Nejnovější příspěvky
12.3.2024:
A opět část včerejší pointy: takže když asi před týdnem ukazovali v televizi, jak Texas hoří,
..protože teploty tu vystoupily i přes třicet stupňů!" !!??, říkala jsem si: a jestli to, kluci, nebude
náhodou ještě trochu jinak...
A opět část včerejší pointy: takže když asi před týdnem ukazovali v televizi, jak Texas hoří,
..protože teploty tu vystoupily i přes třicet stupňů!" !!??, říkala jsem si: a jestli to, kluci, nebude
náhodou ještě trochu jinak...
Předminulý týden jsem také měla na návštěvě jednoho známého...a jeho manželku. Povídali
jsme si, jen tak nezávazně a z prostého lidského zájmu o tom, že mohou být dvě reality vedle sebe
a nedokáží se spojit. A jak by to, ty reality, případně mohly udělat. Když jsme byli ve své fantazii
a představosti a soustředění se na tyto teoretické možnosti v nejlepším, zasáhla manželka se svojí
oblíbenou odrhovačkou. Jako když kočce pozorující ptáka v největším napětí chystající se už už
ke skoku tlesknete před obličejem. ,,A nemohlo by se to prostě udělat tou pravou čistou Kristovou
láskou?"
Manželky by se měly úředně zakázat.
Ženská, která nikdy zcela vědomě nechtěla mít děti, je odbornice na opravdovou čistou lásku.
Když to vezmeme pouze z technického hlediska, je to jako byste přemýšleli, jak dostat do objektu
elektřinu, kudy by se daly natáhnout dráty, a někdo vám začne radit, že byste to tam mohli poslat
přes pravou kristovskou lásku. To nemluvím o tom, že jsem si zničehonic včera na záhonu vzpomněla,
jak nedávno, když byl zvolen Fico a začal dělat pořádek a my jsme o tom mluvili, tato žena v záchvatu
nadšení a inteligence navrhla, že proč bychom se nemohli zase spojit se Slovenskem, založit jakousi
federaci a mít jako hlavní město Bratislavu. Zmohla jsem se, kromě výbuchu, jen na lakonickou polootázku:
,,Naše hlavní město bude město, které mají Slováci (tedy alespoň hrad) pronajaté od Maďarů?"
Proč já se s takovejma lidma, proboha, vůbec bavím?
Ale skoro jsem zapomněla, co bylo mým hlavním směřováním. Naštěstí asi čtvrt vteřiny po kristovské
lásce, zhruba třičtvrtě vteřiny předtím, než jsem stačila - nestačila zasáhnout, přišla nečekaně sama
odpověď jako střela: ,,Kristus se toho nechce zúčastnit! Tohle není jeho práce." S potěšením jsem ji
zopakovala. Pak jsem to zkusila znovu a ozvalo se to samé. ,,Kristus se toho nechce zúčastnit, nechce s tím
mít nic společného. Ne že by měl něco proti. Jen to není jeho práce." Na předminulé návštěvě se ti dva
při odchodu domlouvali, že budou cosi dělat a mohli by k tomu použít energii Libuše (,,té" Libuše). Je to již
druhá dvojice, kterou jsem v poslední době slyšela říkat totéž. Plus nějaká dívka, které jsem po práci řekla
(to je velmi neobvyklé), aby se pak až někdy doma obrátila na nějaké bytosti, něco, co byste vy nazvali
,,anděly", aby dodělaly zbytek, protože tím už není třeba, abych se zabývala já. Taky se hned nadšeně
rozhodovala pro Libuši.
Všimla jsem si, že tohle je vůbec nešvar, který se hodně rozmáhá: Prosím vás! Jak si to představujete?!
Co si to vůbec dovolujete? Vyberete si nějakou bytost z dějin a pak si tvoříte přes její energii?? Vždyť
jsou to lidi jako vy! Mají své inkarnace, řeší svoje problémy a možná touhle dobou sotva stojí na nohou,
i bez vás. Ptali jste se jich, jestli to smíte?! Možná nějakých vašich vysněných ideálů nebo přeludů; ale určitě
ne těch bytostí. Tohle by vám totiž nikdo nepodepsal.
Jedna známá mi kdysi vyprávěla, jak, když byla mladé děvče, u nich ve vesnici musela jedna žena s dcera-
mi opustit chalupu, musely utéct před režimem. Chalupa tak rok dva stála zamčená o samotě a pak milí
spoluobčané začali drancovat. Nejprve vylomili zámek a ukradli věci, co byli uvnitř, a pak začali rozebírat
chalupu. Někomu se hodily tašky, někomu zdivo. Jednou šly kolem jiné dívky z vesnice a vybízely ji:
,,Jdeme do bouračky, nejdeš s náma?" Domu se tak už běžně říkalo. Je to podobné jako s touhle válkou.
Nejprve se vyrobí a pak se tak začne nazývat. Se zděšením jim odpověděla - jaká ,,bouračka", vždyť to je
normální chalupa, která někomu patří a jednoho dne se sem ti lidé zase budou chtít vrátit; je to jejich majetek!
- ale nikdo ji neposlouchal. Tato verze - totiž pravda - už nebyla tak zábavná a výhodná. Nakonec z krásného
neporušeného, bytelného selského statku ve vesnici zbyla jen hromada kamení.
A přesně to děláte vy.
Zbyde z nás, kteří bychom tu mohli být velmi platní, jen hromada kamení. Rozebíráte naši energii z minulosti,
takže jí dnes nemáme dostatek. Nemůžeme dodělat střechu, protože nám mezitím rozebíráte základy.
Nechtějte, abychom tvrdě zasáhli-y, my, kterých se to týká. Na to vám vaše životy stačit nebudou, pokud
vám to za ta léta všechno spočteme... PROTAHUJETE VAŠE NÁKUPY PŘES NAŠI KARTU.
jsme si, jen tak nezávazně a z prostého lidského zájmu o tom, že mohou být dvě reality vedle sebe
a nedokáží se spojit. A jak by to, ty reality, případně mohly udělat. Když jsme byli ve své fantazii
a představosti a soustředění se na tyto teoretické možnosti v nejlepším, zasáhla manželka se svojí
oblíbenou odrhovačkou. Jako když kočce pozorující ptáka v největším napětí chystající se už už
ke skoku tlesknete před obličejem. ,,A nemohlo by se to prostě udělat tou pravou čistou Kristovou
láskou?"
Manželky by se měly úředně zakázat.
Ženská, která nikdy zcela vědomě nechtěla mít děti, je odbornice na opravdovou čistou lásku.
Když to vezmeme pouze z technického hlediska, je to jako byste přemýšleli, jak dostat do objektu
elektřinu, kudy by se daly natáhnout dráty, a někdo vám začne radit, že byste to tam mohli poslat
přes pravou kristovskou lásku. To nemluvím o tom, že jsem si zničehonic včera na záhonu vzpomněla,
jak nedávno, když byl zvolen Fico a začal dělat pořádek a my jsme o tom mluvili, tato žena v záchvatu
nadšení a inteligence navrhla, že proč bychom se nemohli zase spojit se Slovenskem, založit jakousi
federaci a mít jako hlavní město Bratislavu. Zmohla jsem se, kromě výbuchu, jen na lakonickou polootázku:
,,Naše hlavní město bude město, které mají Slováci (tedy alespoň hrad) pronajaté od Maďarů?"
Proč já se s takovejma lidma, proboha, vůbec bavím?
Ale skoro jsem zapomněla, co bylo mým hlavním směřováním. Naštěstí asi čtvrt vteřiny po kristovské
lásce, zhruba třičtvrtě vteřiny předtím, než jsem stačila - nestačila zasáhnout, přišla nečekaně sama
odpověď jako střela: ,,Kristus se toho nechce zúčastnit! Tohle není jeho práce." S potěšením jsem ji
zopakovala. Pak jsem to zkusila znovu a ozvalo se to samé. ,,Kristus se toho nechce zúčastnit, nechce s tím
mít nic společného. Ne že by měl něco proti. Jen to není jeho práce." Na předminulé návštěvě se ti dva
při odchodu domlouvali, že budou cosi dělat a mohli by k tomu použít energii Libuše (,,té" Libuše). Je to již
druhá dvojice, kterou jsem v poslední době slyšela říkat totéž. Plus nějaká dívka, které jsem po práci řekla
(to je velmi neobvyklé), aby se pak až někdy doma obrátila na nějaké bytosti, něco, co byste vy nazvali
,,anděly", aby dodělaly zbytek, protože tím už není třeba, abych se zabývala já. Taky se hned nadšeně
rozhodovala pro Libuši.
