvé, učarovala mi
navždy, byla to láska na první pohled. Jedna pasáž mi jela hlavou neodbytně stále dokola mnoho let. Poslední
roky jsem na ni zapomněla. A teď jsem si ji znovu připomněla. Destruction´´ s our delight, delight our greatest
sorrow, Elisa dies tonight and Cartage flames tomorrow. Další a další zvuky té nádherné hudby, která je tak
anglická, jak jen může být, ke mně prýštily, jak jsem to ještě nikdy nezažila, pronikaly do mého srdce a do mé
duše, do všech mých buněk, celým mým tělem, cítila jsem fyzicky, jak mi projely do kostí, do nohou, které jako
by se jimi v okamžiku narovnaly, zesílily a vyztužily, a poprvé v životě jsem pocítila fatální sounáležitost s nejmilejší
z mých genetických pravlastí, s tímto úžasným a obdivuhodným, velkým a mocným impériem, za jehož záchranu
se kdysi jakýsi můj praprapředek zasloužil.
A pak mě skolil pláč a já jsem po celý zbytek cesty zoufale a srdceryvně plakala nad pádem Británie.
     Ano, Hlas měl pravdu. Jsou věci, na které nebudeme nikdy připraveni.

3.1.2025:
     Tak předně vás vítám v novém roce.

Každý rok jezdíme do Strakonic na novoroční ohňostroj. Vždy je velmi krásný, doplněný pečlivě vybíranou
sugestivní hudbou. I tentokrát byl velmi krásný a hudba byla zřejmě též pečlivě vybraná. Začali Poloveckými
tanci a za nimi krásnými sbory z Knížete Igora, které zazněly zcela do ticha, pak teprve následovala ostatní
hudba.
     V italské La Scale dávali na Štědrý den Louskáčka od Čajkovského v nastudování ruského choreografa
a k dirigování přizvali ruského dirigenta. Divadlo bude mít tento balet v repertoiru i nadále. Představení
sponsorovala velká italská banka, která je zároveň i velikou světovou bankou. To vše ještě před rokem dost
těžko představitelné. 

Nevím, jestli to víte, ale tu absurdnost s volebním právem a dvojím občanstvím do 4. kolena, kterou jsme si tu
tak vtipně rozebrali, vláda někdy v únoru skutečně odhlasovala. Předpokládají, že za toto podlézání a všechny
výhody, které našim mírně řečeno nechtěným novým spoluobčanům sypou po kýblech, budou mít jisté voliče. 

Dětinské a naivní. Teď je jich tu podle odhadů 1,5 milionu, včetně nelegálních. Jakmile tu budou mít občanství
a volební právo, budou volit sebe a tuto vládu vyhodí. Jako v Anglii. Londýn už je prakticky zcela černý
a ve většině velkých měst starostují muslimové. Policie na ..původní obyvatele", pokud se těm něco nelíbí,
pouští psy. Co si ti naši ubožáci myslí, že Ukrajinec zná slovo vděk? 
Na Klatovsku Ukrajinec posprejoval náhrobek na hřbitově, namaloval na něj hákový kříž. Je vůbec s podivem,
že bylo oznámeno, že to byl Ukrajinec, protože policie má zakázáno zveřejňovat delikty Ukrajinců. Před několika
týdny u nás (v Písku) nějaký Ukrajinec téměř ubodal Vietnamce, který se někoho zastal. Případ nebyl zveřejněn
a policisté řekli, že  to mají zakázáno, že nesmí zveřejňovat žádné trestné činy Ukrajinců. A že kdybychom věděli, 
jak strašně moc jich je - drtivé procento.
     Naše vláda uvažuje o tom, že by Ukrajince obsadila do pořádkových funkcí. Tahle vláda, ale i většina parlamentu,
by už měla nasednout do některé z těch ,,záchranných" raket..

14.1.2025:
Máme za sebou fázi ,,Bude se ukazovat pravda". Máme za sebou též fázi ,,Ukáže se právě přesně to, co nechtějí,
aby se vyjevilo". 8 - 10 dnů jsme ve fázi ,,Budou se ukazovat, vyjdou na povrch sračky" Omlouvám se, ale jen
opakuji. Systém v podstatě nezná nic jako ,,sprosté slovo". Snaží se jen být přesný a co nejvýstižnější. Tato fáze
bude trvat ještě 5, maximálně 7 dní. Pak nastane srovnávací období. Dvoutýdenní, 13 - 15 dnů. A pak - SMRT.
Takhle přesně mi to bylo řečeno a ukázáno. Obrovský černý stín. ,,Nastane bolest".  A nářek.
     Mnoho typů záření bylo vyměněno ze slabších na silnější. Ty pořádné perdy spustili koncem prosince
a v dalších dnech byly též nainstalovány ,,krabičky". Některé verze očkování (nejsou jenom covidová. Ty vaše
zcela neškodné klíšťovky udělají taky svoje) se spojí s určitými druhy záření a bude vykukáno. Bohužel se to může
týkat i nás, protože všichni máme notně nadýcháno. To k mnoha věcem stačí. 
     V době za 7 dnů na několik dnů je třeba se udržovat co nejvíc na světle. Klidně i v teplejších odstínech
umělého světla. Tma v nás bude spouštěčem. Výborné je také sálavé světlo - sálové teplo se sálavým světlem,
jako například ty velké plynové lampy. Kupodivu oheň v kamnech nic moc neřeší, museli byste stát uprostřed
něj. Slunce - samozřejmě. Sluneční paprsky, ale nemusíte se slunit i v noci. Stačí v těchto zmíněných dnech 
20 - 40 minut plného světla, tedy paprsků slunce. Já bych navrhovala už od 20. Pak se uvidí. Vlastně - proč
byste nechodili na slunce už teď?
     Ale světlo, které nás doopravdy zachrání, bude světlo v nás. To je to, co musíme v sobě stále udržovat.

Tyhle dny a týdny jsou zaměřeny na genetická poselství. Co můžeme silného svým dětem předat? Co silného
můžeme získat od rodičů? A když ne od rodičů, tak od prarodičů? Potomstvo očkovaných rodičů se nevyvede.
Očkované děti budou umírat, a to hojně, zejména od tohoto jara. Je třeba, aby naše potomstvo bylo velmi
silné. Naše zlatá očkovaná mládež si přijde na své na podzim. Nechápala jsem, proč ,,budou padat jako vlaštovky". 
- Snad by to mělo být jako mouchy, ne? Ale vzápětí jsem to rozluštila: jsou to papírové vlaštovky. Tu vezmeme
a vyhodíme - vlastní silou. A ona letí - díky nám. My ale za ní neběháme donekonečna. Dáme jí pouze první
impulsy. Pak by se měla postarat sama - ale papírová to neumí. A my ji nebudeme pouštět znovu a znovu...
Nebudeme ji zvedat ze země - radši ji hodíme do sběru. Její funkce na tomto světě končí. Založíme si
a posvětíme nový rod opravdových, skutečných, živých vlaštovek. Ať je svět zase v pořádku.