Všimla jsem si, že tohle je vůbec nešvar, který se hodně rozmáhá: Prosím vás! Jak si to představujete?!
Co si to vůbec dovolujete? Vyberete si nějakou bytost z dějin a pak si tvoříte přes její energii?? Vždyť
jsou to lidi jako vy! Mají své inkarnace, řeší svoje problémy a možná touhle dobou sotva stojí na nohou,
i bez vás. Ptali jste se jich, jestli to smíte?! Možná nějakých vašich vysněných ideálů nebo přeludů; ale určitě
ne těch bytostí. Tohle by vám totiž nikdo nepodepsal.
Jedna známá mi kdysi vyprávěla, jak, když byla mladé děvče, u nich ve vesnici musela jedna žena s dcera-
mi opustit chalupu, musely utéct před režimem. Chalupa tak rok dva stála zamčená o samotě a pak milí
spoluobčané začali drancovat. Nejprve vylomili zámek a ukradli věci, co byli uvnitř, a pak začali rozebírat
chalupu. Někomu se hodily tašky, někomu zdivo. Jednou šly kolem jiné dívky z vesnice a vybízely ji:
,,Jdeme do bouračky, nejdeš s náma?" Domu se tak už běžně říkalo. Je to podobné jako s touhle válkou.
Nejprve se vyrobí a pak se tak začne nazývat. Se zděšením jim odpověděla - jaká ,,bouračka", vždyť to je
normální chalupa, která někomu patří a jednoho dne se sem ti lidé zase budou chtít vrátit; je to jejich majetek!
- ale nikdo ji neposlouchal. Tato verze - totiž pravda - už nebyla tak zábavná a výhodná. Nakonec z krásného
neporušeného, bytelného selského statku ve vesnici zbyla jen hromada kamení.
A přesně to děláte vy.
Zbyde z nás, kteří bychom tu mohli být velmi platní, jen hromada kamení. Rozebíráte naši energii z minulosti,
takže jí dnes nemáme dostatek. Nemůžeme dodělat střechu, protože nám mezitím rozebíráte základy.
Nechtějte, abychom tvrdě zasáhli-y, my, kterých se to týká. Na to vám vaše životy stačit nebudou, pokud
vám to za ta léta všechno spočteme... PROTAHUJETE VAŠE NÁKUPY PŘES NAŠI KARTU.
19.3.2024:
V Rusku nám ukázali, jak dopadnou volby, když neprojdou americkým sčítacím serverem.
V Rusku nám ukázali, jak dopadnou volby, když neprojdou americkým sčítacím serverem.
Starý kostelík v Pardubicích, o kterém se již zmínila. byl poskytnut cizincům, křesťanům, kteří se
nehlásí ke katolíkům. Paní, která mi o něm vyprávěla, se tam nedávno stavila na mši, byla zvědavá,
jak taková pravoslavná mše vypadá. Farář byl rozumný spravedlivý člověk. Domlouval Ukrajincům.
Káral je, že všichni pracují, ale zároveň berou příspěvky. Neměli byste to dělat, není to správné, říkal.
A oni prý namítali: no když oni nám je dávají; tak si je bereme.
Rozmohli se ukrajinské cestovky. Nabízejí zájezdy na Ukrajinu, pobyty ,,v krásném a klidném
prostředí". Měli byste podpořit chudáky zbídačené válkou, kterou vedou jen a jen kvůli nám, a pustit
trochu na Ukrajině chlup. Můžete bydlet v hotelu postaveném za vaše peníze, zatímco jeho majitel
bude u nás nebo někde u moře, na našich dávkách.
nehlásí ke katolíkům. Paní, která mi o něm vyprávěla, se tam nedávno stavila na mši, byla zvědavá,
jak taková pravoslavná mše vypadá. Farář byl rozumný spravedlivý člověk. Domlouval Ukrajincům.
Káral je, že všichni pracují, ale zároveň berou příspěvky. Neměli byste to dělat, není to správné, říkal.
A oni prý namítali: no když oni nám je dávají; tak si je bereme.
Rozmohli se ukrajinské cestovky. Nabízejí zájezdy na Ukrajinu, pobyty ,,v krásném a klidném
prostředí". Měli byste podpořit chudáky zbídačené válkou, kterou vedou jen a jen kvůli nám, a pustit
trochu na Ukrajině chlup. Můžete bydlet v hotelu postaveném za vaše peníze, zatímco jeho majitel
bude u nás nebo někde u moře, na našich dávkách.
Pokud se mi ukazovalo, že v půlce března bude nějaké peklo, představovala jsem si spíš, že to
bude něco zvenčí, než zevnitř. A podle zvýšeného počtu telefonátů jsem nebyla sama. U mě to začalo
už z 12. na 13. nocí plnou utrpení a zlých snů. Když se ke mně závěrem ve snu blížila postava, postavila
se za mě, otevřela pomalu úzkou pusu od brady až k čelu svého dlouhého podivně zvlněného obličeje
s prázdnýma kulatýma očima a chtěla pohltit moji hlavu, kočka, která spala vedle mě, vyjekla a prudce
se posadila. Řekla jsem si, že to by stačilo, a vstala jsem. To bývá ostatně často mým ranním heslem.
Tři dny jsem měla stále patnáctého. Když jsem se přítele zeptala, kolikátého je, a on mi odpověděl, že
patnáctého, řekla jsem: ,,Už zase?!" Věci se někde přetáčely a já jsem trpěla. Všechno vypadalo šíleně.
Šestnáctého všechno skončilo, všechno bylo v pohodě. Mnohé věci se mi vyjasnily. Skončilo to divné
počasí, nebe se vyjasnilo.
Takže nevěšte hlavy, i když teď věci vypadají šíleně a beznadějně. Zítra může být všechno jinak.
bude něco zvenčí, než zevnitř. A podle zvýšeného počtu telefonátů jsem nebyla sama. U mě to začalo
už z 12. na 13. nocí plnou utrpení a zlých snů. Když se ke mně závěrem ve snu blížila postava, postavila
se za mě, otevřela pomalu úzkou pusu od brady až k čelu svého dlouhého podivně zvlněného obličeje
s prázdnýma kulatýma očima a chtěla pohltit moji hlavu, kočka, která spala vedle mě, vyjekla a prudce
se posadila. Řekla jsem si, že to by stačilo, a vstala jsem. To bývá ostatně často mým ranním heslem.
Tři dny jsem měla stále patnáctého. Když jsem se přítele zeptala, kolikátého je, a on mi odpověděl, že
patnáctého, řekla jsem: ,,Už zase?!" Věci se někde přetáčely a já jsem trpěla. Všechno vypadalo šíleně.
Šestnáctého všechno skončilo, všechno bylo v pohodě. Mnohé věci se mi vyjasnily. Skončilo to divné
počasí, nebe se vyjasnilo.
Takže nevěšte hlavy, i když teď věci vypadají šíleně a beznadějně. Zítra může být všechno jinak.
Psala jsem tu jednou o své asi nejbližší kamarádce, zpěvačce, které se bezprostředně po očkování
objevil zhoubný agresivní nádor na mozku. Doma měla malého školního kluka. Po dvou operacích, které
nepřinesly úspěch, se vrhla na alternativní léčení a začala dělat ve vztazích a v životě konečně, co měla.
Nádor se jí postupně zmenšoval, až zmizel. Po půlroce se objevilo něco malého na druhé straně. Chtělo
to začít dřív.
Zemřela 14. ve čtvrtek, dnes mi přišla zpráva, z jejího mobilu. Nemůžu jít ani na pohřeb. Musela bych říct
její matce, která ji přiměla na to očkování jít: no tak hlavně že nedostala chřipku.
objevil zhoubný agresivní nádor na mozku. Doma měla malého školního kluka. Po dvou operacích, které
nepřinesly úspěch, se vrhla na alternativní léčení a začala dělat ve vztazích a v životě konečně, co měla.
Nádor se jí postupně zmenšoval, až zmizel. Po půlroce se objevilo něco malého na druhé straně. Chtělo
to začít dřív.
Zemřela 14. ve čtvrtek, dnes mi přišla zpráva, z jejího mobilu. Nemůžu jít ani na pohřeb. Musela bych říct
její matce, která ji přiměla na to očkování jít: no tak hlavně že nedostala chřipku.
21.3.2024:
Vláda do nenápadného malého zastrčeného ,,Zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury"
včlenila vsuvku, která je o tom, že když budou rodiče dětí někam posláni, mohou se o tyto děti starat
náhradní rodiče. Zároveň vytvořili novelu, podle které ,,vláda bude moci zakázat lidem opustit určité
území, prostor, bydliště, například s cílem zabránit opuštění republiky". Dále ,,Vláda bude moci nařizovat
pravidla pro výkon činnosti školy nebo školského zařízení" atd atd. Zákon se zabývá činností škol a podob-
ných zařízení o organizace dětí v případech mobilizace. Jeden článek to popsal takto. ,,Dá se to považovat
za zmocňovací zákon pro českou vládu k zajištění bezpečnosti státu v době vojenské a bezpečnostní
krize a ke koordinaci mobilizačních procesů, ale bez nutnosti vyhlášení válečného stavu".
Vypadá to tedy, že se chystají nařídit dospělým odchod někam a zároveň jim zamezí vycestovat, tedy
nedovolí, aby mohli zavčas utéct. A jejich děti poslat k - vládou nebo jejími úředníky vybraným - cizím lidem.
Nikde, ani na Ukrajině, není vyhlášena válka. Nemohou být tedy uplatňovány zákony týkající se války, ale
tento zákon - tato novela tento ,,problém" obchází a v případě, že se vláda rozhodne, že je v zemi krizový,
nouzový stav, že se například cítíme ohroženi nebo cokoli jiného, podobně jako při Pandemickém zákonu,
mohou v podstatě stejné věci vyhlásit a nařídit i v době míru. Takže: jako občané máme zaručená právaˇ
Ústavou. Při tomto zákonu, kdykoli se vláda rozhodne, že je u nás ,,něco", veškerá práva ztrácíme. Vláda
bude moct zasáhnout do práva na ochranu soukromí, do práva na ochranu osobních údajů, do práva
na vzdělání (na výkon činnosti školy nebo školského zařízení), vláda bude moci nařizovat nejen evakuaci
osob z ohrožených míst, ale i zakázat opuštění určitého území.
Neboli - jak řekl můj přítel - proč si tou Ústavou rovnou nevytřou prdel.
Vláda do nenápadného malého zastrčeného ,,Zákona o odolnosti subjektů kritické infrastruktury"
včlenila vsuvku, která je o tom, že když budou rodiče dětí někam posláni, mohou se o tyto děti starat
náhradní rodiče. Zároveň vytvořili novelu, podle které ,,vláda bude moci zakázat lidem opustit určité
území, prostor, bydliště, například s cílem zabránit opuštění republiky". Dále ,,Vláda bude moci nařizovat
pravidla pro výkon činnosti školy nebo školského zařízení" atd atd. Zákon se zabývá činností škol a podob-
ných zařízení o organizace dětí v případech mobilizace. Jeden článek to popsal takto. ,,Dá se to považovat
za zmocňovací zákon pro českou vládu k zajištění bezpečnosti státu v době vojenské a bezpečnostní
krize a ke koordinaci mobilizačních procesů, ale bez nutnosti vyhlášení válečného stavu".
Vypadá to tedy, že se chystají nařídit dospělým odchod někam a zároveň jim zamezí vycestovat, tedy
nedovolí, aby mohli zavčas utéct. A jejich děti poslat k - vládou nebo jejími úředníky vybraným - cizím lidem.
Nikde, ani na Ukrajině, není vyhlášena válka. Nemohou být tedy uplatňovány zákony týkající se války, ale
tento zákon - tato novela tento ,,problém" obchází a v případě, že se vláda rozhodne, že je v zemi krizový,
nouzový stav, že se například cítíme ohroženi nebo cokoli jiného, podobně jako při Pandemickém zákonu,
mohou v podstatě stejné věci vyhlásit a nařídit i v době míru. Takže: jako občané máme zaručená právaˇ
Ústavou. Při tomto zákonu, kdykoli se vláda rozhodne, že je u nás ,,něco", veškerá práva ztrácíme. Vláda
bude moct zasáhnout do práva na ochranu soukromí, do práva na ochranu osobních údajů, do práva
na vzdělání (na výkon činnosti školy nebo školského zařízení), vláda bude moci nařizovat nejen evakuaci
osob z ohrožených míst, ale i zakázat opuštění určitého území.
Neboli - jak řekl můj přítel - proč si tou Ústavou rovnou nevytřou prdel.
Říkala jsem si, že celá vláda bude mít brzo vynikající imunitu. V současné době už nemůže být hospoda,
kde by jim neplivli do jídla, takže teď v době dovolených budou mít i s celou svojí rodinou kompletní balíček
všech očkování.
kde by jim neplivli do jídla, takže teď v době dovolených budou mít i s celou svojí rodinou kompletní balíček
všech očkování.
28.3.2024:
Ještě další výhodu Minicoopru jsem objevila: vhodnost do terénu. Když jsem před pár týdny objížděla
Barrandovský most druhou cestou přes Smíchov, na vysokém retardéru jsem o ostré hrany prorazila
olejovou vanu. Takže díky, Správy silnic. Dlužíte nám za tubu vteřiňáku.
Ještě další výhodu Minicoopru jsem objevila: vhodnost do terénu. Když jsem před pár týdny objížděla
Barrandovský most druhou cestou přes Smíchov, na vysokém retardéru jsem o ostré hrany prorazila
olejovou vanu. Takže díky, Správy silnic. Dlužíte nám za tubu vteřiňáku.
Tohle už nosím v hlavě taky několik týdnů: pokud nakupujete pečivo ve velkých supermarketech,
zvolte Tesco, případně Albert. Určitě se vyhněte Kauflandu a Lidlu.
Některé polské firmy nakoupily za miliony zlotých ukrajinské zrno - to s tlustými vrstvami plísně,
jak to zdokumentovali přímo polští celníci, pár lidem jsem posílala fotky, byly z přímého zdroje. Lisují
z tohoto zrna olej. Takže i na ten si dávejte pozor.
Je úžasné, jak člověk neuteče svému osudu. Jednou jsem tu zmiňovala svoji kariérní zpěváckou
Odysseu po rolích, které vždy něco znamenaly a přesně kopírovaly děje v mém životě. Dostala jsem
nedávno práci, přesněji přihlásila jsem se na vypsaný konkurz a oni mě rovnou vzali, aniž jsem se ho
nějak zúčastnila - už to bylo zajímavým momentem. Paní režisérka - Holanďanka - mě pozvala na pra-
covní schůzku a tam mi vysvětlila, co přesně chce, co by měla moje postava představovat. Vy byste
měla být, říkala mi, taková zvláštní bytost, něco jakoby mimo prostor a čas, ani ne člověk, spíš něco
třeba jako Siréna.. Chtěla na mně nějaké barokní árie, které by se do projektu hodily, a v podstatě
na jedné jediné skutečně bazírovala - takže roli královny kouzelnice Alciny se tentokrát již nevyhnu -
zřejmě na ni přišel ten pravý čas. Královna se v této stěžejní roli celé opery dostane k jakési pokoře,
nebo aspoň si to myslí. A já mám být představitelkou čehosi, co dost nepokrytě zavání procházením
různými inkarnacemi.. Paní Olga během své řeči trochu znejistěla, protože nevěděla, čemu se tlemím,
a obávala se zřejmě, že mi její řeči připadají jako hovadina. Asi dvakrát se mě zeptala, jestli jí rozumím,
a já jsem odpověděla, že jí rozumím zcela přesně. Řekla mi - vy ty lidi na ten koncert ,,pozvete", tak
nějak je přitáhnete, a oni přijdou, aby se vámi nechali ,sežrat"... Myslela to obrazně. Já vím, jak to
myslela.
Projekt je celkově velmi specifický, v netradičních interiérech. Dnes mi potvrdila první zkoušku -
na nákladovém nádraží.
Doma jsem se zanořila do not, abych se podívala po něčem vhodném, a vypadly na mě noty (na knížky
vyčuhující či téměř vyskakující z knihovny jsem si už zvykla. V Městské knihovně v Praze to byly kdysi
dva životopisy, z dosti vzdálených dob, a oba tyto životy si byly tolik podobné.., v mnohém a zejména
zásadních specifických bodech tak stejné, a tolik připomínaly ten můj..), byl to cyklus krátkých skladeb
od Bohuslava Martinů Kytice, nádherné dílo. Tři z těchto skladeb se mi kdysi hluboce a nesmazatelně
zaryly do duše a často jsem si je zpívala. Jedna se jmenuje Člověk a smrt. Chtěla jsem noty vrátit do po-
lice, ale otevřela jsem je právě na této skladbě.. Dala jsem si s paní režisérkou ještě jednu schůzku
a tam jsem jí navrhla, jestli by doprostřed těch árií nechtěla vložit tuhle skladbu. Že je to přesně to, co se
teď děje, a dít bude. Byla by to pecka a po ní bych zase odpojeně mohla zpívat barokní árie...To jsem ještě
nevěděla, že právě tu noc zemře moje kamarádka. Povídala jsem jí obsah: byl jednou jeden člověk. Chodil
a obhlížel svá pole, svoji krásnou úrodu obilí a dělal si starosti, ,,kterak já ho sežnu, do stodoly svezu?". Byly
to jediné jeho starosti -,,starosti". ,,Potkala ho smrti na velkej silnici" . A smrt mu říká, ať všeho zanechá, že
musí jít s ní. Ale člověk není připravený a žádá smrt, aby z různých důvodů posečkala. ,,Zanechej mě, smrti,
až pošlu pro kněze, co jsem v mládí činil, na oči mi leze!" Má děti, mladou manželku... Nabízí smrti i peníze.
Ale Smrt je neoblomná. O manželku i děti se postará bůh. Peníze jsou pro ni bezcenné. Nakonec sedlák
zoufale a již s trochou hrůzy namítá, spíš se zpovídá: ,,jsem dlužen každému, a nejvíc jednomu, pánu bohu
svému!" Pokud myslíte, že Smrt s ním dál diskutuje, tak nediskutuje.
,,Střelila ho Smrti střelou přeukrutnou a píchla ho v srdce převelice těžce.. Už ten vtipný rozum, už mu sloužit
nechce."
A na konci je vzkaz: ,,Rozmilí přátelé, toho příklad vemte - co na mně vidíte, na sobě čekejte!"
zvolte Tesco, případně Albert. Určitě se vyhněte Kauflandu a Lidlu.
Některé polské firmy nakoupily za miliony zlotých ukrajinské zrno - to s tlustými vrstvami plísně,
jak to zdokumentovali přímo polští celníci, pár lidem jsem posílala fotky, byly z přímého zdroje. Lisují
z tohoto zrna olej. Takže i na ten si dávejte pozor.
Je úžasné, jak člověk neuteče svému osudu. Jednou jsem tu zmiňovala svoji kariérní zpěváckou
Odysseu po rolích, které vždy něco znamenaly a přesně kopírovaly děje v mém životě. Dostala jsem
nedávno práci, přesněji přihlásila jsem se na vypsaný konkurz a oni mě rovnou vzali, aniž jsem se ho
nějak zúčastnila - už to bylo zajímavým momentem. Paní režisérka - Holanďanka - mě pozvala na pra-
covní schůzku a tam mi vysvětlila, co přesně chce, co by měla moje postava představovat. Vy byste
měla být, říkala mi, taková zvláštní bytost, něco jakoby mimo prostor a čas, ani ne člověk, spíš něco
třeba jako Siréna.. Chtěla na mně nějaké barokní árie, které by se do projektu hodily, a v podstatě
na jedné jediné skutečně bazírovala - takže roli královny kouzelnice Alciny se tentokrát již nevyhnu -
zřejmě na ni přišel ten pravý čas. Královna se v této stěžejní roli celé opery dostane k jakési pokoře,
nebo aspoň si to myslí. A já mám být představitelkou čehosi, co dost nepokrytě zavání procházením
různými inkarnacemi.. Paní Olga během své řeči trochu znejistěla, protože nevěděla, čemu se tlemím,
a obávala se zřejmě, že mi její řeči připadají jako hovadina. Asi dvakrát se mě zeptala, jestli jí rozumím,
a já jsem odpověděla, že jí rozumím zcela přesně. Řekla mi - vy ty lidi na ten koncert ,,pozvete", tak
nějak je přitáhnete, a oni přijdou, aby se vámi nechali ,sežrat"... Myslela to obrazně. Já vím, jak to
myslela.
Projekt je celkově velmi specifický, v netradičních interiérech. Dnes mi potvrdila první zkoušku -
na nákladovém nádraží.
Doma jsem se zanořila do not, abych se podívala po něčem vhodném, a vypadly na mě noty (na knížky
vyčuhující či téměř vyskakující z knihovny jsem si už zvykla. V Městské knihovně v Praze to byly kdysi
dva životopisy, z dosti vzdálených dob, a oba tyto životy si byly tolik podobné.., v mnohém a zejména
zásadních specifických bodech tak stejné, a tolik připomínaly ten můj..), byl to cyklus krátkých skladeb
od Bohuslava Martinů Kytice, nádherné dílo. Tři z těchto skladeb se mi kdysi hluboce a nesmazatelně
zaryly do duše a často jsem si je zpívala. Jedna se jmenuje Člověk a smrt. Chtěla jsem noty vrátit do po-
lice, ale otevřela jsem je právě na této skladbě.. Dala jsem si s paní režisérkou ještě jednu schůzku
a tam jsem jí navrhla, jestli by doprostřed těch árií nechtěla vložit tuhle skladbu. Že je to přesně to, co se
teď děje, a dít bude. Byla by to pecka a po ní bych zase odpojeně mohla zpívat barokní árie...To jsem ještě
nevěděla, že právě tu noc zemře moje kamarádka. Povídala jsem jí obsah: byl jednou jeden člověk. Chodil
a obhlížel svá pole, svoji krásnou úrodu obilí a dělal si starosti, ,,kterak já ho sežnu, do stodoly svezu?". Byly
to jediné jeho starosti -,,starosti". ,,Potkala ho smrti na velkej silnici" . A smrt mu říká, ať všeho zanechá, že
musí jít s ní. Ale člověk není připravený a žádá smrt, aby z různých důvodů posečkala. ,,Zanechej mě, smrti,
až pošlu pro kněze, co jsem v mládí činil, na oči mi leze!" Má děti, mladou manželku... Nabízí smrti i peníze.
Ale Smrt je neoblomná. O manželku i děti se postará bůh. Peníze jsou pro ni bezcenné. Nakonec sedlák
zoufale a již s trochou hrůzy namítá, spíš se zpovídá: ,,jsem dlužen každému, a nejvíc jednomu, pánu bohu
svému!" Pokud myslíte, že Smrt s ním dál diskutuje, tak nediskutuje.
,,Střelila ho Smrti střelou přeukrutnou a píchla ho v srdce převelice těžce.. Už ten vtipný rozum, už mu sloužit
nechce."
A na konci je vzkaz: ,,Rozmilí přátelé, toho příklad vemte - co na mně vidíte, na sobě čekejte!"
1.4.2024:
Všimli jste si, jak je to pořád to samý, žádné nové nápady? Za ,,covidu" jsme byli nabádáni, abychom
se zavřeli doma a nikam nechodili, zejména o prázdninách a Vánocích, hlavně kamkoli, kde se lidé baví,
popíjejí svařák nebo pivo a povídají si spolu o příjemných a veselých, normálních věcech. Jediné povolené
téma je nárůst počtu úmrtí na covid. Lidem je vnucován strach a jsou odsuzováni, pronásledováni a deho-
nestováni ti, kdo se nebojí. Pak válka s povinným pohledem na věc a denodenními výčty mrtvých a vyvolá-
vání strachu, že nás chce Putin napadnout. Jsou odsuzováni, pronásledováni a dehonestováni ti, kdo se
nebojí a vidí věci jinak. A teď jsou tu ty nešťastné Velikonoce, kdy se jako z udělání přihrne krásné počasí,
dokonce na více dnů, než se očekávalo, a náhle, též jako z udělání - kde se vzal, tu se vzal - objeví se prach
ze Sahary. No měl by to být správně písek, ale není-li zrovna poruce, musí stačit prach. Celou dobu foukal
západní vítr; to jen tak pro šťouraly. V Budějovicích a Prachaticích sice spadl nějakej sajrajt, ale u nás a v širo-
kém okolí ani stopa. Tak nevím, co znamenala ta dvoudenní deka nad námi stejně jako jinde. Každopádně
bylo opět lidem doporučováno, aby raději nevycházeli a průběžně přes den kontrolovali na internetu výskyt
a pohyb prachu. Snaží se lidi udržet doma, co nejdále od životodárného slunce, od posezení s rodinou a přáteli,
od příjemných pocitů a životodárného veselí, pobytu na venkově a prací na zahradě, nedejbože spojených
s bezstarostností a smíchem, skotačením dětí, neglobálními zvyky a nedoporučenými tématy. Každopádně
dobře, že jste byli venku, protože ten ,,saharský prach" může přinést lehčí respirační potíže, které ale venku
snadno vydýcháte. Ještě si zítra vyvětrejte, pokud jste tak dostatečně nečinili dnes.
Jak to dělají Arabové, kteří jsou v tom denodenně už tisíce let, opravdu nevím.
Všimli jste si, jak je to pořád to samý, žádné nové nápady? Za ,,covidu" jsme byli nabádáni, abychom
se zavřeli doma a nikam nechodili, zejména o prázdninách a Vánocích, hlavně kamkoli, kde se lidé baví,
popíjejí svařák nebo pivo a povídají si spolu o příjemných a veselých, normálních věcech. Jediné povolené
téma je nárůst počtu úmrtí na covid. Lidem je vnucován strach a jsou odsuzováni, pronásledováni a deho-
nestováni ti, kdo se nebojí. Pak válka s povinným pohledem na věc a denodenními výčty mrtvých a vyvolá-
vání strachu, že nás chce Putin napadnout. Jsou odsuzováni, pronásledováni a dehonestováni ti, kdo se
nebojí a vidí věci jinak. A teď jsou tu ty nešťastné Velikonoce, kdy se jako z udělání přihrne krásné počasí,
dokonce na více dnů, než se očekávalo, a náhle, též jako z udělání - kde se vzal, tu se vzal - objeví se prach
ze Sahary. No měl by to být správně písek, ale není-li zrovna poruce, musí stačit prach. Celou dobu foukal
západní vítr; to jen tak pro šťouraly. V Budějovicích a Prachaticích sice spadl nějakej sajrajt, ale u nás a v širo-
kém okolí ani stopa. Tak nevím, co znamenala ta dvoudenní deka nad námi stejně jako jinde. Každopádně
bylo opět lidem doporučováno, aby raději nevycházeli a průběžně přes den kontrolovali na internetu výskyt
a pohyb prachu. Snaží se lidi udržet doma, co nejdále od životodárného slunce, od posezení s rodinou a přáteli,
od příjemných pocitů a životodárného veselí, pobytu na venkově a prací na zahradě, nedejbože spojených
s bezstarostností a smíchem, skotačením dětí, neglobálními zvyky a nedoporučenými tématy. Každopádně
dobře, že jste byli venku, protože ten ,,saharský prach" může přinést lehčí respirační potíže, které ale venku
snadno vydýcháte. Ještě si zítra vyvětrejte, pokud jste tak dostatečně nečinili dnes.
Jak to dělají Arabové, kteří jsou v tom denodenně už tisíce let, opravdu nevím.
6.4.2024:
Říkala jsem, že jsem v půlce března měla asi čtyři šílené dny, kdy se všechno protáčelo a mlelo
z jedné strany na druhou a bylo to opravdu nelidské. Několik lidí mi řeklo, že to měli v jiné dny během
následujících dvou týdnů. Pro všechny to bylo stejně náročné, velmi podobné, téměř nesnesitelné, Peklo.
Mně se míhaly různé věci, například jsem se na zahradě chystala zasypávat kompost a najednou jsem se,
s lopatkou plnou hlíny ,,viděla" v jiném oblečení, dlouhém, takovém středověkém lněném sepraném asi
modročerném a místo hlíny jsem lopatkou zasypávala vápnem.. hromady. Bylo jasné, že je to nejen
vzpomínka, ale i předzvěst. V jednom z těch šílených dnů jsem se vrhla po klíči: nedalo by se něco dělat?
Není možné tomu nějak pomoct, aby se už něco posunulo, aby se věci začaly dít (ten stav jistě znáte všichni
důvěrně)? A přišla mi v odpověď vlídná věta: ale vždyť ony se dějí.
Bylo mi řečeno, že v půlce března bylo cosi zpečetěno. Když to mluvilo, již někdy na konci ledna, o půlce
března, druhá část zprávy bylo ,,od poloviny března". Od poloviny března má zřejmě všechno začít. Začátek
i konec. Vše je zpečetěno. Každopádně bylo řečeno, že od půlky března se začne - začnou zesilovat záření;
postupně se bude zesilovat. Bude to cílit na očkované, kteří mají ten správný ,,čip", kdybych to měla nějak
jednoduše přeložit.
,,Žabky" začnou teprve teď pořádně fungovat. Panika a rozruch utichl, lidé přestali být ostražití. Taky mají být
v dalších měsících velmi ohrožení ,,ezoterici"; že prý na něco skočí. Já jsem dokonce později přišla na to, co to
asi bude, ale už jsem to zase zapomněla. Byla to taková ta vychytaná, ale logická finta. Snad si zase vzpomenu.
Ale někdo byl u toho, tak třeba si vzpomene on - ona.
Během času jsme dostávali různé pokyny: nesmíte se zastavit, musíte věřit.., už nevím, co všechno to bylo.
Oproti ještě nedávnému ,,musíte jít, musíte tam jen dojít" máme teď tento nový pokyn či zprávu, radu:
,,jenom tam dojděte".
A taky jsem zase viděla ty děti, zbylo jich tu spousta. Dokonce jsem sama jedno vedla za ruku. A taky jsem
viděla, že tu zbyly jen ti nejmoudřejší. Ale to ještě nebude letos. Všechno se má dít až od roku 2025. A spíš
až od druhé poloviny. Do té doby se musí věci dodít. Viděla jsem také konec této divné války. Uzavření
takového jakéhosi příměří, už brzo. Tipla bych si to na květen.
Říkala jsem, že jsem v půlce března měla asi čtyři šílené dny, kdy se všechno protáčelo a mlelo
z jedné strany na druhou a bylo to opravdu nelidské. Několik lidí mi řeklo, že to měli v jiné dny během
následujících dvou týdnů. Pro všechny to bylo stejně náročné, velmi podobné, téměř nesnesitelné, Peklo.
Mně se míhaly různé věci, například jsem se na zahradě chystala zasypávat kompost a najednou jsem se,
s lopatkou plnou hlíny ,,viděla" v jiném oblečení, dlouhém, takovém středověkém lněném sepraném asi
modročerném a místo hlíny jsem lopatkou zasypávala vápnem.. hromady. Bylo jasné, že je to nejen
vzpomínka, ale i předzvěst. V jednom z těch šílených dnů jsem se vrhla po klíči: nedalo by se něco dělat?
Není možné tomu nějak pomoct, aby se už něco posunulo, aby se věci začaly dít (ten stav jistě znáte všichni
důvěrně)? A přišla mi v odpověď vlídná věta: ale vždyť ony se dějí.
Bylo mi řečeno, že v půlce března bylo cosi zpečetěno. Když to mluvilo, již někdy na konci ledna, o půlce
března, druhá část zprávy bylo ,,od poloviny března". Od poloviny března má zřejmě všechno začít. Začátek
i konec. Vše je zpečetěno. Každopádně bylo řečeno, že od půlky března se začne - začnou zesilovat záření;
postupně se bude zesilovat. Bude to cílit na očkované, kteří mají ten správný ,,čip", kdybych to měla nějak
jednoduše přeložit.
,,Žabky" začnou teprve teď pořádně fungovat. Panika a rozruch utichl, lidé přestali být ostražití. Taky mají být
v dalších měsících velmi ohrožení ,,ezoterici"; že prý na něco skočí. Já jsem dokonce později přišla na to, co to
asi bude, ale už jsem to zase zapomněla. Byla to taková ta vychytaná, ale logická finta. Snad si zase vzpomenu.
Ale někdo byl u toho, tak třeba si vzpomene on - ona.
Během času jsme dostávali různé pokyny: nesmíte se zastavit, musíte věřit.., už nevím, co všechno to bylo.
Oproti ještě nedávnému ,,musíte jít, musíte tam jen dojít" máme teď tento nový pokyn či zprávu, radu:
,,jenom tam dojděte".
A taky jsem zase viděla ty děti, zbylo jich tu spousta. Dokonce jsem sama jedno vedla za ruku. A taky jsem
viděla, že tu zbyly jen ti nejmoudřejší. Ale to ještě nebude letos. Všechno se má dít až od roku 2025. A spíš
až od druhé poloviny. Do té doby se musí věci dodít. Viděla jsem také konec této divné války. Uzavření
takového jakéhosi příměří, už brzo. Tipla bych si to na květen.
Dnes se mě někdo ptal na pondělí 8.dubna... Já bych to tak divoce neviděla. Proklouzneme snadno.
7.4.2024:
A ta je roztomilá... Sms:
,,Tohle mi poslala taxikářka: ,,Jinak jsme s holkama zkoušeli test údajného písku a z čelního skla ho dali
na papír a zespod papíru jezdily magnetem a ejhle... Písek se hýbal za magnetem."
K tomu připojila odkaz na jakýsi slaboduchý aprílový článek o tom, že to není písek ze Sahary, ale
vzácný vesmírný prach."
A ta je roztomilá... Sms:
,,Tohle mi poslala taxikářka: ,,Jinak jsme s holkama zkoušeli test údajného písku a z čelního skla ho dali
na papír a zespod papíru jezdily magnetem a ejhle... Písek se hýbal za magnetem."
K tomu připojila odkaz na jakýsi slaboduchý aprílový článek o tom, že to není písek ze Sahary, ale
vzácný vesmírný prach."
Prý je obrovský nárůst respiračních potíží u dětí i dospělých. Pokud jste do toho padli také, po tom
,,vzácném vesmírném prachu", dýchejte silice. V první řadě jedle, eukalyptus a pak ostatní.
,,vzácném vesmírném prachu", dýchejte silice. V první řadě jedle, eukalyptus a pak ostatní.
14.4.2024:
Ve středu jsem měla druhou pracovní schůzku s paní, co mě najala na již zmíněný umělecký projekt.
Nápady, se kterými jsem přišla, byla nadšená, takže kostru, alespoň z mé strany, máme pod střechou.
Ten den byl pro mě nebývale těžký. Po druhé pekelné noci v řadě jsem vstala pod známým impulsem
,,musím vstát, abych přežila", dokázala jsem jen sejít schody a pak jsem padla opět na pohovku,
lapala jsem po dechu a poprvé jsem měla skutečně pocit, že "teď to mám za pár". Všechna síla mi
vyprchala z těla a nemohla jsem ani zvednout ruku. Trvalo mi neskutečné tři hodiny - to tu ještě nebylo;
než jsem byla schopna bezpečně vstát, a to už s pěkným tlakem 96 na 63. Vzápětí mi ještě spadl těžký
předmět na nohu, takže jsem se opět zhroutila a přítel mě nabádal, abych schůzku zrušila a když jsem
odmítla, že tedy odvolá jejich zkoušku a do Prahy mě odveze, ale rázně jsem to odmítla se slovy, že
jak se něco začne rušit a odvolávat, je konec, už není cesty zpět. Potíže se děly i nadále, na schůzku
jsem přijela skoro o půl hodiny pozdě, místo oblečení, které jsem si v Praze narychlo naházela do tašky,
neboť jsme chtěly řešit i kostýmy, jsem přitáhla tašku s jídlem, a ještě i když si sundávala u paní kabát,
zatímco jsem jí některé příhody vyprávěla, zůstal mi v ruce knoflík od mého oblíbeného oděvu, tím to
ale končilo, od té chvíle šlo už všechno dobře, jen snad ,,dobrý čaj" jsem si představovala trochu jinak.
Nikdy se nesmíme nechat od ničeho odradit.
Projekt má být o tom, že já budu zpívat určité barokní árie, které spolu v nějakém smyslu ladí -
nejvíce jde paní R. od ,,tu esenci", stejně tak u postav, které máme tvořit či znázorňovat - a do toho
bude druhý člověk, mladík kavkovského typu, který tento obor vystudoval, pouštět různé zvuky
přes elektroniku. Má to celé dělat dojem, že zvuky přicházejí z různých dimenzí a různých dob, stejně
jako ty postavy.
Paní R. není holanďanka, jak jsem si původně myslela - do Čech přijela a pak se tu i usadila natrvalo
a také vdala, z Holandska, kde studovala; u nás se ale prý, oproti Holandsku, dá mnohem lépe dělat
umění. No to asi jo. Jinak je ale kanaďanka, tedy má kanadskou státní příslušnost. Její rodiče se přistě-
hovali, přesněji řečeno utekli do Kanady, když byla malá, možná hned po jejím narození -hádej odkud?.
zeptala jsem se kamarádky. Netrvalo jí to ani dvě vteřiny: ,,Nee! Že ne?!!" - ,,Ale ano, přesně odtamtud".
Přesně takhle funguje karma. (Připomíná mi to mého přítele. Říkával, že ze všeho nejvíc na světě nená-
viděl dvě věci: práce na zahradě a život na venkově s tím spojený, a pražáky. Odříkaného největší krajíc.
Teď toho má plnou měrou. Sloužím jako takové nápravně zařízení). Ale Bůh ví, že soudím jen principy,
nikoli lidi.
Každopádně paní R. odjakživa fascinovala anglická mytologie, tím je určitě sympatická. Objasňovala mi
dál obsah a smysl postav.
Ve středu jsem měla druhou pracovní schůzku s paní, co mě najala na již zmíněný umělecký projekt.
Nápady, se kterými jsem přišla, byla nadšená, takže kostru, alespoň z mé strany, máme pod střechou.
Ten den byl pro mě nebývale těžký. Po druhé pekelné noci v řadě jsem vstala pod známým impulsem
,,musím vstát, abych přežila", dokázala jsem jen sejít schody a pak jsem padla opět na pohovku,
lapala jsem po dechu a poprvé jsem měla skutečně pocit, že "teď to mám za pár". Všechna síla mi
vyprchala z těla a nemohla jsem ani zvednout ruku. Trvalo mi neskutečné tři hodiny - to tu ještě nebylo;
než jsem byla schopna bezpečně vstát, a to už s pěkným tlakem 96 na 63. Vzápětí mi ještě spadl těžký
předmět na nohu, takže jsem se opět zhroutila a přítel mě nabádal, abych schůzku zrušila a když jsem
odmítla, že tedy odvolá jejich zkoušku a do Prahy mě odveze, ale rázně jsem to odmítla se slovy, že
jak se něco začne rušit a odvolávat, je konec, už není cesty zpět. Potíže se děly i nadále, na schůzku
jsem přijela skoro o půl hodiny pozdě, místo oblečení, které jsem si v Praze narychlo naházela do tašky,
neboť jsme chtěly řešit i kostýmy, jsem přitáhla tašku s jídlem, a ještě i když si sundávala u paní kabát,
zatímco jsem jí některé příhody vyprávěla, zůstal mi v ruce knoflík od mého oblíbeného oděvu, tím to
ale končilo, od té chvíle šlo už všechno dobře, jen snad ,,dobrý čaj" jsem si představovala trochu jinak.
Nikdy se nesmíme nechat od ničeho odradit.
Projekt má být o tom, že já budu zpívat určité barokní árie, které spolu v nějakém smyslu ladí -
nejvíce jde paní R. od ,,tu esenci", stejně tak u postav, které máme tvořit či znázorňovat - a do toho
bude druhý člověk, mladík kavkovského typu, který tento obor vystudoval, pouštět různé zvuky
přes elektroniku. Má to celé dělat dojem, že zvuky přicházejí z různých dimenzí a různých dob, stejně
jako ty postavy.
Paní R. není holanďanka, jak jsem si původně myslela - do Čech přijela a pak se tu i usadila natrvalo
a také vdala, z Holandska, kde studovala; u nás se ale prý, oproti Holandsku, dá mnohem lépe dělat
umění. No to asi jo. Jinak je ale kanaďanka, tedy má kanadskou státní příslušnost. Její rodiče se přistě-
hovali, přesněji řečeno utekli do Kanady, když byla malá, možná hned po jejím narození -hádej odkud?.
zeptala jsem se kamarádky. Netrvalo jí to ani dvě vteřiny: ,,Nee! Že ne?!!" - ,,Ale ano, přesně odtamtud".
Přesně takhle funguje karma. (Připomíná mi to mého přítele. Říkával, že ze všeho nejvíc na světě nená-
viděl dvě věci: práce na zahradě a život na venkově s tím spojený, a pražáky. Odříkaného největší krajíc.
Teď toho má plnou měrou. Sloužím jako takové nápravně zařízení). Ale Bůh ví, že soudím jen principy,
nikoli lidi.
Každopádně paní R. odjakživa fascinovala anglická mytologie, tím je určitě sympatická. Objasňovala mi
dál obsah a smysl postav.
(pokračování - 16.4.2024):
,,V anglické středověké mytologii", povídala, ,,se vyskytují postavy - takové tajemné postavy, které se vždy
objeví jednou za čas, třeba za třista let. Přijdou na tento svět udělat něco dobrého a lidi, které potkají, které
mají kolem sebe, k tomu tak nějak zvláštně použijí. Nejsou nutně jakože úplně dobří, nejsou dobří ani zlí.
Jsou i nebezpeční. Dějí se kolem nich zvláštní věci. Protože se pohybují volně mezi dimenzemi, nejsou si nikdy
zcela jistí, kde jsou, ani ve které přesně době; jsou trochu zmatení. Protože sem přijdou přímo z jiné doby,
používají se samozřejmostí věci, které používali doteď i ty, které mají právě kolem, tedy z různých dob, klidně
několik set let od sebe (říkala jsem si - ona se mnou bydlí?)".
Árie, která má být vyvrcholením a stěžejním bodem, ,,zlé kouzelnice", královny Alciny, se nazývá
Ah, mio cor (Ach, mé srdce). Měla jsem ji v repertoiru a zpívala ji dvakrát týdně v době, kdy se mi zhroutil
svět a já jsem se přes noc stala ..někým jiným" (popisovala jsem to v části stránek Terapie). Dnes se k ní
vracím po 19 a půl letech a jsem zvědavá, co se zhroutí teď a v co se proměním.
,,V anglické středověké mytologii", povídala, ,,se vyskytují postavy - takové tajemné postavy, které se vždy
objeví jednou za čas, třeba za třista let. Přijdou na tento svět udělat něco dobrého a lidi, které potkají, které
mají kolem sebe, k tomu tak nějak zvláštně použijí. Nejsou nutně jakože úplně dobří, nejsou dobří ani zlí.
Jsou i nebezpeční. Dějí se kolem nich zvláštní věci. Protože se pohybují volně mezi dimenzemi, nejsou si nikdy
zcela jistí, kde jsou, ani ve které přesně době; jsou trochu zmatení. Protože sem přijdou přímo z jiné doby,
používají se samozřejmostí věci, které používali doteď i ty, které mají právě kolem, tedy z různých dob, klidně
několik set let od sebe (říkala jsem si - ona se mnou bydlí?)".
Árie, která má být vyvrcholením a stěžejním bodem, ,,zlé kouzelnice", královny Alciny, se nazývá
Ah, mio cor (Ach, mé srdce). Měla jsem ji v repertoiru a zpívala ji dvakrát týdně v době, kdy se mi zhroutil
svět a já jsem se přes noc stala ..někým jiným" (popisovala jsem to v části stránek Terapie). Dnes se k ní
vracím po 19 a půl letech a jsem zvědavá, co se zhroutí teď a v co se proměním.
Duben je zhruba od února avízován jako měsíc, kdy ,,budou padat lidé". Dále i květen. Bylo to myšleno
doslova. Na březen a dále pak přibývání infarktů a pak také mozkových mrtvic. Jako důsledek očkování
spojeného se zářením. Ale také jako důsledek karmy, tedy následek našich rozhodnutí, na to nezapomínejme.
Také bude přibývat problémů s mozkovou kůrou, to už jsem kdysi dávno psala. Což bude způsobovat, kromě
jiného, šílenství. U očkovaných myslím, samozřejmě. I anomálie na mozkové kůře.
V těchto dnech se dokončila nová rovina. Vlastně pořádně a zcela sepla až dnes. Několik dalších měsíců
se bude rozkládat, tedy zesilovat. Věci se již počaly otáčet.
Při jednom ,,zážitku" jsem se dostala do této nové roviny, do dimenze, na kterou čekáme. Byla úžasná.
Zůstali tam jen moudří. Děti s neskutečným vědomím. Když jsme se hodně soustředili, mohli jsme tam
vidět potácející se trosky kolem, ale moc jsme je nevnímali. Už před několika lety se mi postupně nekoli-
krát ukazovalo velké množství mrzáků, zejména na vozících, a to, že jsme se všichni dohodli, že do nich
nebudeme investovat. Bude tu zcela zborcená ekonomika, kterou bude třeba opět postavit na nohy.
Nebudeme chtít investovat do těch, kteří to v podstatě způsobili. Budeme chtít investovat do budoucnosti.
Budeme se chystat na obranu naší svobody, v květnu. V květnu se též bouří lidé na celém světě.
V červnu je stále extrémní možnost pádu vlády.
Též přibyde šílenství. Mezi lidmi očkovanými, nemají-li placebo, budou volně proudit satanské síly,
před kterými jsme ale my zcela chránění, vlastně spolu ty dvě věci souvisí. Před takovýmito vlivy můžete
také své nejbližší ode dneška bezpečně ochránit, jednoho, maximálně dva, pokud by to byly například vaše
děti, aniž za to budete jakkoli trestáni. Ale kroťte se, všeho s mírou, žádné zbytečné dobrodiní. Musí si to
velmi zasloužit. Nesmějí vám to vracet ve zlém. Jinak propadáte spolu s nimi.
Podstatné věci se budou dít až v roce 2025 a dále. Tím nechci říct, že se letos nebude dít nic. Naopak,
tento rok je rokem činění a závratných změn.
doslova. Na březen a dále pak přibývání infarktů a pak také mozkových mrtvic. Jako důsledek očkování
spojeného se zářením. Ale také jako důsledek karmy, tedy následek našich rozhodnutí, na to nezapomínejme.
Také bude přibývat problémů s mozkovou kůrou, to už jsem kdysi dávno psala. Což bude způsobovat, kromě
jiného, šílenství. U očkovaných myslím, samozřejmě. I anomálie na mozkové kůře.
V těchto dnech se dokončila nová rovina. Vlastně pořádně a zcela sepla až dnes. Několik dalších měsíců
se bude rozkládat, tedy zesilovat. Věci se již počaly otáčet.
Při jednom ,,zážitku" jsem se dostala do této nové roviny, do dimenze, na kterou čekáme. Byla úžasná.
Zůstali tam jen moudří. Děti s neskutečným vědomím. Když jsme se hodně soustředili, mohli jsme tam
vidět potácející se trosky kolem, ale moc jsme je nevnímali. Už před několika lety se mi postupně nekoli-
krát ukazovalo velké množství mrzáků, zejména na vozících, a to, že jsme se všichni dohodli, že do nich
nebudeme investovat. Bude tu zcela zborcená ekonomika, kterou bude třeba opět postavit na nohy.
Nebudeme chtít investovat do těch, kteří to v podstatě způsobili. Budeme chtít investovat do budoucnosti.
Budeme se chystat na obranu naší svobody, v květnu. V květnu se též bouří lidé na celém světě.
V červnu je stále extrémní možnost pádu vlády.
Též přibyde šílenství. Mezi lidmi očkovanými, nemají-li placebo, budou volně proudit satanské síly,
před kterými jsme ale my zcela chránění, vlastně spolu ty dvě věci souvisí. Před takovýmito vlivy můžete
také své nejbližší ode dneška bezpečně ochránit, jednoho, maximálně dva, pokud by to byly například vaše
děti, aniž za to budete jakkoli trestáni. Ale kroťte se, všeho s mírou, žádné zbytečné dobrodiní. Musí si to
velmi zasloužit. Nesmějí vám to vracet ve zlém. Jinak propadáte spolu s nimi.
Podstatné věci se budou dít až v roce 2025 a dále. Tím nechci říct, že se letos nebude dít nic. Naopak,
tento rok je rokem činění a závratných změn.
Bratr mého přítele si stěžoval obvoďákovi, že je mu pořád tak nějak špatně. ,,Není divu", řekl doktor,
,,s tím, jak tu jsou jedovaté potraviny".
Jiný muž, jak mi vyprávěla jeho manželka, též potřeboval něco od obvoďáka a čekal v přeplněné
čekárně. Doktor otevřel dveře, opřel se rukou o futra, rozhlédl se po natřískané místnosti, a řekl:
,,No vás tady tedy je. Lidi, co žerete?!"
,,s tím, jak tu jsou jedovaté potraviny".
Jiný muž, jak mi vyprávěla jeho manželka, též potřeboval něco od obvoďáka a čekal v přeplněné
čekárně. Doktor otevřel dveře, opřel se rukou o futra, rozhlédl se po natřískané místnosti, a řekl:
,,No vás tady tedy je. Lidi, co žerete?!"
24.4.2024:
Duben a květen jsou měsíce zlých duchů. Nezdržujte se příliš dlouho nikde, kde byste čekali duchy,
kdybyste byli pověrčiví.
Duben a květen jsou měsíce zlých duchů. Nezdržujte se příliš dlouho nikde, kde byste čekali duchy,
kdybyste byli pověrčiví.
Duben a květen je stále měsíc padajících lidí. U nás se to projevilo hned v naší rodině. Moje matka
padla s mrtvicí a teď se o ní stará moje sestra, která měla mrtvici před dvěma roky, po očkování.
padla s mrtvicí a teď se o ní stará moje sestra, která měla mrtvici před dvěma roky, po očkování.
Vždy, když mi připadá, že bychom si měli zoufat, vzpomenu si, co nám to říká již několik měsíců:
všude se už bude něco dít, jen u nás se to bude zdánlivě stále zhoršovat a vypadat zcela beznadějně.
Bude to o nervy, tedy velká zátěž na nervovou soustavu. Do poslední chvíle. Pak se to otočí naráz.
Květen je stále měsíc, kdy se budou bouřit lidé na celém světě, případně jejich vlády. Všichni budou
chtít svoji svobodu.
všude se už bude něco dít, jen u nás se to bude zdánlivě stále zhoršovat a vypadat zcela beznadějně.
Bude to o nervy, tedy velká zátěž na nervovou soustavu. Do poslední chvíle. Pak se to otočí naráz.
Květen je stále měsíc, kdy se budou bouřit lidé na celém světě, případně jejich vlády. Všichni budou
chtít svoji svobodu.
Tohle nesouvisí výrazně s ničím, ale je to zajímavý postřeh: ,,Všimla sis, jak mladá generace
neumí stát frontu? Jsou zvyklí si objednat a vyzvednout objednávku až zavolají jejich číslo. Což je
v obyčejném pekařství problém. Stojí všichni u stěny a nikdo neví, kdo je na řadě"
Její dcera přišla ze školy ( z vysoké zemědělské) s tím, že mladí (to jsou pořád ti samí, naše
,,zlatá mládež", nechtějí třídit odpad, protože to dělají jejich rodiče - protože to je ,,to staré".
No počkáme si, s čím oni přijdou úžasným novým.
Ne, to je vtip. Za mě si myslím, že by to měli zkusit až někdy příště.
neumí stát frontu? Jsou zvyklí si objednat a vyzvednout objednávku až zavolají jejich číslo. Což je
v obyčejném pekařství problém. Stojí všichni u stěny a nikdo neví, kdo je na řadě"
Její dcera přišla ze školy ( z vysoké zemědělské) s tím, že mladí (to jsou pořád ti samí, naše
,,zlatá mládež", nechtějí třídit odpad, protože to dělají jejich rodiče - protože to je ,,to staré".
No počkáme si, s čím oni přijdou úžasným novým.
Ne, to je vtip. Za mě si myslím, že by to měli zkusit až někdy příště.
Tento čas bude časem odhalování nepoctivosti, chyb, omylů, nesvobod a falší. Touhou a snah
o osvobození od ničení a ničemných.
Neměli bychom se příliš bát; jen buďme pozorní. Jakmile nám něco bude vadit, měli bychom se
hned ozvat, hned protestovat. Protože ,,generál nikdy nespí". Pokud zaváháme, můžeme mít opravdové
problémy.
o osvobození od ničení a ničemných.
Neměli bychom se příliš bát; jen buďme pozorní. Jakmile nám něco bude vadit, měli bychom se
hned ozvat, hned protestovat. Protože ,,generál nikdy nespí". Pokud zaváháme, můžeme mít opravdové
problémy.
25.4.2024:
V průběhu minulých dvou týdnů se mi také ukázalo, že velmi pravděpodobně, či aspoň to generál
,,Rozseknuté čelo aneb ostuda ve Zbrojovce" najisto plánuje, bude v květnu vydána vyhláška, podle které
budou automaticky a suverénně, veřejně a nepokrytě, tedy oficiálně, Ukrajinci prohlášeni nad námi nadřa-
zeni - lepší, vyvolený druh. Nutno podotknout, že to nemusí být výhra. Na jednom takovém lepším vyvo-
leném druhu jsou už mnohá staletí po celém světě páchány genocidy. Může se to týkat vojenství nebo
čehokoli jiného. Ono se to děje po celou tu dobu, co tu Ukrajinci jsou, jen trochu skrývaně. Kdo nechce
vidět, nevidí. Že se to ani trochu nezměnilo, potvrzuje výpověď jedné známé, která byla dnes u doktora.
(Jméno samozřejmě mohu dodat, kdyby měla například paní Natalie Jebavá zájem. Mimochodem - nevy-
hostili tu paní, když má tak evidentně ruské jméno?). Potřebovala si nechat udělat magnetickou rezonanci.
,,Jó, kdybyste byla Ukrajinka", řekl jí doktor, ,,tak by to bylo do zítřka. Ale protože nejste, mohu vám dát
termín až za čtyři měsíce". - ,,Ale já mám potíže teď a teď potřebuju vědět, co mi je!" Doktor pokrčil rameny:
,,Tak to máte smůlu".
Vyhláška a interní nařízení je jedna věc. Ale jedno nechápu a nikdo mi nevysvětlí, že se pod to ti doktoři
podepíšou. Nemuseli by. Přece to dělat nemusí.
V průběhu minulých dvou týdnů se mi také ukázalo, že velmi pravděpodobně, či aspoň to generál
,,Rozseknuté čelo aneb ostuda ve Zbrojovce" najisto plánuje, bude v květnu vydána vyhláška, podle které
budou automaticky a suverénně, veřejně a nepokrytě, tedy oficiálně, Ukrajinci prohlášeni nad námi nadřa-
zeni - lepší, vyvolený druh. Nutno podotknout, že to nemusí být výhra. Na jednom takovém lepším vyvo-
leném druhu jsou už mnohá staletí po celém světě páchány genocidy. Může se to týkat vojenství nebo
čehokoli jiného. Ono se to děje po celou tu dobu, co tu Ukrajinci jsou, jen trochu skrývaně. Kdo nechce
vidět, nevidí. Že se to ani trochu nezměnilo, potvrzuje výpověď jedné známé, která byla dnes u doktora.
(Jméno samozřejmě mohu dodat, kdyby měla například paní Natalie Jebavá zájem. Mimochodem - nevy-
hostili tu paní, když má tak evidentně ruské jméno?). Potřebovala si nechat udělat magnetickou rezonanci.
,,Jó, kdybyste byla Ukrajinka", řekl jí doktor, ,,tak by to bylo do zítřka. Ale protože nejste, mohu vám dát
termín až za čtyři měsíce". - ,,Ale já mám potíže teď a teď potřebuju vědět, co mi je!" Doktor pokrčil rameny:
,,Tak to máte smůlu".
Vyhláška a interní nařízení je jedna věc. Ale jedno nechápu a nikdo mi nevysvětlí, že se pod to ti doktoři
podepíšou. Nemuseli by. Přece to dělat nemusí.
Taky jsem si vzpomněla - tedy jedna dívka mi to připomněla - , co se mi to nedávno ukázalo jako
,,ohrožení ezoteriků". Týkalo se to mimozemšťanů. Že jsou stále žhavé téma, na to vemte jed. I když se
o tom až tak nemluví. Nevzpomenu si už na přesné podrobnosti - potřebovala bych, abych měla v hlavě
magneťák a ten nahrával moje ,,myšlenky". Vlastně občas mám pocit, že ho tam mám, ale nenahrává
pro mě.
,,Psychotronické" možnosti těchto entit od půlky března opět sílí. Stále stoupá počet ,,vyznavačů Rostliny"
- když už tu není povolený heroin a cocain - a oni se na tyto podivné bytosti, které nemusí být vždycky naši
přátelé z jiných planet, napojují. Chtějí utéct nepříjemné realitě a namlouvají si, že se od nich něco naučí.
Nemusí to být vůbec bytosti z planet. Je mnoho meziprostorů. Ve spolupráci s halucinogeny je mohou
tyto bytosti odjinud k sobě stále více a snadněji přitahovat a oni se mohou stále více přidávat k jejich podstatě.
Pokud včas neodstoupí, mohou poměrně rychle vymizet ze svého těla a ,,mimozemšťan" si přisvojí jejich energii.
Nebudou nikde. Další přirozený výběr.
,,ohrožení ezoteriků". Týkalo se to mimozemšťanů. Že jsou stále žhavé téma, na to vemte jed. I když se
o tom až tak nemluví. Nevzpomenu si už na přesné podrobnosti - potřebovala bych, abych měla v hlavě
magneťák a ten nahrával moje ,,myšlenky". Vlastně občas mám pocit, že ho tam mám, ale nenahrává
pro mě.
,,Psychotronické" možnosti těchto entit od půlky března opět sílí. Stále stoupá počet ,,vyznavačů Rostliny"
- když už tu není povolený heroin a cocain - a oni se na tyto podivné bytosti, které nemusí být vždycky naši
přátelé z jiných planet, napojují. Chtějí utéct nepříjemné realitě a namlouvají si, že se od nich něco naučí.
Nemusí to být vůbec bytosti z planet. Je mnoho meziprostorů. Ve spolupráci s halucinogeny je mohou
tyto bytosti odjinud k sobě stále více a snadněji přitahovat a oni se mohou stále více přidávat k jejich podstatě.
Pokud včas neodstoupí, mohou poměrně rychle vymizet ze svého těla a ,,mimozemšťan" si přisvojí jejich energii.
Nebudou nikde. Další přirozený výběr.